Mirka, Zuzana i Jiřina přicházejí na setkání do Pošty s nadějí, ale i obavou. Vzpomenou si na ně jejich nejbližší nebo kamarádi? Najde Mirka rodinu, Zuzana otce a Jiřina kamarádku? Všichni tvrdí, že by pochopili i odmítnutí, ale na to člověk není připraven nikdy. Režie M. Dvořáček
00:00:41 Přeji vám krásný večer, milí diváci.
00:00:44 Když se zamyslím nad příběhy, které jsme měli v našem pořadu,
00:00:47 neubráním se otázce, jak je možné, že i po tolika letech
00:00:51 každý host přichází s naprosto jedinečným příběhem.
00:00:54 Lidský osud zkrátka píše ty nejoriginálnější scénáře.
00:00:58 No a lidskému osudu můžete pomoci i vy.
00:01:01 Podívejte se na webové stránky České televize a také na stránky
00:01:04 našeho mediálního partnera časopisu Chvilka pro tebe.
00:01:07 Najdete tam jména lidí, které hledáme.
00:01:10 A teď už vám přeju příjemný večer s Poštou pro tebe!
00:01:20 Mirka touží najít biologicky i mentálně blízkého člověka.
00:01:23 Nic po něm nežádá. Jen souznění, které doposud nezažila.
00:01:27 Přichází Mirka!
00:01:40 -Dobrý večer, Mirko.
-Dobrý večer.
00:01:42 -Vítám vás.
-To je pro vás.
00:01:45 Jé! Děkuju moc. Ta je nádherná teda. Díky.
00:01:50 Tak pro koho jste si přišla do Pošty pro tebe?
00:01:53 Já jsem si přišla pro jakéhokoliv příbuznýho,
00:01:58 ať už sourozence či jiné příbuzné z matčiny strany,
00:02:02 ze strany své maminky.
00:02:07 Nevím, kdo to je. neznám je. Pouze podle výpisu z matriky
00:02:12 jsem zjistila, jak se moje maminka jmenovala,
00:02:15 ale víc mě nahlédnout nenechali. Tudíž nevím,
00:02:19 zda mám sourozence, nebo zda nemám sourozence.
00:02:22 V matrice jsem zjistila, že moje maminka
00:02:27 a můj otec nebyli sezdáni.
00:02:30 Otec byl ze Slovenska. Tam jsem si rodinu už našla.
00:02:34 Našla jsem si ju sama. Úžasnou rodinu.
00:02:38 -Vážně?
-Skvělou rodinu.
00:02:41 Prostě tam když přijedu, tak tam jsem doma.
00:02:44 A teď bych chtěla být doma tak trošku i na té druhé straně.
00:02:50 A vám se podařilo najít i tatínka, nebo jenom jeho rodinu?
00:02:53 Jenom jeho rodinu. Tatínek už je po smrti.
00:02:57 Ale měl jenom mě, nikoho jinýho neměl.
00:03:04 Nikdy se neoženil.
00:03:08 Proč s vámi nebyl? Dozvěděla jste se to od té rodiny?
00:03:11 Tatínek byl svobodný a když zjistil,
00:03:14 že jsem jakoby na světě,
00:03:17 tak v té době už jsem pravděpodobně byla v dětském domově.
00:03:20 On nevěděl, že jeho partnerka je těhotná?
00:03:22 Pravděpodobně ne. Jo, ale říkám, nemůžu se pořádně dohledat.
00:03:28 Vy jste si sem přinesla i nějaké fotky právě té získané rodiny.
00:03:32 Možná to můžete položit, ať nedržíte ten papír.
00:03:35 -Tak to je váš tatínek?
-To je tatínek.
00:03:40 A tohle je ta rodina teda, kterou jste získala?
00:03:43 No, ono jich je trošku víc, ale tohle je jenom ten základ,
00:03:46 když jsem se úplně poprvé viděla
00:03:50 aspoň s někým z rodiny ze Slovenska.
00:03:53 -A přijali vás s otevřenou náručí?
-Úplně skvěle.
00:03:56 Prostě já jsem tam nezažila nikoho, kdo by se na mě nezubil.
00:04:00 A věděli o vás?
00:04:02 Ano, věděli o mně. Dokonce za mnou jezdili do dětského domova.
00:04:08 Ale zapírali mě.
00:04:12 A potom jednoho dne, když už otec opravdu o mně bojoval,
00:04:15 chtěl mě do své péče a to, tak úřady mu řekly:
00:04:19 Je nám líto, nejste ženatý.
00:04:21 V té době on byl svobodný. Ale měl práci.
00:04:25 Dělal na montážích. Takže určitě by se uměl postarat o rodinu.
00:04:29 -A on vás chtěl do své péče?
-Chtěl mě do své péče.
00:04:32 Ale oni mu tam řekli: Jste svobodný.
00:04:35 On se vrátil na Slovensko s tím, že si tam vezme holčinu.
00:04:42 A ve chvíli, když už teda mělo dojít ke svatbě,
00:04:46 tak lusknutím prstu jsem byla pryč.
-Z toho dětského domova?
00:04:51 Otec se neoženil už nikdy a nikdy už další děti neměl.
00:04:56 Mirko, jak jste se dostala do dětského domova?
00:04:59 -Vy jste tam byla úplně odmalinka?
-Nepamatuju si.
00:05:02 Já si nepamatuju nic, já si jenom pamatuju zážitky z dětského domova.
00:05:06 Jak jsem se tam dostala, nevím. Nemám se koho zeptat,
00:05:10 nemám informace, nemám nic. Proto jsem se taky obrátila na vás.
00:05:14 I když jsem hledala, hledala jsem dlouho.
00:05:18 A i kdyby cokoliv, tak to pochopím.
00:05:23 Nejsu tady, abych někoho soudila. Nejsu, opravdu ne.
00:05:26 -Já bych chtěla sourozence.
-Sourozence? Hlavně?
00:05:31 Takže kdybyste měla říct, kvůli komu tady jste,
00:05:34 tak to není tolik kvůli matce, ale spíš kvůli sourozencům?
00:05:36 Kvůli matce? Víte co? Napsali mi, že je po smrti.
00:05:41 -Aha. -Napsali mi, že je po smrti, ale že mi nepodají informace,
00:05:46 kdy zemřela, na co zemřela, kde je pohřbená, zda mám sourozence.
00:05:50 Nepodají mi naprosto žádné informace.
00:05:53 A ani ti příbuzní na tom Slovensku vám nedali žádné informace
00:05:55 o vaší matce? Neznali ji?
-Nevím jestli ji znali
00:05:59 nebo neznali, to už... Ale myslím, možná ji znali,
00:06:03 ale asi s ní neměli kontakt nebo něco.
00:06:06 Mirko, ale co je důležitější, jak vám bylo v tom dětském domově?
00:06:12 Hrozně?
00:06:16 Po všech stránkách hrozně?
00:06:22 Víte co? My jsme tam byly děti
00:06:27 a my jsme se naučily, že když budeme společně,
00:06:30 tak prostě pokud nás bude víc, tak na nás nemůžou.
00:06:33 Nemůže na nás okolí. My jsme zažily i to,
00:06:36 kdy vlastně dospělí, kteří říkali svým dětem:
00:06:42 Ne, ne! Ta patří do dětskýho domova. V tomhle já jsem vyrůstala.
00:06:47 Ty děti jak kdyby k nám nešly. Oni se nás jak kdyby...
00:06:51 Já nevím, jak to mám říct. To asi neumím říct.
00:06:56 To znamená, že když jste chodily třeba do školy, kde byly děti...
00:06:59 Tam jsem chodila, si pamatuju, že tam jsem opravdu chodila do školy.
00:07:04 Chodila jsem do Bukovic. Dneska je to městská část Jeseníku.
00:07:08 Chodila jsem do Bukovic a pamatuju si do dneška,
00:07:12 jak to bylo zlé. My jsme opravdu chodily po těch chodbách společně.
00:07:16 My jsme se nemohly nějak moc trhat, protože ty děti opravdu...
00:07:21 Je zvláštní, jak dítě dokáže být zlé.
00:07:24 Tohle byl život mimo ten dětský domov třeba v té škole.
00:07:26 A jak bylo přímo v dětském domově? Co třeba vychovatelky, vychovatelé?
00:07:30 Pamatuju si, že...
00:07:35 Pamatuju si, že za mnou jezdili adoptivní rodiče,
00:07:41 protože nějakou dobu se mnou museli mít kontakt a já s nima.
00:07:44 A pamatuju si, že mi vozili v té době,
00:07:47 v těch 70.-80.letech byly takový velký figurky.
