Italská sága z prostředí soukromé kliniky. ### Hrají: V. Gravinaová, G. Borghetti, P. Pitagoraová, D. Boccardoová, L. Batistaová a další. Režie Alessandro Cane a Leandro Castellani
00:00:02 Česká televize uvádí italský seriál
00:00:05 OKOUZLENÍ IV. řada, 13. část
00:02:22 Děkuji.
00:02:27 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:02:29 Vítám vás. Mohu něčím posloužit?
00:02:31 Ano. Můžu vidět ten briliantový prsten, co je ve výloze?
00:02:34 -Jistě.
-Děkuji.
00:02:37 (Lisa kýchne)
-Na zdraví!
00:02:40 -Děkuju. Jste pan doktor Massa?
-My se známe?
00:02:44 Já jsem Lisa, dcera Carla Giudiciho.
00:02:47 -Seznámila nás Camilla, vzpomínáte?
-Samozřejmě. A co vy tady?
00:02:53 Majitel je druhým manželem mé matky, tak tu někdy vypomáhám.
00:02:58 -Vida! Takže mi můžete poradit.
-S radostí. -Děkuju.
00:03:03 Už vám nese ten prstýnek, co jste chtěl.
00:03:08 -Je přepychový.
-Ano, taky se mi zdá.
00:03:15 Mohl bych vám ukázat i jiné, když dovolíte.
00:03:19 Jistě. Co tomu říkáte?
00:03:23 Určitě se Camille bude líbit, je moc hezký.
00:03:26 -Je přece pro Camillu, viďte?
-S Camillou to nadobro skončilo.
00:03:33 -To mě mrzí, tak promiňte, prosím.
-To se stává.
00:03:39 A tenhle? Co mu říkáte? Všimněte si, jak je vybroušený.
00:04:16 (Valeria) Paolo... ty někam jdeš, že se tak strojíš?
00:04:24 -Dnes jdu s Michelem na večeři.
-Pospěš si a nenechávej ho čekat.
00:04:28 -No jo. Ahoj.
-Ahoj.
00:04:46 -Vítejte v Římě. Jaká byla cesta?
-Děkujeme, ušlo to.
00:04:50 Ale příště si musí Tony najít někoho jiného.
00:04:53 Kromě dalšího nesnáším, když se mnou někdo manipuluje.
00:04:57 Vittorio! Tebe to netěší, když Giuliani prohlásí,
00:05:00 že se kromě Ajella nemůže na nikoho spolehnout?
00:05:02 No, mysli si o tom, co chceš, ale já si půjdu okamžitě lehnout.
00:05:06 Půjdeš si hned lehnout, a přitom vím, jak jsi se těšil do Itálie.
00:05:09 Myslím, že jsi tu dlouho nebyl. Kdy to vlastně bylo naposled?
00:05:12 -Už dávno. A hodně.
-Chápu, pojďte, tamhle mám auto.
00:05:51 No, kdybys mi řekl, že dneska budu večeřet jako hraběnka na zámku,
00:05:54 -oblékla bych se podle toho.
-Stalo se.
00:05:58 Takový přepych si nezasloužím.
00:06:01 A tak slavnostně si prostíráš každý den?
00:06:04 Můžeme si tak prostírat denně, když budeš chtít se mnou večeřet.
00:06:10 Ale teď přijde další překvapení.
00:06:33 Á, Michele, je překrásný.
00:06:37 Miláčku, děkuju.
00:06:42 Okamžik, ano?
00:06:45 (záznamník, hovoří Gentili) Pokoušel jsem se tě sehnat.
00:06:48 Camilla s tebou chce naléhavě mluvit, neřekla mi sice,
00:06:52 o co jde, ale zdála se mi velice rozrušená. Hned ji zavolej.
00:06:56 Asi jsem to špatně pochopila, když jsi tvrdil, že to s ní skončilo.
00:06:59 Jo, skončilo, ale chápej, proboha, že ji nemůžu odmítnout,
00:07:03 -když se teď dostala do problémů.
-Protože ti na ní ještě záleží, že?
00:07:06 -To si jen myslíš.
-Ať si svoje problémy vyřeší sama!
00:07:09 Vždyť o nic nejde, ani netuším, co se jí stalo.
00:07:12 Je to snad jasné, tak proč se vymlouváš?
00:07:14 Jak to, že to chce řešit zrovna s tebou?
00:07:17 -To ti nemůžu vysvětlit.
-Chm, to je zvláštní.
00:07:22 Mě obviňuješ, že ti tajím svou minulost!
00:07:25 -A taky ke mně nejsi upřímný.
-Jednou se to všecko dozvíš.
