00:00:24 Dobrý večer. Dobrý večer. Děkuju.
00:00:31 Dobrý večer, dobrý večer, dámy a pánové,
00:00:34 zdravím diváky tady, v divadle Semafor,
00:00:36 zdravím i naše televizní diváky.
00:00:38 Přátelé, dneska to bude o podnikání.
00:00:42 Ale ne o ledajakém podnikání, ale o podnikání v kultuře!
00:00:46 Konkrétně o podnikání v divadelnictví.
00:00:49 Nedávno proběhly takový diskuse, kde se hodně mluvilo o tom,
00:00:53 jak je to složité podnikat v divadelnictví.
00:00:55 Snad se nám podaří dneska
00:00:58 trochu víc do tohoto způsobu podnikání,
00:01:01 tedy do problematiky soukromejch divadel nahlédnout.
00:01:05 Víte, divadlo je složitý organizmus a já mám pocit,
00:01:09 že takovej principál divadla, když je to jeho soukromej majetek,
00:01:12 musí řešit kolikrát i krkolomný věci,
00:01:14 který by normálně třeba neřešil!
00:01:16 Stávají se v divadlech,
00:01:17 ani se o tom nepíše, co se stává kolikrát
00:01:19 za nepředpokládaný věci!
00:01:21 Já jsem dokonce slyšel jednu epizodu,
00:01:23 nevím samozřejmě jestli to je pravda,
00:01:25 co musel takovej principál v divadle řešit.
00:01:27 Běželo nějaký představení a uvaděčka zjistila,
00:01:30 že tam leží nějakej divák nataženej přes 3 sedadla.
00:01:35 Což samozřejmě ji popudilo, tak šla k němu, zacloumala s ním
00:01:39 a říkala, pane, prosím vás,
00:01:40 tady nemůžete takhle ležet přes 3, můžete jen 1 sedadlo!
00:01:43 On vůbec jen zachroptěl nějak a mávnul rukou.
00:01:46 Tak ona šla za principálem,
00:01:48 tam máme nějakýho, nataženej přes 3 sedadla!
00:01:50 Ten přišel, říkal, prosím vás, tohleto! Vůbec se s ním nebavil!
00:01:53 Tak zavolal policii, přišel komisní policajt a říká:
00:01:56 Haló, občane, jak se jmenujete? A on řek: Novák.
00:02:01 Tak pane Novák, vy jste se tady roztáh přes 3 židle!
00:02:05 Jak si to představujete? Odkud vůbec jste?
00:02:07 A on říkal: Z 1. řady na balkoně.
00:02:19 Když říkám, že divadlo je živej organizmus,
00:02:21 tak samozřejmě, živej jednak divákama, který do divadla choděj
00:02:24 a jednak hercema!
00:02:26 Ono se kolikrát říká, že herci, to je takový zvláštní stav.
00:02:29 Jsou to bohémové, jsou to umělci.
00:02:32 A dokonce, nevím jestli je to tak úplně pravda, se zjišťovalo,
00:02:39 kynologové přišli s takovým nápadem,
00:02:41 že budou zjišťovat, jak se psi jednotlivejch páníčků chovaj,
00:02:44 jestli nepřebíraj vlastnosti a povahu svejch pánů.
00:02:49 Zajímavej experiment.
00:02:50 Za chvilku pochopíte, proč to říkám.
00:02:51 Čili vyčlenili nějakou místnost,
00:02:54 doprostřed tý místnosti dali hromadu masa.
00:02:56 A teď od těch jednotlivejch páníčků tam pouštěli ty psy.
00:02:59 A pozorovali je, jak se chovaj.
00:03:01 No tak přišel pes nějakýho architekta,
00:03:04 ten pes sežral to maso co tam bylo a ty kosti, co zbyly,
00:03:08 čumákem srovnal do úhlednýho tvaru, že to vypadalo jako domeček skoro.
00:03:16 Lehnul si a usnul.
00:03:17 Pak tam přišel nějakej pes, jehož majitelem byl řezník.
00:03:21 Ten taky sežral to maso, rovnou si lehnul a usnul.
00:03:26 A pak přišel pes nějakýho herce, taky sežral to maso,
00:03:32 potom obskočil ty 2 předešlý psy a nastavil packu.
00:03:43 Ale nejsem si jistej, že by zrovna tahle epizoda charakterizovala
00:03:46 tak úplně beze zbytku herecký stav.
00:03:50 Já jsem rád, když mluvíme o principálech divadel,
00:03:54 že pozvání přijal a čas si udělal na nás
00:03:57 i principál tohoto divadla, ve kterém se nacházíme,
00:04:00 tedy divadla Semafor, pan Jiří Suchý!
00:04:17 Pane Suchý, napadlo vás vůbec nebo blesklo vám hlavou,
00:04:20 když jste před nějakými 50 lety zakládal Semafor,
00:04:25 taková myšlenka, že by to třeba jednou
00:04:27 mohl být váš majetek to divadlo?
00:04:29 V soukromejch rukách, že byste to divadlo mohl mít?
00:04:31 Napadlo vás to třeba tenkrát?
00:04:33 Ne, to mě nenapadlo,
00:04:34 poněvadž to bylo zakládáno v době,
00:04:36 kdy soukromej majetek nebyl.
00:04:37 Ale upřímně řečeno, jestli můžu. Ono to divadlo, jak mně patří?
00:04:44 Já jsem tady v nájmu, budova patří Praze 6.
00:04:48 Herci, to nejsou moji poddaní,
00:04:50 to jsou lidé, kteří sem přišli za prací
00:04:55 a kdykoliv mě můžou opustit.
00:04:57 Takže divadlo je moje asi tak, jako je moje třeba mlha,
00:05:02 poněvadž ji mám na zahradě a můžu se v ní projít.
00:05:07 A když chce, tak se rozplyne.
00:05:09 Já nevím, na kolik je to můj majetek?
00:05:13 Platíte tady všecko, platíte nájem?
00:05:15 -Platím nájem.
-Tak je to vaše!
00:05:18 To bych musel platit sobě, aby to bylo moje.
00:05:24 Ale já to platím jinýmu. Takže to je jinýho!
00:05:27 No jasně! Platíte za tu budovu, samozřejmě!
00:05:29 Víte, co by mě zajímalo?
00:05:30 Jestli vy jste takovej ten principál.
00:05:32 Chodíte třeba do divadla, i když nehrajete?
00:05:34 Do tohohle divadla. Na kontroly.
00:05:36 Jestli se zbytečně nesvítí. Nekape kohoutek.
00:05:40 Ne, ne, když tak se sem jdu podívat co se tady koná a tak.
00:05:44 Jinak, jestli se zbytečně svítí, to mě nenapadlo.
00:05:47 Ale vidíte, to jste mě navrtal.
