00:00:33 Dobrý večer. Přátelé, já mám v tuto chvíli opravdu radost,
00:00:36 že nás teď sleduje nejen těch skoro 200 platících diváků tady,
00:00:41 v pražském divadle Semafor,
00:00:42 ale i já nevím kolik diváků
00:00:44 u televizních obrazovek v celé naší vlasti.
00:00:48 Samozřejmě, v tuto chvíli
00:00:49 už jsou v zákulisí připraveni naši dnešní hosté.
00:00:53 A i když to je na 1. pohled společnost, řekl bych nesourodá,
00:00:56 opět, jako ostatně pokaždé, mají cosi společného.
00:01:00 A sice, že jejich jablka nepadla daleko od stromu.
00:01:05 Víte co tím myslím.
00:01:06 Tím chci říct, že jejich potomci, jejich ratolesti,
00:01:09 zdědili po nich určitou míru talentu
00:01:12 a věnují se víceméně stejné profesi, jako oni,
00:01:16 tedy jako jejich rodiče.
00:01:17 Já musím říct, na tuhle dědičnost, na tu genetiku,
00:01:20 já na to docela věřím.
00:01:22 Věřím, že se skutečně ten talent dá dědit.
00:01:25 A nejen v muzice nebo v herectví, ale v nejrůznějších profesích.
00:01:29 Já si myslím, že tuhle dědičnost hezky ilustruje taková epizoda,
00:01:32 to vám musím říct, která se odehrála někde u maturity.
00:01:35 Přišel k maturitě synek nějakýho věhlasnýho soudce,
00:01:39 experta na trestní právo, ten zkoušející to samozřejmě věděl.
00:01:43 A taky věděl, že synek
00:01:44 se po studiích chce věnovat stejné profesi jako jeho tatínek.
00:01:48 Tak si řek, tak mu dám na začátek otázku z oboru. Tak mu řek:
00:01:54 Řekni mi např. definici, co je to podle tebe podvod?
00:01:58 A synek se zamyslel a říkal.
00:02:00 Podvod je např. to, když vy mě necháte propadnout.
00:02:04 Ten říkal, no počkej! Tak tomu nerozumím!
00:02:06 On říkal, já vám to vysvětlím.
00:02:07 Protože paragraf 265 trestního zákona zní:
00:02:11 Kdo využije něčí nevědomosti, aby ho poškodil,
00:02:13 dopouští se podvodu.
00:02:24 Přátelé, naším 1. hostem je herečka Iva Janžurová!
00:02:35 To bylo naschvál!
00:02:42 Vy jste mě hned na začátku vyděsila,
00:02:44 ale já musím divákům vysvětlit na co vy narážíte.
00:02:47 Protože my jsme se už takhle
00:02:48 měli s Ivou Janžurovou potkat nedávno,
00:02:51 ale na poslední chvíli se to celý muselo zrušit,
00:02:54 protože vy jste měla nějakej úraz.
00:02:56 Já doteď pořádně nevím, co se stalo?
00:02:58 No, to byl dvojí úraz.
00:03:02 Já jsem chtěla potěšit vnučku, která mě zvala na rybník,
00:03:05 tady v Liboci, blízko, že bruslí krásně,
00:03:09 že mi to chce ukázat, abych si vzala brusle.
00:03:12 A tam najednou, já vůbec nevím, jak se to stalo.
00:03:16 Já bych to nedokázala zrekonstruovat,
00:03:18 to byl takovej mžik!
00:03:20 Jsem ležela na zemi, ale hlavně ta hlava
00:03:22 přišla pozdějc trošku, než to tělo
00:03:25 a byla to hrozná asi rána, jsem si uvědomila.
00:03:28 -Vy jste na těch bruslích...
-Padla dozadu.
00:03:30 Dozadu jste padla.
00:03:32 Přijela Sabinka, řekla: Do nemocnice!
00:03:34 Já myslel, že na divadle se vám něco stalo!
00:03:36 -No počkejte!
-Jo, to není všecko!
00:03:39 Jenom mi ještě řekněte k tomuhle úrazu.
00:03:40 Ve vaší rodině bruslí někdo tak dobře jako vy?
00:03:42 Když mluvíme o tý dědičnosti, víte?
00:03:47 Vlastně obě dcery se naučily bruslit,
00:03:52 ale nedotáhly to tak daleko,
00:03:57 protože já jsem měla k dispozici v dětství rybník,
00:04:01 kterej byl každou zimu zamrzlej!
00:04:04 Ty zimy fakt byly úžasný a ten led držel.
00:04:08 A co na tom divadle? Já jsem jen tak odbočil.
00:04:10 To pokračovalo, že já jsem ochotně šla hrát,
00:04:14 s tou sešitou hlavou.
00:04:15 -Ten den!
-3 dny!
00:04:17 3 dny potom! Za 3 dny!
00:04:20 A tam je taková skrumáž, ve hře, která se jmenuje Mikve.
00:04:25 A já jsem se vrutovitě pootočila a padla jsem na záda,
00:04:29 zase jsem se bouchla do toho samýho místa!
00:04:33 Do toho samýho místa.
00:04:35 -A dohráli jste to?
-Bylo to takový těžký.
00:04:39 Protože já jsem, 1. a nejhorší co jsem cítila,
00:04:44 tu zoufalost, jak se tohle může stát podruhý!
00:04:48 Protože už tam na vás spadla kulisa v divadle.
00:04:51 To nepočítám!
00:04:54 Ale počítám to dohromady s tím ledem.
00:04:56 Ale pak přišla Salzmannová, říkala, Ivo, máme dát oponu?
00:05:01 Jsem říkala, nech mě chvíli ležet!
00:05:03 Tak ona šla k tý skupince, co zrovna mluvila,
00:05:06 říkala, hrajte pomalu, hrajte pomalu.
00:05:10 Za chvíli zase ke mně přišla a říkala, tak co, už, už?
00:05:14 Já povídám, neteče mi krev? Ne, neteče!
00:05:16 Postavili mě a pokračovali jsme.
00:05:20 A za chvíli přišla a povídá: Teče, teče.
00:05:23 A běžela k tý skupince a říkala, hrajte rychle, hrajte rychle!
00:05:38 Ale vy jste tady proto,
00:05:41 že tady mluvíme o dědičnosti toho talentu,
00:05:43 vy máte 2 dcery, samozřejmě, obě 2 jsou herečky.
00:05:46 Nejen to, 1 je režisérka, 2. je, myslím, scénáristka.
