Příběh Marcely a Marušky spojuje stejné očekávání – chtějí se seznámit se svým biologickým otcem. Každá však přichází v jiném věku, s jinými životními zkušenostmi, jiným osudem. Katka by ráda poděkovala svým přátelům. Režie P. Gerža
00:00:38 Přeju vám krásný večer, milí diváci!
00:00:41 I když už náš pořad navštívila spousta lidí
00:00:43 a zaznělo zde mnoho životních příběhů,
00:00:46 ani jeden nebyl stejný jako ty předchozí.
00:00:48 Každý je totiž jedinečný a naším cílem je nasměrovat ty,
00:00:51 kterým osud tolik nepřál, ke šťastnějšímu konci.
00:00:55 Snad se to podaří i díky vaší pomoci,
00:00:57 kdy spolu s pošťákem Ondrou pátráte po ztracených.
00:01:00 Jejich jména jsou na webových stránkách České televize
00:01:03 a také na stránkách našeho mediálního partnera
00:01:05 časopisu Chvilka pro tebe.
00:01:08 Přeji vám příjemný večer s Poštou pro tebe.
00:01:16 Marcela měla moc hezké dětství. Byla obklopena láskou
00:01:20 a vlastně vůbec nevadilo, že ji vychovával nevlastní táta.
00:01:24 Až v dospělosti se vše změnilo a ona si uvědomila,
00:01:27 že po svém biologickém tátovi velmi touží
00:01:30 a že má na něj spoustu otázek. Přichází Marcela!
00:01:45 -Dobrý večer, Marcelo.
-Dobrý večer.
00:01:47 -Prosím.
-Děkuju.
00:01:50 Tak já už jsem vlastně řekla v úvodu,
00:01:52 že přicházíte kvůli svému biologickému tátovi. -Ano.
00:01:56 Vůbec ho neznáte, nikdy jste ho neviděla,
00:01:58 nebo si na to nepamatujete?
-Ne. Já jsem byla hodně malá.
00:02:02 Zároveň jsem ale říkala v úvodu, že jste měla dětství hezké.
00:02:06 Jak to vypadalo? Jak vypadala vaše rodina?
00:02:08 No, mamka, když jsem se vlastně narodila,
00:02:11 tak byla s mým biologickým otcem jenom krátkou dobu.
00:02:14 A seznámila s mým otcem, který mě vychovával,
00:02:20 a odstěhovali se vlastně z Kladna do obce Hradčany
00:02:23 jako na severu Čech. Takže to byla velká vzdálenost.
00:02:27 No a dětství jsme vlastně měli na vsi.
00:02:30 Narodila se mi sestra a ještě potom bratr,
00:02:33 takže jsme byli velká rodina.
00:02:36 Jezdili jsme na dovolený a dětství bylo moc hezký.
00:02:41 Vy jste vlastně nevěděla docela dlouhou dobu o tom,
00:02:44 že váš táta není váš táta.
00:02:46 A nebyly tam ani žádné náznaky? Vy jste neměla důvod
00:02:48 pochybovat o tom, že je něco jinak?
-No, bylo mi divný,
00:02:51 že jsou všichni tmavovlasí a já jsem jediná blonďatá,
00:02:54 ale jinak pochyby jsem neměla, neměla jsem důvod.
00:02:58 Já jsem to zjistila až někdy, když mi bylo 11 nebo 12 let,
00:03:02 vlastně v tý pubertě.
-A jak jste to zjistila
00:03:04 zrovna v takovém složitém věku?
-Byli jsme se třídou
00:03:08 na návštěvě u lékaře. Ty prohlídky, jak se dřív chodila celá třída.
00:03:12 A sestřička mi dala do ruky tu průvodní kartu
00:03:17 a tam bylo vlastně napsáno Marcela Hrušková,
00:03:21 to bylo přeškrtnutý a bylo tam napsáno Čerplová.
00:03:24 Takže jsem jako přišla domů... A ještě tam bylo právě napsáno
00:03:28 otec vlastně jinej, že jo. Takže jsem přišla domů
00:03:32 a teď se jako mamka, protože mamka byla s náma doma,
00:03:36 takže taťka byl v práci a mamka byla doma,
00:03:39 a tak jsem se mamky ptala a mamka mi vlastně řekla,
00:03:43 že to byla jenom chyba. Takže jsem pátrala, že jo.
00:03:46 Prohlídla jsem šuplíky tenkrát v tý pubertě.
00:03:50 Myslíte si, že rodiče byli odhodlaní vám to neříct nikdy?
00:03:53 Že maminka jakoby ani v tu chvíli, kdy už jste viděla to jméno,
00:03:56 tak to nechtěla přiznat?
-Ne, ne, ne, ne.
00:03:58 -Nechtěli to říct prostě?
-Ne, ne, ne, ne, ne, ne.
00:04:00 Vlastně podrobnosti jsem se já... Nebo to, co jsem pátrala,
00:04:05 tak vlastně díky mý tetě jsem se to dozvěděla,
00:04:08 která mi potom dala fotky. Ale to už jsem potom byla vdaná
00:04:11 a už byla jsem velká. Ale v tom dětství, protože jsem to dětství
00:04:15 měla spokojený, takže já jsem to potom nějak vypustila
00:04:18 a nějak jsem už jako nepátrala.
00:04:21 Ale říkala jste, že jste hledala nějaké důkazy.
00:04:23 No to jo, že jo, protože když chcete nějakou odpověď
00:04:26 a je vám 11-12 let a teď tu odpověď nedostanete,
00:04:29 tak jsem hledala nějaký dopisy, ale nic jsem teda nenašla.
00:04:35 A vzdorovala jste, vztekala jste se vůči rodičům, zlobila jste?
00:04:38 Asi jo. Já jsem nebyla žádnej andílek.
00:04:42 A souviselo to prostě s tím, ten vzdor?
00:04:44 No, ze začátku jo, určitě. To jo, no.
00:04:47 A kdy jste se to teda dozvěděla opravdu?
00:04:50 Díky právě tý svý tetě, kde jsem jezdila na prázdniny.
00:04:53 Protože já bydlím ve Strakonicích a mám tetu Marušku v Miloňovicích.
00:04:58 A ta vlastně ten příběh jako takovej znala,
00:05:01 takže ta mi jako řekla, že se s mamka s taťkou nerozuměli,
00:05:07 tak proto se vlastně rozešli.
00:05:10 Ale že můj otec dělal na šachtě na Stochově
00:05:14 a že byl mladej,
00:05:19 protože byl o 2 roky mladší než mamka.
00:05:22 A tím, že vlastně mamča...
00:05:26 Ještě mi teta říkala vlastně, že děda s mamkou jako její rodiče
00:05:31 s ní nemluvili kvůli tomu, že se z toho Stochova odstěhovala
00:05:34 právě s mým otcem, který mě vychovával.
00:05:38 Takže žádný vysvětlení prostě mi mamka nedala.
00:05:42 Takže chtěla jsem... A vlastně děda byl mrtvej,
00:05:46 babička taky už, aby mi to vysvětlili.
00:05:49 Protože moje babička umřela, když já jsem ještě ani nechodila...
00:05:53 V 5 letech, když mně bylo 5 let, takže...
00:05:55 A děda taky už jako není, takže mi nikdo...
00:05:59 Takže akorát ta teta z Miloňovic právě, protože to je taková
00:06:02 sběratelka fotografií, tak ta mně právě i jako fotky dala,
00:06:05 abych vůbec věděla, jak můj táta biologickej vypadal.
00:06:09 Protože já jsem do tý doby... Já si jako pamatuju z dětství,
00:06:12 ale to mně byly 3-4 roky, prostě takovou,
00:06:16 jak mi to teta vyprávěla, že za mnou přijel na motorce
00:06:20 tenkrát v tý době a když prostě viděl, že vyrůstám spokojená,
00:06:26 tak že na tu dálku, tenkrát nebyly žádný mobily,
00:06:29 že vlastně někde 200 kilometrů nebo 150 kilometrů
00:06:34 jel za mnou na motorce, takže pak souhlasil s adopcí,
00:06:39 aby si mě vlastně táta, co mě vychovával, adoptoval.
00:06:44 Protože pak se narodila moje sestra Ona je o 4 roky mladší než já
00:06:47 a bratr je o 8. Takže my jsme po 4 rokách.
00:06:51 Kolik vám bylo, když vám sestra dala nějaké ty důkazy jednoznačné?
00:06:54 -Teta.
-Teta.
00:06:56 To mi bylo už 25. To už jsem byla rozvedená teda
00:06:59 a právě jsem byla přestěhovaná v těch Strakonicích
00:07:03 a tam vlastně žiju do dneška.
00:07:05 Vy jste ty fotky přinesla sem. Můžu si je od vás půjčit?
00:07:09 Takže tady vlastně je ten biologický otec s matkou.
00:07:12 A tam je to, mamka mně řekla, že to je místo,
00:07:16 kde jsem já byla počatá.
00:07:20 -Místo nebo dokonce i ten den?
-To nevím, jestli ten den.
