Životní prohry a vítězství hrdinů kliniky Life. Italská rodinná sága. ### Hrají: A. Boni, V. Chicoová, G. Pambieri, P. Pitagoraová, D. Boccardoová a další. Režie Tomaso Sherman a Alessandro Cane
00:00:03 Česká televize uvádí italský seriál
00:00:07 OKOUZLENÍ III. řada, 15. část
00:02:04 Taxi! Tak počkejte, prosím!
00:02:08 -To je v pořádku.
-Děkuji, šéfe.
00:02:14 -Můžeme jet.
-A můžu vědět, kam to bude?
00:02:37 -Kolik?
-Je to rovnejch 20 tisíc.
00:02:42 -Děkuju a přeju hezkej den.
-Vám taky.
00:02:58 Přejete si, prosím?
00:03:00 Chtěla bych požádat o laskavost. Máte tu odjezdy vlaků do Curychu?
00:03:03 -Ano, jistě. Rito!
-Jo?
00:03:05 -Prosím tě, vyhledáš nám odjezdy vlaků do Curychu? -Ano.
00:03:09 Chcete se vrátit do Švýcarska?
00:03:12 Jenom na pár dní. Potom se vrátím.
00:03:26 ZVONÍ TELEFON Prosím.
00:03:31 -Diego?
-Okamžik, prosím vás.
00:03:34 Tereso, můžete jít, potom se za vámi stavím. Děkuji.
00:03:38 Dobře, pane profesore.
00:03:46 -Haló, miláčku, jak se máš?
-Jsi pořád v jednom kole, že?
00:03:51 Je to týden, co jsem se vrátila, a ty ses mi doposud neozval.
00:03:55 Číslo na mobil jsem ti přece minule dala, ne?
00:03:58 Ano. A kdybych věděl, že jsi zpátky, zavolal bych ti.
00:04:01 Zabralo mi to míň času, než jsem myslela, a tak jsem tu o něco dřív.
00:04:04 Já vím proč.
00:04:07 -Třeba proto, že jsem tě chtěla vidět. Stačí? -Nic víc?
00:04:11 Máš dneska večer čas?
00:04:13 Lituju, ale dnes nemůžu. Tenhle týden jsem měl příšerně nabitý.
00:04:18 Chápu. Nejsem v popředí zájmu tvých myšlenek.
00:04:22 Ne, to se mýlíš, Coro. To víš, že mi chybíš.
00:04:27 Teď mě napadlo, že se můžeme sejít v pátek navečer. To bys mohla?
00:04:31 -Samozřejmě, že se ptáš.
-Tak v pátek, ano?
00:04:35 -Líbám tě.
-Ahoj, lásko.
00:04:45 Tak tohle mi v životě nejvíc chybělo. Chtěla jsem sestru,
00:04:50 které bych se mohla s důvěrou svěřit...
00:04:53 Taky jsem neměla nikoho, komu bych důvěřovala. Nemám na lidi štěstí.
00:04:58 Ale víš, že svěřená bolest je poloviční.
00:05:02 A problém je, že nemám ani kamarádku.
00:05:05 -Vero...
-Copak?
00:05:07 -Co myslíš, jak budu pak vypadat?
-Jo, těžko říct.
00:05:11 Jen se neboj, je to lepší, než si myslíš. Nesmíš se tomu poddávat.
00:05:16 To víš, že doktoři se budou snažit, abys vypadala zase dobře.
00:05:22 Snaž se to brát tak, jak to je. Musíš najít odvahu
00:05:26 a sama se přesvědčit. Jednou se budeš muset podívat do zrcadla.
00:05:32 -Tak dobře, jdeme na to.
-Na co?
00:05:35 -No pojď, pomoz mi. Chci se vidět.
-Jak myslíš.
00:05:39 Možná tě to ze začátku zděsí, ale lepší než se trápit nejistotou.
00:05:44 Tak pojď.
00:05:50 -Sedni si.
-Tak jo. Ukaž.
00:06:01 -Dělej.
-Jenom klid.
00:06:15 Až strhnu náplast, bude to trochu bolet.
00:06:22 Áááá!!!
00:07:03 Co se tu děje?
00:07:06 Pořád mě otravovala. Chtěla to sundat.
00:07:09 Tak pojď, musíme ji zvednout. Zvolna...
00:07:12 Tak vidíš, co jsi provedla.
00:07:15 Zaber!
00:07:17 Pane profesore! Caterina před chvílí omdlela!
00:07:20 -Jak k tomu došlo?
-To nevím. Pojďte!
00:07:26 -Pojďte, nemůže se probrat.
-Podíváme se. Zvedneme jí nohy.
00:07:31 -Jo.
-Pojď mi pomoct, no tak.
00:07:33 -To jsem přece nemohla tušit.
-No jo, jak bys mohla.
00:07:36 -Pane profesore, už otevřela oči.
-Změříme jí tlak. Caterino!
00:07:42 -Pane profesore...