00:05:55 Já jsem si tak představoval, že tyhle starosti
00:05:56 majitele musej trápit, jestli zbytečně někde neplatí,
00:06:00 kde by se dalo trošku ušetřit.
00:06:02 No jo, to by mělo. Viďte? Ježíšmarjá.
00:06:05 Vy jste jedinej vlastník? Nebo máte společníka nějakýho?
00:06:08 Já to vlastně nevím!
00:06:09 No, vlastník. Ono je to obecně prospěšná společnost.
00:06:14 Já výdělek z toho žádný nemám.
00:06:16 Poněvadž, když se vydělají peníze, tak se musí zase vložit do podniku.
00:06:22 Nikoliv do kapsy.
00:06:23 Vy jste obecně prospěšná společnost?
00:06:25 Ano, ano. Teď nově.
00:06:26 Předtím jsme byli s. r. o. A to byl omyl.
00:06:32 Já jsem nevěděl co to je a tak jsem to založil.
00:06:36 Říkali, že můžu bejt buď s. r. o. anebo o. p. s.
00:06:40 Tak jsem říkal, tak co? Tak s. r. o.
00:06:43 A pak jsem na to začal šíleně dojíždět,
00:06:45 teď jak byly ty záležitosti s těma grantama.
00:06:48 To jste měli nějakou valnou hromadu, jako s. r. o.?
00:06:51 Nebo vy jste byl sám valná hromada?
00:06:52 -Já jsem byl sám valná hromada.
-Vy jste byl sám valná hromada!
00:06:55 A musel jsem se každej rok sejít a sepsat prezenčku. Přísahám!
00:07:02 Svolal jste schůzi, tam jste byl sám?
00:07:04 Ano sám.
00:07:06 A musel jsem napsat prezenčku, že se valná hromada sešla.
00:07:10 Jak vás poslouchám, to byla spíš nevalná hromada.
00:07:14 Musím vám říct, pane Suchý, že není to tak dlouho,
00:07:16 co v tomhle křesle seděl Pavel Bém.
00:07:19 Hned říkal, že když ještě starostoval na Praze 6,
00:07:23 že to je jeho zásluha.
00:07:24 -To byla jeho zásluha.
-Opravdu?
00:07:26 Já myslel, že to vyvrátíte!
00:07:27 Byl tady starosta Prahy 6
00:07:29 a nám ta Vltava sebrala divadlo v Karlíně.
00:07:33 Nevím, co ji to napadlo.
00:07:35 A on nám podal pomocnou ruku a říkal, vybudujeme...
00:07:39 Tady nebylo nic! Tady byl zdevastovanej sál.
00:07:44 -Taneční sál kdysi to byl jenom.
-Někdy za 1. republiky, ne?
00:07:49 Ještě za protektorátu a po válce ještě taky trochu.
00:07:52 Ale pak to si vzala taková obecně prospěšná společnost StB.
00:07:59 Ty tady měli skladíště a když ho vyklidili,
00:08:04 tak to zdevastovali.
00:08:06 Tady bylo tolikhle drtě po zemi,
00:08:09 balkony tady nebyly, rákos ze stropů, díry.
00:08:13 -A co tady StB skladovala?
-Spisy různý. Tajný.
00:08:18 On řekl, heleďte, máme tady tenhle prostor
00:08:22 a Dejvice by si zasloužily, aby tady byly...
00:08:25 -Bylo divadlo.
-Divadlo.
00:08:27 Já jsem měl pocit, že v tom divadle nicméně,
00:08:30 ještě, že se o něj zasloužil, že je poprvé.
00:08:32 -Chodil?
-Ne, ne.
00:08:34 -Nikdy nepřišel.
-Ne, ne. Neměl čas.
00:08:36 Neměl čas!
00:08:38 Já bych sem přišel,
00:08:39 kdybych pomoh nějakýmu divadlu na svět.
00:08:41 My jsme ho zvali. My jsme čekali, že přijde.
00:08:43 A tak, nevím, nevím proč. Prostě nepřišel.
00:08:48 Musím říct, že já jsem tady navštívil před prázdninama
00:08:51 vaše představení, když to frčelo s těma grantama,
00:08:55 který se jmenovalo Děti kapitána Granta.
00:08:58 Takže, vidíte, reagujou! Vtipnej název!
00:09:06 Takže, jestli nakonec jste nějaký granty dostali,
00:09:09 tak pro diváky je to škoda!
00:09:11 Protože jste to automaticky přestali hrát, tohle představení!
00:09:13 To bylo strašně veselý ale!
00:09:15 Nedalo se to napasovat na něco jinýho?
00:09:17 To mě přemlouvali lidi! Hrajte to dál! Dyť to je dobrý!
00:09:20 Ale nemůžu od někoho brát peníze a přitom ho napalovat!
00:09:24 To bylo jediný satirický divadlo, který jsme my provozovali!
00:09:27 Tady se provozoval spíš humor poetickej a tak.
00:09:31 A když nám šlo o existenci, tak jsem přitvrdil.
00:09:35 Ale pak, když se to urovnalo, tak co bych to byl za člověka,
00:09:38 kdybych ty peníze přijal a pořád bych jel?
00:09:42 Po 6 reprízách jsme to stáhli. Nejúspěšnější a nejkratší hra.
00:09:48 Škoda. Ukrutná sranda, pane Suchý! Ukrutná!
00:09:50 Třeba já si doteď pamatuju,
00:09:52 jak vám Jitka položila otázku:
00:09:54 Tak vy prej jste na mizině? Jaký to tam je na tý mizině?
00:09:58 Co vy jste jí na to říkal?
00:09:59 Jsme se váleli smíchy tady v tom divadle!
00:10:02 Já jsem říkal, že mizina je stav, na který má právo každý náš občan.
00:10:11 A že jediná výhoda miziny je, že vám ji nikdo nezávidí.
00:10:23 Škoda, že zas někdy nepřijdete na mizinu!
00:10:25 Ne, že bych vám to přál! Ale kvůli divákům!
00:10:30 Že by se to znova hrálo!
00:10:32 A to se nedalo na nějakej jinej problém? Nedalo!
00:10:35 Nedalo, ale udělali jsem teď novou premiéru,
00:10:38 Já jsem otec Bemle a já matka Žemle, se to jmenuje.
00:10:42 Jak? Otec Bemle?
00:10:43 Já jsem otec Bemle a já matka Žemle!
00:10:45 To byla taková říkačka! Děti to kdysi hrály.
00:10:48 A je to úspěšnější ještě, než Kapitán Grant.
00:10:52 Je to čerstvý.
00:10:53 Je to čerstvý a chechtají se lidi od samýho začátku.
00:10:56 To, co jsem si vždycky přál!
00:10:57 Aby se začali smát a setrvale se smáli až do samotnýho závěru.