00:07:29 Zatím to nejde. Teď mi musíš věřit, moc tě o to prosím.
00:07:36 Neobtěžuj se. Nemůžu věřit někomu, komu nestojím sama za důvěru!
00:08:26 (vzlyká)
00:08:51 (Není slyšet, co říká. Paola pláče)
00:09:59 Camillo... volal strýc, bál jsem se o tebe. Tak co se stalo?
00:10:07 (zoufale) Něco hrozného, radši se na mě nedívej.
00:10:12 -Tak řekni, o co jde?
-Podívej, jak mě zřídili.
00:10:24 Odpusť, neměla jsem tě tím obtěžovat, nezlob se.
00:10:29 Byla jsem zoufalá, na koho jsem se měla obrátit,
00:10:32 -když mám už jenom tebe, Michele?
-Camillo, to se spraví.
00:10:37 Ne, nedívej se, nechci, abys mě viděl takhle.
00:10:42 A litovat mě taky nemusíš. Nechci soucit, radši bych zemřela.
00:10:46 Camillo, co to říkáš, uklidni se, no... to se dá spravit.
00:10:50 Podnikla jsem to, Michele, jedině kvůli tobě.
00:10:53 Abych se ti líbila, abys mě měl zase rád. Jenomže teď...
00:11:40 (taxikář) Dobrý den, paní. Kam to bude?
00:11:50 (klepání na dveře) Prosím.
00:11:56 -Ahoj.
-Ahoj.
00:12:03 Dost mě mrzí ten včerejšek. Promiň, rád bych to vysvětlil.
00:12:09 Jak myslíš. Jaké další neštěstí se přihodilo naší nebohé Camille?
00:12:16 Dala se operovat v New Age a zfušovali to.
00:12:20 -Takže chtěla mou pomoc.
-Tak jí pomůžeš, ne?
00:12:25 Že mi to říkáš zrovna ty, která mi vyčítáš, že jsem necitlivý.
00:12:30 Co když šla na operaci kvůli tomu, že žárlila na to, co cítím k tobě?
00:12:36 Heleď, Michele, i když mě mrzí, že Camillu zfušovali,
00:12:39 nemůžeš si myslet, že se začnu obviňovat.
00:12:41 To bys po mně chtěl trochu moc!
00:12:44 Tak promiň, kvůli nám dvěma to nebylo.
00:12:47 No jistě! Jen kvůli tobě! Myslela si, že se ti bude víc líbit!
00:12:56 -Žárlíš na ni?
-Na ni naprosto ne.
00:13:00 Mrzí mě jen, Michele, že tě může pořád ještě ovlivňovat.
00:13:04 Ano, možná. Camilla mi pomohla, když jsem byl v úzkých.
00:13:09 Za to jí vděčím a byla by chyba to zapomenout.
00:13:13 Už ji nemiluju, tím jsem si naprosto jistý.
00:13:17 Mám pro ni pochopení, ale city tady chybí, to pochopila.
00:13:46 -Vaše kabela.
-Děkuji. Nemusíte mi vracet.
00:13:49 Tak dík a přeju hezkej den.
00:13:56 Vítám vás, paní Giovanno.
00:14:01 Já se za něj modlím.
00:14:32 (Giovanna vzpomíná a promlouvá s Diegem.)
00:14:36 (Diego) Když jsme si dům přišli prohlédnout, ani jsem nedoufal,
00:14:38 -že si mě vezmeš. Líbí se ti? (Giovanna) -Je úžasný.
00:14:41 (Diego) Určitě bude ještě spousta práce se zařizováním.
00:14:44 (Giovanna) To můžeme spolu, ne? Zařizovat dům je vzrušující.
00:14:56 (Diego) Pojď, podíváš se, jak to vypadá nahoře.
00:15:08 (Giovanna) -A co bude tady? (Diego) -Tady bude moje pracovna.
00:15:34 (Giovanna vzpomíná na milování s Diegem)
00:15:38 (Diego vášnivě vzdychá) Miláčku... toužím po tobě.
00:15:42 (Giovanna láskyplně) Já taky, a moc...
00:16:00 Pane doktore, to bude v pořádku. Vittorio Ajello je tu za chvilku
00:16:04 a poskytne vám informace.
00:16:06 Doufám, že brzy. Protože mně se tato nabídka jeví jako podivná,
00:16:10 zvlášť po posledních slevách.
00:16:13 Buďte bez obav, pane doktore. Jsem si jistý,
00:16:16 že vám pan Ajello podá uspokojivé vysvětlení.
00:16:22 -Drahý doktore Mirotti.
-Drahý Ajello.
00:16:25 -Určitě jsi teď trochu v rozpacích.