-Ano...
00:07:45 Caterino, já jsem se o tebe bála. Ten obvaz sis nemusela sundávat.
00:07:49 -Ale ty jsi mě přemlouvala.
-Protože jsi to chtěla!
00:07:52 -Vypadni! -Proč mě posílá pryč?
-Caterino, nerozčiluj se.
00:07:56 Já tě viděla, jak ses mi škodolibě smála. To ti nezapomenu. Jdi pryč!
00:08:02 To se ti možná jenom zdálo.
00:08:05 Ty jsi přece věděla, že jsem nadosmrti zohavená!
00:08:08 To se tedy pleteš.
00:08:10 -Běž odtud!
-Vero, tady jsi vážně už zbytečná.
00:08:14 Ty jí to věříš? To si zavinila sama, a chce to svádět na mě!
00:08:18 -Odejdi dřív, než budu nepříjemný.
-To je u tebe přece normální.
00:08:22 Co se tu děje? Proč jste jí ten obvaz sundávali?
00:08:27 Vera mě pořád přemlouvala. Řekla, že musím poznat pravdu.
00:08:31 -Je to tak?
-Ne! Marco, já ti to vysvětlím!
00:08:34 Co chceš vysvětlovat? Nestačí ti, že jsi viděla, jak jsem zohavená?
00:08:38 -Takhle to není. -Nech toho, Vero. Snad abys už radši šla.
00:08:42 -Ty mi nevěříš?
-Tady zdržuješ, odejdi, prosím tě.
00:08:44 Půjdu, až budu chtít!
00:08:46 To by stačilo. Caterina si teď musí odpočinout. Tak pojďme.
00:09:00 Jenom klid, hm?
00:09:04 Claudie, děkuji. Tohle si už udělám sám.
00:09:17 -No tak, co je? Nač ten pláč?
-Rána se mi už nezahojí.
00:09:26 Můžu se na ni aspoň podívat?
00:09:39 Teď to bude trochu pálit.
00:09:45 Nemusíš se bát. Ten edém i hematom se za pár dní můžou vstřebat.
00:09:50 A o jizvu se potom postaráme.
00:09:54 Chápu, že když jsi ránu viděla, mohlo tě to vylekat.
00:09:59 Mohl jsi alespoň říct, že mi to zůstane.
00:10:03 Caterino, k tomu zatím nemám důvod. Rána se krásně hojí.
00:10:08 Proč mě zase obelháváš? Vždyť jsem se viděla v zrcadle.
00:10:14 Už nikdy nebudu vypadat jako dřív. Sám vidíš, jak hrozně vypadám.
00:10:23 Jak bys mě mohl mít rád?
00:10:26 Pšš, no tak, o to se teď nestarej. Za nějaký čas i ta jizva zmizí.
00:10:35 Já jsem zvyklý říkat pacientovi pravdu, i tu, která není příjemná.
00:10:41 Já se bojím, Marco. Tolik se bojím, že mě necháš.
00:10:45 To bych nemohl. Můj život začal mít smysl, až když jsem tě poznal.
00:10:55 A už tě nikdy nesmím ztratit.
00:11:01 Co si ten chlap o sobě myslí?
00:11:05 Vero, člověk v rozčilení leccos přežene a řekne druhým něco,
00:11:08 -co ho může třeba i mrzet.
-Tak tohle se mi asi zdá.
00:11:12 Ty se ho ještě zastáváš! Přece jsem ti jasně řekla,
00:11:16 že byl Marco na mě sprostej, vyhodil mě a znemožnil!
00:11:21 No, když myslíš. Až k tomu bude příležitost, tak s ním promluvím.
00:11:23 -Stačí?
-Ne, to je málo.
00:11:26 Ty pořád nechápeš, že když se tě před ostatními budu zastávat,
00:11:29 tak si tím nepomůžu.
00:11:31 No, možná. Teď ti něco povím. Ty tvý výmluvy mě už unavujou.
00:11:37 Chci, aby ses mě konečně veřejně zastal, a okamžitě!
00:11:43 Buď rozumná, Vero. Když si došlápnu na Marca Oberona,
00:11:47 tak si může i Olivares myslet, že jednám pod vlivem svých zájmů.
00:11:52 Nerad bych tě zkompromitoval.
00:12:03 Mně na tom nezáleží. Bojíš se, co by tomu řekl Olivares?
00:12:11 A proč ses ho nebál už předtím, když jsi falšoval faktury,
00:12:16 které jsem na tvůj příkaz okamžitě archivovala?
00:12:29 -No tak, Vero.
-Nech mě bejt.
00:12:32 Jenomže to není všecko. Můžu se zeptat třeba i na to,
00:12:36 proč tě nikdy večer nezastihnu doma. Čirou náhodou od té doby,
00:12:40 co jsi začal falšovat ty faktury.
00:12:46 Jenom neříkej, že se pletu. Dávno jsem si zjistila, kde trávíš noci.