00:07:51 Já nevím, kdo z vás si to pamatuje, ale pamatuju si, byly čokoládový
00:07:55 a byly nádherný. Měli takový stříbrný obal, jo.
00:08:00 A já jako děcko, já jsem nikdy nic nevlastnila.
00:08:03 Ale tady toto mi vozili a měli z toho vždycky hroznou radost.
00:08:06 A já taky. Ale já jsem si to nikdy nesměla vzít.
00:08:10 Přišla vychovatelka a řekla: Dej mi to, uklidí se to,
00:08:13 dostaneš to až po večeři, až si řekneš.
00:08:15 -Takhle přišla a sbalila to.
-Ale až když byli ty rodiče pryč?
00:08:19 Ano, ano. Tudíž oni o tom neměli ani páru.
00:08:25 Vzala to a uklidila. A tak nějak jako jdete na večeři
00:08:29 a různě děláte si svoje povinnosti, který tam máte,
00:08:33 a že jich tam bylo, ale pak jsem si jednou vzpomněla
00:08:37 a říkám: Jé, já mám čokoládu, já se rozdělím s děckama.
00:08:41 A byla jsem celá šťastná, utíkala jsem a říkám:
00:08:44 Paní vychovatelko nebo teto, my jsme jim říkaly tehdy teto.
00:08:48 Říkám: Teto, prosím tě, já tu mám čokoládu a to.
00:08:52 Ona se na mě podívala a říká: Jakou čokoládu?
00:08:56 Já říkám: No táta mi jí dovezl.
00:08:59 Ona: Tady nic nemáš. Tos musela sníst.
00:09:01 Já říkám: Teto, měla jsem to tady.
00:09:03 Chceš snad říct, že jsme ti to vzaly?
00:09:06 To jsem věděla, že musím sklapnout, protože tam pro facku nešly daleko.
00:09:10 -Vážně? -Tak jsem sklapla a říkám: Tak tady už něco nehraje.
00:09:14 Stáhla jsem se.
00:09:18 A znáte to: Nedráždi hada bosou nohou.
00:09:22 -Takže vám všechno vzaly? Všechno, co jste dostaly? -Všechno.
00:09:25 Tihle rodiče za vámi jezdili nějaký čas.
00:09:28 Vy jste se těšila na ty návštěvy? Měla jste je ráda?
00:09:30 Měla jsem je ráda a tak nějak jako jsem se těšila.
00:09:35 No a pak jednoho dne přišli, jestli s nima chci jít.
00:09:40 A že jsem v té době nikoho jinýho neznala, protože toho otce
00:09:42 jak kdyby drželi dál, tak ty vzpomínky pravděpodobně na něho
00:09:47 mně úplně vybledly, jo.
00:09:51 A já jsem nikoho jak kdyby v té době už fakt neznala.
00:09:56 -Tak jsem řekla super.
-Bude rodina? -Bude rodina.
00:10:01 A byla rodina. Ale víte co?
00:10:06 Vychovali mě. Vychovali mě, myslím si, dobře.
00:10:10 Myslím, že se nemají za co stydět. A já se taky nemám za co stydět.
00:10:16 Ale myslíte si, že rodina by měla vypadat jinak,
00:10:19 než jak vypadala ta vaše?
-To jo. Asi trošku jinak.
00:10:22 -No a dneska jsem tady.
-Dneska jste tady a já doufám,
00:10:25 že nebudete odcházet sama odtud.
00:10:34 Jak vy sama teď teda žijete? Máte dceru.
00:10:36 Já mám dceru, žiju ve svým bytě,
00:10:43 žiju v paneláku, pracuju, chodím na dvousměnný provoz.
00:10:51 Nebo na 3 směny? Nevím. Na dvanáctihodinový směny teda.
00:10:55 Jinak většinou když mám čas,
00:11:01 tak buď se věnuju psovi, to, co nestíhám doma.
00:11:06 Občas mi pomůže máma.
00:11:08 Dcera mi moc nepomáhá, ale občas se snaží
00:11:11 nebo tváří se, že by mohla. Ale je jí 16, takže prostě...
00:11:18 -Puberta?
-No, jestli...
00:11:24 Jestli puberta, tak doufám, že brzo skončí.
00:11:28 A s mámou máte jaké vztahy teď?
00:11:30 S mámou? Bydlí naproti, to je ahoj, potřebuješ něco, jo.
00:11:36 -A ví o tom, že jste tady teď?
-Teď už asi jo.
00:11:41 -Aha. -Teď už asi jo. Do teď to teda nevěděla, no.
00:11:48 Jsou to vztahy takové... Jsme na té neutrální půdě.
00:11:54 A když opravdu dojde na nejhorší nebo hrozí eskalace
00:11:58 a máte možnost, tak stejně vezmete psa,
00:12:01 utečete a neřešíte to. Teď už teda občas udělám to,
00:12:05 že vypnu mobil a prostě jsem nedostupná.
00:12:08 -Jo.
-Tak teď už je to venku taky.
00:12:12 -Tak jako... -Mirko, vy jste si sem přišla pro sourozence,
00:12:17 a vlastně vůbec nevíte, jestli nějaké máte,
00:12:20 kolik jich máte. Nebo prostě pro kohokoliv?
00:12:24 Pro kohokoliv, kdo by mi podal informace o paní Vandě Samkové
00:12:29 nebo rozené Samkové-Bauerové.
-Což byla vaše biologická matka?
00:12:33 Což byla matka, ano. Pro sourozence její,
00:12:38 pro tetičky. Prostě opravdu nevím, kdo tam je.
00:12:43 A nevím, koho mám a nemám.
00:12:45 Tak já doufám, že něco už vědět budete. Doufám, že pro vás Ondra
00:12:48 někoho našel a podíváme se koho.
00:12:58 Na mou výzvu, že hledám děti a příbuzné paní Vandy Bauerové,
00:13:01 se mi ozvala jistá paní Taťjána, která bydlí v Novém Jičíně.
00:13:05 A kdo to je, to se za chvíli dozvíte.
00:13:10 Podle mých dostupných informací, by Taťjána měla bydlet právě tady.
00:13:16 Tak to pojďme zkusit.
00:13:20 Zvol číslo bytu a počkej na odpověď.
00:13:23 Čekám.
00:13:27 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:13:29 Pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe. Já vás zdravím.
00:13:32 -Vy budete paní Taťjána.
-Ano. -Jste? -Jo.
00:13:36 Mám tady pro vás pozvání do Pošty pro tebe,
00:13:38 pokud mi správně zodpovíte kontrolní otázku,
00:13:41 která je vlastně zároveň i otázkou pro vás.
00:13:43 Vy jste reagovala na určitou výzvu, kde jsme hledali děti
00:13:46 a příbuzné Vandy Bauerové. Kdo to je? Kdo to byl?
00:13:51 -Moje matka.
-Vaše maminka? -Hm.
00:13:54 -Tady to pozvání máte.
-Děkuju.
00:13:56 Pojďte kousíček za mnou. Nestyďte se. Nebojte se mě, já vás nekousnu.
00:14:01 -Maminka je, není? Víte, nevíte?
-Nevím.
00:14:05 -Nevíte vůbec nic?
-Ne.
00:14:09 Kdo, myslíte, že tam ty děti a příbuzné může hledat?
00:14:13 -Nemám ponětí.
-Vůbec nemáte ponětí?
00:14:16 Tak možná někdo ze sourozenců? Asi jo.
00:14:20 -Vy tušíte, že měla více dětí?
-Samozřejmě. Já si to pamatuju.
00:14:24 -Pamatujete, jo? -Hm.
-Kolik těch dětí měla?
00:14:27 Hodně.
00:14:30 Já už jsem se setkal s číslem i třeba 13.
00:14:32 -No tak to ne, to zas ne.
-Bylo jich míň?
00:14:35 Hm. 6.
00:14:38 A když si to pamatujete, znáte i jména těch sourozenců?
00:14:41 -Jestli to byly holky, kluci?
-Jeden kluk a samé holky.
00:14:47 -A s někým jste v kontaktu z těch sourozenců? -Ne, vůbec.
00:14:49 -Vůbec? -Ne.
-Taky ne? -Ne.
00:14:54 Co když tam bude někdo z těch sourozenců?
00:14:58 Já se úplně třepu.
00:15:00 Nevím. Tak třeba jo, nevím. Uvidíme.
00:15:05 Byla byste ráda?
00:15:09 -Záleží kdo.
-Záleží kdo?
00:15:15 Bez toho, aniž byste přišla, se to nedovíte a takzvaně nezkusíte.