00:05:51 Od začátku jste je k tomu vedla a byla jste ráda,
00:05:53 že se budou věnovat stejnýmu řemeslu jako vy?
00:05:57 Zajímavý je, že já jsem odjakživa, ještě než jsem měla děti,
00:06:01 měla tak trošku averzi k tomu, že herecké děti se stávají herci.
00:06:09 Říkala jsem si vždycky, to je takový,
00:06:12 každej bude ty děti podezřívat, že ty rodiče je tam protlačili.
00:06:15 Ty děti budou třeba horší, nebo lepší naopak.
00:06:19 Prostě mně to vždycky přišlo...
00:06:21 Pak teprve jsem si začala říkat, je přirozený,
00:06:24 že kovář ve vsi, měl syna, byl kovářem.
00:06:26 Co vlastně se mi na tom zdá divnýho.
00:06:29 Ale do toho se mi narodily 2 holčičky.
00:06:32 Jedna byla strašně hezká hned po narození, po mně!
00:06:39 A 2. se narodila,
00:06:42 tenkrát přišla Jiřinka Jirásková s panem Podskalským do porodnice,
00:06:47 podívali se na to novorozeňátko a říkali:
00:06:49 Co s tímhletím dítětem budeš dělat?
00:06:58 Ona vypadala tak nějak zvláštně,
00:07:01 hlavně se mi zdálo, že je z tý mužovo rodiny podobou!
00:07:08 Ale ona se z toho vyklubala potom.
00:07:12 A já jsem si je tak obě pozorovala,
00:07:14 ta jedna byla taková pilná, pracovitá,
00:07:16 Theodorka byla zas taková cestovatelka
00:07:19 a Sabina byla taková hospodyně, starala se o zahrádku a tak.
00:07:23 Tak jsem si říkala, je to dobrý, je to dobrý,
00:07:25 nepůjdou do světa umění.
00:07:27 Odjeli jsme na nějakej zájezd na Slovensko, v létě.
00:07:32 A bylo nás tam,
00:07:33 hráli jsme takovou hru asi o 12 lidech, obsazení velký.
00:07:39 Já jsem ty děti neměla kam dát, tak jsme je táhli sebou.
00:07:43 A já jsem jim složila takovou písničku.
00:07:45 Říkala jsem si, jsou malý, 1. třída, 3. třída.
00:07:49 A písnička začínala:
00:07:54 Staronová moudrost praví, že každý člověk pro své zdraví
00:08:01 má se denně 3 hod. smát!
00:08:04 Cha cha cha cha cha cha cha cha!
00:08:06 Hezký, že jo?
00:08:08 -To jste složila sama?
-To jsem složila.
00:08:16 To byla ale celá písnička, velmi dlouhá.
00:08:19 A já jsem je to ještě naučila dvojhlasně.
00:08:21 A teď jsem si říkala, teď se uvidí!
00:08:24 Tak jsme zvedli tu oponu, takhle zezdola, žádný otvírání
00:08:27 a strčila jsem ty 2 holčičky ven.
00:08:30 A to co uměly vůbec nepředvedly!
00:08:33 Prostě jsem si řekla, dobrý to je! Jsou to trémistky! Styděj se!
00:08:39 Nebudou to herečky!
00:08:42 Vy už jste to zmínila,
00:08:43 jedna se jmenuje Sabinka, 2. Theodorka.
00:08:45 Mimochodem, dát holce jméno Theodora!
00:08:49 To jste čekali kluka spíš asi, ne?
00:08:53 -Zajímá vás to?
-Zajímá mě to!
00:08:55 Jak může holka přijít k takovýmu jménu?
00:08:57 To se zase nedivte, že dlouho měla trému,
00:08:59 nechtěla před lidma vylejzat!
00:09:03 To není běžný jméno pro holku! To musíte uznat!
00:09:05 Podle koho to dostala?
00:09:07 Když se narodila Sabinka,
00:09:09 tak jsem seděla v šatně s Irenou Greifovou.
00:09:11 Jistě znáte Irenu? Určitě!
00:09:13 Vynikající kostýmní návrhářka,
00:09:17 která se mnou dělala Petrolejový lampy, Morgianu,
00:09:21 tyhlety krásný filmy.
00:09:23 A ona dělala taky hodně v Divadle na Vinohradech.
00:09:26 Seděly jsme v šatně a tak jsme povídaly
00:09:28 a ona říkala, tak člověče,
00:09:31 já snad budu muset ještě jednou rodit!
00:09:36 Ještě jednou rrrodit! Ona ráčkovala.
00:09:38 Ještě jednou rrrodit, protože Pepa si vzpomněl,
00:09:40 že jeho babička se jmenovala Theodorrra
00:09:42 a řek, že to je tak krrrásný jméno!
00:09:48 Ale mně se to jméno strašně zalíbilo! Jak ona to řekla!
00:09:52 A já najednou jsem počala podruhé a teď jsem si říkala,
00:09:57 když to bude holčička, bude to Theodora.
00:09:59 A když se narodila ta divná, ošklivá holčička,
00:10:03 jak říkal Podskalskej, co s tím dítětem budete dělat?
00:10:08 Tak se mě přišli zeptat, jak se bude jmenovat.
00:10:15 A pointa byla ta, že za rok jsem se sešla s Irenou.
00:10:20 A ona říkala, člověče, jak tě napadlo to jméno?
00:10:25 Už si to nepamatovala!
00:10:27 Já říkám, nějak mi to přilítlo! Dlouho jsem jí to neprozradila.
00:10:32 U vás v rodině, já jsem si původně myslel,
00:10:34 že to je nějaká vaše specialita,
00:10:36 že vy normální jméno, jako je Pepíček, Honzíček,
00:10:39 to vy nikomu nedáte, protože vaše vnoučata, kluci,
00:10:42 ty taky nemají běžný jméno, jako Václav nebo Josef!
00:10:45 Že jo? Jak se jmenujou vaši vnuci, myslím zrovna od Theodorky!
00:10:48 Alfréd, Kajetán. A Sabinka má Vincenta a Adinku.
00:10:57 Ale vy jste si se svými dcerami zahrála,
00:11:01 mám pocit, že ve filmu Výlet, se jmenoval ten film.
00:11:04 To bylo poprvé a zároveň naposled, kdy jste spolu hrály všechny 3?
00:11:08 Všechny 3 to bylo popr... V Ene bene jsme hrály s Theodorkou.
00:11:14 Alice byla vlastně její spolužačka ve škole.
00:11:17 -Alice Nelis.
-Alice Nelis, ano.