00:07:24 -Ale prostě na tomhle výletě?
-Na tomhle čundru nějakým,
00:07:27 protože mamka hrála na kytaru, jezdili jako o prázdninách
00:07:30 na vandry různý, takže to, no.
00:07:33 Tadyhle potom je teda svatební fotka.
00:07:38 -Jsou krásní vaši rodiče.
-No jo.
00:07:42 A tady potom už jsem já, jak mě drží můj biologickej otec,
00:07:47 a mamčina rodina.
00:07:50 Takže jste se dozvěděla, že vás počali jako velmi mladí,
00:07:54 pak se vzali...
-Ale byli spolu jenom krátkou dobu.
00:07:57 Přestali si rozumět, byla vaše informace, a došlo k rozvodu.
00:08:00 Mamka mně právě říkala, že jelikož byl 68.rok,
00:08:04 že jo, a že otec, že prostě rád fotil,
00:08:09 že nějak fotil jako i akty a že mamce se to prostě nelíbilo.
00:08:14 A tak si prostě přestali rozumět.
00:08:19 Byli hodně mladí, to pak ty konflikty jsou asi snadnější.
00:08:23 Takže vlastně taťka, co mě vychoval,
00:08:26 tak je já nemůžu si na dětství vůbec stěžovat. My jsme vyrůstali,
00:08:29 měli jsme se fajn a dětství jsem měla fakt jako prímový.
00:08:33 S kým jste si třeba jako dítě nebo jako dospívající víc rozuměla?
00:08:36 -S mámou, nebo s tátou?
-No, s otcem.
00:08:39 -Vážně?
-No, no, no.
00:08:41 Protože ten mě nejvíc navštěvoval, když jsem se přestěhovala.
00:08:45 Vlastně jsem se vdala jako mladá do Strakonic,
00:08:47 protože já mám ještě starší dceru Míšu,
00:08:49 takže za náma jezdil často. Takže nemůžu...
00:08:54 A jelikož jsme dělali ve stejných dopravních podnikách vlastně,
00:08:57 takže jsme si víc rozuměli, že jo, kafíčko, cigaretka...
00:09:02 Co jak kde se dělá. Takže to bylo takový prímový.
00:09:05 -A fungovala tam celá rodina toho táty? -Jo.
00:09:08 -I babička, dědeček?
-No, jelikož mamka byla z 5 dětí
00:09:11 a taťka taky z 5 dětí, takže my jsme vlastně i léta trávili,
00:09:14 že jsme jezdili na řeky, stanovali jsme
00:09:17 i s bratrancema a sestřenicema.
00:09:20 Jenže postupem se to všechno... Byly svatby,
00:09:24 tak jsme se stýkali na svatbách. A teďka už jsou všichni vdaný
00:09:27 nebo rozvedený, takže většinou se potkáme jedině na pohřbu,
00:09:30 když to řeknu takhle.
-To už jsou smutnější příležitosti.
00:09:32 Nebo nějaký velký kulatý tety 70 nebo takhle,
00:09:36 když má nějaký narozeniny, protože už jsou taky všichni starší,
00:09:38 protože mamce je vlastně taky 65, že jo, takže...
00:09:43 -Takže takhle, no.
-To všechno zní velmi pozitivně,
00:09:47 radostně, ale já jsem už v úvodu naznačila, že najednou
00:09:50 se v dospělosti všechno změnilo. Co se stalo?
00:09:54 Takže vlastně když mamce bylo, když měla padesátiny,
00:09:58 to je vlastně před 16 rokama, tak se přišlo na to,
00:10:02 že taťka si našel přítelkyni,
00:10:07 takže se s mamkou rozešel.
00:10:09 Ale to, že se vlastně rozešel, znamenalo pro nás,
00:10:12 vlastně pro mě, pro sestru, pro bratra a pro naše děti,
00:10:16 čili pro vnoučata jejich i to, že za sebou udělal černou čáru
00:10:20 a přestal se s náma stýkat úplně.
00:10:24 Jako já se na něj nezlobím, že se přestal stýkat s náma,
00:10:28 že se to zřejmě nelíbilo jeho přítelkyni, dneska už manželce,
00:10:31 už jsou taky spolu vlastně 16 nebo kolik roků,
00:10:35 ale že se vykašlal na svý vnoučata, který tenkrát v tý době malý,
00:10:42 tak to jako nemůžu překousnout.
00:10:46 Ale i vám osobně schází, jestli jste si byli tak blízcí
00:10:49 a rozuměli jste si. -No. Můžu vám říct, že je to 16 let už,
00:10:52 dcera moje druhá, Lucka, ta ho vlastně vůbec nezná.
00:10:57 Ale on, jelikož jezdil autobusem,
00:11:01 tak vozil vlastně svý vnoučata do škol.
00:11:05 Takže to byl pro ně jako...
00:11:07 On byl řidič autobusu, takže i poté, co už odešel,
00:11:10 se potkával s vnoučatama třeba v tom autobusu? -No. Se všema.
00:11:13 -Ale nebavil se?
-No jako pozdravil se,
00:11:15 ale jelikož měl tu přítelkyni u sebe tam pořád...
00:11:19 -Ona ho pořád hlídala? Ona byla pořád s ním? -Ano, ano.
00:11:22 -Aha.
-Takže takhle, no.
00:11:25 Takže prostě udělal si svůj novej život
00:11:29 a na svý děti vlastně a na svý vnoučata se úplně,
00:11:32 prostě se s nima rozešel.
00:11:35 Zkoušeli jste s ním nějak zatřást, mluvit, ptát se, co se děje?
00:11:39 No, víte co? Já když jsem se s ním potkala párkrát
00:11:43 jedině v tom autobuse, když jsem tam dřív jezdila autobusem,
00:11:47 teď už teda autobusem nejezdím. A tak pozdravíte se,
00:11:51 na nic se vás ten člověk nezeptá, takže nemáte si s ním co říct.
00:11:55 Člověk, který vám byl tak blízký, že jste si s ním mohla povídat
00:11:58 celé hodiny. -Celých těch 30 roků, protože mě vlastně bylo 30 let,
00:12:01 když taťka vlastně odešel, že jo.
00:12:03 Myslíte si, že kdyby nedošlo k tomu, k čemu došlo
00:12:05 s vaším vlastně adoptivním tátou, že byste tady dneska nebyla?
00:12:09 Nevím, jestli bych tady nebyla, ale určitě takovej ten,
00:12:13 takový to, vnitřní, že člověk by chtěl poznat,
00:12:17 chtěla bych poznat, jak můj biologický otec žil,
00:12:20 nebo jestli třeba nemám sourozence.
-To nevíte?
00:12:23 To já nevím. Já o něm nevím nic jako.
00:12:25 Strejda, co bydlí na Buštěhradě, mi řekl, že naposled ho potkal
00:12:29 před 20 rokama a že vypadal zchátrale prej jako,
00:12:35 takže doopravdy nemám vůbec žádný informace.
00:12:39 Já jsem říkala už taky v úvodu, že na něj máte spoustu otázek.
00:12:42 Co vás vlastně nejvíc zajímá?
00:12:44 Protože vy jste se opravdu od maminky skoro nic nedozvěděla.
00:12:47 Zajímá mě jako, jak ten jeho život probíhal,
00:12:50 jestli si třeba někdy jako já třeba řekl:
00:12:54 Co ta holka dělá! Jak se jí daří?
00:12:58 Čím je člověk starší, protože já jsem už i babička dvojnásobná,
00:13:01 tak se furt říká, že třeba můžou se naskytnout nějaký nemoce
00:13:07 u nás v rodině, jestli třeba to není dědičný.
00:13:10 Protože já vlastně nevím. O tom člověku já nic nevím.
00:13:12 Vy jste vlastně přišla dvakrát o tátu.
00:13:15 Nejdřív o toho biologického, pak o toho, který vás vychovával.
00:13:18 Děti nemají dědečka. Takže asi těch důvodů tam bude hodně.
00:13:23 -Šikovnej dědeček by se nám hodil.
-Jo?
00:13:26 No tak se podíváme, jestli pošťák Ondra našel šikovného dědečka.
00:13:30 Pátrala jste opravdu důkladně. Uvidíme,
00:13:32 jestli se to nakonec Ondrovi podařilo. Prosím.
00:13:40 Jedno z mých prvních hledání v Poště pro tebe
00:13:43 začalo právě u tohoto stochovského dubu jako dnes.
00:13:46 Akorát s tím rozdílem, že tentokrát budu hledat pana Vladimíra.
00:13:52 Vladimír už tady na mě čeká. Já vás zdravím, dobrý den,
00:13:54 pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe. Vladimír jste?
00:13:57 -Ano. Vladimír.-Jestli jste pracoval na konci 60.let
00:14:02 v Kladně na šachtě a bydlel jste kdysi ve Stochově
00:14:05 a možná i bydlíte? -Ano.
-Tak mám tady pro vás pozvání
00:14:08 do Pošty pro tebe. Je to tak.
-Je. Ale 60 let ne.
00:14:12 -Ne. V 60.letech!