00:15:21 Přijdete, nebo ne?
00:15:25 Snad jo.
00:15:28 -Zkusím to.
-Ta chuť by byla?
00:15:29 Chuť by byla, ano. Zkusím to, nevím.
00:15:32 Dobře. Taťjáno, díky. Mějte se krásně.
00:15:36 -Zatím na shledanou. -Děkuju.
-Ještě se rozloučíme s Ester
00:15:39 a s tou osobou, co se na nás dívá. Mějte se krásně, Taťjána.
00:15:44 Na shledanou.
00:16:00 Dobrý.
00:16:01 Musí to být hrozná síla.
00:16:04 Tohle je teda masakr.
00:16:12 6 sourozenců, nebo kolik tam zaznělo?
00:16:15 No, 6.
00:16:18 I kdyby, tak už vím, že nejsu sama, nejsu sama.
00:16:25 Nejsem jediná.
00:16:26 Já doufám, že odtud nebudete dneska odcházet sama.
00:16:29 -Doufám, že tady vaše sestra bude.
-Snad jo.
00:16:32 -Jdu to zjistit.
-Děkuju.
00:16:39 Ondro, jak vidíš, pro Mirku je dnešní den hrozně důležitý.
00:16:44 Hrozně by si přála, aby tady měla svoji sestru,
00:16:47 aby opravdu zažila to, co už teď viděla, ale aby mohla zažít,
00:16:50 že není sama. Tak já doufám, že máš pro nás dobrou zprávu.
00:16:54 Ester, zbývá jediné - pozvat paní Taťjánu,
00:17:07 -Dobrý večer, Taťjáno.
-Dobrý večer. -Prosím.
00:17:15 -Dobrý večer, Táňo. -Dobrý večer.
-Prosím, posaďte se.
00:17:20 Vy ani nevíte, jakou mám radost, že jste tady.
00:17:22 Vy vypadáte taky tak, že se těšíte. Nebo to je jenom zdání?
00:17:27 -Ať už to mám za sebou.
-Už se těšíte, až to bude za vámi?
00:17:30 Jasně.
00:17:32 Vy jste byla, přišla jste mi aspoň v té reportáži hodně zaražená,
00:17:36 překvapená tím, že přišel Ondra. Což jsou všichni překvapení,
00:17:41 ale měla jsem skoro pocit, jak kdybyste měla strach.
00:17:45 A ne, potom to spadlo. Já jsem spíš takový trémista.
00:17:48 -Takže to byla nervozita?
-Hm.
00:17:50 A doprovodil vás někdo sem, aby vás podpořil?
00:17:52 -Jo, mám tady svoje děti.
-Dcera a syn? Dobrý večer.
00:18:02 Vy jste už v reportáži říkala nějaký tip,
00:18:05 kdo by si vás mohl pozvat, protože vy jste se přihlásila na výzvu,
00:18:08 kde byli hledaní děti a příbuzní vaší matky.
00:18:12 Jo.
00:18:15 S vaší matkou jste v kontaktu, nejste v kontaktu?
00:18:17 Ne, ne, ne, vůbec. Už dlouho ne, několik let.
00:18:20 -Nevíte vůbec o ní, jak se jí daří, jestli žije, nežije? -Ne.
00:18:23 -Jestli je zdravá?
-Ne, ne, ne.
00:18:25 A byla jste s ní v kontaktu? Byla jste s ní jako malá?
00:18:28 Ano, ano. Do 8 let.
00:18:33 Pak jste šla kam?
00:18:35 Pak nás všechny rozdělili nějak. Všechny děti.
00:18:40 -Ty jo! -Takže to nějak... Pak to skončilo prostě.
00:18:44 -Skončila rodina?
-Ano.
00:18:46 Vy jste byla kolikátá v pořadí, když vám bylo těch 8?
00:18:49 Já jsem byla vlastně prostředek.
00:18:52 -Takže starší i mladší sourozenci?
-Jsou, no.
00:18:55 Co se stalo v těch vašich 8 letech?
00:19:03 Nevím, jak to mám říct. Prostě bylo nás hodně
00:19:07 a asi to rodiče nezvládali.
00:19:12 -A byli tam oba, máma i táta?
-Potom už jenom máma.
00:19:16 A vás v té jedné rodině bylo 6, nebo kolik jste říkala?
00:19:19 6, no. Ale... No, 6 vlastně.
00:19:24 Já jsem byla prostřední a pak byly ještě 2 mladší.
00:19:30 No.
00:19:31 A jakých bylo těch první 8 let života?
00:19:33 Jaký jste měla vztah s rodiči?
00:19:35 No, spíš sem se starala o všechny, hlavně o ty mladší.
00:19:39 -V těch svým 8 letech jste se starala o děti? -Ano, no.
00:19:43 To si nedovedu představit. V 8 letech je dítě malé dítě.
00:19:48 Tak měla jsem jako spíš... Spíš to bylo z mojí strany,
00:19:52 že jsem viděla, že tam bylo ještě miminko.
00:19:56 Tak někdo se o to postarat musel.
00:19:59 -Máma se nestarala?
-Neměla moc zájem.
00:20:03 Co to způsobilo? Byl v tom alkohol nebo něco?
00:20:06 Hm. Jo. Bohužel.
00:20:09 Co se stane, když vyrůstáte ve veliké rodině,
00:20:12 ještě se o sebe vzájemně jako sourozenci staráte,
00:20:15 a najednou to skončí a rozdělí vás? To musí být strašný,
00:20:19 když člověk přijde nejenom o rodiče teda, ale i o ty sourozence.
00:20:22 Jako jo, bylo to hodně těžké, ale nějak vždycky jsem potom,
00:20:27 jak už mi bylo 18, už jsem se osamostatnila,
00:20:31 tak jsem vždycky chtěla aspoň ty mladší, jako být nějak v kontaktu,
00:20:35 ale s tou ode mně mladší jsem se viděla jenom jednou
00:20:40 a potom v 18 letech ta nejmenší, to miminko vlastně,
00:20:44 mi bylo sděleno, že zemřela, jo. Takže...
00:20:49 -Aha.
-No. Bohužel.
00:20:52 -A to jste zažila? To miminko bylo u vás v rodině? -Jasně.
00:20:55 -Jak se jmenovala ta nejmladší?
-Miroslava.
00:20:58 -Kdo vám řekl, že zemřela?
-Vlastní matka.
00:21:03 No.
00:21:06 Šli jste aspoň někdo z těch sourozenců
00:21:09 spolu do dětského domova?
-Ano.
00:21:11 Já jsem byla s tou mladší právě.
00:21:14 -Držely jste při sobě tam?
-Samozřejmě.
00:21:18 A dostaly jste se nebo dostala vy jste se do nějaké rodiny?
00:21:21 No, dostala, no. Do těch 18.
00:21:24 Jaké to bylo v té rodině?
00:21:27 Taky to nebylo jednoduché, ale tak dospěla jsem
00:21:33 a jak říkám, osamostatnila jsem se.
00:21:38 Když vám bylo těch 8, tak těm malým dětem,
00:21:41 teda té mladší sestře bylo kolik? Ta byla o kolik mladší?
00:21:45 -Ta mladší ode mě?
-Ano.
00:21:47 Ona je o 6 let.
00:21:51 Takže tý byly 2 roky a pod ní byla ještě ta malinká,
00:21:54 jak jste říkala, Mirka.
-No.
00:21:56 -To bylo úplné miminko?
-No, to bylo miminko.
00:21:58 To jste vy v těch 8 letech chovala, starala se o ně?
00:22:00 -Tak já jsem dělala víc věcí.-Vy jste uměla třeba přebalit miminko?
00:22:04 Jasně.
00:22:06 Já jsem prala a všechno, že? Hlídala, krmila.
00:22:13 Vám se podařilo potom, když jste se osamostatnila,
00:22:16 tak se vám podařilo setkat s těmi sourozenci,
00:22:18 když jste byli rozstrkaní?
-No, jednou, podařilo.
00:22:23 Ale jako nebylo to podle mých představ,
00:22:26 tak už jsem je nevyhledávala.
-Nerozuměli jste si?
00:22:29 -Ne. -Byl jste každý úplně jinde?
-Asi jiný level.
00:22:33 -Jo?
-Asi jo.
00:22:36 Takže se vás 5 sešlo a ta šestá měla být po smrti podle toho,
00:22:39 co vám říkala maminka?
-No. Jasně.
00:22:43 Schází vám v životě sourozenci. Jste původně z velké rodiny,
00:22:46 a najednou jste sama.
-Jako jo, no, ale nevím.