00:11:19 Už vás někdy Theodora režírovala, když je to režisérka?
00:11:24 Teď se musím zamyslet! Ale Sabina jo!
00:11:27 Sabina! A napsala vám nějakou roličku na tělo?
00:11:30 Sabinka mi napsala dokonce 2 role.
00:11:34 Poprvé svěřila režii Františkovi Filipovi.
00:11:38 -To se jmenovalo Na psí knížku.
-Na psí knížku.
00:11:42 A byl to moc hezkej scénář
00:11:43 a myslím, že to docela hezky vyšlo Františkovi Filipovi!
00:11:48 A tu 2. věc, která se jmenovala Maryška,
00:11:52 to si tak nějak zkusila sama režírovat.
00:11:57 A to bylo docela zajímavý! Ona byla přísná!
00:12:01 To je hezký, ale to jste mně tak jako...
00:12:03 Nazvala to Na psí knížku, což je určitě ze života.
00:12:08 Protože, já jsem někde čet nějakej rozhovor se Sabinou,
00:12:10 kde se nechala slyšet,
00:12:12 že ve vašem domě ona jediná je vdaná.
00:12:15 Čili, vy máte 2 dcery,
00:12:16 ale nikdy jste se neprovdala za pana Remundu,
00:12:19 čili na psí knížku, Theodorka, jsem pochopil, taky na psí!
00:12:23 U vás je populární ta psí knížka!
00:12:25 Vy máte něco proti sňatku, jako takovýmu?
00:12:27 Proč jste si nikdy nevzala otce svých dětí? Co?
00:12:31 Řekněte nám to na rovinu!
00:12:34 Já jsem mu to slíbila hned, že si ho nevemu.
00:12:39 -Že si ho nevemete!
-On na to přistoupil.
00:12:43 Mně to nikdy celkem nevadilo. Já hlavně jsem jednou byla vdaná.
00:12:47 Z toho sňatku nebylo žádné potomstvo.
00:12:50 Špatná zkušenost teda, pak už jste se nechtěla vdávat!
00:12:54 Mně vadilo na tom rozvodu ty formality kolem.
00:12:58 To mně přišlo takový,
00:13:00 že se mě to doopravdy netýká, že to je o něčem jiným.
00:13:03 A říkala jsem si, Remundu, Stanislava Remundu,
00:13:08 kterýho všichni znali jako poděsa, hypochondra, vzteklouna atd.,
00:13:16 zatímco já jsem v něm samozřejmě viděla úplný protiklady,
00:13:21 tak přesto jsem byla opatrná,
00:13:23 jestli se něco z těch předzvěstí náhodou nenaplní.
00:13:27 A říkala jsem si,
00:13:28 co se budu zase znovu někde vyplňovat formuláře.
00:13:32 Tak jste to nechali takhle volně. A vidím, dcera taky.
00:13:35 Tý se to zalíbilo!
00:13:38 Víte, že já nevím, jak to tam u nich vlastně je?
00:13:41 Jste v jednom baráku!
00:13:42 Já vím, že nejsou vzatý, ale ten důvod neznám.
00:13:45 -Se nenavštěvujete?
-Navštěvujeme.
00:13:48 -My neprobíráme takový věci.
-Tyhle věci podružný neprobíráte!
00:13:53 Jestli je vdaná nebo není.
00:13:58 To jsou ty dědičnosti! Ta je po mamince!
00:14:01 Vlastně i po tatínkovi! Prostě se nechce vdávat.
00:14:05 Ale ještě mi řekněte, paní Janžurová,
00:14:07 vidíme všichni, práce máte pořád dost!
00:14:10 Ale tak jsem se nad tím zamejšlel,
00:14:12 vy jste byla vyhlášená komediální herečka.
00:14:16 Některý vaše role nemůžou mně vymizet z paměti.
00:14:19 Ale teď poslední dobou se mi zdá,
00:14:21 že hrajete spíš ty vážný, ty dramatický!
00:14:24 Proč? To sama takhle chcete? Už nechcete dělat legraci?
00:14:28 -To je chyba těch autorů.
-Že vám nenabízej!
00:14:31 Nebo režisérů! Že vám komediální nenabídnou?
00:14:34 Nějakou potrhlou babičku!
00:14:36 Už dnes jen víme, že byste byla výborná bruslící babička!
00:14:42 Lepší by těžko někde sháněli!
00:14:45 Vám choděj už jen vážný dramatický úkoly!
00:14:48 Není vám to trošku líto?
00:14:50 Teď hraju takovou mírně ztřeštěnou babičku.
00:14:55 Ve filmu nebo na divadle?
00:14:56 Ten seriál v televizi se jmenoval původně Veselý starobinec,
00:15:03 pak to přejmenovali na Elixír mládí
00:15:08 a teď tomu říkají Třetí míza!
00:15:12 Což je 1 název horší než druhej. Ale tam hraju takovou veselejší.
00:15:24 Díváte se někdy na sebe, když dávají nějakej film?
00:15:26 Třeba Svatbu jako řemen! Nebo Světáky! Díváte se na sebe?
00:15:29 Protože třeba vaše role ve Svatbě jako řemen,
00:15:32 já se toho nemůžu nabažit,
00:15:33 jak si odfouknete ty vlasy vždycky z toho čela, to bylo úžasný!
00:15:39 Koukáte se na sebe, nebo když víte, že to jde,
00:15:41 jdete od toho pryč?
00:15:43 Někdy se i koukám. Ale nemám moc času se koukat.
00:15:48 Já jsem si třeba ty filmy všecky přehrála,
00:15:51 nebo sehnala jsem si DVD, ale na to vůbec nějak se nedostane.
00:15:57 Já jsem zjistila, že toho tolik neznám
00:15:59 ze světový kinematografie, natož, abych ještě koukala na sebe!
00:16:04 Tu a tam se mi stane, že náhodou otevřu televizi,
00:16:08 tak si sednu a chvíli se koukám.
00:16:11 A kterej z těch filmů máte nejradši?
00:16:12 Máte nějakej, kterej vám opravdu se zahnízdil v srdíčku?
00:16:16 Že ráda vzpomínáte na atmosféru kolem natáčení?
00:16:20 Je to většina.
00:16:23 Paní Janžurová, co teď, vím, že hrajete pořád na ND,
00:16:26 co teď zkoušíte?
00:16:27 Je nějaká role, kterou teď žijete, na kterou se těšíte?
00:16:30 Bude brzy premiéra?