00:12:53 -Hraješ a prohráváš.
-Pojď ke mně, Vero.
00:13:09 Nechci tě za žádnou cenu ztratit.
00:13:13 Jestli chceš, rozvedu se a vezmeme se.
00:13:17 To je vážně velká pocta.
00:13:23 Tak je to přece jen pravda. Ty a Giuseppe.
00:13:28 Ano, mami, uvažujeme o svatbě. Moc nadšeně se na to netváříš.
00:13:33 Můžeš si to ještě rozmyslet? Zdá se, že to řešíš poněkud rychle.
00:13:41 Nezlob se, ale myslela jsem si, že mi do toho nebudeš mluvit.
00:13:47 Giuseppe se k tobě ani věkem nehodí. Navíc ani není rozvedený.
00:13:52 A ty myslíš, že mi každého chlapa musíš schválit?
00:13:56 Ne, o to tu nejde. Přeju si jen, abys pak nelitovala.
00:14:03 Jé, promiň, já jsem zapomněla, že nechceš, abych dopadla jako ty.
00:14:10 -Máš ho ráda, Vero?
-Ty se nebojíš o mou budoucnost.
00:14:14 Jde ti o Life. A proto nechceš, abych si vzala Giuseppa.
00:14:17 -Ale to je hloupost.
-Ani ne.
00:14:21 Uvědomila sis, že jsi ho zatím mohla ovlivňovat.
00:14:25 Jeho podíl akcií je totiž menší, než máš ty a Diego.
00:14:27 -A co z toho?
-Bojíš se, že ho ovlivním já.
00:14:31 Po svatbě Giuseppe nebude jen pasivní společník,
00:14:34 který nezasahuje do řízení kliniky.
00:14:37 Vero, jednáš se mnou jako s nepřítelem.
00:14:40 Jsem přece tvá matka. Mně jde jedině o tvoje dobro.
00:14:45 Tak se do toho laskavě nepleť.
00:14:53 -Ahoj.
-Ahoj.
00:14:56 -Počkej na mě, půjdeme spolu.
-Víš, já nejdu do kanceláře.
00:14:59 -Jak to?
-Dneska přijdu trochu později.
00:15:03 Chceš se stavit za Ritou? To jsem tušil.
00:15:07 Na nic jiného ani nemyslíš. Mám pocit, že budeš zklamaný.
00:15:12 Proč, prosím tě? Když jsem řekl, že dnes přijdu později,
00:15:15 -tak se proto snad svět nezboří.
-Nemluvím o tom, kam chceš zajít.
00:15:19 Chci říct, že jsou i jiné ženy, stejně hezké a chytré.
00:15:23 Na Ritu raději zapomeň. Té jde jen o jejího manžela.
00:15:44 Víš, já myslím, že Vera od tebe čekala jinou reakci.
00:15:48 Čekala, že budu štěstím bez sebe?
00:15:50 Ne. Řekla jsi to správně. Ať se ještě rozmyslí.
00:15:54 Taky si myslím, že Giuseppe není pro tvou dceru zrovna vhodný.
00:15:59 Mám vůbec právo ovlivňovat její rozhodnutí?
00:16:04 -Hezké, že?
-Hm.
00:16:07 Jsi její matka a jde ti o dceřino štěstí.
00:16:11 Ačkoliv, sama jsem ty mateřské starosti také přehnala.
00:16:16 A třeba na to budu jednou doplácet.
00:16:19 A myslíš, že já jsem to poslední dobou taky nepřehnala?
00:16:23 Každý, na kom mi záleží, mě opouští.
00:16:26 -S Diegem jsi mluvila?
-Ne. Už se mi neozval.
00:16:32 A nezdá se ti, že jsi ho nechala až příliš dlouho samotného?
00:16:38 Myslíš, že by si mohl uvědomit, že beze mě se bude mít líp?
00:16:43 Nikdy nevíš. Proč jsi se s ním nechtěla sejít? Přece o to stál.
00:16:49 Nevybral k tomu tu správnou chvíli.
00:16:55 No, spíš jsi se cítila uražená, protože chtěl,
00:16:59 abys mu dala čas na rozmyšlenou, a ty jsi čekala jinou reakci.
00:17:06 A jak se vyvíjí tvoje vztahy s Gentilim?
00:17:11 -Á, možná si to rozmyslel.
-A ty? -No...
00:17:40 -Dobrý den. -Dobrý den.
-Jdu k paní Oberonové.
00:17:43 -Prosím, běžte nahoru.
-Děkuji.
00:17:55 NĚKDO ZVONÍ
00:18:03 Á, Jean-Pierre...
00:18:09 -Kde se tu bereš? Tak pojď dál.
-Odpusť, asi jdu nevhod.
00:18:15 -Kdepak, jsem ráda, že jsi přišel.
-Dík.
00:18:20 -Máš chuť na kafe?
-Nechci tě obtěžovat.
00:18:24 Ne, ne, právě jsem ho uvařila.