00:22:50 Asi jsem se s tím naučila žít. Asi tak, no.
00:22:54 Táňo, vy už se dozvíte, kdo si vás pozval do studia. Prosím.
00:23:10 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:23:14 Jmenuju se Mirka Bauerová.
00:23:17 Su ta, která měla umřít.
00:23:31 Tak nebreč.
00:23:39 A proč brečíš? To je dobře, že žiješ.
00:23:44 To je, ale nepamatuju si vůbec nic. Teď už vím proč.
00:23:51 -Protože jsem byla miminko.
-No, byla.
00:23:54 Pěkné miminko. Takhle malinký.
00:23:57 No, od té doby jsem moc nevyrostla, ale...
00:24:03 Já jsem hledala někoho, kohokoliv, abych na světě nebyla sama.
00:24:09 A jsi podobná na tu od tebe vlastně starší. Hodně.
00:24:15 Zemřela jsem zřejmě z toho důvodu, že máme rozdílného otce.
00:24:21 -Dokonce? -Máme stejnou maminku, ale rozdílného otce.
00:24:26 -Vaším tatínkem byl pan Bauer.
-Emil.
00:24:32 Emil Bauer, ano. Já jsem měla původně jméno Miroslava Bauerová,
00:24:36 ovšem mým otcem byla paní Vanda Bauerová, rozená Samková,
00:24:42 ale otec byl Rudolf Daniško ze Slovenska.
00:24:48 Tak já si myslím, že budete mít spoustu času si všechno říct,
00:24:51 protože si myslím, že určitě můžeme dát pryč stěnu, která je mezi vámi
00:24:55 už spoustu let. -Ano.
-Prosím, odstraňme ji.
00:25:03 -Ahoj.
-Ahoj.
00:25:09 Nebreč.
00:25:12 -Nebreč.
-Ty jsi moje ségra?
00:25:15 No.
00:25:17 Pojďte se mi ještě takhle otočit, ať na vás vidím.
00:25:20 -Na dvě ségry.
-Aspoň někdo je vyšší než já.
00:25:23 -To dělaj podpatky. -Tak o tohle miminko jste se starala?
00:25:27 -Jasně. -A jaký jsem byla miminko, jestli se můžu zeptat?
00:25:31 Takhle malinký.
00:25:33 -A že jsem byla hodný?
-Jo, to jo.
00:25:36 Mirko, když se o vás povídalo, že jste zemřela,
00:25:39 tak to znamená, že budete mít dlouhý život.
00:25:41 A na just.
00:25:43 Tak já vám držím palce, abyste vy dvě k sobě tu cestu našly
00:25:47 jako sestry. -Já myslím, že jo. Aspoň z mé strany určitě.
00:25:50 -To víš, že jo.
-Po 40 letech, co jste se neviděly.
00:25:52 -Nebo ještě víc?
-43. -Asi jo.
00:25:55 -43 roků.
-Jako ty? -No.
00:25:58 -Já mám trochu víc. -Jsem moc ráda, že to takhle dopadlo.
00:26:02 -Děkujeme, že jste přijela.
-Já vám taky děkuji.
00:26:05 Moc děkujeme. Prosím.
00:26:07 Prosím.
00:26:21 Zuzka má krásnou rodinu.
00:26:23 Milujícího manžela, malou dceru, skvělou tchýni.
00:26:26 Přesto se v myšlenkách stále vrací ke své původní rodině
00:26:30 a nemůže se smířit s tím, že ztratila otce. Přichází Zuzka.
00:26:41 -Dobrý večer, Zuzko.
-Dobrý večer. -Vítám vás.
00:26:43 Prosím, posaďte se.
00:26:46 -Vy už máte opravdu dceru?
-Mám opravdu dceru.
00:26:49 Vy vypadáte jako holčička. Jako byste sama ještě byla dcerou,
00:26:52 což jste samozřejmě, ale na maminku bych vás skoro netipovala.
00:26:56 Zuzko, vy jste k nám přijela docela z daleka.
00:26:59 Vrbice, okres Břeclav.
00:27:02 To znamená, že ten důvod, proč jste tady, je určitě veliký.
00:27:05 -S kým byste se ráda setkala?
-Setkala bych se ráda se svým tátou
00:27:10 -Jak dlouho jste ho neviděla?
-Zhruba asi 10 let.
00:27:13 To znamená, že to není tak, že byste ho neznala odmalinka.
00:27:16 -On vás vychovával nějakou dobu?
-Vychovával mě do mých 12 let.
00:27:20 -A co se potom stalo?
-Přišly dluhy, a tak se rozvedli.
00:27:26 A od toho rozvodu jste se přestali vídat?
00:27:28 Vídala jsem ho do 15 let tak jednou měsíčně.
00:27:31 To znamená, že vám už je tolik.
00:27:34 Zuzko, jakých bylo těch prvních 12 let vašeho života?
00:27:38 Žila jste teda s maminkou, s tatínkem?
00:27:40 -Žila jsem s maminkou i s tatínkem.
-Sourozence nějaké máte?
00:27:43 -Ano, nevlastního bráchu.
-Staršího, nebo mladšího?
00:27:46 -Staršího o 3 roky. -A to je syn maminky, nebo tatínka?
00:27:50 -Syn maminky.
-No a jaká vaše rodina byla?
00:27:54 Bylo to všechno bez problémů, nebo tam nějaké potíže byly?
00:27:57 Byly tam problémy, jelikož maminka si zlomila koleno,
00:28:02 srazilo ju auto, tak vlastně staral se o mně tatínek i o bráchu.
00:28:07 A tak se o nás staral, staral, ale pak přišly dluhy.
00:28:13 Nevím proč. Nikdo to neví.
00:28:16 Jak dlouho se o vás tatínek takhle musel starat?
00:28:18 -Jak dlouho maminka byla nemocná?
-Tak půl roku.
00:28:22 A předtím se o vás nestaral,
00:28:24 nebo tu hlavní roli výchovnou měla maminka?
00:28:27 Staral se, staral se, dokud se nestal ten úraz.
00:28:30 Pak začal nějak dělat dluhy. Vůbec tomu nerozumím.
00:28:35 On přestal chodit do práce, když se o vás staral?
00:28:38 -Nevím.
-Nevíte?
00:28:40 Tak z jedné strany, když jsem si to zažila, tak jako brala jsem to tak,
00:28:44 jak jsem to brala, že táta nějak jako nezvládá to,
00:28:48 co by chtěl zvládat. A to nezvládal psychicky,
00:28:52 tak jsme to odnášeli my.
-Byl hodně vzteklý, prudký?
00:28:55 -Byl trošičku agresivnější, no.
-Aha. Vůči vám, nebo vůči mamince?
00:29:00 -Vůči mamince. -To znamená, že jste třeba někdy zažila i to,
00:29:03 že by ji uhodil?
-No, málem ji prohodil i dveřma.
00:29:08 -Vážně?
-Nebo oknem.
00:29:10 -Při nějaké hádce?
-Hm.
00:29:12 -Ji doslova popadl a hodil ji?
-Ne, ne, ne. On jí tak vyhrožoval.
00:29:17 -Že ji prohodí oknem?
-Jo, prohodí oknem.
00:29:20 Po tom rozvodu, jste říkala, že jste s tatínkem byla v kontaktu,
00:29:23 ale jenom nějakou dobu krátkou.
-No, no, no.
00:29:26 Proč se to potom přerušilo? Zhruba v těch 15 jste říkala.
00:29:28 -V 15, no.
-Proč to skončilo?
00:29:31 Nevím. Prodal domek, odstěhoval se a víc jsem o něm neslyšela.
00:29:36 -Od té doby o něm nevíte vůbec nic?
-Ne.
00:29:38 Pak jsem zase nějak telefon, mě napadlo.
00:29:42 tak říkám: Mám starý číslo, zkusím to.
00:29:45 -Takže jste mu zkusila zavolat?
-Zkusila jsem mu zavolat.
00:29:47 -To vám bylo kolik?
-Po osmnáctinách.
00:29:50 -A jak to dopadlo? Dovolala jste se? -Dovolala jsem se,
00:29:53 chtěl by se se mnou sejít, ale nějak se to přerušilo.
00:29:57 Ten telefonát se přerušil? Po jak dlouhé době?
00:30:00 -Jak dlouho jste spolu mluvili?
-Tak po 3 minutách.
00:30:04 -Takže brzo. Moc jste si toho asi nestihli moc říct. -Ne, ne, ne.
00:30:07 Přišlo vám, že to byla nějaká porucha, nebo že to položil?
00:30:10 -Nebo co se stalo?
-Jako kdyby mu to někdo překazil.