00:16:31 Teď jsme úplně začali s panem režisérem Pitínským,
00:16:36 se kterým jsem ještě nikdy nepracovala,
00:16:38 i když u nás dělá často,
00:16:41 začali jsme mého milovaného Josefa Topola hru Konec masopustu.
00:16:48 -Na to se těšíte.
-Těším.
00:16:50 -Kdy bude premiéra?
-Koncem května.
00:16:54 Tak jim tam v tom divadle hlavně řekněte,
00:16:55 ať dobře přišroubujou kulisy.
00:16:58 Ať na vás, proboha, zase něco nespadne!
00:17:02 Iva Janžurová!
00:17:14 Přátelé, naším dalším hostem je fotbalista internacionál,
00:17:20 bývalý reprezentant
00:17:21 a v současné době předseda Českomoravského fotbalového svazu!
00:17:25 Ivan Hašek!
00:17:38 Teď tedy byla řeč o divadle, bude řeč o fotbale.
00:17:41 Mimochodem, když zaznělo Konec masopustu,
00:17:43 aby si nemysleli, že to je taky o fotbale!
00:17:47 Že to je o kariéře slavnýho českýho fotbalisty! Ne!
00:17:50 Ivane! Ty máš 2 kluky, my tady mluvíme o tý dědičnosti!
00:17:54 Oba 2 fotbalisti. Od začátku jsi je ved k tomu?
00:17:57 Já vím, že už když jste byli někde ve Francii,
00:17:59 tak už jsi je nechával kopat a už tam hráli někde za žáčky.
00:18:03 Chtěl jsi od začátku, aby hráli fotbal!
00:18:06 Tak chtěl, nechtěl. Ono to tak vyplynulo z toho, jak jsme žili.
00:18:10 Protože prakticky jsem žil jenom fotbalem,
00:18:12 nic jinýho jsem nedělal.
00:18:14 Když jsem studoval, tak byli ještě hodně malinký,
00:18:16 to moc o tom nevěděli.
00:18:18 A když pak už začali vnímat,
00:18:19 tak samozřejmě jsem hrál fotbal a chodili se mnou po fotbalech,
00:18:23 takže těžko je pak nutit hrát na klavír,
00:18:25 když žili v tom fotbalovým životě.
00:18:30 Bylo to těžký, aby z nich bylo něco jinýho.
00:18:32 -Do školy snad chodili!
-Do školy chodili, ale...
00:18:35 Udělals to tak, do školy chodili, no!
00:18:38 Ono to tak nebylo vždycky, že chodili do školy.
00:18:40 Protože, když jsme žili v Japonsku tak samozřejmě chodili do školy,
00:18:42 chodili třeba pondělí, středa, sobota
00:18:45 a úterý, čtvrtek se s nima doučovala manželka česky.
00:18:49 -Oni chodili do japonský školy?
-Chodili do japonský školy.
00:18:51 -Do japonský školy chodili?
-No.
00:18:53 Kristepane! To tam nebyl nikdo, kdo by s nima jako...
00:18:58 Oni uměj třeba počítat japonsky, kluci?
00:19:00 -Tam českou školu neměli.
-V Japonsku není česká škola?
00:19:03 V Hirošimě nebyla.
00:19:05 Byli s nima ještě 2 Brazilci, jinak samí Japonci.
00:19:08 Myslím, že jim to prospělo. Že ta disciplína, že to fungovalo.
00:19:12 Čili tvoji kluci se dobře naučili japonsky?
00:19:15 Naučili. Ten starší ještě umí dobře,
00:19:17 ten mladší, spíš má talent na matematiku, než na jazyky,
00:19:20 tak ten ani tu francouzštinu, ani tu japonštinu
00:19:23 neovládá tak, jako ten starší.
00:19:25 Ten starší se domluví dobře.
00:19:26 Mají nějakou odbornost, jinou než fotbalovou?
00:19:29 Jako, kdyby si zlámali obě nohy. Ne, že bych jim to přál!
00:19:33 Že by se něčím živili!
00:19:35 Anebo to budou předsedové fotbalovýho svazu?
00:19:38 To nebudou, to určitě nebudou.
00:19:42 Ale na 2. stranu musím říct, že studujou oba dva
00:19:46 a to jsem pyšnej, že studujou.
00:19:48 -Co studujou? Česky něco!
-Studujou v Česku teď už.
00:19:51 1 práva, je bakalář, teď bude dělat magistra,
00:19:56 2. studuje finanční institut, vysokou školu.
00:19:59 Takže bude finanční poradce!
00:20:01 Ten má spíš ten talent na matematiku.
00:20:03 Ty jsi vystudovanej právník.
00:20:05 To je zajímavý, ale ty ten titul dr. nepoužíváš!
00:20:07 Proč? Ty jseš nedodělanej anebo to máš z Plzně?
00:20:20 -Ne, mám ho z Prahy.
-Jseš JUDr.?
00:20:24 Rigorózní zkoušky jsem zvládnul, takže jsem JUDr.
00:20:27 Čili, ty až přestaneš se věnovat fotbalu, tak bys moh,
00:20:30 co bys moh dělat?
00:20:32 -Obhájce?
-No to si nepřej.
00:20:38 -Co bys tak dokázal v právničině?
-Asi všechno a nic.
00:20:42 Já myslím, že bych se do toho časem dostal,
00:20:44 protože si myslím, že se všechno dá nastudovat.
00:20:46 Časem! 20 ti není! Jak dlouho by to trvalo?
00:20:49 Musel bych složit advokátní zkoušky.
00:20:51 -Jo, ty žádný nemáš?
-Já jsem právník.
00:20:54 Já nemám nějakou specializaci. Vystudovanej právník.
00:20:58 Ale pak bych musel udělat ještě advokátní zkoušky.
00:21:01 Kdybych se tomu chtěl věnovat, tak jo.
00:21:03 Ale já si myslím, že bych se měl věnovat tomu,
00:21:05 co jsem celý život dělal.
00:21:07 Já musím říct, když zmiňujeme to Japonsko,
00:21:09 že tam jsi byl neskutečně slavnej!
00:21:12 Oni si tam ty hvězdy hodně hejčkaj!
00:21:14 To já sám jsem jel v Tokyu v metru a najednou vidím plakát nějakej
00:21:17 a tam vidím tvůj obličej.
00:21:19 Já nevěděl proč je tam tvůj obličej!
00:21:20 Až pak jsem pochopil!
00:21:22 Já myslel, hledaná osoba, nebo něco!
00:21:24 Až pak jsem pochopil, že jseš tam tak slavnej!
00:21:27 V tom Japonsku! Vylepenej v metru!