00:18:43 -Tak si posluž.
-Děkuju.
00:18:55 -Už jsem ho potřeboval.
-To jo. Vypadáš dost rozespale.
00:19:00 Jo, to je možné. Skoro celou noc jsem probděl.
00:19:04 -Problémy v zaměstnání?
-Na ty jsem si zvykl. O ně nejde.
00:19:08 Nějaká žena?
00:19:14 -Znám ji? Která to je?
-Jo, znáš ji. Dokonce dobře.
00:19:26 -Copak sis až doteď ničeho nevšimla? -Ne, vážně ničeho.
00:19:40 Jsi to ty, kvůli které celé noci nespím.
00:19:44 Žiju jen čekáním na chvíli, kdy se s tebou sejdu.
00:19:49 Ale to jsi mě překvapil.
00:19:52 Od večírku, kdy jsem tě poznal, se můj život změnil od základů.
00:19:57 Ale i ten můj, Jean-Pierre.
00:20:01 Ono se toho stalo zatím hodně. A nejen tobě.
00:20:06 Takže se cítím zaskočená. Jak tím, co jsi řekl, tak tím, že...
00:20:11 Podívej se, co píšou v novinách. Novináře zajímá jen klinika Life.
00:20:16 Jmenují i Marca. Nechtěla bych, aby se do té aféry zapletl.
00:20:21 -To jsem mohl tušit. Zase Marco!
-Promiň mou upřímnost.
00:20:31 Ne, neomlouvej se. Je to má vina, že jsem byl tak bláhový.
00:20:38 Jsem s tebou moc ráda, jak jsi snad zjistil, přesto...
00:20:41 Přesto jsem jenom tvůj přítel.
00:20:43 Jeane-Pierre, snad víš, že jsem tu jen kvůli němu.
00:20:47 To je mi jasné. Když jsem zjistil, že se k tobě nechce vrátit,
00:20:51 -doufal jsem, že snad...
-Odpusť, je to moje chyba.
00:20:55 Tohle jsem nechtěla. Potřebovala jsem právní pomoc a nedošlo mi to.
00:20:59 Jo, uvažovala jsem naprosto sobecky, nezlob se.
00:21:03 Ty za nic nemůžeš. Je to jen moje chyba,... že tě snad získám.
00:21:10 A teď mě omluv. V kanceláři mně už určitě zvoní telefony.
00:21:22 Do smrti dobrý?
00:22:35 Ano, horečka mu stoupla. Lékař mu včera nasadil antipyretika,
00:22:39 přesto mu teplota neklesla pod 39.
00:22:42 Panebože, vždyť bere antipyretika! Za hodinu zavolám. Zatím děkuju.
00:23:04 -Dobrý večer, Caterino.
-Dobrý večer.
00:23:07 Jak se daří? Je to lepší? No, vypadá to zatím přímo skvěle.
00:23:14 Ukaž, podívám se. Hematom se nám už vstřebal, dřív než jsem čekal.
00:23:20 Á, jsi nějaká smutná.
00:23:22 -Pane profesore...
-Ano?
00:23:24 -Kdy mě hodláte propustit?
-Propustit?
00:23:27 -Za pár dní si o tom promluvíme.
-Ale já bych chtěla odejít už teď.
00:23:32 To bych ti neradil. O tom se dá uvažovat až příští týden.
00:23:36 Prosím vás. Říkal jste, že se to už zlepšuje.
00:23:39 Caterino, sama dobře víš, k jakým komplikacím tu ještě může dojít.
00:23:43 Pane profesore, je to skutečně moc naléhavé.
00:23:48 Jo, chápu. Nemohl bych ti nějak pomoct, zařídit to místo tebe?
00:23:52 Ne, je nutné, abych tam osobně přišla. Zařídit to musím sama.
00:23:59 Jak myslíš, tak dobře.
00:24:07 Pane profesore, zatím vám děkuju.
00:24:31 -Ústav Svatého Rosaria.
-Haló...
00:24:34 -Caterino?
-Musím si promluvit s Lorenzem.
00:24:38 -To není možné.
-Nejde to tam přepojit?
00:24:41 Ale on teď zrovna usnul, a navíc má ještě horečku.
00:24:43 -Doufám, že u něj byl doktor.
-Samozřejmě.
00:24:48 A co říkal? Jak to s ním vypadá?
00:24:51 Řekl, abychom zatím počkaly a dávaly mu ta antipyretika.
00:24:55 Ale to nemělo zatím výrazný účinek.
00:24:59 Sestro, kdyby se náhodou vzbudil, tak řekněte, že přijdu zítra.
00:25:05 Samozřejmě. Tak na shledanou.
00:25:16 -Pane profesore, váš stůl.
-Děkuji.
00:25:21 -Tak prosím, posaď se.
-Dík.
00:25:23 Budete si přát aperitiv?
00:25:25 -Já si dám bílé víno.
-A já rovněž, děkuji.