00:11:04 Pane Suchý, nosíte v hlavě nějaký normy, dejme tomu,
00:11:06 kolik musí přijít diváků, aby se to vůbec rentovalo?
00:11:11 Máte to v hlavě?
00:11:13 Tu ekonomickou rozvahu jestli nosíte nějak v hlavě?
00:11:16 Že bych ji moc nosil v hlavě, to ne.
00:11:18 Ale vím, že prostě některý představení,
00:11:23 ve kterým hraje třeba 12 lidí, tak to je lacinější,
00:11:27 takže může přijít i míň diváků a nějak se to rentuje.
00:11:32 Jo takhle! Na počet herců se to počítá?
00:11:35 Poněvadž ty jsou placený!
00:11:37 Lysistrata, tam je 25 herců na týhletý scéně!
00:11:42 Takže to je nejdražší.
00:11:44 Tam si už to představení, i když je vyprodáno,
00:11:46 jako, že na to je teď vyprodáno furt,
00:11:48 tak si to nevydělá, to představení!
00:11:52 Tam už ta dotace je velice potřeba.
00:11:54 Já jsem taky, pane Suchý, zaregistroval,
00:11:56 že tyhle poslední hry většinou,
00:11:58 nejen, že to píšete, to je u vás automatický,
00:12:01 ale že už to taky všecko režírujete,
00:12:03 hrajete v tom samozřejmě, ve všem prakticky!
00:12:06 Je to vaše! Tak máte sedět doma? Tak radši jste tady ve svým!
00:12:10 A vy děláte, mám pocit, i ty výtvarný návrhy!
00:12:13 A muziku dělám. Všechno.
00:12:15 -Vy to děláte, jako, že šetříte?
-Poněvadž to dělám zadarmo!
00:12:19 Vite, kolik si dneska řekne režisér?
00:12:21 To se zeptejte! No ne...
00:12:29 -Já to dělám zadarmo, víte?
-Ale z úspornejch důvodů!
00:12:33 Než byste platil režiséra,
00:12:35 tak si v duchu řeknete, to já umím taky!
00:12:37 To co umí kdejakej režisér!
00:12:38 Upřímně řečeno, někdy,
00:12:40 když vezemem nějakýho režiséra přespolního, tak se nám stalo,
00:12:46 že z toho vznikl takovej svátek nedorozumění, abych tak řek.
00:12:50 Že on nechytil tu semaforskou cestu,
00:12:57 po který my jsme zvyklí už 1/2 stol., 49 let už jsme tady.
00:13:11 -Ty kulatiny budete nějak slavit?
-No budeme!
00:13:13 Chystáte nějakou slávu?
00:13:16 Tak já to prozradím.
00:13:17 Budeme mít 30. října příštího roku, kdy nám bude 50 let na den,
00:13:23 tak budeme mít velice slavnostní koncert ve Smetanově síni
00:13:28 se symfonickým orchestrem,
00:13:30 s Českým národním symfonickým orchestrem 80tičlenným
00:13:36 a bude tam výběr nejslavnějších šlágrů
00:13:40 v týhle podobě a chceme to udělat takový krásný a noblesní.
00:13:43 Kdo to bude zpívat? Beňačková?
00:13:45 -Ne, ne my!
-Vy s velkým symfoňákem?
00:13:49 Za 1. to v Dobře placený procházce zpívám taky,
00:13:53 s velkým symfoňákem v Národním.
00:13:55 Já teď hraju v Národním! Víte?
00:14:04 Ale kromě toho, s tím Českým národním symfonickým orchestrem
00:14:08 už jsme si vyzkoušeli,
00:14:09 loni o Vánocích jsme tam měli Vánoční koncert,
00:14:13 hrály se tam semaforský písničky, zpívali naši členové
00:14:17 a mělo to nesmírný úspěch a bylo to velice krásný,
00:14:21 poněvadž ty písničky zazní lidem
00:14:23 v takový podobě, jakou ještě neslyšeli.
00:14:26 A to jsou, ten symfonický orchestr dokáže hrát,
00:14:32 skutečně jako symfonický orchestr,
00:14:34 ale dokáže, když na to přijde, to ovlivnit i jazzem trochu.
00:14:38 Takže znělo to nádherně! 80 lidí!
00:14:42 Tak na to se těšíte!
00:14:44 A teď vám něco řeknu,
00:14:46 když mluvíme o majitelích divadla.
00:14:49 Když jsem řek Liborovi Peškovi, dirigentovi,
00:14:52 že bychom hrozně rádi udělali
00:14:54 ten jubilejní koncert s tím orchestrem,
00:14:57 tak on říkal, tak se obrať na majitele orchestru symfonickýho.
00:15:02 Já jsem říkal, majitel symfonickýho orchestru?
00:15:04 Ano. To je ten pán, co hraje tu trumpetu!
00:15:08 On tam seděl takovej normální.
00:15:10 A to byl majitel 80tičlenného orchestru.
00:15:13 -On to koupil, ten symfoňák?
-Já nevím.
00:15:15 Aby ho tam nevyhodili jako trumpetistu.
00:15:23 Moc se na to těšíme! Jste srdečně zváni!
00:15:26 Poněvadž 2. den to budeme 2 x reprízovat!
00:15:36 No ale, nemůžeme pominout, vy jste podnikatel, to nepopřete,
00:15:40 i když jste obecně prospěšnej,
00:15:41 ale furt čarujou, že ta finanční krize.
00:15:48 Je otázka, kdy to k nám dorazí. Ale kdybyste si měl tipnout.
00:15:52 Pane Suchý, myslíte si, že když sem ta finanční krize dorazí,
00:15:56 že postihne dřív divadla nebo Matějskou pouť?
00:16:00 Divadla! Divadla jsou od toho,
00:16:02 aby sňaly z tý Matějský poutě to nebezpečí.
00:16:09 Takže nejste velkej optimista, pokud jde o tyhle věci?
00:16:13 I když vy jste věčnej optimista!
00:16:14 Já jsem realista, ale dívám se na to optimisticky.
00:16:17 Myslím, že to přežijeme.
00:16:20 Kdybychom někdy udělali večer na téma,
00:16:23 co jsem musel prožít od založení,
00:16:26 od tý nenávisti toho minulýho režimu, kterýmu jsem unikal
00:16:30 a který mně kladl různý nástrahy.
00:16:33 Poněvadž, zakázali mně všecko,
00:16:36 ale to je zajímavý, na divadlo si netroufli.
00:16:38 Tady mě nechali. Tady se snažili ho rozložit zevnitř.
00:16:41 Ale jinak, aby mně zakázali hrát divadlo,
00:16:43 tak to bylo jediný, kde mě nechali.
00:16:46 No vidíte a díky vaší píli a vytrvalosti,
00:16:48 budete slavit těch 50, neuvěřitelných 50 let
00:16:52 divadla Semafor, k čemuž vám už teď předem všichni gratulujeme!