-Už jsem mluvil s tvým asistentem.
00:16:31 (klepání na dveře) Ano, prosím.
00:16:45 Já... ti musím něco říct.
00:16:52 No, já vím, že se za ten večer musím omluvit.
00:17:03 No, možná, že jsem trochu žárlila.
00:17:08 Jestli jsi žárlila, znamená to, že ti nejsem lhostejný
00:17:12 -a miluješ mě!
-Ale o lásce tady nepadlo slovo.
00:17:18 Když uvažuju o tom, co se stalo Camille, tak se zdá,
00:17:22 že to pokleslé horní víčko by nebyl pro chirurga velký problém.
00:17:27 A co tím chceš říct?
00:17:30 No, kdybys ji přesvědčil, aby se zastavila na Lifu,
00:17:33 tak ji můžeme hospitalizovat a udělat, co se dá.
00:17:38 Výborně!
00:17:47 -Uvidím tě večer?
-Možná.
00:18:16 -Hned budu zpátky, ano?
-Klid, paní, nemusíte spěchat.
00:18:23 Miriam, tyhle květiny dejte do vázy, jsou na přivítanou.
00:18:27 Až přijede paní Giovanna, bude mít jistě radost.
00:18:31 -Ale paní Giovanna už přijela.
-Už je doma? A odkdy?
00:18:35 Od dopoledne. Myslím, že teď bude v ložnici, asi odpočívá.
00:18:39 Á, v tom případě... Takže za mě zaplaťte taxi.
00:18:43 -Ano.
-Tady... děkuji.
00:18:49 Giovanno?
00:18:57 -Giovanno...
-Tilly!
00:19:13 Víš, měla jsem strach...
00:19:18 Bála jsem se vkročit do ložnice, kde všecko zeje prázdnotou,
00:19:24 kde mi chybí Diego. Bojím se žít bez něj! (naříká)
00:19:29 Giovanno, zase bude dobře.
00:19:32 A nejhorší na tom je, že si připadám, jako by tu se mnou byl.
00:19:37 Jako by se nic nestalo. Stále je tady. Stále se mi něčím připomíná.
00:19:43 Třeba nějakou drobností, vodou po holení, co nechal v koupelně.
00:19:49 Říkám si, že každou chvíli přijde. Pak mi dojde, že Diego už není
00:19:53 a že se nikdy nevrátí a já zůstanu sama.
00:19:57 -Vždyť takhle se utrápíš.
-Tak báječného člověka už nepotkám.
00:20:02 Nikdy jsem si neuvědomila, že by mě mohl někdy opustit.
00:20:06 Nikdy jsem mu nedala najevo, jak ho mám ráda a jak na něm visím.
00:20:10 Toho jsem nebyla schopná.
00:20:16 Vyplač se, jen plač...
00:20:19 -A teď už je na všecko pozdě.
-Pláč ti uleví.
00:20:36 Nestačím tě obdivovat, jak jsi ho umatoval.
00:20:40 Už je mi jasný, proč ti Tony tak slepě důvěřuje.
00:20:44 Ruce pryč.
00:20:46 Naše mise skončila. Tak se můžeme už vrátit.
00:20:49 A proč na to tak spěcháš? Teď už odpadly pochybnosti
00:20:54 a je otázkou času, kdy ten obchod uzavřeme. Kromě toho se domnívám,
00:21:01 že si snad už zasloužíme dovolenou, ne?
00:21:05 -Něco si plánuješ?
-Ano, soukromou návštěvu.
00:21:11 -Ženský?
-Nicku...
00:21:16 Promiň.
00:21:31 -Á, dort, Miriam? Děkuju.
-Prosím.
00:21:37 Nezlob se, že jsem ti nedala vědět předem o svém příjezdu.
00:21:44 -Nejsem ve své kůži.
-To jsem předpokládala.
00:21:51 Víš, jen mě na tebe mrzí, že už nedoufáš v jeho uzdravení.
00:21:56 Kolikrát se stane, že se lidé ocitnou v kómatu, a potom...
00:22:01 Jenomže lékaři to takhle nevidí. Prakticky Diega už odepsali.
00:22:07 Řekli, že spoléhají vlastně už jenom na zázrak.
00:22:11 I zázraky se občas dějí.
00:22:19 -A s Verou ses viděla?
-Ne... to jsem nestihla.
00:22:28 No a co říkáš tomu, že má novou lásku a že tím šťastným je Max?
00:22:33 -Max?
-A má ji určitě rád, to se pozná.
00:22:38 Mám pocit, že se k sobě hodí. Víš, říkám si,
00:22:41 že jsou si něčím podobní, a proto si rozumějí.