00:21:29 Tady jsem tě v metru v životě neviděl!
00:21:32 Ani jet, ani vylepenýho!
00:21:41 To zas nebylo tak horký, protože to metro,
00:21:43 ten GR, co se jmenovala ta společnost, to byl náš sponzor!
00:21:49 -Toho klubu! Proto.
-Tam lepili svoje nejlepší hráče?
00:21:54 Nejlepší hráče lepili po těch vagónech.
00:21:56 Byl to ten náš hlavní sponzor, toho klubu.
00:21:59 Japonci, já jsem tam, díky tobě se byl podívat na zápase,
00:22:02 oni to berou jak Beatles, ty hráče!
00:22:06 Je to založený na hvězdách.
00:22:08 Tam je to založený na tom,
00:22:09 že většina diváků jsou ženy, nebo dívky,
00:22:13 70 % je skoro mladejch dívek, který choděj za těma hvězdama.
00:22:18 Za těma idolama.
00:22:20 Oni ani pravidla neznaj, ale choděj za těma hvězdama,
00:22:24 který jsou denně v médiích, v časopisech.
00:22:27 A hvězda má balón a oni začnou pištět!
00:22:29 Samozřejmě! Ani nemusí mít! To jde kolem.
00:22:34 Jde kolem a už se začíná, to jsme tam měli 1 hráče,
00:22:38 kterej přišel po MS v Japonsku, Ilhan Mansiz se jmenoval,
00:22:44 když já už jsem byl trenér v Kobe.
00:22:46 A to musím říct, ten když s náma někam cestoval,
00:22:48 to byl takovej manekýn, takovej fotbalista, sympaťák,
00:22:52 dal nejvíc gólů, takový dlouhý vlasy měl.
00:22:55 A ten, když jsme někam cestovali, tak on musel jinak.
00:22:58 Protože jinak by se zacpalo metro, zacpaly by se vlaky,
00:23:01 ten šinkanzen by nejezdil.
00:23:03 Byl takovej nářez na tom nádraží, že pak řekli, že nejede.
00:23:07 -A co on, lítal?
-Jel jinudy.
00:23:11 Nebo ho museli protáhnout někudy jinudy,
00:23:13 protože tam se shromáždilo tolik lidí!
00:23:16 Takováhle mimořádná hvězda! Tak to jsou zlatý časy, ne?
00:23:19 -Fotbal má v Japonsku zlatý časy!
-Měl. To bylo dřív.
00:23:24 Tam, jak jsme hráli, tak tam přišla vlna zrovna.
00:23:26 Tam na to hřiště, jak jsme hráli.
00:23:28 Tam jak jste hráli, tam přišla ta tsunami.
00:23:30 Ne tak velká, ale byla v Tokyu. Ten Disneyland, tam byla taky voda.
00:23:36 Nebylo to tak veliký, ale byla tam taky.
00:23:39 Ale teď ses vrátil, stal ses předsedou fotbalovýho svazu.
00:23:43 -Až na podruhý, myslím. Co?
-Ono to bylo víckrát.
00:23:49 Kandidoval jsi snad 2 x, ne?
00:23:51 Ale ty volby, to se opakovalo několikrát.
00:23:55 Takže několikrát, furt jsi nebyl zvolenej.
00:23:57 Až potom se to povedlo,
00:23:58 přesvědčit všechny, aby volili jen tebe!
00:24:03 Bylo tak zle, že nic jinýho nezbejvalo.
00:24:06 Vstoupil jsi do toho českýho fotbalu,
00:24:08 začal jsi dělat předsedu,
00:24:09 ale určitě jsi o tom fotbale českým nevěděl zdaleka tolik,
00:24:11 jako víš teď!
00:24:14 -Teď vím o něco víc.
-Teď víš něco víc! A co teda?
00:24:21 Co jsi nevěděl? Co pro tebe bylo největší překvapení?
00:24:24 Když jsi poznal ty poměry!
00:24:26 Věděl jsem toho hodně, ty víš!
00:24:28 Ty jseš z Bohemky, zrovna ta kauza...
00:24:31 Já tam chodím! Já tam nehraju!
00:24:33 Aby si nemysleli,
00:24:35 že jsem za starý pány Bohemky chodil hrát.
00:24:37 Tak jo, kdyby ses tomu věnoval víc!
00:24:40 To je pravda! Když to říká předseda!
00:24:46 Vidíte, jak tomu rozumí!
00:24:48 A je v tvojí moci, jako předsedy, ty poměry, třeba ty rozhodčí!
00:24:56 Udělal sis obrázek! Řekni mi!
00:24:58 Jsou opravdu všichni tak blbí, nebo jsou podplacený?
00:25:03 To je otázka! Od rána jsem si ji v hlavě rovnal!
00:25:09 Problém, rozhodčích je problém celosvětovej.
00:25:11 To není u nás. Problém rozhodčích je všude!
00:25:14 Tak křiklavý to není nikde, jako u nás!
00:25:16 Já si myslím, že u nás v těch nejvyšších soutěžích
00:25:18 už je celkem pořádek.
00:25:19 Už je to dobrý?
00:25:22 Stanou se chyby,
00:25:23 ale tendenční řízení tam vidím málokdy!
00:25:25 To už se nestává. A když, tak jsou tresty tak vysoký,
00:25:28 že si to každej rozmyslí.
00:25:29 Protože ty rozhodčí už jsou celkem slušně placený,
00:25:32 za tu svoji práci.
00:25:33 Kolik má za takovej zápas rozhodčí?
00:25:35 -Takovej rozhodčí kolem 15 000.
-Za 1 zápas?
00:25:39 -Když píská 4 do měsíce.
-Málokterý píská 4 do měsíce.
00:25:44 Nejlepší můžou pískat v zahraničí, tam vydělávaj ještě daleko víc,
00:25:48 tam je to ve švýcarskejch frankách,
00:25:50 ne zas taková suma, ale už je tam za to víc.
00:25:53 Čili, kdyby ho chtěl někdo podplatit,
00:25:55 musí to být než 60 000, nebo než těch 15.
00:25:59 Už je to složitý.
00:26:00 -Je to složitý? Čím?
-To už si nikdo nelajsne moc.
00:26:03 Vemu 20 000, jdu za rozhodčím domů, zazvoním!
00:26:05 Ty jo!
00:26:10 Hodím do schránky obálku, jdu zase pryč!
00:26:13 -Co je na tom těžkýho?
-Už je doba jiná.
00:26:14 Doba je jiná.