-Tak to jo. Takhle.
00:14:15 V 63.roce jsem se učil a v 66. jsem teprve nastoupil na šachtu.
00:14:19 Výborně! Tady máte pozvání do pořadu Pošta pro tebe.
00:14:23 -Vy jste se mi ozval na výzvu.
-Ano, ano.
00:14:26 Takže jste měl asi čas přemýšlet, kdo by to mohl být.
00:14:29 Tak to je problém. Tak já počítám buď nějaká kamarádka,
00:14:33 anebo dcera Marcela.
00:14:36 Spíš dcera Marcelka bych řekl.
00:14:39 Jak dlouho jste ji neviděl?
00:14:42 No, to je 30...
00:14:46 Počkej. 40...
00:14:48 Skoro 40 let.
00:14:49 -40 let jste neviděl dceru?
-No, je to tak, no.
00:14:53 Protože já jsem se oženil podruhý, že jo,
00:14:56 a mám 3 děti, teda ty jsem vyženil.
00:15:01 -Možná tam bude ale někdo úplně jiný.-To je možný.
00:15:03 Jestli se to chcete dozvědět, budete muset přijít.
00:15:06 Může to být kamarádka z Ameriky nebo z Izraele.
00:15:11 To je jako možný všechno.
00:15:14 -Vláďo, přijdete, nebo ne?
-No, rád bych přišel.
00:15:17 Mně jde o to, jdu na vyšetření na CT,
00:15:20 tak hlavně když nebudu v nemocnici a budu jako v pohodě, tak jo.
00:15:24 -Rád bych přišel.-Děkuju.-Taky.
-Mějte se krásně, na shledanou.
00:15:28 -Na shledanou.
-Viděli jste, jak to dopadlo.
00:15:30 Vláďa asi přijde. Vláďo, ještě nám zamávejte.
00:15:44 Jo.
00:15:46 -Tak jaké to je vidět tátu?
-No, je to zvláštní.
00:15:50 Je tam ten pocit, to je táta, nebo je to zvláštní?
00:15:53 Je to takové zvláštní, když řekne vaše jméno, že jo.
00:15:56 -Marcelka. Řekl to hezky.
-No.
00:16:00 Tak to je zajímavý, no.
00:16:04 Tak já jdu zjistit, jestli to bude zajímavý i dál.
00:16:07 -Jděte, jděte na to.
-Jdu zjistit, jestli je tady.
00:16:13 Ondro, tak ty jsi byl podruhé u stochovského dubu.
00:16:16 To je nějaký asi letitý dub, viď?
00:16:18 Je hodně starý. Tam opravdu se to vztahuje
00:16:22 až k Václavovi III. a tak dále a tak dále.
00:16:25 Tak ale teď, prosím tebe, hlavně bych si moc přála,
00:16:28 aby tady byl pan Vladimír, tatínek Marcely. Jak to dopadlo?
00:16:32 Tak tvé přání bude splněno. Vladimír je tady.
00:16:36 Skvělý, díky.
00:16:49 -Vláďo, dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:16:51 Prosím.
00:16:54 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:16:56 Vítám vás, prosím.
00:17:03 -To je dobře, že jste přišel.
-Tak se to povedlo, no.
00:17:06 Vy jste se přihlásil na výzvu. To byl asi zvláštní pocit,
00:17:09 když jste se dozvěděl, že vás někdo hledá.
00:17:11 Slyšel jste to přímo v Poště, nebo vám někdo to řekl,
00:17:14 že jste hledaný?
00:17:16 Ne, tak jako já jsem se to dozvěděl vlastně od ženských, že jo.
00:17:23 -Od ženskejch jste se to dozvěděl?
-Jako drbny mi to hlásily.
00:17:26 Vám to donesly? No a co jste si pomyslel, když jste to zjistil?
00:17:30 Já myslím, že Marcelka mě hledá asi. Dcera.
00:17:33 -Marcelka?
-Ano. -Vaše dcera?
00:17:35 Tak jak to bylo s vaší dcerou? Proč jste ji nevídal?
00:17:38 -Byl jste ženatý s její maminkou?
-Byl, chvilinku, rok a půl.
00:17:44 Krátce tak? Byla to velká láska, i když tak krátká?
00:17:48 No, ze začátku jo docela.
00:17:52 Ale tam byly takový okolnosti, že jsme měli dluhy,
00:17:56 že jsme si museli vzít novomanželskou půjčku taky.
00:17:59 No a ta se musí splatit, takže člověk pracoval taky hodně.
00:18:05 -Vy jste byl hodně v práci?
-No musel jsem to splatit, že jo.
00:18:09 Teď jako žena nedělala, já jsem chtěl, aby byla doma,
00:18:11 aby jako nemusela pracovat, protože moje maminka
00:18:14 dělala 12 hodin denně, takže...
00:18:17 Že jste viděl, že to není dobré, když maminka není s dětmi?
00:18:20 A samozřejmě potom, když se čekalo dítě, že jo,
00:18:23 Marcelka, tak jsem chtěl, aby byla doma, aby se starala o dítě.
00:18:29 A začaly kvůli tomu nějaké neshody?
00:18:31 -Problémy no.
-Kvůli tomu, že jste pořád v práci?
00:18:36 A potom bohužel jako přišel rozvod.
00:18:41 -Vídal jste dceru po rozvodu?
-No, asi 2 roky,
00:18:44 ale jako chvilinku. To jako jsem třeba desetkrát tam přijel, že jo,
00:18:48 dvakrát tam byla třeba jenom. A nechali mi ji hodinu.
00:18:53 -Takže tam nebyla moc vůle?
-Oni odjeli pryč, že jo.
00:18:56 -Myslíte, že schválně?
-Určitě, no.
00:18:58 A ten manžel její byl taky žárlivej dost jako.
00:19:01 Ona se hned oženila, teda vdala?
00:19:04 No. Oni spolu chvíli žili a pak se vzali.
00:19:07 Počítám, že bylo dítě na cestě další.
00:19:10 Trápilo vás, když jste zjistil, že je tam nový muž
00:19:13 a nový táta pro vaši dceru?
00:19:15 Jenom ze začátku. Spíš jsem chtěl vidět jako dceru,
00:19:18 ale bohužel jako jsem měl smůlu.
00:19:21 Tomu se snažili jako za každou cenu bránit.
00:19:25 Nerad o tom mluvím, protože jako já jsem si představoval,
00:19:29 že jako manželství by mělo bejt, aby ta žena, když se narodí dítě
00:19:33 a je malý, tak aby byla doma chvíli,
00:19:35 aby se starala o dítě,
00:19:37 aby nebyla zatížená po tý finanční stránce, no.
00:19:42 To se mi vedlo, ale bohužel zase jsem ztratil manželství, no.
00:19:47 Vy jste potom dál už teda tu Marcelku nevídal?
00:19:50 -Vy jste dal svolení k adopci?
-No, potom po 2 letech přišla
00:19:54 jako teda bejvalá manželka,
00:19:56 no a jako je mi jasný, že jako když čekala dítě,
00:20:03 tak nějak jako naléhala dost, aby se jako jmenovala stejně,
00:20:09 tak to jsem chápal, no.
00:20:11 Nevadilo vám to, že bude mít jiné jméno vaše dcera než vaše?
00:20:15 No, tak nevadilo... Já jsem se jmenoval taky,
00:20:18 když jsem byl malej, tak jsem se jmenoval jinak než máma
00:20:22 a nevlastní otec. Tak to jsem si taky připadal blbě.
00:20:25 Aha. A vám se stalo to samé, že se rodiče rozvedli?
00:20:28 Taky jsem se maminky ptal, proč se nejmenuju jako oni.
00:20:31 Takže vy jste nechtěl, aby vaše dcera zažívala to samé,
00:20:34 že by se jmenovala jinak než zbytek rodiny?-Ano, proto jsem povolil,
00:20:37 aby se teda tak jmenovala, aby to dítě zapadlo v tý rodině.
00:20:41 A ve škole, že jo, se ptají taky jako.
00:20:44 Proč se jmenuješ takhle, když táta a máma se jmenujou takhle?
00:20:49 -A od té doby jste ji už neviděl?
-Ne, neviděl.
00:20:52 -A nějaké informace jste získal někde třeba?-No, to jsem získával,
00:20:55 ale jenom jako útržky. A nevím, jestli jsou pravdivý.
00:20:59 Víte třeba o tom, jestli máte vnoučata od dcery?
00:21:03 -Jé, tak to nevím.
-Nevíte?
00:21:06 No tak já si myslím, že asi jo. Určitě se vdala, je zdravá.
00:21:11 -Ale jako...
-Měl jste potom nějaké další děti?
00:21:15 To jsem vyženil, no potom tak.
00:21:17 Ale vaše vlastní biologické dítě je jenom ta jedna dcera?
00:21:21 Ne, to ještě mám kluka ve Varech taky jako.
00:21:24 To je v pořádku. Ten jako je zdravej jako řípa.
00:21:28 -Ten je činnej, ten má už 3 děti.