00:22:48 Proč nic neříkáš?
00:22:52 Hm... nezlob se na mě, to je ten časový posun.
00:22:58 Už jsem trochu ospalá, potřebuju si odpočinout.
00:23:05 -Tohleto nám teď přivezla pošta.
-Děkuju, Miriam.
00:23:10 Jsem ráda, že už to přišlo. Tohle jsem koupila v Riu pro Stefana.
00:23:16 Camillo, chtěl jsem ti pomoct, ale sklízím za to jen nevděk.
00:23:21 Kdyby jsi zašla na Life, tak máš hned po starostech.
00:23:26 Na Life mě nedostaneš a důvod snad znáš.
00:23:30 Běž tedy na New Age, tam dopadneš možná líp!
00:23:35 Odpusť, nechtěl jsem se tě dotknout, Camillo.
00:23:42 (Camilla pláče) Camillo, prosím tě...
00:23:46 Jen s tebou, Michele, se necítím tak zoufalá, jen v tvém objetí.
00:23:53 Ale nechceš mě poslechnout, já ti radím dobře.
00:23:57 Na Lifu je špičková plastická chirurgie!
00:24:00 (huláká) To snad není pravda!
00:24:02 Tak se mi zdá, že děláš cavyky jen proto, že se necháš ráda litovat!
00:24:06 Nebuď zlý, tohle bylo od tebe kruté.
00:24:13 No tak se podle toho chovej.
00:24:29 -Mami!
-Vero.
00:24:33 Tilly mi řekla, že jsi tady. Proč jsi mi nedala vědět?
00:24:36 Přijela bych ti naproti.
00:24:46 Tolik jsi mi tu chyběla. Bylo mi smutno.
00:24:51 -Mně taky.
-Co Diego?
00:24:57 -Á, tady ho máme!
-Ahoj, kde je Diego?
00:25:02 -No, brzy mi přerosteš přes hlavu.
-Mami...
00:25:08 On nepřijel?
00:25:10 Víš, má práci, tak nemohl odjet z Ria, ale vzkazuje,
00:25:14 -že za námi brzy přijede.
-Jak brzy?
00:25:16 Tak brzy to nebude, táta teď musí pracovat v Brazílii.
00:25:21 Ale pořád na tebe myslí a pověřil mě, abych ti předala dáreček.
00:25:26 -Co je to?
-Uvidíš.
00:25:30 Páni, ten je!
00:25:37 No, to jsem teda zvědavej... To je luk, že?
00:25:43 To je hudební nástroj, jmenuje se birimbao.
00:25:47 Umíš na něj hrát?
00:25:50 Vero, ty se přece zajímáš o brazilskou lidovou hudbu,
00:25:53 vysvětli, jak na to má hrát.
00:25:56 Víš, tu hudbu mám sice ráda, ale proto nemusím znát
00:25:59 jejich hudební nástroje. Ukaž, můžeme to zkusit.
00:26:03 Ne, počkej, dej nahoru tu kouli, obráceně. A kam patří tohle?
00:26:12 Tak to vidíš, asi si myslíš, že si umím poradit v každé situaci, ne?
00:26:18 Že se neleknu žádných potíží, že si pro slova nejdu daleko.
00:26:25 A vždycky vím, co mám udělat.
00:26:30 A přitom, když jsem s tebou, tak jsem v rozpacích a nejistý.
00:26:35 Ty a nejistý? Proč ale? No, o co jde?
00:26:40 Netuším, jaké ke mně chováš city.
00:26:45 Že si na tebe myslím, jsi jistě už zjistila.
00:26:48 Copak je?
00:26:51 -Jenom mám strach.
-Proč máš strach?
00:26:56 Protože nám už není 20. Ono se sice říká,
00:27:01 že citům se člověk nemůže ubránit nikdy, ale musíme to brát rozumně.
00:27:09 Jak rozumně?
00:27:12 (zvoní mobil) Omluv mě... Jo, prosím.
00:27:16 Tady Striano. Promiň, jestli tě ruším.
00:27:19 Mám pro tebe ale zprávu, která tě překvapí.
00:27:22 -Co se zase děje?
-Ajello je teď prý v Římě.
00:27:27 To přece není možné. Striano, prosím tě, pověste se něj.
00:27:31 -Neboj se, budeme ho sledovat.
-Výborně.
00:27:39 -Špatné zprávy, že?
-To ještě netuším.
00:27:45 Tilly, pojď ke mně...
00:27:50 Opravdu ti nelžu, když říkám, že jsem se do tebe zamiloval.
00:27:55 Měl jsem sice i jiné, ale tak jako s tebou jsem se necítil nikdy.
