Ivana přišla do studia s přáním, sice trochu netradičním, ale pro ni velmi významným. Petra hledá rodinu, do které by konečně patřila. Režie P. Gerža
00:00:43 Přeji vám příjemný podvečer, milí diváci!
00:00:45 Jsem moc ráda, že jste tady se mnou ve studiu,
00:00:48 a samozřejmě mě moc těší,
00:00:50 že nás sledujete i doma u televizních obrazovek.
00:00:53 Dřív než začneme, připomenu vám ještě rubriku pošťáka Ondry.
00:00:56 Je pro vás připravena na webových stránkách České televize
00:00:59 a také na stránkách našeho partnera časopisu Chvilka pro tebe.
00:01:03 A teď už může začít další Pošta pro tebe!
00:01:13 Život je krátký a tak strašně rychle letí,
00:01:17 řekla si Ivana a rozhodla se zrealizovat své předsevzetí.
00:01:21 Přivítejte ji!
00:01:33 -Dobrý večer, Ivano. -Dobrý večer.
-Vítám vás. Prosím.
00:01:39 Letí život rychle, je to tak?
00:01:42 No, určitě. A člověk si to uvědomuje čím dál, tím víc.
00:01:45 To je pravda. Já jsem říkala v úvodu, že jste se rozhodla
00:01:48 zrealizovat své předsevzetí. Co jste se rozhodla zrealizovat?
00:01:51 Koho jste si pozvala?
00:01:53 Pozvala jsem si rodiče bývalého přítele.
00:01:58 -To je takové neobvyklé. -No. Já mám samý takový neobvyklý věci.
00:02:03 Jaké máte neobvyklé věci v životě, jak probíhal váš život?
00:02:06 -Celkově. -Celkově?
-No, moc slavně ne, už od dětství.
00:02:10 -Jaké jste měla dětství?
-Hodně špatný.
00:02:13 Co se dělo?
00:02:17 Když mně byl rok a půl, mojí mamce zemřela dvojčátka.
00:02:22 -Starší než vy?
-První jsem se narodila já.
00:02:25 Rok nato se jí narodily další a ty zemřely taky.
00:02:29 -To byli holčička a chlapeček.
-A pak máte ještě sourozence?
00:02:34 Mamce řekli, že už nikdy nemůže mít děti,
00:02:38 a přesto ještě mám bratra, který je o 6 let ode mě.
00:02:42 Ten do čtyř let nechodil, nemluvil.
00:02:47 A nevíte, co tam bylo za problém, protože vy jste byla
00:02:50 od malinka asi v pořádku?
-No, nevím, jestli v pořádku.
00:02:53 Mamka říkala, že mě 18 dní vůbec neukázali, když jsem se narodila,
00:02:56 tak možná tam taky něco bylo.
00:02:59 Jak si myslíte, že to tu rodinu poznamenalo?
00:03:01 Jak jste žili s maminkou, s tatínkem?
00:03:03 Určitě si myslím, že to poznamenalo oba moje rodiče.
00:03:08 Mamka, ta se teda úplně nervově zhroutila.
00:03:12 -To se nedivím.
-Takže k nám jezdili lékaři,
00:03:15 píchali jí každou chvilku nějakou injekci. Starala se o nás sousedka,
00:03:19 takže jsme každou chvíli měli krupicovou kaši.
00:03:22 To si pamatuju do teďka. Bílé kafe a rohlíky.
00:03:25 -Nesnášíte do teď krupicovou kaši?
-Ne, ne.
00:03:27 -Měla jste ji moc?
-Hm.
00:03:30 A tatínek byl oporou mamince, fungovali jako pár v tu dobu dobře?
00:03:35 -Já ani nevím.
-Jak to?
00:03:37 Nevím. Já jsem si to neuvědomovala. Já jsem byla malinká v té době,
00:03:40 když se tohle stalo.
-A když jste potom rostla,
00:03:43 tak ta vaše rodina vypadala jak?
-No, moc dobře ne.
00:03:47 To znamená co?
00:03:51 Otec vždycky přišel z práce, sedl si utahanej, usnul.
00:03:57 Spíš mamka se o nás starala.