00:16:56 Jiří Suchý!
00:17:13 Naším hostem je, jak jsem předeslal opět principál
00:17:16 jednoho pražského divadla, možná tomu nebudete věřit,
00:17:19 ale ještě mnohem menšího divadla, než je divadlo Semafor.
00:17:23 Je to principál Divadla Ungelt Milan Hein!
00:17:36 Už jsem tady předeslal, že to vaše divadlo
00:17:38 je mnohem menší, než je Semafor.
00:17:40 Vy tam máte kolik židlí pro diváky?
00:17:42 -Tam je 88 míst.
-88 míst!
00:17:44 A teď právě, v rámci té mé trapné snahy,
00:17:47 abych nebyl na nikom závislý, jsme si otevřeli letní scénu
00:17:49 na hradčanském Novém světě a tam je trojnásobná kapacita!
00:17:52 To nás v podstatě drží nad vodou!
00:17:55 Tam doháníte rozpočet?
00:17:56 To je takový, že ti diváci jsou strašně blízko těm hercům.
00:18:02 Já mám pocit, není s tím trošku problém?
00:18:05 V podstatě divák - spoluaktér toho večera.
00:18:08 Když zakašle, tak herci na to zareagujou.
00:18:11 Spoluvytváří atmosféru, protože buď ruší nebo je dojatý přes míru.
00:18:16 Takže to i toho herce nebo herečku může zaskočit.
00:18:18 A stává se, že třeba někdo z diváků kejchne a Chantal řekne:
00:18:21 Pozdrav pánbůh? Nebo něco?
00:18:23 Chantal by neřekla pozdrav pánbůh. To by nedokázala!
00:18:27 Schválně řekněte, co by řekla Chantal?
00:18:29 Něco by dojemně, ale opravdu půvabně zašišlala,
00:18:32 ale čeština by to nebyla.
00:18:34 Chantal 3 měsíce zkouší každej kus, u mě hraje ve 4 hrách.
00:18:38 A je to nejpilnější herečka! Ona má francouzský originál.
00:18:41 Mimochodem, když hrajeme nějakou hru s Chantal Poullaine,
00:18:44 ona si nechá přeložit ten text do francouzštiny,
00:18:47 aby měla ty podtexty správné, protože, když řekne někdo
00:18:52 francouzsky třeba koleje, tak pro nás to nic neznamená.
00:18:56 A totéž, když řekneme my třeba nádraží,
00:18:59 tak v Chantal to taky nevyvolá citový vzrušivější pocit.
00:19:04 -No nádraží ani ve mně nevyvolá.
-Ale ve mně jo!
00:19:07 Příjezdy, odjezdy, někam jedem, třeba dojedem.
00:19:11 -Mě to nerajcuje. Nevím jak vás?
-Mě to rajcuje.
00:19:15 Peron...
00:19:16 Já jsem celý život hrál na oblastních scénách,
00:19:18 chodil jsem na nádraží a měl jsem velký sen,
00:19:20 že jednou mě 1 vlak do té Prahy odveze.
00:19:22 Stalo se.
00:19:23 -Tak máte k tý železnici...
-Citový vztah.
00:19:31 Mně jde o tu atmosféru, 88 diváků. takhle blízko hercům.
00:19:35 Jestli ten kontakt někdy nepřesahuje to,
00:19:37 co by ti herci chtěli!
00:19:39 Já si myslím, že oni se zamilovali, aspoň ten můj kmenový kádr herců,
00:19:42 mám 6 stálých herců, ostatní tam hostují.
00:19:45 To jsou 3 dámy, Vránová Alenka, Chantal Poullaine, Vilma Cibulková,
00:19:49 kluci Kaiser, Kňažko a Etzler.
00:19:51 Helejte se, takovou sudičkou při vzniku toho vašeho divadla
00:19:54 prej byl Miloš Kopecký?
00:19:56 Jakým způsovem tam figuroval?
00:19:59 To mě skoro dojímá, vzpomínka na pana Kopeckého,
00:20:02 protože to byl člověk, kterej mi nejzásadněji pomoh k tomu,
00:20:07 že jsem to zrealizoval.
00:20:09 Pan Kopecký dostal nabídku svého času,
00:20:11 tehdy od Čsl. televize ještě, aby natočil triptych pro obrazovku
00:20:17 a dal si podmínku, že by to rád natočil s tím Heinem,
00:20:19 poněvadž se mnou kdysi dělal nějaké povídání,
00:20:21 v rámci nedělního rána mé sestry Marty Skarlandtové
00:20:23 a my jsme takhle natočili
00:20:24 trojdílný seriál rozprav s panem Kopeckým.
00:20:28 Strávili jsme před tím natáčením přes 50 hod. v přípravě
00:20:33 a velmi jsme se sblížili.
00:20:35 A jak přišlo na to divadlo?
00:20:37 Pan Kopecký, když jsem mu svěřil, že sním o vlastním divadle,
00:20:41 tak velmi noblesně a zároveń i s nadhledem,
00:20:47 jeho stylem přidrzle to zpochybňoval,
00:20:51 že to nikdy nedokážu.
00:20:52 A já, už proto, že mi to tak zpochybňoval,
00:20:54 jsem si řek, že to musím dokázat.
00:20:56 A pan Kopecký 2. října 1995 to Heinovo divadlo otevřel!
00:21:00 -A hrál vám v tom divadle?
-Právě, to bylo jeho velké přání.
00:21:06 Ale pan Kopecký 3 měsíce po otevření divadla zemřel.
00:21:09 Pouze jsme tam zopakovali jevištně ty naše televizní rozpravy.
00:21:12 Ale roli jako takovou,
00:21:14 tomu velkému hráči už jsem nemohl nabídnout.
00:21:16 Máte nějakej sen, nějakou hereckou osobnost,
00:21:19 kterou byste rád pro svoje divadlo získal,
00:21:21 ale třeba se vám to zatím nepovedlo?
00:21:23 Tak mám, mám. To je třeba Jarda Hanzlík, který mi říká,
00:21:25 že už nechce hrát divadlo,
00:21:27 to je pan Abrhám s paní Šafránkovou,
00:21:28 kteří také se velice zdráhají pokud jde o divadelní nabídky.
00:21:32 Povolej? Povolej časem? Povolej?
00:21:35 Když to takhle veřejně říkám, tak doufám, že povolej.
00:21:38 K radosti publika!
00:21:45 Jen tak mimochodem, v tom Ungeltu moc legrace divák nezažije.
00:21:48 Když tady vidím to báječné, bavící se publikum,
00:21:50 protože hry pro 2, 3 herce, my tam jiné neděláme,
00:21:52 to jsou většinou psychologicky závažné hry.