00:28:02 -Je to vzájemné?
-Ano.
00:28:16 (klepání na dveře) Ano! Michele...
00:28:23 -Vítám vás.
-No, tak se posaď.
00:28:29 Nahlédla jsem do tvých plánů restrukturalizace kliniky Life
00:28:34 a s těmi, až na několik drobných detailů, naprosto souhlasím.
00:28:40 Teď je tady ale problém, kdo nám může nahradit Diega.
00:28:46 Ano. Už jsem navázal kontakty s několika chirurgy z oboru,
00:28:51 kteří můžou zastoupit profesora Olivarese.
00:28:53 Jednoho z nich jsem už vytipoval jako náhradníka,
00:28:57 ale musím se s ním napřed domluvit o podmínkách naší spolupráce.
00:29:02 S těmi obtížemi nikdo nepočítal. Nebýt tebe, byla bych v koncích.
00:29:07 Cítím s vámi a chtěl bych vám pomoct.
00:29:10 -Jen mi tykej.
-Jak si přeješ.
00:29:13 Až se Diego zase vrátí, chtěl bych, aby našel Life takový,
00:29:17 -jaký opustil.
-Děkuji.
00:29:21 Čekám ještě telefon.
00:29:23 -Á, Michele...
-Prosím?
00:29:25 Dneska po ránu, když jsem se vzbudila, postrádala jsem Veru.
00:29:29 Pokud vím, není ještě na klinice?
00:29:32 Vera oznámila, že dnes dopoledne do práce nepřijde.
00:29:35 Šla s doktorem Rudolfem navštívit Alessia, kterého tu operovali.
00:29:39 -Takže je teď s Maxem?
-Ano.
00:29:44 Tady se říká, že ona a Max Rudolf se prý sblížili.
00:29:50 Vidí je pořád spolu, víš o tom něco?
00:29:54 No, pokud jsou spolu rádi, tak jim to jenom přeju.
00:29:57 Ty snad ne?
00:30:15 Podle oněch informací, které jsme získali z New Yorku,
00:30:20 bych řekl, že Ajello se vrátil do Říma, aby tady projednal obchody
00:30:24 -pro Tonyho Giulianiho.
-Jo, můžeme tomu říkat obchody.
00:30:28 Že by tu šlo třeba o kšeftování s drogou, tě nenapadlo?
00:30:31 Dneska ráno šli z hotelu rovnou na burzu. Nikdo na ně nic nemá.
00:30:35 Dávají si zatraceně dobrý pozor. Jak je usvědčíš,
00:30:38 když nám chybí podstatné informace o jejich záměrech!
00:30:41 Máme přece zprávy od informátora z New Yorku.
00:30:44 Jo, bohužel nejsou takové, jaké bychom si představovali.
00:30:48 A abychom je dopadli při činu, tak potřebujeme něco konkrétního.
00:30:52 Ovšem, pokud se jedná o Ajella, musíme mít absolutní jistotu,
00:30:55 že nemá tušení o tom, že jeho dcera je zrovna tady v Římě.
00:30:58 A jak by na to mohl přijít,
00:31:01 když jenom my dva známe novou identitu Meg Ajellové?
00:31:05 -O to bych se být tebou nestaral.
-Já jsem, jaký jsem, Striano,
00:31:09 a proto se starám. No tak pojďme.
00:31:16 -Co se ti stalo?
-Tilly, já už nemůžu dál.
00:31:20 Jsem naprosto v koncích, musíš mi poradit.
00:31:22 Prostě nevím, co mám udělat.
00:31:24 Nemůžeš mi ten svůj problém upřesnit?
00:31:31 -Pamatuješ, jak jsem ti svěřila, kdo je Veřiným otcem? -Ano.
00:31:36 Jsi jediná, komu jsem prozradila jeho jméno.
00:31:39 Vera to neví, otce nikdy nepoznala.
00:31:42 Šlo jenom o epizodu, která brzy skončila.
00:31:44 Pak jsem zjistila, že čekám dítě.
00:31:47 Byl už ženatý a měl děti, a ty kvůli mně nemohl opustit.
00:31:50 To jsi mi říkala, ovšem. Proč ale vytahuješ staré vzpomínky?
00:31:54 Chci ti oživit paměť. Veřin otec se jmenuje Hans Rudolf.
00:32:02 A teď se s tímto jménem setkávám podruhé.
00:32:06 Max, ten anesteziolog, je jeho syn!
00:32:12 -Počkej, v tom případě on a Vera?
-Jsou sourozenci!
00:32:17 (Tilly) Sourozenci!
00:32:22 Teď už chápu tvé rozčilení. Kvůli tomu ses vrátila do Itálie?