00:30:14 Tak jste si to vy vysvětlila?
00:30:16 No a zkoušela jste znova na to číslo volat nebo psát?
00:30:19 Zkoušela jsem to, ale účastník není dostupný.
00:30:22 -Aha. Od té doby to číslo neexistuje? -No.
00:30:26 A zkoušela jste se s ním spojit ještě nějak jinak?
00:30:29 Zkoušela jsem to, posílala jsem mu aj poštou.
00:30:32 To se mi taky vrátilo zpátky.
00:30:35 Takže myslíte, že už na té adrese nebydlí nebo že si to nevyzvedl?
00:30:38 -Nebo že si to nevyzvedl.
-Vy jste mu psala doporučeně?
00:30:41 -Doporučeně.
-Co jste mu psala v dopise?
00:30:44 Že má dceru, jako vnučku a jestli by ju chtěl rád vidět.
00:30:50 -On neví, že má vnučku?
-Neví.
00:30:52 A jaký teď máte vztah s maminkou?
00:30:55 S mou maminkou, ta se odstěhovala k babičce,
00:30:58 pak se odstěhovala do Boskovic, o malou nemá zájem, o vnučku.
00:31:04 Vážně ne?
00:31:06 -Nebaví ji být babičkou? Nechce být s holčičkou? -Nevím.
00:31:11 Co teda vy teď víte o tátovi? Víte, jak se mu daří, jak žije?
00:31:15 Jestli se dokázal zbavit třeba těch svých dluhů, které měl?
00:31:18 -Nevím nic. -A máte strach z toho, jak mu je, jak se mu daří?
00:31:25 Tak strach... Chtěla bych vědět, jak se mu daří.
00:31:32 Co byste si přála? Abyste se vídali?
00:31:34 Abychom se vídali, i kdyby jenom dvakrát do měsíce.
00:31:38 To je docela dost, to by bylo príma.
00:31:41 -Aby byl i dědečkem?
-Ano. -Pro vaši dceru.
00:31:45 -On má rád děti.
-Jo?
00:31:48 -Tak se podíváme na to, jestli ho pošťák Ondra našel? -Ano.
00:31:51 Prosím.
00:32:00 Pana Rosťu jsme u něj doma nezastihli, to bylo v Ostravě,
00:32:03 ale zjistil jsem, že by na mě měl čekat v Popicích
00:32:07 na vlakovém nádraží a asi to tak opravdu bude.
00:32:10 Rosťo, dobrý den, pošťák Ondra, Česká televize, Pošta pro tebe.
00:32:13 -Rosťa jste?
-Ano, ano, ano.
00:32:15 -Výborně! Já jsem vás hledal v Ostravě, tam jste nebyl. -Ano.
00:32:18 -Takže nakonec jsme se dohodli, že na mě budete čekat tady. -Ano.
00:32:21 Rosťo, tady pro vás mám pozvání do pořadu Pošta pro tebe.
00:32:26 -Chcete ho, nebo ho nechcete?
-Ano, ano.
00:32:28 Chcete ho, tak tady ho máte. Já totiž vím, že jste to opravdu vy.
00:32:32 -Kdy jste se narodil, mi řekněte.
-12. 11. 1962.
00:32:36 Všechno souhlasí. Vynikající. A Poštu pro tebe znáte, neznáte?
00:32:40 No viděl jsem ho několikrát. Ten pořad jsem několikrát viděl.
00:32:44 Takže víte, že když už držíte takovouhle obálku v ruce,
00:32:47 že vás asi někdo hledá. Kdo by to mohl být?
00:32:50 A tak za ten život může to být mnoho lidí.
00:32:54 Mmoho. Může to být někdo z vojny, někdo ze zaměstnání.
00:33:00 Aj třeba někdo z rodiny to může být,
00:33:03 koho jsem třeba dlouho neviděl nebo tak.
00:33:06 Mě zajímá i ta rodina. Máte třeba děti nějaké,
00:33:09 sourozence, velikou rodinu, malou rodinu?
00:33:12 Ne, sourozence nemám, sourozence nemám.
00:33:16 Syn zemřel.
00:33:18 Akorát dceru, tu jsem neviděl víc jak 10 let.
00:33:21 -Třeba by to mohla být ona.
-Dceru jste neviděl víc jak 10 let?
00:33:24 -Ano, ano, ano.
-Jak se to stalo?
00:33:26 To se stává. V životě se stávají různý věci,
00:33:29 různý příhody.
-Jméno víte?
00:33:32 -No, Zuzana.-Zuzka? -Zuzka.
-Byl byste rád, kdyby tam byla?
00:33:36 No tak chtěl bych ju vidět. Než umřu, tak chtěl bych ju vidět.
00:33:40 Dobře. Co když tam bude někdo úplně jiný?
00:33:43 Může tam být, no. Může tam být někdo jiný.
00:33:47 To jako nevím, no.
00:33:51 Pokud byste to chtěl vědět, tak byste musel přijet k nám do Prahy.
00:33:54 -Co vy na to?
-No, já jsem těžce nemocnej člověk,
00:33:59 takže spíš asi vám na sebe dám kontakt
00:34:03 a předal byste té osobě kontakt na mě
00:34:07 a jako pak by mně mohla buď napsat, nebo poslat esemesku,
00:34:11 nebo nějak se se mnou zkontaktovat.
-Dobře, Rosťo, díky.
00:34:16 -Ano. Děkuji vám.
-Mějte se krásně. Na shledanou.
00:34:18 A ještě zamáváme k nám do studia. Mějte se tam krásně. Ahoj!
00:34:22 Ahoj!
00:34:32 -Jo. Su ráda.
-Jo?
00:34:34 -A změnil se tatínek hodně za těch 10 let? -Změnil se.
00:34:38 -Zestárnul?
-Zestárnul.
00:34:41 -Mluvil o tom, že má zdravotní potíže. O tom víte? -Nevím o tom.
00:34:45 Tak já se půjdu zeptat pošťáka Ondry, jestli si to váš tatínek
00:34:48 nerozmyslel, jestli ho pošťák Ondra nepřesvědčil, aby sem přijel.
00:34:56 Ondro, Rosťa mluvil v reportáži dost jednoznačně.
00:34:59 Říkal, že nebude moct přijet. Ale já tě znám.
00:35:03 Já vím, že jsi hodně šikovný. Nepodařilo se ti ho přesvědčit?
00:35:08 Bohužel se to nepodařilo. Pan Rosťa opravdu ze zdravotních
00:35:11 důvodů a zároveň i z důvodů své momentální životní situace
00:35:15 přijet nemohl.
-Aha. Tak to mi je moc líto.
00:35:19 A nemá nějaký vzkaz? On říkal, že ten, kdo je tady,
00:35:23 tak že mu máme předat kontakty, že se může ozvat.
00:35:27 Já doufám, že Rosťa ten vzkaz vyřídí takzvaně sám.
00:35:32 Měl by být přítomen na telefonu. Tak, Ester, nechávám to
00:35:35 teď už jenom na tobě. -No tak to je dobrá zpráva. Děkuju moc.
00:35:40 Tak, Zuzko, vy jste spolu telefonovali naposledy...
00:35:44 -V osmnácti.
-Před 8 lety.
00:35:47 Tak to zkusíme? Dobrý den, tady je Ester Janečková,
00:35:50 Pošta pro tebe.
-Ano! A tady je Rosťa z Ostravy.
00:35:52 Zdravím televizní studio Pošty pro tebe.
00:35:55 -Dobrý den, Rosťo.
-Kdo po mně touží?
00:35:57 On už vám to řekne ten člověk, co po vás touží.
00:36:00 Ahoj, táto. Tady Zuzka.
00:36:04 Ahoj. Ahoj, Zuzko.
00:36:07 Já se omlouvám za to, že jsem se nezúčastnil natáčení,
00:36:11 ale můj zdravotní stav to opravdu nedovoluje.
00:36:14 A moje životní situace je taky špatná.
00:36:18 Ale to jsi mně udělala obrovskou radost, že mě hledáš.
00:36:21 Já na tebe často myslím.
00:36:24 Telefon na sebe jsem nechal u pošťáka Ondry,
00:36:28 takže mně, prosím tě, zatelefonuj co nejdříve.
00:36:32 Pokud by to bylo ještě dnes... Pokud by to nebylo dnes,
00:36:35 tak jako tohleto, tak potom mně napřed mi pošli esemesku
00:36:39 s telefonním číslem, abych věděl, kdo mně telefonuje.
00:36:43 Dobře. A když tak mně nech vzkaz nebo adresu,
00:36:49 kde bydlíš, protože Popice za Hustopečema, já to mám kousek.