00:21:55 Jsou o lidských vztazích. To obvykle nebývá sranda.
00:21:59 Ať už partnerské nebo rodičovské.
00:22:02 Vy vlastně můžete hrát hry maximálně pro 2, 3.
00:22:05 Protože pro 80 diváků, to asi máte spočítaný.
00:22:08 To jeviště je strašně malé. Je poloviční.
00:22:10 Ti herci to strašně milují.
00:22:12 Cibulková už tam zná každý kout na tom jevišti!
00:22:14 Protože tam hraje ve 4 hrách a opravdu to má tak nádherně,
00:22:19 jako každý jiný, kdo tam hraje ve více hrách, obšlápnuto,
00:22:22 jaksi ti lidi to milujou!
00:22:23 A pak vyjedou s tím představením do Národního divadla v Brně,
00:22:25 do Ostravy, do Bratislavy!
00:22:27 Poněvadž jsou to bravurní hráči,
00:22:28 tak si poradí i s tím jiným prostorem.
00:22:32 Vy jste ale přece taky herec.
00:22:34 Moje herectví skonalo, když mi tam začli hrát
00:22:38 ti Bartoškové a Kaiseři a Schmitzerové.
00:22:41 A před nima jste si tam hrál sám?
00:22:43 Když jsem otvíral to divadlo, tak jsem si hrál.
00:22:45 To jsme hráli Královské vteřiny, to mi doporučil pan Ornest.
00:22:48 To byla hra o tehdy ještě existujícím manželství
00:22:51 princezny Diany a prince Charlese.
00:22:55 Hein hrál Charlese a Dianu Asterová.
00:22:57 Všichni říkali, že jsem větší fešák, než ten Charles.
00:23:07 A to vy jste si nějak sebekriticky sám sobě zapověděl
00:23:09 hrát ve vlastním divadle?
00:23:10 Vůbec ne!
00:23:12 Pan Suchý si hraje v každým divadle!
00:23:13 Já mu to strašně přeju.
00:23:15 Teda, ne v každým divadle. V každý hře svojí!
00:23:17 A vy jste herec a nehrajete?
00:23:19 -Vám to nechybí?
-Já na jevišti zůstávám!
00:23:22 -To by mně chybělo.
-Čurdu třeba nějakou!
00:23:25 Čurdu už vůbec ne!
00:23:29 Moje velice blízká duše je Marta Kubišová,
00:23:32 takže já uvádím její recitál.
00:23:33 -Ale to není herectví!
-Ale vyřádíme se!
00:23:36 To byste koukal, jak je Kubišová odvázaná na jevišti Ungeltu!
00:23:39 Jak je to spontánní komediantka svého druhu!
00:23:42 Komediantka? Marta Kubišová?
00:23:44 Má obrovský smysl pro humor! To se netuší.
00:23:46 Všichni ji cpou stále na barikády! Ale Marta je nádherná ženská!
00:23:54 Která si jako 1 z mála lidí a z žen už vůbec,
00:23:57 umí udělat srandu sama ze sebe!
00:23:59 Tady taky byla a nevzpomínám si,
00:24:00 že by se tak odvázala, jak vy říkáte.
00:24:02 Nemám na ni vliv správnej?
00:24:04 Jedno z témat, které Martu velice baví,
00:24:06 protože se jí vůbec netýká, je sex!
00:24:08 Marta tvrdí, že v tomhle ohledu zapíchla vidle hluboko do hnoje!
00:24:14 Začínáte debatu o sexu tím, že ona zapíchla vidle do hnoje?
00:24:18 To je veselý představení!
00:24:24 To jsem teď citoval Martu Kubišovou. To je její výrok!
00:24:27 A od toho se odrážíme a rozhojníme téma.
00:24:30 Jednou jsme jeli na nějaký zájezd právě s recitálem
00:24:32 a Marta zrovna dotočila Chcete mě?
00:24:36 A tak se rozohnila v tom autě
00:24:38 a říkala, jak to pro ni bylo podnětné
00:24:41 právě návštěva toho posledního útulku.
00:24:43 A ten pes v tom jednom kotci, no ten měl figuru!
00:24:49 Tak já jsem ji zaskočil, říkal jsem,
00:24:50 Marto, takhle mluví ženský obvykle o chlapech!
00:24:52 Marta řekla, no, vidíš to.
00:24:55 Jako herec, proč jste u toho nezůstal?
00:24:58 Vzpomenete si na svou 1. roli? Vy máte DAMU?
00:25:03 Já nemám DAMU, byl jsem přijat na DAMU,
00:25:05 ale řekli mi, že jsem starý, že bych udělal nejlíp,
00:25:07 to se stalo třeba i Hanzlíkovi a Postráneckému,
00:25:09 kdybych začal hrát divadlo hned.
00:25:11 Takže jsem šel a začal jsem v Českém Těšíně,
00:25:13 pak jsem byl v Mostě, na Kladně, v Příbrami!
00:25:15 A putoval jsem! Hrál jsem nádherné role!
00:25:17 Romea, De Grieuxeho, Vavřenu, ve Filozofské historii,
00:25:20 Shakespeary a Ibseny!
00:25:23 Do tý Prahy se to nějak nedařilo?
00:25:25 Já jsem po tom toužil samozřejmě, nevím, jestli vadilo,
00:25:27 že jsem napůl žid a homosexuál, do Prahy jsem se nedostal.
00:25:30 To necháme jiným k řešení.
00:25:31 -A pak jsem se teda...
-Na to se vás taky nikdo neptal.
00:25:35 To je o divadle!
00:25:37 A pak jsme si udělali krásný typ divadélka,
00:25:41 autorské divadlo s mou sestrou, to jsme uváděli v Redutě.
00:25:44 A tam člověk pochopil, že ta fixace toho diváka na Skarlandtovou,
00:25:49 jako moderátorku a hlasatelku, je veliká,
00:25:51 byť nás to tak bavilo, že Marta odešla z televize,
00:25:55 abychom se tou autorskointerpretační dvojkou
00:25:59 mohli stát, tak to musím přiznat, nevyšlo.
00:26:01 Oni chtěli tu Skarlandtovou dál na obrazovce!
00:26:03 Martě obrazovka nechyběla, nechybí jí dodnes,
00:26:05 ale ten divák ji tam chtěl!
00:26:08 Žid a homosexuál!
00:26:10 O tom byla 13. komnata! Takže už to můžu říct!
00:26:13 Mně napadlo, že jste to skoro pojednal
00:26:14 jako seznamku televizní!
00:26:16 Já jsem se vás na to samozřejmě neptal, to jste moh nechat.
00:26:20 Ale vy s tím nemáte nějakej problém?
00:26:22 Že bysme o tom ještě chvilku?
00:26:29 Pane Šípe, my jsme asi stejně staří!