00:32:27 Musím tomu zabránit, dřív než bude pozdě, jistě rozumíš.
00:32:30 Musíš si s Verou okamžitě promluvit.
00:32:34 Ach, to nemůžu. Jak jí to mám říct?
00:32:38 Kromě toho nevíme, jak by na to zareagovala, znáš ji, ne?
00:32:42 Víš, ale uvědom si, jak moc se změnila.
00:32:46 A pak by se na otce vyptávala, chtěla by ho poznat.
00:32:49 A co bych jí řekla, kdyby se s ním chtěla sejít?
00:32:53 Na to není vhodná chvíle, když Diego je v tak zoufalém stavu.
00:32:57 Teď bych měla vytáhnout záležitost, která je pohřbená?
00:33:00 To vyvolá jen zmatky.
00:33:03 Tvoje rána je tak hluboká, že se to zatím nezahojilo, viď?
00:33:08 Ne, pořád ještě bolí.
00:33:12 Doteď jsem si namlouvala, že se to nikdy nestalo.
00:33:18 Vidíš, a teď se minulost zase po čase ozvala.
00:33:23 Kdyby to byl jenom můj problém, poradím si s ním.
00:33:27 Jenže jde o budoucnost dvou mladých lidí!
00:33:31 (bavící se hosté) Doufám, že ti chutná, maminko?
00:33:41 Omluvte mě na chvíli, zahlédla jsem známého, hned jsem zpátky.
00:33:45 -Vypadáš skvěle.
-To je jen tvou zásluhou.
00:33:50 Vyzařuješ klid a pohodu. Jako by z tebe spadlo břemeno.
00:33:57 O tom třeba jindy. Problémy se nebudeme zatěžovat.
00:34:02 Dnes večer jsem s tebou šťastná a nic jiného mi nestojí za řeč.
00:34:08 Nesnáze spolu zvládneme, stačí jen říct.
00:34:20 Nevěříš mi?
00:34:27 Co jsi najednou tak zmlkl, řekla jsem něco nevhodného?
00:34:32 Ne, tím se netrap, není to nic, s čím by sis měla dělat starosti.
00:34:40 Co je ti? Můžeš mi říct, na co zase myslíš? Paolo, co je s tebou?
00:34:50 Nezlob se, to se mi určitě jenom zdálo.
00:34:54 Jako by se na mě někdo pořád upřeně díval.
00:34:58 Třeba jsem to byl já. Nemůžu se na tebe vynadívat.
00:35:40 (zvoní telefon) Striano... tak moment, jo?
00:35:47 Carlo, je tu záhadný telefonát, teď to volali z ústředny.
00:35:51 Proč záhadný?
00:35:53 Protože se ten volající odmítl představit.
00:35:57 -Ať ho přepojí.
-Přepojte nám to.
00:36:02 Slyším.
00:36:04 To jsem já. Radši se nebudeme oslovovat. Určitě víš, kdo jsem.
00:36:09 -I to, že jsem v Římě.
-Jak se máš? -Dobře.
00:36:12 Viděl jsem Meg a rád bych se s ní sešel někde v bezpečí.
00:36:16 Ty jsi se zbláznil. Řekl jsem, že s tím nemáš za mnou chodit!
00:36:20 Víš, že jsem do Říma přijel jen kvůli tomu.
00:36:22 To nemůžeš odmítnout, už vzhledem k laskavosti,
00:36:25 kterou jsi ode mě chtěl. Nezměnil jsi, doufám, názor.
00:36:28 To víš, že ne. Tak počkej, domluvíme se.
00:36:30 O čem? Zorganizuj to setkání!
00:36:40 -To byl Ajello, viď?
-Jo.
00:36:48 Tolik jste tu chyběli a všichni se už nemůžeme dočkat,
00:36:52 -až se vrátí i Diego.
-Děkuji vám za účast.
00:36:57 Je tu ale choulostivá záležitost, která se týká bohužel i vás.
00:37:03 Jestli jsem vás v něčem zklamal, tak se musím omluvit.
00:37:06 Ne, o to tady nejde. Každý tu na vás pěje chválu.
00:37:11 -Jenže tím vaším problémem je Vera.
-Nechápu, co tím chcete říct.
00:37:16 Jak víte, tak Vera je moje dcera.
00:37:20 A já jsem většinovým vlastníkem akcií Lifu.
00:37:24 Ano, to vím, ale pořád nechápu souvislost.
00:37:27 Už se tady v minulosti stalo, že se o ni zajímal náš zaměstnanec,
00:37:33 ale ona se v tom muži zklamala.
00:37:36 Jo, vy myslíte, že jsem si s Verou začal.