00:36:55 No, to jako já tam nebydlím, já bydlím v Ostravě.
00:37:04 A já jsem ti posílala poštu, a ty sis ju nevyzvedl.
00:37:09 -V Ostravě?
-No.
00:37:12 No já jako nevycházím moc a moc s poštou nekomunikuju,
00:37:17 moc s lidma nekomunikuju.
-Dobře.
00:37:20 Mám prostě životní problémy. Jestli se sejdeme,
00:37:24 tak potom ti to řeknu osobně.
-Jo, dobře.
00:37:29 Rosťo, vy jste naznačoval, že vaše situace je hodně těžká.
00:37:33 To začalo už v době toho rozvodu? Zuzka říkala,
00:37:35 že tehdy jste měl nějaké finanční problémy.
00:37:40 No, ono to vyvrcholilo až potom mým zdravotním stavem.
00:37:44 Tím to vyvrcholilo.
00:37:47 To potom ten zdravotní stav se začal zhoršovat
00:37:51 a skončil jsem v plným invalidním důchodu,
00:37:54 takže to potom jako tohle to...
00:37:59 Tak to mi je moc líto. Když se spojí zdravotní stav
00:38:02 a sociální problémy, tak je to určitě moc těžké.
00:38:05 Říkal jste, že nevycházíte, to znamená, že jste asi hodně sám.
00:38:10 No, tak jsme sám. Mám manželku, mám manželku,
00:38:14 ale jako ta se o mě stará jako, ta se o mě stará, manželka.
00:38:19 Nebýt manželky, tak bych tady už asi nebyl.
00:38:23 -Ale Zuzku byste si moc přál vidět?
-Zuzku jsem si moc přál vidět,
00:38:27 ano, ano, to jsme s manželkou na ni vzpomínali a tohleto,
00:38:32 takže mluvili jsme o ní.
-Zuzka má pro vás jedno překvapení.
00:38:36 Su moc rád, su moc rád, že se ozvala.
00:38:40 Udělala mně velkou radost. Velkou radost mně Zuzka udělala.
00:38:43 A mám pro tebe velkou radost. Mám dcerku Katku.
00:38:49 -Jéžiši! Takže su děda, jo?
-Ano.
00:38:54 Jé! Tos mně udělala obrovskou radost.
00:39:00 -Jak je stará dcerka?
-2 roky a 8 měsíců.
00:39:04 Jé!
00:39:07 Zuzka říkala, že máte rád děti a určitě byste byl skvělý dědeček.
00:39:11 Tak já doufám, že se vám podaří se spolu vídat,
00:39:15 protože myslím, že jak Zuzka, tak vy byste to potřebovali.
00:39:20 -Ano, ano, ano. -Rosťo, já za sebe vám přeju hodně zdraví.
00:39:24 -Děkuji. -A přeju vám, aby se vaše situace co nejlépe vyřešila
00:39:28 a aby se vám dvěma podařilo co nejdřív sejít.
00:39:30 A teď se rozlučte vy ještě s tatínkem.
00:39:32 Tak jo, tak ať se brzy sejdeme. Ahoj.
00:39:35 Já v to věřím, že mi ještě dnes zatelefonuješ.
00:39:38 Já v to věřím. Já budu čekat teď na telefon.
00:39:43 -No, tak jo.
-Jo, jo.
00:39:46 Tak hodně štěstí. Na shledanou.
00:39:49 -Ahoj. -Ano, děkuji vám, děkuji vám, na shledanou.
00:40:00 Myslím, že z tatínka bylo cítit, že má obrovskou radost.
00:40:03 -Jo. -Tak jdete ven ze studia, chytnete pošťáka,
00:40:06 vezmete si od něj telefon a jdete volat? -Jo.
00:40:09 Ano? Tak jo. Já vám držím palce, abyste se opravdu co nejdříve
00:40:12 viděli a aby to nebylo jediné setkání, abyste se vídali často.
00:40:16 Mějte se hezky, Zuzko. Prosím.
00:40:34 Jiřina vzpomíná na svou kamarádku ze střední školy.
00:40:37 Byly si velmi blízké, přesto se neviděly už více než 40 let.
00:40:41 Jiřina už nechce dál jen vzpomínat,
00:40:43 chtěla by se se svou kamarádkou setkávat. Přichází Jiřina!
00:40:57 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:40:59 Vítám vás. Prosím, posaďte se.
00:41:02 -Vy jste si přišla pro kamarádku?
-No, ráda bych, kdyby tady byla.
00:41:07 -Jestli jste ji pozvali.
-No vy jste si jí pozvala.
00:41:10 Uvidíme, jestli ji pošťák Ondra pro vás našel.
00:41:13 Snad ano, když jste tady. Kde jste se potkali, na jaké škole?
00:41:16 No, to bylo taková zvláštní věc. My jsme byly obory
00:41:20 uměleckého zaměření. V podstatě to byly učební obory,
00:41:24 které se skládaly 9 měsíců z praxe
00:41:27 a 3 měsíce školního roku vlastně školy.
00:41:32 A tam jsme se potkaly.
00:41:34 -Ty 3 měsíce v té škole?
-Ano, ano.
00:41:36 První den, co jsme právě do té školy, tak jsme si padly do oka
00:41:40 a začaly jsme spolu kamarádit po celé ty 3 roky toho učení.
00:41:45 -Co jste studovaly za obor?
-Tak já jsem byla tiskařka textilu
00:41:48 uměleckého a ona byla švadlena krojů a kostýmů,
00:41:53 který spadalo pod Národní divadlo. Já jsem byla pod Ústředím
00:41:57 uměleckých řemesel jako v tom tisku.
00:42:01 A právě ty obory v tý třídě byly takový namíchaný.
00:42:04 Chodili tam umělečtí kováři, štukatéři, kováři,
00:42:09 prostě takový obory nevšední.
00:42:12 A asi zajímaví lidé tam byli na té škole.
00:42:14 No, jako hodně. Hodně jako ty děti byly namíchaný
00:42:17 právě z těch oborů uměleckých, a tím to bylo jako zvláštní,
00:42:21 že každý měl jiný to zaměření.
00:42:23 Čím jste se navzájem zaujaly s tou vaší kamarádkou?
00:42:26 Nevím. Jako já vysoká, hubená, ona byla menší, taková podsaditá.
00:42:29 Já nevím. Prostě jsme si padly do oka a byly jsme samej humor.
00:42:32 Prostě já nevím. Tak to nějak přišlo, že jsme se skamarádily.
00:42:36 Vy jste spolu chodily do školy vždycky jenom ty 3 měsíce?
00:42:39 -Ano.-A pak jste byly jinde?
-Ano. Ona na svý dílně a já taky.
00:42:42 Ale my jsme se stýkaly i mimo tu školní docházku.
00:42:46 I prázdniny jsme strávily, pokud byla možnost, spolu.
00:42:50 Jezdívaly jsme tenkrát na pionýrské tábory jako praktikanty.
00:42:54 Takže jako hodně jsme se doplňovaly.
00:42:56 Já jsem třeba za ní jezdívala domů, ona za mnou.
00:43:00 Byly jsme v podstatě obě z Prahy.
00:43:04 My jsme byly takový spojený nádoby, bych řekla.
00:43:08 -Jo?
-Hodně, no.
00:43:10 To je škoda, když se spojené nádoby rozdělí.
00:43:12 No. Byla to škoda, protože po vyučení potom najednou,
00:43:15 když jsme se takhle hodně stýkaly, přišla s tím, že se bude vdávat,
00:43:20 což mě jako dost zaskočilo. Taky v 19, ve 20 letech jako...
00:43:24 -Ona se vám nesvěřovala s tím, že třeba má kluka? -Ne, ne, ne.
00:43:27 My jsme právě probíraly v tom věku takový ty holčičí záležitosti,
00:43:31 jak byly normálně. -No a to se právě probíraj kluci hodně.
00:43:34 No, to se probíralo. Když šla jedna na rande,
00:43:36 ta druhá šla s ní. My jsme opravdu byly hodně spojený.
00:43:40 Ano. Ale právě mě to zaskočilo tím,
00:43:43 že ona najednou přišla a říkala: Já se budu vdávat.
00:43:45 A já byla úplně... Jsem si říkala: Ježišmarja, ve dvaceti?
00:43:48 To úplně snad končí jako... Já jsem si to neuměla představit,
00:43:51 že takhle brzo už bude vdaná.
00:43:55 A ona se mi najednou ztratila nějak ze života.