-A vídáte se?
00:21:30 Taky je rozvedenej teda podruhý už. No, občas se vídáme, no.
00:21:35 Teď jako...
00:21:40 No, je to všechno zkomplikovaný poměrně.
00:21:44 No a teď jako, když jsem se oženil jako podruhý,
00:21:47 tak to bylo jako prima.
00:21:50 Hlavně jsem se nenudil. Víte, já jsem si představoval,
00:21:53 že manželství by mělo být, aby člověk, i když prší,
00:21:57 je blbě, nejsou peníze, cokoliv, blbá nálada,
00:22:00 tak aby byla nějaká sranda. Aby vás vytočila buď manželka,
00:22:03 nebo vy ji. Rozumíte mi? A pak je zpětná reakce.
00:22:06 -To vnímáte jako srandu teda, vytáčení? -To je život ale, ne?
00:22:09 -A jak dlouho se už vytáčíte s manželkou? -Bohužel mi skonala.
00:22:13 -Umřela na rakovinu bohužel
-Aha. Tak to mi je moc líto.
00:22:18 Jsme mysleli, že teď v důchodu vyrazíme do ulic konečně,
00:22:20 že budeme jezdit někam do přírody,
00:22:23 chtěli jsme k moři a do Paříže.
00:22:26 -Jak je to dlouho, co vám zemřela žena? -2 roky přesně.
00:22:31 Tak vy už se dozvíte, kdo si vás pozval do Pošty pro tebe.
00:22:34 Prosím.
00:22:49 Tak jsem to já, jsem Marcela
00:22:52 a pozvala jsem tě do Pošty pro tebe,
00:22:56 abych se vlastně seznámila s tím, jak jsi žil.
00:23:01 A když budeš mít zájem, abychom si popovídali,
00:23:04 jak jsem žila já.
00:23:06 Jéžišmarja. No tak to prima. To bysme mohli odto, že jo?
00:23:12 Já myslím, že jste si přál, aby to byla Marcelka, tak prosím,
00:23:15 dejme stěnu pryč!
00:23:26 Ahoj. Čau.
00:23:28 Ahoj.
00:23:29 Mám fotku, jak taková malinká tam jsi.
00:23:32 -Já mám taky fotky.
-To jsem fotil já.
00:23:36 -Dá se říct, že se vám splnilo vaše přání. -No to se splnilo.
00:23:40 -Přál jste si to?
-Já jsem rád.
00:23:43 Marcelka si to taky moc přála.
00:23:45 Dělala co mohla, hledala vás dlouhou dobu.
00:23:48 Vy jste říkal, že vlastně nevíte, jestli máte vnoučata.
00:23:50 -No nevím.
-Mám támhle dceru.
00:23:53 Jedna vnučka je tady. Tak pojďte za námi.
00:23:55 -A i pravnoučata máte, pane.
-Já mám taky. Já mám taky.
00:24:00 -Ahoj, čau.
-Dobrý den.
00:24:06 -Já tu mám dceru Ivanku.
-Pojďte za námi taky.
00:24:10 -Dobrý večer.
-A její budoucí teda jako manžel.
00:24:17 Tak já vám moc přeju, aby to nebylo jediné setkání.
00:24:20 -Věřím tomu, že se budete vídat i nadále. -Já vám moc děkuju.
00:24:22 My moc děkujeme. Já jsem ráda, že to takhle dopadlo.
00:24:25 -Ahoj, měj se hezky.
-Děkuju vám moc.
00:24:28 -Na shledanou. -Na shledanou.
-Mějte se hezky. Prosím.
00:24:43 Mladičká Katka je téměř nevidomá.
00:24:46 Navzdory tomu působí jako veselá a šťastná dívka,
00:24:49 i když například s hledáním přátel to měla vždy dost složité.
00:24:52 Přichází Katka.
00:25:05 -Dobrý večer.
-Ahoj, Katko. Vítám tě.
00:25:07 Prosím, posaď se.
00:25:09 Jsem ráda, že jsi přišla k nám do studia.
00:25:12 My se za malý okamžik dozvíme, kvůli komu jsi přišla.
00:25:16 Ale já jsem říkala v úvodu, že jsi téměř nevidomá,
00:25:19 že špatně vidíš, a ty jsi přišla úplně suverénně sem do studia.
00:25:22 Jak to děláš? Jak jsou na tom tvoje oči?
00:25:25 -Jak vidíš? -No, já to dělám tak, že já už s tím žiju od narození,
00:25:29 takže už si člověk tak nějak zvykne a ani mu to v podstatě nepřijde,
00:25:33 že takovýhle problém vlastně je.
00:25:37 Ono je to prostě, já už to beru jako samozřejmost,
00:25:40 Naučila jsme se s tím fungovat a jinak to nebude a nezměním to.
00:25:44 Takže jiná možnost ani není.
00:25:47 A vidíš obrysy nebo vidíš jenom na malou vzdálenost?
00:25:51 Na menší vzdálenost spíš.
00:25:54 A v prostoru ses naučila pohybovat tak, že to prostě trénuješ
00:25:57 a že se nebojíš?-Ano. Tak, že někdo šel vždycky 2x-3x se mnou
00:26:02 a říkal mi třeba: Tam je schod, tam si musíš dát pozor.
00:26:07 A takhle prostě častým opakováním zvládnu prostě ty trasy,
00:26:11 které potřebuju, i sama, ale musím to mít opravdu naučené.
00:26:15 Ty jsi říkala, že ses takhle už narodila.
00:26:18 Jak se to stalo? Byla to nějaká vrozená vada,
00:26:22 nebo jak k tomu došlo? -To byla nějaká pravděpodobně vrozená vada,
00:26:26 navíc to ještě zhoršilo to, že jsem se po narození
00:26:30 dostala do inkubátoru, kde vlastně mi lékaři dali
00:26:34 větší množství kyslíku, než měli,
00:26:37 a tím pádem ty oči ještě dodělali víc,
00:26:41 když to tak řeknu, než to bylo, když jsem se narodila.
00:26:46 Tak to mě moc mrzí. Musí to být těžké.
00:26:49 Ale zároveň jsem říkala, že jsi veselá, že jsi šťastná.
00:26:53 Máš pocit, že ten tvůj život je naplněný a šťastný.
00:26:56 Co vlastně děláš? Vystudovala jsi něco?
00:26:59 Ano, já jsem vystudovala kuchařinu a teď je to zhruba rok,
00:27:02 co jsem po škole a jsem doma v invalidním důchodu kvůli očím.
00:27:06 -Je to těžké najít si práci s tímto handicapem? -Je, je.
00:27:10 Tak to ti držím palce, protože asi práci bys měla ráda,
00:27:13 abys přišla mezi lidi.
-No to určitě.
00:27:16 Jak je člověk pořád doma, tak to už je na člověka moc.
00:27:21 Hm. A s kým nejčastěji trávíš čas? Tebe sem doprovodila maminka.
00:27:26 -Ano.
-Dobrý večer.
00:27:34 No, já čas trávím nejčastěji s rodinou.
00:27:36 Mám skoro šestiletého synovce Dominička
00:27:40 a skoro tříletou neteř Nelinku. S těma trávím hodně času.
00:27:44 Anebo jezdím právě ještě za malým od rodinné známé,
00:27:50 který je v nemocnici v Brně na oddělení ARO.
00:27:54 Takže tam za ním jezdím na návštěvy.
00:27:56 Prostě tu trasu mám naučenou, takže to zvládnu i sama.
00:28:00 To jsi moc šikovná. Je vidět, že jsi ráda s dětmi teda.
00:28:03 -No to určitě.
-Že teda trávíš ráda čas s dětmi.
00:28:06 Jak to bylo, když jsi byla sama dítě? Když jsi začala třeba chodit
00:28:08 do školky nebo do školy, chodila jsi mezi zdravé děti?
00:28:12 Do školky jsem chodila do specializovaného stacionáře
00:28:16 pro tělesně a zrakově postižené.
00:28:19 Potom do školy jsem chodila do běžné základní školy
00:28:22 od 1. do 3. třídy s asistentem. Pak už teda sama.
00:28:28 Jenomže tam to bylo takové s kamarády,
00:28:30 že prostě to byla šikana.
-Vážně? Byli oškliví na tebe?
00:28:34 -Ano. -Neměla jsi tam vůbec nikoho blízkýho?
00:28:37 -Vůbec nikoho.
-To ti muselo být hrozně smutno.
00:28:39 No, to bylo, to bylo. To došlo až tak daleko,
00:28:43 že to řešila dokonce i policie už.
00:28:46 -Že tam byla opravdu taková šikana, že ti ubližovali? -Ano, ano, ano.
00:28:49 Hlavně psychicky to bylo prostě hodně náročné.
00:28:53 Aby toho nebylo málo, tak já kromě očí mám problémy i se srdíčkem,
00:28:56 takže to všecko prostě... Člověk se tím musí naučit fungovat.
00:29:01 A je na ostatních, jak to vezmou. Bohužel tady na té základní škole
00:29:05 to vzali takhle, no.