00:37:39 Nebylo by to poprvé, takové případy se přece stávají.
00:37:43 Vera mi jednou ohromně pomohla, když jsem už neměl chuť do života.
00:37:46 A díky jí jsem zase získal sebedůvěru. To je všechno.
00:37:50 -Mezi námi nic jiného nebylo.
-Ano, to jste mi už jednou řekl.
00:37:53 -Má rodina je dobře zajištěná.
-I o tom jsem informovaná.
00:37:57 Spolupráci s vámi jenom vítám, ale nebudete koketovat s mou dcerou!
00:38:04 Jak vás to mohlo napadnout? Podezření je naprosto nesmyslné!
00:38:10 Víte, kdybyste mě trochu líp znala, zjistila byste,
00:38:13 že nejsem takový, za jakého mě máte.
00:38:16 Život mě naučil ctít jiné hodnoty, než si myslíte.
00:38:20 A důkazem toho je například výpověď, kterou tímto podávám.
00:38:27 -Ráda ji přijímám.
-Tohle jsem nečekal.
00:38:33 Když si uvědomím, jak vás Vera chválila, jsem nucen prohlásit,
00:38:39 že jsem přišel o iluze.
00:39:03 -Ahoj, Paolo.
-Ahoj.
00:39:05 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:39:07 Camillu jsem už přesvědčil, tak jde na prohlídku.
00:39:11 -Půjdeme tedy do mé ordinace.
-Ano.
00:39:14 -Omluvíš mě.
-Prosím. Na shledanou.
00:39:18 Až po tobě.
00:39:40 No, zdá se, že na tom nejsme tak špatně. Nerv nebyl zasažen.
00:39:46 A to v 99 případech znamená, že po určité době může fungovat
00:39:52 jako před tím nezdařeným zákrokem. Ale to ještě chvíli potrvá.
00:39:58 (hystericky) Jak dlouho? Pak to dopadne zrovna tak jako předtím.
00:40:03 Těch 99% není snad důvodem k pochybnostem, že?
00:40:08 Co když, Michele, budu zrovna to jedno procento? Zůstanu zohavená!
00:40:13 Camillo, nezdá se ti, že se zbytečně děsíš?
00:40:16 Musíš Camillu chápat, Michele. Ta představa,
00:40:19 že by chodila s tímhle znetvořením, jí na optimismu nepřidá.
00:40:24 Proto od zítřka začneme s terapií na bázi elektrostimulace.
00:40:28 Zdá se, že bude stačit jen jednou nebo dvakrát týdně, víc ne.
00:40:34 -A pak uvidíme.
-Ale to jste mě špatně pochopila.
00:40:38 Nehodlám opustit Life, dokud nebudu zase dobře vypadat.
00:40:43 Obsazovat kvůli tomu lůžko mi připadá přehnané.
00:40:47 -Jsou tu mnohem těžší případy.
-Paolo, snaž se ji pochopit.
00:40:50 Před chvílí jsi sama řekla, že víš, jak hrozně se cítí.
00:40:54 -Zavolám Olze, aby to zařídila.
-Děkuju.
00:41:01 Tohle bylo už naposled, co jsi mě tak shazoval. A ke všemu před ní!
00:41:07 (Paola) Posílám ti na příjem slečnu Camillu Ruggierovou.
00:41:10 (Olga) -Hned to zařídím.
-Výborně, děkuju.
00:41:13 -Co se jí stalo?
-Nic zvláštního.
00:41:23 -Promiňte, neviděli jste Maxe?
-Ne, není tu.
00:41:27 Mně tvrdil, že má dneska poránu operovat, a je to i v plánu.
00:41:30 Nevím, co se Maxovi stalo, ale na poslední chvíli zavolal,
00:41:33 -že dnes nepřijde.
-Aha.
00:41:35 -Ahoj.
-Ahoj.
00:41:54 Paolo!
00:42:05 -Co tady děláš?
-Čekám tě. Víc ti k tomu neřeknu.
00:42:11 Můžu tě jen požádat, abys šla se mnou. Na nic se neptej a pojď.
00:42:16 -Něco s tatínkem?
-O toho se neboj, je v pořádku.
00:42:20 No tak, buď tak hodná a pojď. Důvěřuj mi.
00:42:31 -Určitě?
-Tím si buď jistá. Tak nastup si.
00:43:04 -Ahoj.
-Ty jsi přijel vyzvednout Paolu?
00:43:09 Jo, jdeme dneska na večeři, trochu jsem se zdržel.
00:43:11 -Je mi líto, ale Paola tu není.
-No počkej, a kam šla?