00:25:34 Líbí se mi tady. Chodíš sem často?
00:25:39 Jenom občas. Když chci prožít večer v klidu.
00:25:42 -Sem vodíš svoje slečny?
-Ne. To jsi přehnala.
00:25:47 Co by na tom bylo tak divného? Tak zajímavého muže,
00:25:50 navíc úspěšného, nemůže žádná žena nechat bez povšimnutí.
00:25:54 Škoda, že to existuje jen v tvých představách.
00:25:58 I tak jsem se do poslední chvíle bála, že budeš tvrdit,
00:26:02 jak musíš k naléhavému případu. Nejsi moc otrávený?
00:26:06 Když jsem s tebou? Víš, jak moc se mi stýskalo?
00:26:12 -Prosím.
-Děkuji.
00:26:18 Pojď se napít na nás dva!
00:26:27 Zdá se mi, že pokud oba nejsme rozvedeni, náš vztah je tím jasný.
00:26:32 Seš si opravdu jistá?
00:26:35 Aspoň víme, co můžeme jeden od druhého v budoucnu čekat.
00:26:40 Karty jsou v tom případě už rozdané, a to nezměníš.
00:26:44 Máš asi pravdu. Ale ani při hře v karty nebývá obvyklé,
00:26:50 zahájit hru tím, že vykládáme z ruky.
00:26:54 Ano, to bych brala jako tvoje srdcová dáma.
00:26:58 Ale když hra začala, netušíme, jak dopadne.
00:27:03 -Ty se bojíš riskovat?
-Ne, rizika bych se nebál.
00:27:09 Děsí mě nejistota a citový zmatek.
00:27:20 -Pořád něčím překvapuješ.
-Opravdu?
00:27:25 Ano. No vážně. Sympatie k tobě časem rostou. Jsi dost výjimečný.
00:27:32 Á, to se pleteš. Od těch ostatních se moc neliším, věř mi.
00:27:38 Ne, nepletu se. Jediné, co máš s těmi ostatními společné,
00:27:42 je právě ta nejistota, které se tak děsíš.
00:27:47 -Víš, jak se jí zbavíš?
-No, to jsem zvědavý.
00:27:52 Řeknu ti, co tě z toho vyléčí.
00:27:55 No vida, netušil jsem, že se vyznáš dokonce i v medicíně.
00:27:59 To teprve zjistíš. Jenomže léčit tě hodlám nezvykle, homeopatiky.
00:28:05 A to si troufáš říct konzervativci, jako jsem já?
00:28:09 Chceš mě zřejmě vyprovokovat.
00:28:25 No, jen pokračuj, provokuješ krásně.
00:28:40 -Dobročinná sbírka může už začít...
-Sestro Beatrice!
00:28:50 -Vítám tě u nás.
-Dobrý den. Jak mu je?
00:28:53 Zatím má pořád teplotu. Když jsem se ptala lékaře,
00:28:57 řekl, že návštěva u něj je zatím vyloučená.
00:28:59 Vždyť Lorenzo na mě jistě čeká.
00:29:02 Myslíte, že mu ta návštěva může horečku zvýšit, nebo co?
00:29:05 Doktor by nerad riskoval. Chlapci by to mohlo ublížit.
00:29:08 Ale co když bude nešťastný? Samota mu může taky ublížit.
00:29:12 Chceš ho rozrušit?
00:29:14 Co když se tě zeptá, jak jsi přišla k tomu zranění na obličeji?
00:29:24 Pokud mu nebude líp, tak odtud nepůjdu. To myslím vážně.
00:29:30 Tak můžeš zůstat pár dní tady.
00:29:47 -Dobrý den. -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:29:50 -Nevidím tady Caterinu.
-Tu už propustili. To nevíte?
00:29:54 Ne! Jak vidím, nikdo se nenamáhal mě o tom informovat.
00:29:57 -Ráno si řekla primáři o propustku.
-Mám pocit, že se někdo zbláznil.
00:30:01 Jak to, že ji propustili, když se to teprve hojí?
00:30:04 Ale na to ji upozorňoval i pan profesor Olivares.
00:30:07 Tvrdila, že si jenom něco zařídí. Podepsala revers a šla.
00:30:12 Děkuji.
00:30:14 Pomůžeš mi s matrací? Děkuju.
00:30:26 NĚKDO ZVONÍ
00:30:41 Smím dál?
00:30:43 Proč se ptáš, když víš, že jsi tu jako doma?
00:30:48 -Tohle jsem ti přinesl.
-Děkuju.
00:30:52 To je prvně, kytky jsi mi ještě nepřinesl. Takže ti můžu odpustit.
00:30:58 Radši řekni, co jsem ti provedl.
00:31:04 Napřed jsi mi sliboval bůhvíco, ale teď mě tu necháváš samotnou.
00:31:12 -Říkal jsem, že dělám zkoušku, ne?
-Až ji uděláš, bude zase další.