00:29:06 A co třeba učitelé, učitelky. Ti tě podpořili?
00:29:09 Ne, vůbec. Učitelky se zastávaly těch, co mě šikanovali.
00:29:12 -Opravdu?
-Hm. -To je hrozný.
00:29:16 Bylo to potom lepší, když jsi odešla z té základky?
00:29:19 No, bylo. Tam na střední škole, kde jsem studovala tu kuchařinu,
00:29:23 tak tam jako že bysme byli nějak extra kamarádi,
00:29:26 to se taky říct nedalo, ale jako šikana tam nebyla, to ne.
00:29:30 -To jako vůbec. -Ale jako nějakou blízkou kamarádku nebo kamaráda
00:29:34 sis tam nenašla? -Ne.
-Je to těžký asi, viď?
00:29:37 Jako bavily jsme se s jednou holčinou, ale prostě po tom,
00:29:40 co jsme skončily školu, tak absolutně nic.
00:29:43 To jako... Komunikace veškerá žádná.
00:29:47 Koho sis pozvala dneska do Pošty pro tebe?
00:29:49 No, já jsem si pozvala moje 2 kamarády,
00:29:53 když jsem začala jezdit za tým malým do toho Brna,
00:29:57 tak jsem začala jezdit autobusem.
00:30:00 A pozvala jsem si posádku z toho autobusu,
00:30:04 pana řidiče Davida a stevardku Dominiku,
00:30:07 protože ti mě prostě berou naprosto v pohodě.
00:30:11 To jako já kdykoliv za nimi přijdu, tak nemají absolutně problém.
00:30:15 Oni dělají víc, než by museli.
00:30:18 Třeba mi pomůžou i nastoupit i do autobusu,
00:30:21 což vůbec nemají v popisu práce, že by měli dělat.
00:30:24 Nebo mi třeba pomůžou, já nevím, prostě co potřebuju.
00:30:27 Když si řeknu, tak navzdory tomu, že to nemají v popisu práce,
00:30:31 tak prostě pomůžou. Berou to automaticky.
00:30:34 -A to hned poprvé, když jsi s nima jela? -Ne, ne, ne.
00:30:37 To trvalo zhruba 3 měsíce, než jsme se začali bavit.
00:30:41 A oni ti pomáhají třeba s nastupováním a tak,
00:30:43 což je hrozně důležité a měli by to asi dělat všichni,
00:30:46 ale z vás se opravdu stali přátelé. Je to tak? -Ano.
00:30:49 To znamená, že propovídáte celou cestu?
00:30:52 To samozřejmě. To vždycky skoro.
00:30:56 Taky když třeba přijedeme večer domů do Zlína,
00:30:59 tak chodíme i třeba na jídlo nebo takhle.
00:31:03 -Jdete si potom sednout ještě po té cestě někam? -Ano, ano, ano.
00:31:07 Já je prostě mám ve Zlíně. I když s nima nejedu,
00:31:10 tak za nima můžu přijít na nádraží. Stačí jim zavolat, že přijdu,
00:31:14 a oni prostě vždycky vyslechnou, pomůžou.
00:31:17 A to jsou mladí lidé?
00:31:20 Dominika je mladší a řidič je zhruba ve věku mojí mamky.
00:31:25 -A jsou to takoví tví opravdu blízcí lidé? -Ano, ano.
00:31:29 Jak tě napadlo pozvat si je do Pošty? Nebo koho to napadlo? Tebe?
00:31:32 No, to napadlo mamku a já jsem to zrealizovala.
00:31:35 -Aha. Maminku to napadlo.
-Ano.
00:31:38 Máš ještě nějaké další kamarády?
00:31:41 V podstatě krom té známé, co jezdím za tím malinkým na to ARO,
00:31:45 tak ani ne.
00:31:47 -A ten malinký je nějak dlouhodobě nemocný? -Ano, dlouhodobě.
00:31:50 On má 2 roky a z celého svého krátkého života
00:31:54 jestli byl doma 2-3 měsíce. Bohužel je to s ním
00:31:58 komplikované zdravotně taky.
-To je hrozný.
00:32:00 To jsi moc hodná, že se o něj takhle staráš.
00:32:03 -On je zlatíčko, to ani jinak nejde. -Jo?
00:32:06 -Jak za ním často jezdíš?
-Snažím se dvakrát v týdnu.
00:32:09 Ale když to nejde, tak minimálně jednou jedu.
00:32:12 To je hezký.
00:32:21 A jaké máš, Katko, plány do budoucna? Přála by sis mít rodinu?
00:32:24 Určitě. Pokud by to ze zdravotního hlediska šlo, tak určitě ano,
00:32:27 protože ono potom když je člověk starší,
00:32:30 tak je mu špatně, když je sám.
-Hm. To určitě.
00:32:33 Já ti moc držím palce, protože podle toho, jak mluvíš,
00:32:36 tak ty máš děti opravdu moc ráda a určitě bys byla skvělá maminka.
00:32:40 -Děkuju.
-I manželka.
00:32:48 Tak se podíváme na reportáž. Podíváme se, jestli pošťák Ondra
00:32:51 pro tebe našel řidiče a jeho stevardku, tvé dobré kamarády.
00:32:54 -Uvidíš vlastně na tu obrazovku?
-Určitě. Snad teda.
00:32:57 -Minimálně uslyšíš dobře, viď?
-Ano, přesně tak.
00:33:00 Tak prosím.
00:33:06 David a Dominika je posádka linkového autobusu
00:33:08 na pravidelné trase Brno - Zlín a zpět.
00:33:11 Jenom doufám, že si nebudu muset kupovat jízdenku,
00:33:13 abych jim mohl předat pozvání do Pošty pro tebe.
00:33:17 Prosím vás pěkně, náhodou ze Zlína přijeli už dneska?
00:33:20 Měli by přijet v 9:35, jsem slyšel.
00:33:22 -Za chviločku budú prichádzať.
-Ještě tu nejsou?
00:33:25 -Ještě tu nejsou.
-Dobře, děkuju.
00:33:28 Tak to je přesně ten autobus, na který mi tady čekáme.
00:33:32 Půjdeme mu naproti. Tam by měl být pan řidič David
00:33:37 a pan řidič David určitě bude znát i Dominiku,
00:33:40 pro kterou to pozvání platí také. Nevím, jestli ta Dominika
00:33:44 tam třeba bude nebo nebude, to se všechno uvidí.
00:33:49 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:33:51 -Nezlobte se na mě.
-Já se na vás nezlobím.
00:33:53 -Já jsem nějakej pošťák Ondra.
-Já vím. -Z České televize,
00:33:55 z pořadu Pošta pro tebe. Jenom otázka. Hledám Davida.
00:33:59 -To jsem já, no.
-Jste to vy? -Hm.
00:34:01 Davide, já tady pro vás mám pozvání k nám do pořadu do Pošty pro tebe.
00:34:04 -Co vy na to říkáte?
-Hm.
00:34:07 -To pozvání není jenom pro vás.
-Aha.
00:34:09 -Znáte nějakou Dominiku? -Znám Dominiku, to je moje stevardka.
00:34:14 -Je tady, nebo není? -Není. Ta bude zítra se mnou jezdit.
00:34:18 Vyřídíte jí, že to pozvání platí i pro ni?
00:34:20 -Vyřídím, rád.
-Tak tady to pozvání máte.
00:34:23 Někdo by se tam s vámi dvěma chtěl setkat. Kdo to může být?
00:34:28 No...
00:34:33 Mě napadá jedna cestující akorát tak maximálně.
00:34:36 -To je kdo?
-To je... Jmenuje se Katka,
00:34:41 která tak hodně s náma jezdí a je taková příjemná.
00:34:46 -Myslíte, že ona?
-Já nevím. -Když s váma jezdí.
00:34:49 Já nevím. Ona je taková střelená trošku, s prominutím.
00:34:53 Já nevím. Jinak nás... No, nevím.
00:34:58 Takže jenom ta Katka vás napadá?
00:35:01 Teďka mi řekněte, co myslíte, přijmete to pozvání
00:35:03 a přijdete k nám do studia i s Dominikou, nebo ne?
00:35:05 No, pokud to bude možné, tak přijedeme oba dva.
00:35:08 -Výborně. Děkuju a mějte se krásně, na shledanou. -Na shledanou.
00:35:12 Dominiku jsme neviděli, ale David slíbil, že jí pozvání vyřídí
00:35:15 a že přijdou oba dva.
-Ano.
00:35:25 -Tak podezření padlo hned na vás.
-No.
00:35:28 -To bylo moc hezké, jak řekli, že jsi střelená. -No.
00:35:31 -To je hezký, ne?
-Určitě.
00:35:34 To je vidět, že je s tebou zábava, že je s tebou sranda.
00:35:36 Jela jsi s nima od té doby, co byl za Davidem pošťák Ondra?
00:35:40 Raději ne, protože by to nemuselo dobře dopadnout.
00:35:43 -Aha! Takže ses tomu vyhnula?
-Raději.
00:35:45 -Aby se neptali?