00:26:31 Mně je 62 roků, vy jste, myslím, o rok mladší.
00:26:33 Já jsem si vás teď nenamlouval!
00:26:39 -Neuspěl byste!
-Nejsem váš typ, jo?
00:26:45 -Přestárlý. Přestárlý pro mě.
-Přestárlý, jo?
00:26:57 S tím věkem jsem chtěl říct, že by bylo smutné,
00:26:59 abychom jak vy, tak já,
00:27:00 ve svém věku s něčím nebyli srovnaní.
00:27:02 Máte taky o 30 let mladší ženu.
00:27:04 Ano. Ještě, že my, s panem Suchým víme,
00:27:05 že jsou lidi, kterým přestárlí nevadí.
00:27:14 Naopak jsou ještě osoby, které milují starožitnosti.
00:27:18 Pan Kopecký vždycky říkal, že na zříceniny a staré lidi
00:27:22 je třeba dívat se z velkého odstupu.
00:27:25 -No...
-Nevím, jak vás zabírají teď!
00:27:33 Předtím jsme mluvili o tom vašem divadle.
00:27:37 -Kvůli tomu jsem tu hlavně.
-Kvůli tomu jste tady!
00:27:39 Ale smeklo se nám to tak hezky! Na jinou kolej.
00:27:44 Vy máte rád ty vlaky, už jsme na vedlejší koleji!
00:27:47 Kdo vybírá ty hry?
00:27:50 Proto jsem si, pane Šípe, otevřel divadlo.
00:27:52 Hry vybírám pouze já, já vybírám herce.
00:27:54 A kde je hledáte? Nemyslím herce. Myslím ty hry!
00:27:58 -Jezdíte do ciziny?
-Jezdím do ciziny.
00:28:00 Každý rok jsem tu v New Yorku, tu v Londýně, tu v Paříži, v Římě,
00:28:03 abych viděl komorní představení tam.
00:28:05 A dneska, zaklepme to, Ungelt už má takovou pozici,
00:28:07 že agentury i překladatelé se mi sami ozývají a nabízejí hry.
00:28:11 Čili, vy se třeba vypravíte do New Yorku.
00:28:13 Tam jsem třeba viděl hru Picasso, bravurní představení pro 2 herce
00:28:17 a řek jsem si, to musí hrát Cibulková a Kňažko.
00:28:20 Rovnou v tom New Yorku vás to napadlo!
00:28:22 Ještě nebyla přestávka a už jsem věděl,
00:28:23 že to musí hrát ti 2.
00:28:24 Volal jsem do Prahy, že chci autorská práva
00:28:27 a pak z toho byla Thálie pro Vilmu.
00:28:29 Máte vy nějaký ekonomický starosti? Vy jste na nějakých grantech?
00:28:34 Ne, to je hrozný paradox. Já jsem fyzická osoba.
00:28:38 Divadlo Ungelt patří jen Heinovi.
00:28:39 Jako je pekař fyzická osoba, tak je Hein fyzická osoba.
00:28:43 Musím věřit, že budu péct takové divadlo,
00:28:45 jako si přijdou lidi na housky do svého pekařství.
00:28:47 Který si na sebe vydělá!
00:28:49 Aspoň tak jsem si to divadlo otevřel,
00:28:52 že od nikoho nic nečekám, ale jsem rád, že grant jsem dostal.
00:28:56 Ale byl bych rád, kdybych na tom nebyl závislý.
00:28:59 Každý má v téhle zemi možnost o grant žádat,
00:29:01 tak požádal i Hein pro divadlo Ungelt.
00:29:03 A buď ho dostanete nebo ho nedostanete.
00:29:04 -Kolik vám dali?
-Dostal jsem, myslím, 800 000.
00:29:07 800 000? Aha. Na měsíc?
00:29:11 -Ne, to je na celý rok.
-Na celý rok jste dostal!
00:29:15 -A vyšel jste?
-No bez sponzorů bysme nepřežili.
00:29:18 -Jo, vy máte sponzory?
-To musíte sponzora hledat.
00:29:22 Jak vy to můžete sponzorovi vrátit?
00:29:24 Že tam visí nad Cibulkovou logo nějaký?
00:29:28 Naštěstí se už lehce rodí v této zemi to,
00:29:31 čemu se ve světě říká osvícený sponzor.
00:29:33 Ve světě někdo objeví 15tiletou dívenku,
00:29:35 jak hraje hezky na housle a už se stává jejím mecenášem
00:29:39 a dovede ji až k těm vrcholům
00:29:40 a pak se tím houslistka i ten mecenáš chlubí.
00:29:43 I to se pomalu rodí u nás, že někdo možná odhad
00:29:46 tu kumštýřskou prestiž Ungeltu, máme tam 3 Thálie.
00:29:50 A žádnou tu reklamu za to moc nepožaduje?
00:29:52 Ale požaduje. Jsou zvaní na premiéry,
00:29:54 je tam na tabuli dárců židlí.
00:29:57 Jak, dárců židlí?
00:29:58 Ungelt má židle, které darovali, pan Suchý taky, mimochodem.
00:30:02 Zajímavé osobnosti českého kulturního života.
00:30:04 Že z domova přinesou židli?
00:30:06 Jsou to většinou stálí návštěvníci.
00:30:09 Tam je, když přijdete ke mně do divadla,
00:30:10 tak tam je v klubu 55 různých židlí.
00:30:13 A na každé je vizitka, kdo ji daroval.
00:30:15 Václavem Havlem počínaje, Pavlem Tigridem pokračuje.
00:30:18 Jiří Suchý, Jitka Molavcová taky!
00:30:22 Z domova donese...
00:30:24 -Karel Šíp!
-Co?
00:30:25 Dá snad židli!
00:30:35 Já jsem možná kulturní barbar, ale když jsem se dověděl,
00:30:39 že tam máte jen 88 židlí a vás jsem osobně ještě neznal,
00:30:43 tak jsem se ani nepokoušel.
00:30:45 Já jsem ve vašem divadle ještě nikdy nebyl!
00:30:46 -Já to vím.
-Vy to víte!
00:30:49 Mezi těma 88 lidma bych vás poznal.
00:30:53 Vy to přehlídnete vždycky před představením, kdo tam je?
00:30:55 Chodí třeba takový ty celebrity, politici choděj k vám do divadla?
00:30:58 Mimochodem, pan primátor tam byl. Na Martě Kubišové.
00:31:02 -V Semaforu nebyl.
-Nebyl zván, ale byl.
00:31:05 Nezvali jsme ho a najednou se objevil pan Bém
00:31:08 na recitálu Marty Kubišové.
00:31:10 A přines i svoji židli? Ona se pod ním dost kejve.
00:31:13 Proto se ptám!
00:31:15 To by musel být vyzván!
00:31:21 Já se rád k vám někdy konečně, když budu vyzván.