00:26:16 Ty ještě, myslím, hráváš fotbal, ne? Chodíš? Kopeš?
00:26:20 -Jo, jo, za Chabry, za Chabry.
-Za co?
00:26:22 Za Chabry. Chabry. Dolní Chabry. Ještě jednou.
00:26:26 -Dolní Chabry? To je na mapě?
-To je v Praze.
00:26:31 V Praze dokonce!
00:26:34 To ses z Japonska dostal daleko! Tokyo a Dolní Chabry!
00:26:40 Já jsem tam na hostování z Černolic.
00:26:42 -Co, že jseš?
-Abys věděl! To je taky na mapě!
00:26:47 -Odkaď jseš tam na hostování?
-Z Černolic!
00:26:49 Černolice jsou větší, než jsou Chabry?
00:26:52 Spíš menší. Ale jsem tam
00:26:54 jakoby půjčenej z Černolic do těch Chaber.
00:26:56 Vy tam máte nějaký hnízdo, vy, bejvalí hráči za zenitem.
00:27:01 Některý jsou ještě před zenitem.
00:27:04 Ivan Hašek!
00:27:20 Přátelé, naším dalším hostem je zpěvák, skladatel, kytarista!
00:27:26 Petr Janda!
00:27:40 Když mluvíme o tý dědičnosti, musím říct,
00:27:43 že tvoje dcera Marta je zpěvačka, čili ta se potatila.
00:27:48 Mimochodem, musím říct, že o ní se to dlouho nevědělo,
00:27:52 že je zpěvačka, protože dlouho žila v Německu.
00:27:54 Já jsem to věděl.
00:27:56 Tys to věděl, ale ono to vypadalo, že v tom Německu bude pořád,
00:28:01 takže vlastně jako zpěvačka u nás vůbec známá nebude!
00:28:04 Ona odmaturovalal, bylo jí, kolik, 18 nebo tak nějak,
00:28:08 18, 19 let a neměla o prázdninách co na práci
00:28:16 a neudělala zkoušky na vysokou.
00:28:18 Chtěla jít na jazyky, protože v tý době už uměla 5 jazyků
00:28:22 a bloumala po Praze, byla v Bunkru,
00:28:25 to ještě byl tenkrát ten klub slavnej.
00:28:28 Tam ji nabalil nějakej Němec. No. A chodili v noci po tý Praze.
00:28:34 A ona jen tak, aby ukázala, jaká je frajerka,
00:28:37 Olympic tam měl někde plakát, říkala, tohle je můj táta.
00:28:41 A von! Strašně se jí smál!
00:28:47 Musel si o ní myslet, že je úplně blbá.
00:28:50 A on si ji odvez do Německa?
00:28:52 Marta mi pak volala, říkala,
00:28:53 hele, tati, já jsem se tady skamarádila s jedním Němcem,
00:28:57 on mně nevěří, že jseš takhle slavnej,
00:28:59 ale on by chtěl, abych s ním jela do Německa.
00:29:02 Já jsem moc teda nebyl, jako, že bych byl pro.
00:29:05 -Rád jsi nebyl.
-To víš, přece jen rodič.
00:29:09 Z cizím chlapem. Odjela na 14 dní, vrátila se a říkala,
00:29:14 tati, mně se tam líbilo, já tam bych odjela na pár měsíců.
00:29:20 To už se mi teda nelíbilo vůbec.
00:29:22 Tak jsem říkal, hele, mně se to moc nelíbí,
00:29:25 ale jo, já si tě přijedu zkontrolovat.
00:29:27 Tak jsem to asi 14 dní vydržel a pak jsem jel za ní.
00:29:30 Abych věděl, jestli je v dobrých rukách.
00:29:33 Inkognito jsi tam jel? Bez ohlášení?
00:29:36 -Jsem zavolal, že přijedu.
-K němu do rodiny!
00:29:39 Ano, rodina byla celková, tatínek, maminka, 2 bráchové.
00:29:44 Maminka prima, rozšafná. Tatínek taky senzační.
00:29:49 Tak jsem byl spokojenej.
00:29:51 -Maminka o kolik mladší, než ty?
-Maminka byla o nějakejch...
00:29:55 -Takovej žabec německej!
-Nemám tušení! Neptal jsem se jí.
00:30:01 A dcera se tam...
00:30:05 Ještě bych měl předeslat,
00:30:06 že dcera mně řekla o těch prázdninách,
00:30:09 tatínku, kdybys chtěl mě nutit do zpívání, tak já zpívat nechci!
00:30:14 Já jsem to zažila s tebou, jak jsi byl furt pryč.
00:30:20 A já nechci takovýhle povolání.
00:30:21 Ona, jak tě celej život poslouchala, k tomu pojala odpor.
00:30:24 Totální odpor. Ale zpívala krásně.
00:30:28 Prostě ona tam odjela
00:30:30 a ten kluk jí sdělil, že zakládá rockovou kapelu
00:30:33 a že by chtěl zpěvačku.
00:30:36 A najednou jí to nevadilo! Začala tam zpívat.
00:30:41 Ta kapela se prosazovala velmi pomalu.
00:30:45 Pak se vzali. Byl jsem na svatbě.
00:30:48 Takováhle love story vlastně! Ona poznala Němce v Praze v Bunkru!
00:30:52 To zní jak název ruskýho filmu! Láska z Bunkru! S Němcem ještě!
00:31:04 To já jsem neměl tušení! Ona se tam i vdala, v tom Německu!
00:31:06 Ona se vdala. Už je rozvedená.
00:31:09 -Jak on se jmenoval?
-Wurmi. Oni mu říkali Červ.
00:31:11 -On se jmenoval Wurmi.
-A proč mu říkali Červ?
00:31:15 Proč mu říkali Červ, to já nevím. To asi odmalička.
00:31:18 Ty sis jako tatínek nezjistil, prč klukovi říkají Červ?
00:31:21 Vidíš to! To mě nenapadlo!
00:31:23 -Třeba byl prolezlej něčím!
-Třeba se měnil v červa v noci.
00:31:29 To by mně, jako tatínkovi bylo podezřelý.
00:31:32 Ono to nějak nedopadlo, teda.
00:31:34 Prostě pak nějak, jak říkali, vyprahli.
00:31:38 Ten jejich vztah vyprahnul.
00:31:39 -Saša se jmenoval nějakej její!
-To byl jinej.
00:31:42 -Ona se ti svěřovala se svejma?
-Ano, ano.
00:31:46 -Vždycky ti zavolala.
-Tati, teď chodím s tímhle.