00:31:18 Jo, protože bez toho mi nedají diplom.
00:31:21 To není omluva za to, že jsem pořád sama. Místa je tady dost.
00:31:25 Můžeš se učit u mě. A neboj se, já bych tě nevyrušovala.
00:31:29 To nejde. Když si vzpomenu, že jsi vedle, nemůžu se učit.
00:31:36 Tak ty si myslíš, že tě rozptyluje má přítomnost?
00:31:39 -Ano, protože mě to svádí.
-Hm.
00:31:49 Víš, že na tu univerzitu chodím taky kvůli tobě.
00:31:54 No, kvůli vám dvěma. Víš, že tě mám rád a že se na dítě těším.
00:32:02 Už jsem jako nafukovací balón. Za chvíli neprojdu dveřmi.
00:32:06 Už to nepotrvá dlouho.
00:32:09 Myslíš? Teď jsem v 7. měsíci, ty dva už asi nevydržím.
00:32:15 Přemýšlím, jaké mu dáme jméno. Bude to kluk, nebo děvčátko?
00:32:20 Když mě naposled kontrolovali, mohla jsem to už vědět.
00:32:24 Necháme se překvapit. Myslíš, že jsem se na to měla zeptat?
00:32:28 Ne. Je mi fuk, jestli to bude kluk nebo děvče.
00:32:38 Uvědomuješ si, že v sobě nosíš naše miminko?
00:32:48 Netváříš se zrovna nadšeně. Půjdeme se provětrat. Je pěkně.
00:32:58 To mě překvapuje, tak ani ty netušíš, kam zmizla Caterina?
00:33:02 Ne. Zatím se neozvala. Nechápu, co ji to napadlo.
00:33:07 Trochu se o ni bojím. Ty jsi s ní mluvil naposled, viď?
00:33:11 Nenaznačila ti, kde po odchodu bude?
00:33:15 Ne, ale cítil jsem v ní napětí, jako by třeba měla problém.
00:33:21 No tak se s tím aspoň mohla svěřit.
00:33:26 Počkej, myslíš rovnou na nejhorší. Za pár dní se zase objeví.
00:33:30 Možná jo, no doufejme. Promiň, musím na vizitu.
00:33:33 Marco, nechal jsi tu dnešní snímky.
00:33:38 Aha, jo, tak vidíš, co dělám, už blbnu. Mockrát ti děkuju.
00:33:47 Chtěl jsi ještě něco?
00:33:50 Ne, nechme to plavat, tohle je osobní, nerad tě otravuju.
00:33:54 Myslel jsem, že kamarádi jsou k sobě upřímní.
00:33:59 To jistě. Teď se mi trochu zkomplikoval život,
00:34:03 a proto se teď potýkám s vydáním, které jsem nepředvídal.
00:34:08 Tak tě můžu založit, ne? Kolik potřebuješ?
00:34:12 O půjčku mi nešlo. Možná to spraví záloha na příštích pár výplat.
00:34:19 -Zálohu ti účtárna proplatí. Kolik?
-Chci 100 miliónů.
00:34:26 Já bych ti to podepsal, ale o tak vysoké částce nerozhoduji jen sám.
00:34:31 To bych musel konzultovat se členy správní rady Lifu. Zavolám šéfce.
00:34:35 Nevolej, to má čas. Proč tolik spěchat, no ne? Snad až někdy.
00:34:41 -Dělej, jako bych nic neřekl.
-To myslíš vážně?
00:34:45 Jo, vážně. Radši na to zapomeň. Už musím, promiň.
00:35:34 ZVONÍ TELEFON Prosím?
00:35:39 -Ahoj, Tilly.
-Marco, jak se máš?
00:35:42 -Jde to. A ty?
-Dobře, děkuju.
00:35:45 Nerad ruším, chci se tě jen zeptat. Je tam Caterina?
00:35:49 Caterina? Ta je ještě v nemocnici.
00:35:51 Jo, ale pustili ji na revers a nevíme, kde je.
00:35:55 Zavolej na policii.
00:35:57 Ne, víš, to by bylo předčasné. Snad známe Caterinu, ne?
00:36:00 A právě proto, že ji známe, kdo ví, co provedla.
00:36:04 Mám strach, že se jí něco stalo. Poraď mi, jak jí můžu pomoct.
00:36:08 Netuším...
00:36:10 Kdyby zavolala, tak řekni, že ji sháním.
00:36:14 -Dobře. A když se ozve tobě, tak zavoláš, viď? -Jo, ahoj.
00:36:24 -Bude taky tak lítat? Co?
-Hm...
00:36:29 -Co je? -Nic, jen mám pocit, že na hlavu rodiny nevypadáš.
00:36:33 -Ne?
-Jé, hele...
00:36:37 Jak chceš zvládnout roli otce? Jsi pro přísnou výchovu?
00:36:42 Nebo je ti to jedno?
00:36:44 Tohleto za mě snad rozhodne jeho maminka... Moc milé obrázky.