00:43:58 A po letech jsem natrefila náhodou, protože ona byla ze čtyř dětí,
00:44:02 nejmladší její sestru, ta mi dala na ni kontakt.
00:44:05 Tak když jsem jí zkoušela napsat, tak se mi neozvala.
00:44:08 Tak jsem si říkala: Buď ten dopis nedošel, nebo...
00:44:13 -Nevíte, co se stalo vlastně.
-Přesně tak.
00:44:15 Proč se to tak úplně vytratilo. Vy tady máte asi nějakou fotku
00:44:18 z té doby.
-Ano, mám.
00:44:21 Takže tady ji mám takhle. My jsme si teda ještě byly
00:44:24 takový jako přezdívkou.
-Milé kamarádce Fífě, Jiřině.
00:44:29 -To je hezký. Ona je taky Fífa?
-My jsme si tak říkaly navzájem.
00:44:33 -Vy jste byly 2 Fífy?-Ano, 2 Fífy. Tady už to bude takový...
00:44:36 -Tam už toho moc nevidíme.
-To už je takový hodně drobounký.
00:44:40 Já to zkusím, ale myslím, že tam nic neuvidíte.
00:44:43 To nebude moc viditelný.
00:44:46 Vy jste se pak teda taky vdala?
00:44:48 Já jsem vdala potom až o 8 let později.
00:44:52 Pomalu v 26 letech, takže už říkám...
00:44:56 A ten svůj obor původní, kterej jsem měla, jsem musela opustit.
00:45:00 -Vy máte rodinu? -Ano. Já tady mám dceru v hledišti.
00:45:03 Dobrý večer.
00:45:09 A co jsem se doslechla, ona měla mít snad 3 syny,
00:45:12 ale jestli to byla pravda, to nevím. Je to tak už matně,
00:45:15 jak jsem potkala tu její nejmladší sestru.
00:45:17 Tak jestli tak ještě myšlenkově zpětně si vybavuju,
00:45:21 že snad říkala, že by to tak mělo být.
00:45:23 Vy jste říkala, že jste obě dvě bydlely v Praze.
00:45:26 Nezkoušela jste se třeba podívat na to místo, kde bydlela?
00:45:28 Ano, já jsem před lety se náhodou dostala do Modřan
00:45:31 a když jsem viděla ten jejich dům, tak to mě v podstatě jakoby
00:45:34 v uvozovkách nakoplo a řekla jsem si, proč já to nezkusím
00:45:38 ji někde hledat. Zkoušela jsem to na těch sociálních sítích,
00:45:42 ale bez úspěchu.
-A v tom domě nikdo nebyl?
00:45:45 Ne, ten je prázdný, ten dům. Takže to mě tak nějak jako nakoplo,
00:45:49 že jsem si řekla: Proč to nezkusit ji někde najít,
00:45:52 když na ni myslím celou dobu?
-To je hezký.
00:45:56 -Když nám spolu bylo fajn. -Já věřím, že byste mohly mít šanci,
00:45:59 aby vám bylo spolu fajn i dál, i po té čtyřicetileté pauze.
00:46:02 -No, je to hodně dlouhá doba.
-Doufejme, že ji pošťák Ondra našel
00:46:06 -To to bych byla ráda.
-Prosím.
00:46:14 Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl.
00:46:17 A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co doopravdy je,
00:46:21 a ne to, co není, jak tomu v mnoha případech je.
00:46:24 Takže já přestanu zbytečně řečnit a půjdu hledat paní Zdenu.
00:46:30 -Koho hledáte?
-Jistá paní Zdena?
00:46:35 Ti jeli teď na zahradu. Teď jste minuli akorát.
00:46:38 -To byli ti s tím autem tady?
-Jo. Ti s tím autem.
00:46:41 -Fakt? -No.
-A kde mají zahradu?
00:46:44 Tady u rybníka.
00:46:45 Mně tam poradili, že tu osobu, kterou hledám, bych mohl najít
00:46:48 právě tady na tom místě. Zdenu. Dříve Zemanovou.
00:46:55 -Zemanová za svobodna, ano?
-Ano, no.
00:46:57 Tak prosím pěkně, tady máte pozvání do Pošty pro tebe.
00:47:00 A teď mi řekněte, kdo, si myslíte, že vás může hledat?
00:47:03 -Ty bláho, to já vůbec nevím.
-Nevíte?
00:47:06 No z rodiny jsme všichni. Míro, je tady pošťák Ondra.
00:47:11 -Dobrý den.
-To je můj manžel.
00:47:14 -Já vás zdravím.-A z rodiny jsme všichni hned pospolu,
00:47:18 tak, ty bláho, fakt já nevím.
00:47:21 Z dávný doby všechno je v Modřanech snad.
00:47:26 Vy jste mě tak zaskočil, že přísahám bohu, že já nevím.
00:47:31 Jestli to chcete vědět, budete muset přijít.
00:47:33 To víte, že přijdu. Jsem zvědavá, strašně zvědavá.
00:47:36 -Věro, děkujeme moc.
-Díky moc, Ondro.-Mějte se krásně.
00:47:38 A abyste si zvykla na to, že budete mluvit do mikrofonu,
00:47:41 tady to máte a rozlučte se s Esterkou.
00:47:43 Ester, mockrát děkuju. Koukám se na vás.
00:47:46 Jste šikovná a Ondra taky. Díky!
00:47:53 Ona se nezměnila. To je tím účesem. Ona je pořád,
00:47:57 akorát trošku těma kilama, ale jinak je pořád stejná.
00:48:01 Myslíte, že byste ji poznala i po těch 40 letech,
00:48:03 kdybyste se potkaly.
-Asi jo. Určitě.
00:48:05 -A má asi i ten stejný temperament.
-Ano, ano, má, no.
00:48:08 To jí zůstalo po celou tu dobu.
00:48:12 Myslíte si, že si na vás vzpomene? Bylo to asi velké přátelství.
00:48:15 No, nevím, no. Bylo by to hezký, kdyby si vzpomněla.
00:48:19 A říkala, že určitě přijde, tak já doufám, že si to nerozmyslela.
00:48:23 -To budu zvědavá, jestli je to tak.
-Jdu se zeptat pošťáka. -Děkuju.
00:48:30 Ondro, Zdeňka byla moc sympatická. Samozřejmě nejenom tím,
00:48:33 že nás tak oba dva chválila. A byla taková rozhodnutá.
00:48:37 Říkala, že určitě přijede.
00:48:39 Já se vrátím k tomu chválení. To se hezky poslouchá, viď?
00:48:42 To se moc hezky poslouchá. To jo.
00:48:45 Tak a teďka k tomu, jestli Zdeňka je tady, nebo není.
00:48:48 To, co řeknu, tě pravděpodobně nezaskočí. Zdenka je tady.
00:49:05 -Zdenko, já vás uctivě zdravím, dobrý večer. -Děkuju moc.
00:49:07 Prosím.
00:49:13 -Dobrý večer, Zdenko.
-Dobrý den.
00:49:15 -Vítám vás.
-Děkuji.
00:49:18 Pošťák Ondra vás vypátral hrozně hezky. Tam bylo vidět, jak mluvil
00:49:22 s nějakými vašimi sousedy.
-No jo, my jsme se minuli.
00:49:25 Na zahrádku my jsme jeli a on tam byl.
00:49:28 Tak já ho zdravím: Dobrý den, pošťák Ondra.
00:49:32 -Nasedla jsem do auta a jeli jsme.
-Vy jste se ještě pozdravili?
00:49:35 No já jsem pozdravila, protože on chudák tam něco v lejstrech hledal.
00:49:39 -A on hledal vás. To jste netušila.
-Ne.
00:49:42 Co jste si myslela, když se najednou objevil u vás na zahrádce?
00:49:45 No, koukala jsem na něj jak zjara, jak se říká.
00:49:49 To se vůbec nedivím. Kvůli komu, si myslíte, že vás hledal?
00:49:52 Kvůli kamarádce z učení.
00:49:56 Vy si myslíte, že kvůli kamarádce? Jak vás to napadlo?
00:49:59 No, protože děti mám tady, manžela taky.
00:50:06 -Já se tak bojím a klepu.
-Čeho se bojíte?
00:50:10 -Jsem nervózní.
-Z toho setkání?
00:50:13 Vy jste si něco udělaly s tou kamarádkou?
00:50:15 Ne, my jsme se neviděly 39 let nebo 38.
00:50:18 Já jsem se odstěhovala do Polný u Jihlavy
00:50:21 a pak už jsme se neviděly.
00:50:23 Ne, vůbec s Jířou jsme si nic nemohly udělat.