00:31:50 -Ona měla takový různý týpky.
-Informovala tě.
00:31:53 Vždycky mi ho přivezla ukázat, říkám, Marti, to proboha ne!
00:31:56 Tohleto stvoření sem nevoď! Co se ti na něm nelíbí?
00:31:59 -Co ti na něm vadilo?
-Já nevím, takovej divnej.
00:32:02 Takovej nepřátelskej. Furt se tak kouká divně.
00:32:04 -No Němec, no!
-To nebyl jen Němec!
00:32:08 -To nebyl jen Němec?
-Taky přišel 1 Američan.
00:32:12 Místo kalhot měl, člověče, punčochy.
00:32:20 Takový pletený. To byla nějaká móda nebo co.
00:32:23 Ona se zamilovala do Američana, kterej měl punčochy?
00:32:28 Ten byl hodně divnej teda.
00:32:34 Chtěla poznat všecko!
00:32:39 Čili, ty jsi na dálku nějakej kontakt s Martou měl.
00:32:44 My jsme se navštěvovali.
00:32:45 Ona občas přijela, já jsem tam přijel.
00:32:47 Ono je třeba podotknout tu smutnou část historie,
00:32:49 že jí zemřela maminka a vlastně brácha, byl nemocnej
00:32:53 a ona hledala nějaký východisko z toho.
00:32:57 -Tady jí to všecko připomínalo.
-Vypadnout chtěla, tak do Německa.
00:33:02 Čili i tu její začínající pěveckou kariéru
00:33:05 tam jsi nějak sledoval z povzdálí.
00:33:07 Ona mi vyprávěla zajímavý věci.
00:33:09 Říkala, tatínku, já když jsem poprvé zpívala,
00:33:11 tak já jsem zpívala takhle daleko od mikrofonu.
00:33:13 Já jsem říkal, Marto, já když jsem poprvé zpíval,
00:33:15 tak jsem zpíval takhle daleko od mikrofonu!
00:33:17 To se toho člověk bojí, toho mikrofonu,
00:33:19 jak kdyby mu to chtělo dát pěstí!
00:33:21 To je prostě taková hrůza! Ale dnes už si zvykla, samozřejmě.
00:33:24 Ona tam docílila určitou popularitu.
00:33:27 Já, když jsem tam byl naposledy, teda naposledy!
00:33:31 Jsem tam byl mockrát!
00:33:32 Teď už tam tolik nejezdím, protože je tady.
00:33:34 Když jsem tam byl před 6, 7 lety, zrovna vycházela deska.
00:33:39 Já jsem si šel do nějakýho obchodního domu
00:33:40 koupit nějaký triko.
00:33:42 Taky jsem vlez do toho obchodu, to se ještě desky prodávaly,
00:33:46 s těma gramofonovejma deskama, s těma CD.
00:33:49 Najednou koukám, celá stěna byla Marta!
00:33:53 -Její velkej obrázek?
-Obrázky a desky a všecko!
00:33:56 Měla tam autogramiádu. Tak to měla vyzdobený.
00:34:00 Pak jsem chodil po Německu, vždycky jsem koukal,
00:34:03 říkal jsem si, jestli se někdo kouká.
00:34:07 Se nikdo nekoukal.
00:34:09 A řek jsi v tom krámě: Das ist meine Tochter?
00:34:13 -Chtěl jsem to říct!
-Chtěls to říct?
00:34:15 Dal bys vůbec tuhle větu v němčně dohromady?
00:34:18 To bych dal i anglicky. I francouzsky třeba. Rusky.
00:34:22 Francouzsky v Německu je zbytečný! Rusky v Německu úplně zbytečný!
00:34:24 Není! Ve východní části ne!
00:34:26 Mně jde o to, jestli ses pochlubil rovnou, že to je tvoje dcera!
00:34:30 -Těm Němcům!
-Ne to jsem nedělal.
00:34:33 Ale koukal jsem, jestli kouká někdo.
00:34:35 Jsem to prohlížel takhle.
00:34:38 A těm svejm muzikantům v tý kapele řekla ona,
00:34:40 že její tatínek je tady eine grosse Legenda?
00:34:43 To už jak jsem říkal zpočátku! To už řekla tomu...
00:34:48 -To byla furt ta samá kapela?
-Jo, jo. Die Happy se jmenujou.
00:34:52 -No a co?
-No oni mě znaj.
00:34:55 -My se spolu úžasně kamarádíme.
-Zahrál sis s nima někdy?
00:34:58 -Ano, ano.
-Nechali tě?
00:34:59 -Nechali tě?!
-Bodejť by ne!
00:35:01 Ve Vizovicích jsem si s nima zahrál na festivalu
00:35:04 a oni hráli i s náma.
00:35:05 A když jsem měl narozeniny, tak mně nazpívali Otázky.
00:35:09 -Písničku Kolik mám ještě dní...
-Česky to nazpívali?
00:35:14 Kolik mam este dný. A nejlepší je: Rekny mi broč.
00:35:26 -Jak, že je ten konec?
-Rekny broč.
00:35:30 No proč. Udělali broč.
00:35:35 Marta tu písničku zpívá na koncertech česky, jako jedinou.
00:35:40 Němcům říká, jakýho má báječnýho tatínka
00:35:43 a jak je tady prima v Česku.
00:35:44 A že vlastně se narodila v Praze.
00:35:46 A že by jim taky něco ukázala, jak to vypadá.
00:35:48 Že tatínek, a teď o mně mluví hezky.
00:35:50 Já jsem tam jednou byl na koncertě. Několikrát jsem byl v Ulmu.
00:35:53 Tisíc lidí bylo v takovým velikým klubu,
00:35:56 seděl jsem tam u zvukařů a ona najednou něco začala říkat,
00:35:59 ona uvádí německy ten program, logicky a najednou reflektor na mě
00:36:04 a ona, to je můj tatínek!
00:36:06 Já jsem tam byl úplně jak na trní.
00:36:08 Ten zvukař na mě ukazoval, abych si stoupnul.
00:36:13 Dělal jsem takhle. Připadal jsem si jak úplnej blbec!
00:36:17 -Řek jsi něco aspoň těm lidem?
-Ne. Já neměl mikrofon.
00:36:21 -Ty neřekneš ani: Guten Tag?
-Jsem byl mezi lidma.
00:36:26 Zařvat jsi moh!
00:36:27 Guten Tag, meine Freunde! Ich bin Petr Janda!
00:36:32 Ich bin Petr Janda aus Prag!
00:36:35 Já bych ti moh tlumočit! Jestli ti to nejde!