00:43:15 Nevím, co ti říct, když nebyla doma od rána, a ani netuším,
00:43:19 kde by mohla být.
00:43:21 -Promiň. Děkuju, ahoj.
-Ahoj.
00:44:13 -4. patro, číslo 404.
-Díky. Tak pojďme.
00:44:29 Běž...
00:44:48 Je to na 4. patře.
00:45:51 (klepání na dveře)
00:46:04 Dávej pozor, jo?
00:46:12 Meg...
00:46:15 Můj bože, nemůžu tomu ani uvěřit, tati. Jsi to opravdu ty?
00:46:26 Víš, myslela jsem, že se už nikdy neuvidíme. Jak se pořád máš, tati?
00:46:39 Neumíš si představit, jak jsi mi chyběl,
00:46:43 jak jsem na tebe vzpomínala a jak jsem se o tebe bála.
00:46:51 Ty moje malá.
00:46:56 -Co je ti?
-Pojď ke mně.
00:47:02 (smutně) Vzpomínám na chvíle, kdy jsi mě tak oslovoval,
00:47:07 když jsi mi říkal "ty moje malá".
00:47:12 I když jsem vyrostla, ano, styděla jsem se, připomínala ti,
00:47:16 že jsem už přece velká, a ty jsi mě neposlechl.
00:47:23 Pamatuješ? Tenkrát, když jsem promovala na medicíně,
00:47:30 jsi mě tak oslovil i před rektorem.
00:47:35 Ale teď mi to "moje malá" moc chybí... ano, chybí mi.
00:47:49 Až doteď jsem si neuvědomila, tati,
00:47:53 že tě pořád ještě moc potřebuju... moc.
00:47:56 I já si uvědomuju, že tě mám rád, i když jsem ti to dlouho neřekl.
00:48:03 Škoda, že nemůžeme být spolu.
00:48:10 Meg, poslouchej mě, a poslouchej mě dobře.
00:48:15 Tony je blázen, je nebezpečný. Jenom ti ubližoval.
00:48:20 A ty musíš žít svůj vlastní nový život.
00:48:23 Ale to můžeš jen tehdy, když od něj budeš na hony vzdálená.
00:48:28 Nikdy se s ním už neuvidíš. Snad to bolí, musíš být ale rozumná.
00:48:35 Nic jiného ti nezbývá než zapomenout na všechno, co bylo.
00:48:40 Holčičko, věř mi, bude to pro tvé dobro.
00:48:44 Prosím tě, kdy moje trápení skončí? Řekni mi kdy?
00:48:50 Možná, že najdeme řešení.
00:48:58 Všecko by skončilo, kdyby třeba jednou Tony zmizel, víš?
00:49:08 Co jsi tím chtěl říct. Řekni, jak jsi to myslel?
00:49:15 Už je nejvyšší čas.
00:49:18 Tak už konečně řekni, jak jsi to vlastně myslel?
00:49:22 Tak, že to trápení dřív nebo později skončí.
00:49:25 Proboha, měj rozum. Máme málo času.
00:49:30 Takže ti jenom řeknu, že vždycky budeš "moje malá",
00:49:33 ať se stane cokoliv, já tě budu mít vždycky rád.
00:49:36 -Vittorio...
-Tati, prosím tě, nechoď pryč!
00:49:39 No tak, jinak to nejde.
00:50:17 Skryté titulky: Hana Semerádová
Hrdinkou dvacetidílného italského seriálu Okouzlení je mladá ambiciózní lékařka Barbara Nardiová, která pracuje na prestižní klinice, kde se provádějí plastické operace. Barbara je svou prací posedlá, není tedy divu, že si ve svém věku získala takové renomé. Je šťastná, uznávaná ve své profesi, krásná a zrovna se vdává. Bere si svou dávnou lásku z dětství Roberta Ansaldiho, právníka, muže ze své společenské vrstvy. Svatba má začít za chvíli, ale Roberto má zpoždění. Sotva by Barbaru napadlo, že Roberto prožívá cosi, co do základů otřese jejich budoucími osudy. V porodnici bojuje o život svůj a svého dítěte mladá žena. Jak to, že ji přivezl právě Roberto a z nemocnice utekl jako zločinec? Takhle začíná příběh plný vášně, citů, lásky i pomsty. Příběh muže, který nechce riskovat a nedokáže říct ženě pravdu o své minulosti, jeho matky, jako vypočítavé ženy, pro níž vždy účel světí prostředy i Thomase, bratra dívky, který se chce pomstít. Italská spisovatelka Maria Venturiová, známá především svými příběhy Vítězství lásky a Příběh Chiary, znovu zasadila svůj příběh do prostředí bohatých italských vrstev dnešních dnů. |