00:36:51 -Podívej. -Massimo, radši pojď. Necítím se dobře.
00:36:57 -Už se ti zase zvedl žaludek?
-Ne, jen cítím divný tlak v břiše.
00:37:01 -Jaký tlak? Něco tě bolí?
-Teď už ne, je to zase v pořádku.
00:37:08 Tak si teď na chvilku sedneš.
00:37:15 -Můžu ti dojít pro vodu?
-Ne, zůstaň tu. Už to zase přešlo.
00:37:21 -Ona si nechce hrát.
-Ty jsi hezká...
00:37:26 -To bylo asi tím horkem?
-Hm. Už radši půjdeme.
00:37:31 Jak myslíš.
00:37:33 -Au! Počkej, je mi hrozně, asi umřu. -Bolí tě něco?
00:37:38 -Ani ne. Nevím, co mi je.
-To přejde. Zhluboka dýchej.
00:37:44 Cítím jen takový divný tlak v břiše. Bolest se stěhuje do zad.
00:37:50 -Možná ti začaly kontrakce?
-Kdo ví.
00:37:55 Už je to tu zase!
00:37:59 Víš co? Jedeme na kliniku, jo? Tak pojď.
00:38:13 Au! Je to ještě daleko? Já už to nevydržím!
00:38:17 -Jenom klid, za chvíli jsme tam!
-Je mi skoro na umření.
00:38:27 Jen klid. Dýchej, musíš zhluboka dýchat!
00:38:33 -Je to ještě daleko?
-Za chvíli tam budeme.
00:38:41 Jen klid, vydrž, jsem u tebe!
00:38:43 -Zavolal už někdo Renziho?
-Jo, před chvílí přišel.
00:38:45 -Jak se cítíš, Gabriello?
-Špatně! Jak se můžu cítit?
00:38:48 Jak časté jsou intervaly těch kontrakcí?
00:38:50 Kašlu na kontrakce, a na vás taky!
00:38:54 Až přijedeme na sál, dáme ji na monitoring!
00:38:57 -No tak, Gabriello, drž se!
-Honem.
00:38:59 -Otevřete dveře!
-Au!
00:39:29 Zhluboka dýchej! Výborně, zkus dýchat jako pejsek! Ano, ještě!
00:39:34 -Polož se. A přestaň tlačit!
-To strašně bolí!
00:39:39 -Branka je otevřená tak 6 cm.
-Nadechni se, hluboký výdech...
00:39:44 -Dejte jí transfúzi.
-Výborně, tak ještě, pokračuj!
00:39:55 Ne, Gabriello, to je brzo. Budeš tlačit, až ti řeknu.
00:39:59 -Kdy budu rodit?
-Za chvilku.
00:40:01 Během kontrakcí dýchej rychle a v pravidelném rytmu.
00:40:05 Branka je otevřená, už vidím hlavičku.
00:40:08 Teď můžeš zatlačit. Výborně, a nepřestávej zhluboka dýchat.
00:40:13 Plod se začal dusit, už neslyším ozvy! Uspěšte porod!
00:40:18 Na to je pozdě. Gabriello, tak dýchej!
00:40:23 Gabriello!
00:40:27 Zkolabovala. Připravte se, provedeme císařský řez!
00:40:35 Můžeme intubovat, rychle, laryngoskop a kanylu!
00:41:06 -Massimo.
-Co se děje?
00:41:08 Nic, zatím všechno dopadlo dobře.
00:41:11 -Proč zůstávají na sále?
-Dělali jí císařský řez.
00:41:14 -Císařský řez? Gabriella je v pořádku? -To víš, že je.
00:41:17 Potom ji uvidíš, ale musí se probrat z narkózy.
00:41:22 -Massimo...
-Jak dlouho tam budou?
00:41:25 Nebuď netrpělivý. Každý porod chvilku trvá. A je to chlapeček.
00:41:33 -Opravdu? -Jo.
-Ty jsi ho viděla? Jak vypadá?
00:41:49 -Tak co je? Dopadlo to špatně?
-No, ani ne.
00:41:59 -Tak co se stalo?
-Nic...
00:42:03 Přihlédnu-li k okolnostem, které předcházely porodu,
00:42:07 -šlo nakonec všecko výborně.
-No a? Jsou nějaké komplikace?
00:42:16 Dítě žije. Za daných okolností to byl přímo zázrak.
00:42:21 Jakých okolností? Myslím, že bych si zasloužil vysvětlení?
00:42:29 Víš, že Gabriella do nemocnice odjela v otřesném stavu.
00:42:35 Ještě nevíš proč? Další okolnost je ta, že byla teprve v 7. měsíci.
00:42:42 To vím. Taky vím, že děti narozené v 7. měsíci nemívají problémy, ne?
00:42:49 To je pravda. Bohužel se k téhle situaci přidala další potíž.
00:42:58 Váš synek se narodil už v respiračním útlumu.
00:43:04 -A bude mít následky?