00:50:27 -Jířa? -Jířa Krásná se jmenovala za svobodna. Za vdana nevím.
00:50:31 -To už jsem zapomněla.
-Jak dlouho jste spolu kamarádily,
00:50:35 nebo jak dlouho jste se vídaly?
-Když jsme se učily.
00:50:38 Ona se učila tiskařkou textilií a já jsem se učila
00:50:42 krejčová scénických kostýmů a krojů. -To jsou hezký obory.
00:50:47 -No. -Pracovala jste v oboru nebo pracujete?
00:50:49 Ano, pracovala jsem, ale pak jsem se vdala a odstěhovali jsme se
00:50:53 do Polný u Jihlavy. A to už jsem se k tomu nedostala.
00:50:56 Jaké bylo to kamarádství, že vás napadla hned ona?
00:51:00 -No mě hned nenapadla.
-Ne? A kdo vám napověděl?
00:51:03 Vůbec nikdo. My jsme to s manželem rozebírali
00:51:08 a já jsem říkala, že to může bejt jedině Jířa.
00:51:12 Jo? A vám chybí takhle?
00:51:16 -Bylo to príma kamarádství?
-Jo, bylo.
00:51:19 A máte v životě hodně blízkých kamarádek?
00:51:22 No, mám spolužačku z 9.třídy Elišku.
00:51:27 S tou se vidím tak jednou za rok, nebo si telefonujeme.
00:51:32 A v Polný mám takový blízký kamarády. Mám.
00:51:37 Ale přesto vzpomínáte na tuhle ze střední školy?
00:51:40 Na Jířu a na Elišku a na ty lumpárny, co jsme dělaly.
00:51:43 -Jo? Lumpárny jste dělaly?
-Hm. Jako každej mladej člověk.
00:51:47 No určitě. A vy jste se brzo vdávala?
00:51:50 -Jste říkala, že se vám narodil...
-Ne, v 21 a půl jsem se vdávala.
00:51:53 -Na tu dobu tenkrát...
-To bylo normální.
00:51:56 -To bylo normální, si myslím.
-A s manželem jste pořád spolu?
00:52:00 -No.
-To je hezký, blahopřeju.
00:52:09 No a teď co budeme dělat, když tam bude někdo úplně jinej?
00:52:12 -To nevím. Tak ho budu chtít taky vidět. -Jo. Nemusí mít strach?
00:52:15 Ne. Tak když si dal takovou práci a vy jste mě hledali,
00:52:18 tak ho nemůžu zklamat.
-To je dobře, že to takhle berete.
00:52:22 -Tak uvidíte, kdo je tam. Prosím.
-Děkuju.
00:52:33 -Jiřka!
-No.
00:52:36 -Ahoj! -Ahoj! Já jsem tak ráda, že tě našli.
00:52:40 No, to jsem taky ráda. Ty bláho!
00:52:43 Že sis na mě vzpomněla, to mě úplně překvapilo.
00:52:46 No, to jsem říkala... Promiň, že ti skáču do řeči.
00:52:49 Hned Mírovi jsem říkala, že to můžeš být asi jenom ty.
00:52:52 Já jsem tě hledala na sociálních sítích a všude,
00:52:55 a prostě bez úspěchu, až mě napadlo takhle požádat Poštu pro tebe.
00:53:00 -To jsi hodná.
-Jestli by tě nenašli.
00:53:02 -Říkám, Fífa, Zdena prostě.
-Jo, jo, jo.
00:53:06 -Mi utkvěla v hlavě.
-To jsi hodná. Jé, to jsem ráda.
00:53:10 Tak já už dám tu stěnu pryč, co říkáte? Dejme ji pryč!
00:53:18 -Ahoj.
-Ahoj.
00:53:21 -Ahoj.
-Ahoj.
00:53:23 -To jsem ráda, že tě vidím.
-Tos nečekala, viď?
00:53:26 No, čekala. Když za mnou byl Ondra, tak jsem si říkala, že jo.
00:53:30 Ale jinak že bys mě hledala, to by mě nenapadlo.
00:53:33 -Ne?
-Ne, ne, ne.
00:53:35 -No a našly jste se.
-Našly jsme se.
00:53:37 Pošťák Ondra vás našel, tak já věřím, že se nevidíte tady
00:53:40 jen tak naposled.
-No to určitě ne.
00:53:43 -Já o tom taky nepochybuju.
-My jsme byly tak spojený,
00:53:46 že opravdu mluví i za mě, že to tak bude.
00:53:49 -Už než umřem, viď?
-Že už se neroztrhnem.
00:53:52 -Přeskočíte prostě tu čtyřicetiletou pauzu. -Přesně tak.
00:53:56 Teď aby se manžel nevyděsil, aby nebyly ty lumpárny zpátky
00:53:59 a to všechno, co bylo.
-Ne, ne, ne.
00:54:01 -To jsme dělaly jenom za svobodna, viď? -No.
00:54:04 -To dělala jenom za svobodna. Nebojte. -To už teď už ne.
00:54:07 -Jsem ráda moc.-Mám velkou radost, že to takhle dopadlo.
00:54:10 -Já taky, děkuju mockrát.
-Moc mě těšilo. Mějte se hezky.
00:54:12 -Děkujeme.
-Na shledanou. Prosím.
00:54:15 Na shledanou.
00:54:31 V Poště pro tebe už došlo ke spoustě krásných setkání.
00:54:34 Někteří lidé ale stále čekají a potřebují vaši pomoc.
00:55:14 Moc vám děkuji za pomoc a přeji vám krásný zbytek večera. Na shledanou!
00:55:58 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2014
Mirka
Mirka touží najít biologicky i mentálně blízkého člověka. Nic po něm nežádá. Jen souznění, které doposud nezažila.
Mirka je rozená bojovnice. Ač by se mohlo zdát, že jí život plyne vcelku poklidně a spořádaně, není dosud vypořádaná se svou minulostí. Prožila život v dětském domově a v adoptivní rodině, měla vůli zapomenout na všechno zlé, co kdy v životě prožila. Přesto jí paradoxně právě adoptivní rodiče nezapomněli připomínat, že není jejich biologickou dcerou a že by se měla upnout na ty, kteří k ní biologicky patří. Takovou ránu pod pás Mirka nečekala, takové výtky jí přinesly mnoho bezesných nocí. Přesto si je vzala k srdci a svou biologickou rodinu začala hledat v naději, že najde větší pochopení, zejména u sourozenců, pokud nějaké má. Našla otcovy příbuzné, ale sourozence žádného, hledá tedy matčiny příbuzné. Myslela si, že všechno špatné o svém životě už slyšela, ale ověřila si, že se mýlila.
Zuzana
Zuzka má krásnou rodinu. Milujícího manžela, malou dceru, skvělou tchyni. Přesto se v myšlenkách stále vrací ke své původní rodině a nemůže se smířit s tím, že ztratila otce.
Zuzana je svým vzezřením dívenka, přesto je svědomitou maminkou a letitou vzornou manželkou. Věří, že vybudováním své vlastní prosperující rodiny smaže smutky a špatné vzpomínky ze svého dětství a dospívání. I když své zázemí má, přesto je jí líto, že po rozvodu rodičů se jí ze života ztratil otec. Ráda by se mu pochlubila svou rodinou a dcerkou a vytvořila tak mezi nimi novou motivaci k setkávání, nový zájem jeden o druhého. O kontakt s otcem usilovala písemně i telefonicky, ale bez odezvy. S léty nabývá dojem, že nemuselo jít o otcův nezájem o ni, ale připouští, že táta mohl mít problémy, které mu znemožňovaly kontakt s ní. Jak moc se Zuzana mýlila?
Jiřina
Jiřina vzpomíná na svou kamarádku ze střední školy. Byly si velmi blízké, přesto se neviděly už více než 40 let. Jiřina už nechce dál jen vzpomínat, chtěla by se se svou kamarádkou setkávat.
Jiřina má studentská léta dávno za sebou, přesto se k nim v myšlenkách vrací stále častěji. Kamarádství a přátelství, která v té době vznikají, patří mezi ta životní. Bývají nejpevnější a nezištná právě proto, že vzniknou z těch nejčistších pohnutek. Život však přináší změny a důvody, pro které nemůžeme svá kamarádství pěstovat každodenně a dlouhodobě, ale v srdci a mysli nám ti nejbližší zůstanou navždy. Jiřina sice někdy už svůj život rekapituluje, ale není rozhodnuta žít jen ze vzpomínek. Chuť a energii do života má ještě velikou a s kamarádkou Zdenou by mohly ještě leccos prožít. Vzpomene si na ni Zdena ještě po 40 letech?