-Přesně tak.
00:35:47 -A neptali se tě jinak?
-Samozřejmě že bylo několik SMS,
00:35:50 telefonátů. Úspěšně jsem zapírala.
-To jsi šikovná. To je moc dobře.
00:35:56 A prozradili ti po těch SMS nebo po telefonu,
00:35:59 jestli přijedou, jaké mají plány?
-Chvilku to bylo, že přijedou,
00:36:03 chvilku, že ne. To je... Oni jsou jak počasí.
00:36:06 Aha. Takže teď jsem zvědavá, jestli je jasno, nebo zataženo,
00:36:09 jak to dopadlo. Tak já se jdu zeptat, jestli jsou tady.
00:36:16 Vůbec nevíme, Ondro, jak jsme na tom, protože jak říkala Katka,
00:36:19 chvilku říkali, že přijedou, chvilku říkali, že nepřijedou.
00:36:23 Tak jak je to? Jsou tady?
00:36:26 Tak podle tvé terminologie to, Ester, bohužel vypadá,
00:36:29 že dnes bude zataženo.
-Takže nepřijeli ani jeden z nich?
00:36:34 Bohužel nepřijel ani jeden. Pracovní povinnosti
00:36:38 a kolečko v ruce jsou bohužel v tuto chvíli na prvním místě.
00:36:42 Nedostali volno, musí pracovat, takže se omlouvají a doufají,
00:36:47 že pokud je to Katka, tak že s nimi zase začne jezdit.
00:36:52 Že už nebude muset se tomu vyhýbat. Tak já ti děkuju.
00:36:56 Já jsem se těšila na Davida s Dominikou, ale co se dá dělat?
00:37:00 -Kolečko? Volant je kolečko? Tak jo, díky. -Není zač.
00:37:11 -Tak to mi je líto.
-Nedá se nic dělat.
00:37:13 Já jsem to i tak trošku tušila, protože oni mají víkend,
00:37:17 takže to se dalo čekat, že volno nedostanou.
00:37:19 -Že budou muset jezdit?
-Přesně tak.
00:37:22 Tak ale s nima určitě brzo pojedeš nebo jim hned zavoláš, dáš vědět?
00:37:26 -No určitě. -Ale přece jenom možná když jim řekneš osobně
00:37:30 nebo po telefonu ten důvod, proč sis je pozvala,
00:37:32 tak to nebude tak významné. Tak já si myslím, že bys mohla
00:37:36 tam do tý kamery říct, co jsi jim chtěla říct, kdyby přišli. Ano?
00:37:41 Davide a Dominiko, já jsem si vás pozvala proto,
00:37:45 že vy opravdu děláte to, co byste nemuseli.
00:37:49 A já bych vám za to chtěla strašně moc poděkovat,
00:37:51 protože jste opravdu super lidi a nikoho takového já prostě nemám.
00:37:55 Takže jsem vám za toto chtěla strašně moc poděkovat.
00:38:08 A je to tak, že David s Dominikou opravdu můžou být inspirací
00:38:12 i pro nás ostatní. A tou inspirací jste pro nás, Katko, určitě i vy.
00:38:17 Já vám přeju, abyste měla kolem sebe jenom samé takové dobré lidi,
00:38:20 jako je David s Dominikou. Aby se vám dařilo moc hezky.
00:38:23 -Mějte se hezky. Chcete doprovodit?
-No, asi jo.
00:38:26 Tak půjdeme spolu.
00:38:29 -Prosím.
-Děkuju moc.
00:38:39 Marie má kolem sebe spoustu milujících lidí
00:38:41 a zažívá hezké vztahy.
00:38:43 Proč tedy přichází do Pošty pro tebe?
00:38:45 Především kvůli své zvědavosti. Přijde jí totiž zvláštní,
00:38:48 že jediná informace, kterou má o svém otci, je,
00:38:51 že byl vysoký, blonďatý a modrooký.
00:38:54 Marie!
00:39:05 -Dobrý večer, Maruško.
-Dobrý večer.
00:39:06 Vítám vás, prosím.
00:39:10 Vy o svém tátovi opravdu nevíte nic víc, než že je vysoký,
00:39:14 blonďatý a modrooký?
-Ano. A že byl ve Stříbře na vojně.
00:39:17 -Že byl na vojně ve Stříbře, kde žila vaše maminka? -Ano.
00:39:20 -A tam se poznali?
-Tam se poznali a tam po době
00:39:23 čekala mě a bráchu, s kterým jsme vyrůstali a byli pohromadě.
00:39:28 Takže oni se poznali, když byl tatínek na vojně,
00:39:31 chodili spolu nějakou dobu, nevzali se? -Ne.
00:39:34 -Nebyli manželé. Narodila jste se vy? -Ano.
00:39:37 -On s vámi ještě zůstával nějakou dobu? -Maminka potom vlastně,
00:39:40 když čekala mě, tak po nějaký době se odstěhovala k němu do Jirkova.
00:39:44 Tam spolu nějakou dobu bydleli.
00:39:48 No a pak maminku hodně mlátil, hodně jí ubližoval,
00:39:51 tak se vrátila k babičce do Stříbra, tam jsme s ní bydleli.
00:39:54 Mezitím se narodil ten brácha Pepík, s kterým jsme vyrůstali.
00:40:00 Maminka s tatínkem se teda rozešli v době, kdy čekala vašeho bráchu?
00:40:03 Ano. Mně bylo nějakejch 14 nebo 15 měsíců.
00:40:07 -To znamená, že na tátu si vůbec nepamatujete. -Ne. Ani na fotce
00:40:10 jsem ho neviděla. Já vlastně tátu znám jenom z vyprávění.
00:40:14 A maminka vám teda říkala, že se k ní nechoval hezky?
00:40:17 Že ji hodně mlátil, že jí hodně ubližoval
00:40:20 a že už to tam prostě nešlo. Takže se vrátila vlastně k babičce
00:40:25 a tam jsme bydleli. -A tam jste byli nějakou dobu sami u babičky?
00:40:28 -Ano.
-S mámou.
00:40:31 Potom jste měla nějakého náhradního tátu? Maminka se vdala?
00:40:35 Po nějaký době potom si našla novýho partnera.
00:40:39 S tím se vlastně vzali. S ním měla další sestru Míšu.
00:40:45 Takže s tím jsme vyrůstali odmalinka.
00:40:48 -Takže toho jsem brala jako tátu.
-Měla jste s ním hezký vztah?
00:40:51 -Ano. -Vyloženě jako s tátou? Říkala jste mu táto?
00:40:54 -A brácha taky ho vzal jako tátu?
-Oba, no.
00:40:57 A zůstal s vámi až do dospělosti, nebo ne?
00:40:59 Ne. Ten zůstal do nějakých mých 12-13, možná 14 let.
00:41:06 Pak vlastně maminka si našla jinýho partnera.
00:41:09 S ním se teď vzali a mají další 2 - holku a kluka.
00:41:11 -Malé děti nějaké?
-Ano.
00:41:13 Jak jste prožívala ten rozvod jejich v pubertě?
00:41:16 To muselo být asi docela těžký s tím prvním otčímem.
00:41:19 Nějak jsem to neprožívala. Tam vlastně maminka se s ním rozvedla,
00:41:23 pak ještě nějakou dobu chvilku po rozvodu spolu žili.
00:41:26 No a pak řekla, že prostě už si nerozumí
00:41:29 a jde každej jinou cestou.
00:41:32 -A zůstali jste spolu v kontaktu?
-Nějakou dobu ještě jo.
00:41:35 I třeba teď se občas stane, že se sejdeme.
00:41:38 A vy jste bez problému pak přijala i dalšího partnera vaší maminky?
00:41:41 -Ano.
-Tomu říkáte táto?
00:41:43 -Taky, no. -Takže jste měla 2 táty a jeden je někde ještě skutečný,
00:41:47 kterýho si vůbec nepamatujete?
-Hm. Kterýho neznám, no.
00:41:50 Přestože jste teda měla ty náhradní táty,
00:41:53 které jste brala jako táty, tak vzpomněla jste si někdy
00:41:56 na toho svého vlastního, nebo věděla jste vůbec to,
00:41:59 že váš biologický táta je někdo jiný než ten,
00:42:02 kdo vás vychovával?-Já jsem věděla vlastně už jako od první třídy,
00:42:05 že jsem to tak nějak začala vnímat, ale zatím jsem tátu brala
00:42:10 jako toho prvního nevlastního a teď beru jako tátu toho druhýho.
00:42:14 -Ale přesto jste tady.
-Tam je to spíš ta zvědavost, no.
00:42:16 Jak prostě vypadá, i ti sourozenci, jak žijou, jak se mají.
00:42:20 -Vy víte, že má nějaké děti další?
-Mělo by jich bejt 5 podle papírů,
00:42:23 co bylo jakoby od soudu.
00:42:26 A víte, jestli je s nimi, jestli je vychovává?
00:42:29 To nevím.
00:42:31 A koho byste si přála teda víc? Tátu, anebo sourozence?