00:31:25 Jste zván!
00:31:32 A když po mně budete chtít židli, to zatím nechcete.
00:31:35 Počkám. Kolikrát přijdete, uvidím. Ale rád vás uvidím.
00:31:39 Milan Hein!
00:31:56 Mým dalším hostem je rovněž principál,
00:31:59 je to principál divadelního spolku, který si říká Kašpar,
00:32:04 Jakub Špalek!
00:32:16 Jakube, co si tak vzpomínám,
00:32:18 vy jste to zakládal poměrně brzo.
00:32:20 Spolek Kašpar někdy hned možná po tý revoluci.
00:32:23 -My jsme už vlastně hrozně starý.
-Starý divadlo.
00:32:27 No, od r. 90.
00:32:29 Měl jste nějaký určitě ideály.
00:32:32 Naplnily se za tu dobu ty vaše představy původní, jak to bude?
00:32:36 No určitě. Určitě.
00:32:38 Kdyby se nenaplnily, tak už to neděláme.
00:32:41 Naopak, já jsem říkal, když nás to přestane těšit
00:32:44 a hlavně, když neucejtím, že to pořád jde nahoru
00:32:46 nějakou kvalitou, nějakou energií, tak to chci zavřít.
00:32:50 Já jen chci, aby to rostlo,
00:32:51 aby to byla čím dál tím větší radost,
00:32:53 aby to bylo hodně profesionální, bezvadný divadlo a zatím...
00:32:58 Já vám do toho nechci mluvit, ale víte co,
00:33:00 já jsem se nedokázal zbavit pocitu, vy jste to nazval Kašpar
00:33:04 a přitom jste tam hráli samý vážný kusy.
00:33:08 Docela jo.
00:33:09 Laik divák by možná čekal,
00:33:10 hele, tam pudeme, mámo, tam bude prča.
00:33:13 A vy jste tam hráli Shakespeara Richarda III.
00:33:16 Čili Kašpar mně k tomu vašemu spolku moc nepasovalo.
00:33:21 Nemělo se to nějak přejmenovat na, nebudu vám radit názvy.
00:33:28 -Jeden můj kamarád zakládal...
-Hlava na špalek!
00:33:31 Třeba by bylo hezký.
00:33:33 Jeden kamarád, který zakládal soukromý divadlo svoje,
00:33:36 říkal, že měli asi měsíčná poradu s dramaturgem, jak ho nazvat.
00:33:40 A říkal, že ten nejlepší název už jsme jim vyfoukli.
00:33:44 Já mám slovo "kašpar" rád a myslím, že kašpar
00:33:48 je tak pěkný slovo a v češtině tolik má významů,
00:33:52 že klidně Richarda III.
00:33:55 Můžete hrát taky pro děti jako Kašpárek.
00:33:57 No, ale to je Kašpárek!
00:33:59 -Hrajete pro děti taky?
-Celetná hraje, Kašpar ne.
00:34:04 Vy jste tu disproporci Kašpar a Shakespeare, kterýho hrajete,
00:34:08 nikdy necejtil jako handicap?
00:34:10 Že třeba přišli k vám do divadla lidi a říkali, mámo to bude...
00:34:14 Já myslím, že dneska už je to jiná doba.
00:34:17 Dneska už nás lidi znají a navíc,
00:34:19 zrovna pokud jde o Shakespeara, tak jsme dělali několik Shakespearů
00:34:23 a lidi naopak jsou nadšený z toho, jak to děláme.
00:34:26 Takže myslím, že dneska už se ví,
00:34:27 že Kašpar dělá, jak vy říkáte vážný...
00:34:31 Vážný kusy. Tak ze začátku možná jste na to naráželi.
00:34:35 Určitě.
00:34:36 Stalo se někdy, že třeba lidi přišli a říkali
00:34:38 my jsme čekali něco jinýho?
00:34:39 Ano, jednak divadélko Kašpárek, to bylo často.
00:34:42 Jak, divadélko Kašpárek?
00:34:43 No, že my se třeba jmenujeme Kašpárek.
00:34:45 A hlavně se jim plete, asi kvůli tomu písmenu š,
00:34:50 se jim plete moje příjmení a jméno toho divadla.
00:34:53 Takže velmi často hraje spolek Špalek
00:34:58 a všichni, včetně ministra kultury mi říkají, pane Kašpar, pojďte dál.
00:35:11 Ale já jsem si na tohle zvyk a nevadí mi to.
00:35:14 -Vás se to nedotklo?
-Ne, naopak.
00:35:16 Já bych řek ministrovi: Kašpar jseš ty!
00:35:22 To byste si asi nikdy nedovolil.
00:35:26 Ale vy jste přeci, já už jsem se na to ptal Milana Heina,
00:35:29 vy jste přece taky herec.
00:35:32 Nespolklo vás to, to šéfování tomu divadlu nebo tomu spolku?
00:35:39 Mám pocit, nerezignoval jste na to herectví?
00:35:41 Já už jsem vás dlouho v ničem neviděl!
00:35:43 A přitom jste hrál ve filmech Šakalí léta, Jízda!
00:35:47 Ambiciózní kluk.
00:35:49 -Já hraju.
-Furt hrajete? Ale ve svým!
00:35:53 A většinou skáču za nemocný kolegy.
00:35:56 Teď zrovna pozejtří skáču Horacia v Hamletovi
00:35:59 a ještě dnes v noci se to musím učit.
00:36:02 A s tím natáčením. Ono je to tak, že když se dělaly Šakalí léta,
00:36:05 tak mi Honza Hřebejk řekl rok dopředu
00:36:08 kdy se to bude točit, ať si udělám čas.
00:36:10 Dneska vám producent zavolá třeba 3 týdny dopředu.
00:36:14 Což v mým případě nejde. Já mám práci na rok dopředu.
00:36:17 -Takže netočím filmy.
-A nechybí vám to?
00:36:21 -Vůbec.
-Ne? To filmování?
00:36:24 Mě to divadlo tak strašně baví!
00:36:26 Vždycky mě bavilo víc než natáčení filmu.
00:36:29 A navíc, to, že to dělám s lidma, který mám rád,
00:36:33 dělám práci, kterou si sám vybírám, dělám texty, který mě zajímaj.
00:36:37 Tak vlastně ta radost je daleko větší,
00:36:40 než před nějakou pitomou kamerou.
00:36:43 Z komerčního hlediska, přece jen, když hrajete ve filmech,
00:36:45 tak to zvyšuje vaši osobní popularitu
00:36:49 a možná by to mohlo pomáhat i tomu divadlu.
00:36:52 To vy neuvažujete takhle? Já bych takhle uvažoval.
00:36:59 On už nehraje ve filmech a lidi nevědí, že má Kašpar a to...
00:37:03 Tak jako bych přemejšlel trošku komerčnějc.