-Massimo, mluvme na rovinu.
00:43:07 Gabriella s tím neskoncovala. Víš to?
00:43:36 ZVONÍ MOBIL
00:43:43 Prosím. Haló, Caterino, to jsi ty?
00:43:47 Nejspíš tě zklamu. To není Caterina, ale tvůj dobrý přítel.
00:43:51 -Copak mě nepoznáváš?
-Můžu vědět, co si přeješ?
00:43:56 Co si přeju? Čas nám ubíhá, osvěžím ti trochu paměť.
00:44:00 Seš zapomnětlivej, to si můžeš zavařit pěknej malér.
00:44:03 No jo, už chápu. Počkej...
00:44:19 Ještě to bere! To miminko nám mohlo umřít, a nebo ještě hůř,
00:44:24 narodit se zmrzačené nebo nemocné.
00:44:27 Zaplaťpánbůh, je zdravé. Jak sis všiml, nic mu nechybí.
00:44:30 Váží 2 kila, a to je hodně přitom, že přišlo na svět v 7. měsíci.
00:44:34 A pokud se nedostaví komplikace, nemusí ho držet už v inkubátoru!
00:44:40 Nemůžu tomu věřit. Ta holka ničí jak sebe, tak mě i to dítě!
00:44:46 -Zničila všecko!
-To víš až teď?
00:44:50 Nevšiml sis, že to s ní není docela v pořádku?
00:44:53 Mami, ona mi přísahala, že se drog ani nedotkne!
00:44:56 -Musí zůstat v nemocnici.
-A to jí mám dělat ošetřovatelku?
00:45:00 Snad za ní zajdeš. Je to matka tvého dítěte.
00:45:03 Ne! Pro mě je tímhle odepsaná! Už kvůli malému si to mohla odpustit.
00:45:08 -To jí do smrti nezapomenu.
-Přestaň! Aspoň kvůli tomu malému.
00:45:16 Jako bys nevěděl, že závislosti se člověk dost těžko zbavuje.
00:45:21 Já jsem to už zvládl. A ona to nezvládne, protože je sobecká.
00:45:26 Protože je necitelná a neschopná lásky!
00:45:32 Která matka dokáže riskovat život a zdraví dítěte?
00:45:44 Ano, a proto jdu za ní.
00:46:04 -Dobrý večer. Jsem doktor Marco Oberon. -No a?
00:46:08 Chtěl bych navštívit slečnu Masiovou.
00:46:11 -Není tu.
-Ještě se nevrátila?
00:46:14 No, je to už pár pátků, co tu nebyla. Asi je ještě v nemocnici.
00:46:18 -Měla těžký úraz.
-To vím, a kvůli tomu jsem tady.
00:46:23 -Vy jste její příbuznej?
-Jsem ošetřující lékař.
00:46:28 Klíče od bytu jsou jistě u vás. Můžeme tam zajít a podívat se.
00:46:32 Může být už třeba tady a udělalo se jí tu špatně.
00:46:34 K tomu nejsem zmocněnej.
00:46:37 Posílají mě za ní z nemocnice. Mohla by třeba stonat.
00:46:40 Potřebuje naši pomoc, slyšíte? Nevystavujeme se žádnému riziku!
00:46:48 No tak moment... pojďte.
00:47:00 Mně se to moc nezdá.
00:47:04 Ale pak to slečně vysvětlíte, když jste její doktor, ne?
00:47:08 Ale to víte, všechno jí vysvětlím.
00:47:11 -No, to doufám!
-Otevřete!
00:47:43 Nikdo tu není!
00:48:18 Skryté titulky: Luboš Bulander
Hrdinkou dvacetidílného italského seriálu Okouzlení je mladá ambiciózní lékařka Barbara Nardiová, která pracuje na prestižní klinice, kde se provádějí plastické operace. Barbara je svou prací posedlá, není tedy divu, že si ve svém věku získala takové renomé. Je šťastná, uznávaná ve své profesi, krásná a zrovna se vdává. Bere si svou dávnou lásku z dětství Roberta Ansaldiho, právníka, muže ze své společenské vrstvy. Svatba má začít za chvíli, ale Roberto má zpoždění. Sotva by Barbaru napadlo, že Roberto prožívá cosi, co do základů otřese jejich budoucími osudy. V porodnici bojuje o život svůj a svého dítěte mladá žena. Jak to, že ji přivezl právě Roberto a z nemocnice utekl jako zločinec? Takhle začíná příběh plný vášně, citů, lásky i pomsty. Příběh muže, který nechce riskovat a nedokáže říct ženě pravdu o své minulosti, jeho matky, jako vypočítavé ženy, pro níž vždy účel světí prostředy i Thomase, bratra dívky, který se chce pomstít. Italská spisovatelka Maria Venturiová, známá především svými příběhy Vítězství lásky a Příběh Chiary, znovu zasadila svůj příběh do prostředí bohatých italských vrstev dnešních dnů. |