00:42:34 -Kdyby to šlo, tak všechny.
-Jo?
00:42:37 A opravdu je motiv jenom zvědavost, nebo přeci jen byste chtěla
00:42:41 ty lidi poznat, sblížit se a třeba se i vídat?
00:42:45 No, zvědavost prostě, jak vypadají, a poznávat se prostě postupně.
00:42:50 Já vím, že tam prostě jsou, ale zároveň vlastně nevím,
00:42:54 jak žijou a tak. Nebo jak vypadaj. Nevím o nich prostě nic.
00:42:58 Ani o tátovi, ani o těch sourozencích.
00:43:00 Zajímalo by vás, jestli jste si třeba podobní?
00:43:03 -Jestli jste po tátovi. -Říkala mamina, že když jsem byla menší,
00:43:07 že jsem spíš byla jako k taťkovi,
00:43:09 a teďka jakoby starší spíš k mamině.
00:43:12 Řekla jste mamince, že jdete do Pošty, že chcete najít tátu?
00:43:15 Dlouho jsem to tajila až asi týden před natáčením
00:43:18 jsem jí to řekla.
-Aha. Proč jste to tajila?
00:43:22 -Já jsem nechtěla, aby to někdo věděl.-A co na to říkala máma?
00:43:26 Nic. Že s tím počítala, že někdy se to stane, že ho budu vyhledávat,
00:43:30 abych ho poznala.-Myslíte, že jí to nevadilo, nerozmlouvala vám to?
00:43:33 -Ne. -Máte pozdravovat tátu, když přijde, nebo ne?
00:43:36 Neříkala nic.
00:43:39 Vy jste od maminky dostala velmi málo informací, jestli se nepletu,
00:43:42 o tátovi. Jednak jak vypadá a pak že se k ní nechoval hezky.
00:43:48 Neodradilo vás to od toho, abyste ho hledala?
00:43:50 Ne. Krom toho, že ji teda mlátil, jako ubližoval,
00:43:55 tak měli i hezký chvíle, že třeba blbli, když byli mladí nebo takhle.
00:43:59 No tak já jsem moc zvědavá na vašeho tátu.
00:44:03 Vás sem teda nedoprovodil nikdo z rodiny?
00:44:06 -Ne, akorát kamarádka.
-Jste tu s kamarádkou. Dobrý večer.
00:44:14 Informace je teda vysoký, blonďatý, modrooký
00:44:17 a 5 dalších dětí. Nebo kolik jste říkala?
00:44:19 5 by jich mělo být, co vím z těch papírů od soudu.
00:44:23 -Jestli jsou ještě další, to nevím.
-Tak se podíváme,
00:44:26 koho pro vás našel pošťák Ondra?
-Ano. Děkuju. -Prosím.
00:44:33 Paní Marie by ráda poznala svého tatínka a své sourozence,
00:44:36 kterých by mělo být 5. Paní Marie, mně se do této chvíle
00:44:39 podařilo zjistit, že váš tatínek Jiří a vaše sestra Tereza
00:44:43 by měli spolu bydlet na jedné adrese v Chomutově.
00:44:46 Jestli tomu tak opravdu je, to se za chvíli dozvíte.
00:44:50 Jdeme za Terezou a za Jiřím.
00:44:53 Otázka zní, jestli budou doma, ale měli by být. Uvidíme.
00:44:59 -Pojďte, já vás pustím.
-Vy nás pustíte? -No jo.
00:45:02 -Děkujeme. -Když jdete za mnou, tak vás musím pustit.
00:45:04 -My jdeme za vámi?
-Brožek jméno mé.
00:45:06 Pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe.
00:45:09 -Sháním velikou rodinu Brožkových.
-Tady. Pojďte dál. -Děkujeme.
00:45:15 Já jsem pošťák Ondra z České televize z pořadu Pošta pro tebe.
00:45:18 -Brožková. -Dobrý den, Tereza.
-Já jsem manželka.
00:45:23 -Tak pojďte všichni ke mně.
-Tomáši! -Tam jdeme?
00:45:28 Obálka pro rodinu Brožkových. Zeptám se, Jiří Brožek, to jste vy?
00:45:35 -Ano.
-Zámečník je někdo v rodině?
00:45:38 -Já jsem zámečník. -Tak já vám takhle předám tu pozvánku.
00:45:42 -Děkuju. -Není zač.
-A teď mi řekněte,
00:45:45 tady to je teda vaše rodina celá?
-Ano.
00:45:48 -Kdo ještě je v rodině?
-Malej, co byl na tý koloběžce.
00:45:51 -Jak stál u auta.
-Jo? Tak toho jsme potkali taky.
00:45:55 A teď mi řekněte, kdo vás takhle všechny může hledat?
00:45:58 -Co?
-Vůbec netuším. -Netušíte.
00:46:01 -Já vůbec jako, já nemám ani šajn.
-Já to taky nevím.
00:46:05 -Jirko? -Já bych řekl dvě děti, co jsem měl na vojně ve Stříbře.
00:46:10 Tak možná ty dvě, protože s ostatníma dětma
00:46:12 jsem víceméně ve styku, ale tady ty dvě - Pepík a Maruška.
00:46:18 -Kolik máte dětí?
-Hodně.
00:46:22 -Kolik?
-Hodně.
00:46:25 Tak tady tři, teď jste mluvil o dvou, to je pět...
00:46:28 -Devět.
-Ještě čtyři další? -Hm.
00:46:30 -Tak nějak se to vyvrbilo.
-Veliká rodina.
00:46:33 -Hm. Veliká, veliká. -No dobře.
-Byl jsem schopný a plodný.
00:46:38 -Schopný a plodný?
-Tak.
00:46:40 Když už tu pozvánku máte v ruce, přijedete, nebo nepřijedete?
00:46:44 Přemýšlel jsem o tom, rád bych se tam přijel podívat,
00:46:47 ale záleží na práci, protože já dělám na teplárně.
00:46:50 Ale jako ta reálná šance tady je, že bych mohl přijet.
00:46:54 -I s celou rodinkou?
-I s rodinou.
00:46:56 Já vám děkuju. Vy vypadáte, že jste takovej šéf.
00:46:58 Tady máte mikrofon a rozlučte se s tím, kdo se na vás kouká.
00:47:03 Já bych chtěl poděkovat za pozvání. Děkuju.
00:47:17 No.
00:47:19 Překvapení, že si vzpomněl vůbec po tolika letech.
00:47:23 -Bylo to pro vás příjemný, že řekl vaše jména? -Bylo, no.
00:47:25 Vás a bráchy.
00:47:31 Přece jen to očekávání je asi větší než jen ta zvědavost,
00:47:34 než jenom vidět ty lidi.
00:47:37 Přestože máte kolem sebe lidi, kteří vás mají rádi,
00:47:41 tak táta je táta, co?
00:47:43 Ano.
00:47:48 Působilo to na mě z té reportáže,
00:47:51 že fungují hezky dohromady jako rodina.
00:47:54 Ale mě překvapilo, že si po tolika letech vzpomněl.
00:48:01 Bála jste se toho, že skoro zapomněl na to, že vás měl?
00:48:05 No tak vlastně alimenty pořádně neplatil
00:48:11 a teď tomu vlastně bude 30 let, co vlastně jsme se neviděli.
00:48:18 Maruško, a co na to říkáte, že máte dalších 7 sourozenců?
00:48:22 Činil se, no.
00:48:26 Tak já se jdu zeptat, jak to dopadlo. Držím palce.
00:48:33 Ondro, Maruška je neskromná, přála by si tady mít všechny.
00:48:36 My jsme hodně lidí viděli už v reportáži.
00:48:39 Tak co, přijde jich hodně i sem do studia?
00:48:41 Tak rozhodně to nebude víc, rozhodně to nebude míň.
00:48:47 Přišli vlastně Jirka, Jirka, Tereza a Filip. Stačí to?
00:48:52 Stačí. Já si myslím, že to je skoro víc, než jsme viděli v reportáži.
00:48:55 Tak je přivítejme!
00:49:06 -Jirko, dobrý večer!
-Dobrej! -Prosím.
00:49:08 Dobrý večer. Prosím.
00:49:10 -Dobrý večer, Jirko. Těší mě. Prosím. -Děkuju.
00:49:13 -Dobrý večer.
-Ahoj, Terezo.
00:49:15 Ahoj! Ty jsi Filip? Já jsem Ester.
00:49:17 -Dobrý den.
-Dobrý večer, Jirko.
00:49:23 Vejdete se? Vejdete, super.
00:49:26 Moc mě těší, že jste přišli v takovém velkém počtu.
00:49:29 Skoro jak jsme vás měli. Vás jsme měli v té reportáži,
00:49:32 Terezku taky. Vás jsme tam měli?
-Ne.
00:49:35 -Tam byl jiný brácha, že jo?
-Tomáš.
00:49:37 -Ten zůstal doma. -A vy jste Jirka. A Filípka jsme taky neviděli
00:49:41 v reportáži. Ten tam někde jezdil na koloběžce, jak jsme slyšeli.