00:37:05 -To vám se nechce?
-Ne.
00:37:08 -Víc mi k tomu neřeknete?
-Ne, ne.
00:37:12 Já mu tleskám!
00:37:17 Já se prostě musím přiznat,
00:37:19 já jsem měl nějaký hrozně velký štěstí.
00:37:21 Tak Šakalí léta jsou Šakalí léta a Jízda je Jízda!
00:37:24 -Ta Jízda vás musela bavit!
-To bylo výborný.
00:37:27 A já, když teď dostanu nabídku na film,
00:37:30 tak ten scénář byl tak strašně špatnej,
00:37:32 že jsem řek, že nemám tolik času a energie,
00:37:36 abych se věnoval takovýmhle blbostem!
00:37:38 Ale vy ve svým divadle, vy jste sám taky autorem sobě.
00:37:42 Podobně, jako pan Suchý asi. Vy adaptujete!
00:37:44 -Jednou!
-Ale upravujete ty hry?
00:37:46 To jo.
00:37:48 Tak proč třeba nedostanete scénář a nekouknete a neřeknete,
00:37:51 heleďte se, je to blbý, ale já to přepíšu
00:37:52 a pak bych v tom moh hrát.
00:37:54 To jste nikdy neudělal?
00:37:55 -Jako film?
-Film, no.
00:37:57 To jsem si netrouf. Já jsem akorát řek, že je to blbý.
00:38:00 Podle čeho teda vy vybíráte? Milan Hein jezdí až do New Yorku.
00:38:06 Tam se dívá na divadla a pak něco koupí.
00:38:10 Podle čeho vy vybíráte?
00:38:11 Mimochodem, vaším kmenovým hercem je Jan Potměšil.
00:38:15 Trošičku s ohledem na svého klíčového herce vybíráte hry?
00:38:25 -To jsou těžký otázky, že jo?
-Ne, to ne!
00:38:27 Ale já myslím, že poslední dobou, posledních 5 let
00:38:32 se to hrozně odvíjí od toho, že už existujem strašně dlouho.
00:38:35 Máme za sebou 75. premiéru.
00:38:38 A když něco hledáme, tak hledáme něco, aby nás to,
00:38:42 úplně sobecky řečeno, bavilo!
00:38:44 Aby to bylo něco, co jsme ještě nedělali, něco, co jsme nepoznali!
00:38:49 Takže si tak vybíráme, aby ti herci to dělali
00:38:52 s nějakou obrovskou chutí,
00:38:54 aby to byl pro nás nějakej úplně novej rybník!
00:38:56 Vy jste ten, kterej něco přinese a teď jim to přečte, svejm kolegům?
00:39:01 A čekáte, co oni vám na to řeknou.
00:39:02 Já nerežíruju sám,
00:39:04 je tam ještě kmenovej režisér Filip Nuckolls,
00:39:06 vedle toho u nás ještě hostuje Saša Minajev a další režiséři.
00:39:12 Teď jsme zrovna náhodou oprášili 1 hru starou 50 let,
00:39:15 na kterou by dramaturg nevsadil ani pětník.
00:39:17 Je to Plešatá zpěvačka od Ionesca a dopadlo to fantasticky.
00:39:20 -To je krásnej název.
-Krásnej. Krásnej.
00:39:24 Já znám jednoho hudebníka českýho,
00:39:26 kterej má takovouhle přezdívku,
00:39:27 ale nebudu ho jmenovat, protože je to můj kamarád.
00:39:31 A ten Olympic furt frčí!
00:39:41 To je i krásná hra!
00:39:43 Čili, vy jste to přečet svejm hercům.
00:39:47 Dal jsem jim to přečíst.
00:39:48 U nás vlastně nejsou herci v angažmá, podobně jako u vás.
00:39:51 U nás vlastně všichni mají právo odmítnout jakoukoli roli,
00:39:55 nemají stálej plat,
00:39:56 jsou placený od toho večera, od velikosti role atd.
00:40:00 Takže vždycky ty lidi řeknou, jo, do toho jdu,
00:40:03 nebo tohle se mi nelíbí, na to já nemám chuť.
00:40:05 Nebo nemám čas zkoušet.
00:40:07 A tu Plešatou oni kupodivu přijali.
00:40:10 Ta komedie je hodně ulítlá, hodně bláznivá.
00:40:15 Ale komedie! To je pro spolek Kašpar novinka!
00:40:19 -Nějaký komedie máme!
-Máte taky!
00:40:22 Takže vždycky mají právo odmítnout,
00:40:24 tohle přijali a dopadlo to prostě skvěle!
00:40:27 Zeptám se i vás do třetice.
00:40:28 Tady už jsme mluvili 2 x o tý finanční krizi.
00:40:31 Myslíte si, že spolek Kašpar odolá i tomu, když případně se dostaví,
00:40:37 nějaká ta, už dopředu avizovaná finanční krize?
00:40:40 Že to spolek Kašpar přežije?
00:40:42 Ona je taková pravda, že vlastně vždycky,
00:40:45 když je jakákoli krize nebo jakýkoli revoluce,
00:40:47 jakýkoli zmatky ve společnosti, nebo nejsou peníze,
00:40:51 tak vždycky první to odnesou divadla!
00:40:53 To se ví, že první to odnáší kultura, až pak jsou to restaurace,
00:40:56 až pak jsou to posilovny.
00:40:58 Ještě na hospody šáhnout! To byste tomu dal!
00:41:01 Takže, jestli tady nějaká krize bude,
00:41:03 určitě ten divák nebude tak moc chodit.
00:41:06 Ale já z toho strach nemám.
00:41:09 A jste přesvědčen, že Kašpar přežije?
00:41:12 Jo.
00:41:14 Což my vám, samozřejmě, upřímně přejeme!
00:41:16 Jakub Špalek!
00:41:26 Přátelé, to je pro dnešek všechno, já vám děkuju za vaši pozornost.
00:41:30 Tradičně v tuto chvíli zvu
00:41:32 na příští pokračování našeho pořadu.
00:41:36 Jenom upozorňuji, že přesně za týden
00:41:38 se nám tady sejdou umělci, kteří to mají,
00:41:41 řekl bych herectví a pěvectví tak 50 na 50.
00:41:45 Bude tady např. Richard Krajčo nebo Lucka Vondráčková!
00:41:49 Tak na shledanou!
00:41:50 Skryté titulky Eva Svobodová
Zábavná talk show Karla Šípa, tentokrát na téma „Podnikaní v divadelnictví“ (2008). Hosté: J. Suchý, M. Hein a J. Špalek. Kamera J. Špelda. Režie V. Polesný
| Tentokrát se můžete těšit na Jakuba Špalka, Jiřího Suchého a Milana Heina aneb „Jak se žije majitelům divadla“. |