00:36:38 Až zas pojedeš do Německa!
00:36:48 Fenster meine Liebe! Okno mé lásky!
00:36:51 Fenster meine Liebe! Bych já řek!
00:36:54 Grosse schlager von Olympic Petr Janda!
00:37:02 Skončilo vystoupení a přiběhli tam novináři.
00:37:05 -Za tebou!
-Za mnou. Kdo jsem, co dělám a tak.
00:37:09 A 2. den vyšel článek: Kdo je Petr Janda?
00:37:13 Otázka. To už začaly ty Otázky!
00:37:16 Tam poprvé se to úplně otočilo. Tady vždycky je:
00:37:19 Marta Jandová, dcera slavného legendárního Petra Jandy.
00:37:21 Tam bylo: Petr Janda je tatínek slavné Marty Jandové.
00:37:26 -Tam se to otočilo.
-To bylo fajn.
00:37:28 Abych pravdu řek, já nevím, proč se vlastně vrátila.
00:37:31 Ona se rozešla se Sašou, tam bylo nějaký vzduchoprázdno.
00:37:34 -Saša je ten kluk poslední její.
-To je ten známej Saša.
00:37:39 -Toho znáš ty! Ty víš, kdo je Saša?
-Vím, vím.
00:37:43 Saša Vondra, možná!
00:37:54 Nevím, proč mě zrovna tohle jméno napadlo!
00:37:57 Možná to budou muset vypípat!
00:38:01 Najednou říkala, mně se ti v tý Praze tak strašně líbí.
00:38:04 Já tady asi zůstanu.
00:38:06 Ale jezdí do toho Německa skoro každej tejden.
00:38:09 Ale říkala, tatínku, já jsem bydlela předtím v Hamburku
00:38:11 a ono to do toho Berlína není o nic blíž, než z Prahy.
00:38:15 -Ale pořád je svobodná, Marta?
-Pořád je svobodná.
00:38:19 Já už jsem koupil teda, pro vnoučka jsem koupil dárek,
00:38:23 abych ji dohnal k něčemu.
00:38:26 Ale nezdá se zatím.
00:38:29 Takže zatím si s tím hraje tvoje dceruška nejmladší.
00:38:31 -Ne, to je schovaný.
-To je schovaný?
00:38:34 Já jsem jenom chtěl upozornit, že zatím si vnoučata děláš sám.
00:38:47 Protože to dědečkovství,
00:38:48 v pravým slova smyslu, jsi ještě neokusil!
00:38:51 Řekl bych, že jsme na tom podobně.
00:39:01 Teď budete, jako Olympic slavit velký výročí.
00:39:04 -50! Olympic bude teď slavit 50!
-No, příští rok.
00:39:10 Já vím! Už se na to chystáte! Já vím, že se na to chystáte!
00:39:13 Je vůbec nějaká kapela? Možná Rolling Stones, ne?
00:39:16 Stoni! Kolegové Stoni. Ty to taky oslavěj.
00:39:20 -Taky 50 let?
-Ano.
00:39:22 -Taky to budu mít jako my.
-Tak několikrát už...
00:39:26 Oni budou mít turné po celým světě
00:39:28 a my tak tady po tom českým kraji.
00:39:31 Ale bude to do určitý míry podobný.
00:39:34 -Čili Dolní Chabry třeba!
-A oni třeba Tokyo.
00:39:40 My třeba Jiříkov, oni třeba New York.
00:39:43 Bude to stejný.
00:39:44 Tam budete hrát historicky ty největší hity!
00:39:48 Co vůbec... Asi Želva je všeobecně uznávaná,
00:39:52 jako největší hit!
00:39:53 Ale tys mně sám,
00:39:54 promiň, že to takhle veřejně o tobě řeknu, sám řek,
00:39:56 přiznal ses mně ve slabý chvilce,
00:39:58 že vlastně to zpíváš 40 nebo 50 let, Želvu.
00:40:02 A že vlastně doteď pořádně nevíš, o čem ta písnička je!
00:40:07 Já to taky doteďka pořádně nevím! To je takovej psychidelickej...
00:40:11 Ty to nevíš, nebo to nevíš pořádně?
00:40:13 No nevím! Vím, jak se honí želva po dně,
00:40:16 ale proč mám honit želvu po dně, pod vanou?
00:40:22 -Pochopils to někdy?
-Ne, ne.
00:40:24 To ten Chrastina musel být hodně sjetej, když to psal.
00:40:28 On byl takovej dadaista. On ty Ptáky rosomáky.
00:40:32 Kupodivu, já jsem tuhle byl v Plzni,
00:40:33 tam jsem byl pozvanej jako host na nějakej takovej pořad,
00:40:38 takový talk show, tak jsem tam mluvil
00:40:41 a někdo se mě zeptal na Ptáka rosomáka.
00:40:44 Já jsem říkal, než začnu:
00:40:45 Kdo z vás si myslí, že rosomák je pták?
00:40:48 A lidi, 90 % zvedlo ruku.
00:40:51 A tam byl vedle mě chlapík a říkal:
00:40:53 Tak já vám teď rosomáka ukážu.
00:40:56 -A vytáh takovou velkou kunu.
-Kunu?
00:40:59 -Je to lasicovitá šelma. Rosomák.
-On specielně si přines kunu.
00:41:03 Kvůli tomu, že tam budu, přines vycpanýho toho rosomáka!
00:41:08 -Kunu rosomáka!
-To není pták! To je kuna!
00:41:12 -Co to toho Chrastila...
-No vidíš!
00:41:14 Proto to říkám, že ho napadaly takovýhle voloviny.
00:41:18 A že ty, jako šéf tý kapely sis to neověřil,
00:41:20 jestli je rosomák pták!
00:41:22 Ale já jsem donedávna si myslel, že to pták je.
00:41:28 Petr Janda!
00:41:38 Přátelé, to je pro dnešek všechno! Já vám děkuju za pozornost.
00:41:42 A snad ani nemusím opakovat, že za týden tady budeme opět
00:41:46 a těšíme se na setkání s vámi.
00:41:47 Na shledanou!
00:41:50 Skryté titulky Eva Svobodová
Zábavná talk show Karla Šípa, tentokrát na téma „Dědičnost talentu“ (2011). Účinkují: I. Janžurová, I. Hašek a P. Janda. Režie V. Polesný
Tentokrát se můžete těšit na díl s názvem „Nositelé talentu“ a na herečku Ivu Janžurovou, předsedu ČMFS Ivana Haška a zpěváka Petra Jandu.