00:49:45 A v reportáži jsme viděli ještě vaší ženu, pokud se nepletu.
00:49:48 -Ta vás doprovodila taky?
-Ano.
00:49:51 Je tady. Dobrý večer.
00:49:58 Jsem moc ráda, že jste tady. Kvůli komu, si myslíte, že jste tady?
00:50:03 Mám takový tušení, že by to mohly být moje děti ze Stříbra.
00:50:08 Když jsem byl na vojně tam, tak odtamtud.
00:50:11 Já jsem koukala, kolik těch dětí vlastně dohromady máte.
00:50:14 -No, hodně.
-A ty děti ze Stříbra,
00:50:16 to jsou vaše první děti?
-Ne, ne, ne. Já mám starší děti.
00:50:20 -Aha. To znamená, že...
-Prvorozenej je Péťa.
00:50:25 -Prosím? -Péťa je prvorozenej. To bylo ještě před vojnou.
00:50:28 Péťa byl ještě před vojnou. To jste se začal činit brzo teda.
00:50:33 -A pak na vojně byly ty dvě, o kterých jste mluvil? -Ano.
00:50:36 -A pak už byla tahle rodina?
-Pak Jirka a a pak postupně takhle.
00:50:42 -Teda! A se všemi jste v kontaktu?
-Víceméně se všema,
00:50:46 akorát s těma dvouma, co si myslím, že by to mohli bejt oni.
00:50:49 -A s tím starším jste v kontaktu?
-Taky, taky, no.
00:50:52 -A proč zrovna s těma dvěma ne?
-No, tak to vzniklo, no.
00:50:57 To byly takový různý ty, že oni byli v tom Stříbře
00:51:00 a my jsme všichni byli tady Chomutov - Jirkov.
00:51:05 -Kvůli té vzdálenosti hlavně?
-No, taky.
00:51:08 Tam byly takový nějaký konflikty mezi náma, potom se staly.
00:51:11 -Aha. S tou maminkou těch dětí?
-Ano.
00:51:14 Ona nechtěla, abyste za nima jezdil? Měl jste o to teda zájem?
00:51:16 -Víceméně jsme se nestačili ani domluvit. -Jak to?
00:51:20 To bylo takový rychlý ten odjezd, takže. . .
00:51:23 -Aha. Ona vás vyhodila rychle?
-Ne. Já jsem si ji vzal, když jsem
00:51:26 byl na vojně, tak jsme se tam seznámili, tam jsme se poznali.
00:51:30 Pak jsem si ji vzal k nám domů, ale po nějaký době se odstěhovala,
00:51:34 protože to nebylo dobrý.
00:51:36 -Nefungovalo to, nerozuměli jste si? -Ne.
00:51:39 Takže váš tip poslední na závěr je asi neměnný.
00:51:43 Já bych řekl, že ty 2 děti. Ale člověk nikdy neví tady u vás.
00:51:48 To je pravda. U nás se můžou stát velmi nepředvídatelné věci.
00:51:52 Tak ale vy už se dozvíte, kdo je za tou stěnou. Prosím.
00:52:07 Dobrý den. Já jsem Maruška ze Stříbra
00:52:13 a ráda bych vás poznala, setkala se a věděla o vás víc.
00:52:17 -Jestli teda budete chtít.
-Určitě.
00:52:24 Tak váš tip byl správný. Je tady tedy jenom Maruška.
00:52:27 Pepík ne. Ale vy jste říkal, že určitě budete chtít,
00:52:30 takže můžu dát pryč stěnu?
-Ano. -Prosím, odstraňme ji!
00:52:41 -Ahoj.
-Ahoj.
00:52:43 Ahoj. Já jsem Terezka.
00:52:47 Ahoj.
00:52:48 -Ahoj. Já jsem Jirka.
-Maruš.
00:52:59 -Je nás moc, no.
-No.
00:53:00 -Jste rád, že vidíte Marušku?
-Určitě, určitě.
00:53:02 Svou dceru. Pepík tady není, Pepík přijít nechtěl,
00:53:06 protože prý o vás neměli moc hezké informace od maminky.
00:53:13 -Čemu se smějete? -Ne. To jenom...
-Tak nějak jste to čekali?
00:53:16 -Uvidíme.
-Jaký je táta? Je táta přísný?
00:53:20 No, tak napůl, si myslím.
00:53:23 Počkej doma.
00:53:27 Tak já si myslím, že, Maruško, vy jste asi ten průkopník
00:53:30 a myslíte, že třeba když se s tátou vy seznámíte a sblížíte víc,
00:53:33 že třeba Pepík taky bude stát o to setkání? -No, uvidíme.
00:53:35 Co se týče toho, tak je povahově jinej, no.
00:53:38 -Váš brácha? -Hm. Tak uvidíme, jestli se podaří i tuto setkat.
00:53:44 Tak já si myslím, že hlavně je dobře, že jste se setkali vy.
00:53:47 Jak se sourozenci, tak s tátou.
00:53:51 Jestli se nepletu, tak jeden brácha ještě čeká doma.
00:53:53 -Ano, Tomáš.
-Tak. Je vás spousta.
00:53:56 -Maruško, moc mě těšilo.
-Děkuju vám. -Děkujeme.
00:53:59 Na shledanou. Ahoj, Filipe. Ahoj, Terezko. Na shledanou.
00:54:03 Prosím.
00:54:19 Doufám, že se vám dnešní příběhy líbily.
00:54:22 Na ty další se můžete těšit opět za týden.
00:54:24 Ještě než se s vámi ale rozloučím, mám pro vás připravenou výzvu.
00:54:56 Moc vám děkuji za pomoc a těším se na shledanou.
00:55:39 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2014
Marcela
Marcela měla moc hezké dětství. Byla obklopena láskou a vlastně vůbec nevadilo, že ji vychovával nevlastní táta. Až v dospělosti se vše změnilo a ona si uvědomila, že po svém biologickém tátovi velmi touží a že na něj má spoustu otázek.
Marcela napsala do Pošty s vědomím, že její příběh není nijak vzácný. Možná právě tato okolnost ulehčila její rozhodnutí: setkat se se svým neznámým biologickým otcem. Její rodiče se rozvedli velmi brzy po jejím narození a Marcelu si osvojil a vychovával druhý maminčin muž. Přibyli jí dva sourozenci a dětství prožila hezky. Tatínka, který ji vychovával, milovala a měla k němu možná blíž než k mamince. Usuzuje, že kdyby jí už jako dospělé nezpůsobil bolest, kdyby po třicetiletém manželství od matky neodešel a neodřízl od sebe celou rodinu včetně vnoučat, myšlenka na setkání s biologickým otcem by zůstala pouhou teorií. Čím je starší, tím více si přeje vědět, kdo to je, jak žije a jestli na ni někdy myslel. Nechce nic vyčítat, nemá důvod. Sama je rozvedená, vychovává čtrnáctiletou dceru a té by moc přála dědečka.
Katka
Mladičká Katka je téměř nevidomá. Navzdory tomu působí jako veselá a šťastná dívka, i když například s hledáním přátel to měla vždy dost složité.
Téměř nevidomá Katka působí jako šťastná dívka. K jejímu životnímu pocitu možná také přispěli dva lidé, které si pozvala do studia. Z náhodného a všedního setkání s nimi se postupně vyvinulo nečekané přátelství, alespoň Kateřina to tak vnímá. Rozhodně se k ní dosud nikdo tak mile nechoval, dosud ji nikdo nebral s takovou přirozeností, navzdory její vadě. „Noví lidé“ ji přijali mezi sebe. Kateřina s nimi zažívá spoustu legrace a na setkání s nimi se vždycky těší. Stali se součástí jejího života, dali mu veselé barvy. Kateřina chce své milé s troškou potměšilosti překvapit, ale také jim, zcela vážně, za jejich přátelství poděkovat.
Marie
Marie má kolem sebe spoustu milujících lidí a zažívá hezké vztahy. Proč tedy přichází do Pošty pro tebe? Především kvůli své zvědavosti. Přijde jí totiž zvláštní, že jediná informace, kterou má o svém otci, je, že byl vysoký, blonďatý a modrooký.
Maruška přišla do studia proto, aby poznala svého otce a své sourozence – jeho děti. Nikoho z nich nezná a nikdy neviděla. Rodiče spolu žili velmi mladí. Rozešli se dřív, než začala Maruška chápat. Otec se po rozchodu o prvorozenou dcerku ani syna, který byl v době rozchodu rodičů na cestě, nezajímal. To jediné Marušku mrzí, jinak zřejmě nepřítomností otce nestrádala. Na její výchovu měli postupně vliv dva nevlastní, oběma říkala tati. Pokrevní otcovství se v rodině příliš neřešilo. Maruška zná toho svého pouze z matčina vyprávění, z rodného listu a ze soudních spisů řešících alimenty. Z dokumentů také ví, že by měla mít z otcovy strany více sourozenců. Sama má svůj život, svou rodinu a zřejmě získala patřičný nadhled. A také odvahu k tomu, o čem dlouho přemýšlí: udělat první krok.