00:04:00 A myslím si, že pak už ani mezi nima už to nefungovalo.
00:04:03 -A zůstali spolu až do vaší dospělosti? -Ne, ne.
00:04:07 Naši se rozvedli, když mně bylo 12-13 let.
00:04:11 Zůstala jste v kontaktu s tatínkem? Měli jste spolu nějakou vazbu?
00:04:14 No, občas.
00:04:17 Tam asi oboustranně mezi námi vzniklo to, že on si myslel,
00:04:20 že já nemám zájem o něj, a já jsem si zas myslela to o něm,
00:04:26 takže jsme se moc nestýkali.
00:04:28 Až jakoby v dospělosti já jsem se snažila o to.
00:04:31 Dokonce nedávno, když měl kulatiny, tak jsem mu objednala dort,
00:04:35 koupila jsem mu velikou flašku rumu.
00:04:39 A pak prostě, když jsem měla narozeniny já,
00:04:44 tak mi ani nezavolal. Ani se nezajímá o moje děti,
00:04:48 o jeho vnoučata vlastně. Takže jsem se přestala s ním stýkat.
00:04:53 -Já jsem tu snahu měla. Mrzí mě to.
-A s mámou?
00:04:55 S mojí mamkou? Moje mamka je senzační člověk.
00:04:59 Ta mně teda v životě strašně pomohla.
00:05:02 Ten váš život, jste říkala, že tam bylo víc věci, které nebyly dobré.
00:05:06 Tak jak to bylo dál? Toužila jste po tom, když ta vaše rodina
00:05:09 nebyla moc funkční, abyste našla úžasnýho chlapa,
00:05:13 měla s ním skvělou rodinu, skvělý vztah? -Přesně to, to určitě.
00:05:17 -Jak se vám to dařilo?
-Ne. Hned jsem dostala.
00:05:20 Co jste dostala? Jak to dopadlo? Hned brzo jste se zamilovala,
00:05:24 brzo jste měla vztah?
-S mým prvním klukem jsme si psali.
00:05:27 Pak byl na vojně.
00:05:29 Ani by mě to nenapadlo, ale pak mně přišlo svatební oznámení.
00:05:33 Aha. A nebyla jste tam vy, to jméno vedle něj?
00:05:36 Ne, ale taky se jmenovala Iva jako já.
00:05:40 Takže zklamání první? Byla jste do něj hodně zamilovaná?
00:05:42 -Jo.
-Tak to byl první. Co bylo dál?
00:05:48 Dál jsem poznala kluka,
00:05:53 s kterým jsem se seznámila přes mojí sestřenici.
00:05:57 Tak k nám chodil a jednou mi řekl, jestli s ním nechci chodit.
00:06:04 Takže jsme se začali tak nějak scházet.
00:06:10 On místo vojny
00:06:14 jezdil do Dobrušky na montáže.
00:06:18 Já jsem po roce našeho chození otěhotněla,
00:06:22 takže jezdil domů jenom na víkendy.
00:06:25 Byla jste ráda, že jste otěhotněla, nebo to byl spíš šok,
00:06:28 neplánovali jste to?
-Neplánovali.
00:06:30 -Kolik vám bylo let?
-Devatenáct.
00:06:33 Brzo. I když v tý době to bylo asi tak nějak normální.
00:06:39 Podpořil vás on nebo rodiče, nebo kdo vám pomáhal?
00:06:43 Asi z obou stran, i když možná trošku se to,
00:06:46 já to chápu, jeho rodičům nelíbilo.
00:06:50 -A jak dopadl ten vztah?
-Hrozně špatně.
00:06:53 -Jak hrozně špatně?
-Jezdil na ty montáže,
00:06:56 tam si našel, nebo jestli ona si ho našla,
00:06:58 o 15 let starší paní. Polku.
-Aha. A opustil vás?
00:07:03 A já byla těhotná. On mi to vůbec neřekl. Vůbec.
00:07:06 -A jak jste se to dozvěděla?
-Večír ve svatební den.
00:07:12 -Takovej svatební dárek teda?
-Vůbec to nemuselo být,
00:07:15 kdyby mně to prostě řekl, nemusela být žádná svatba, prostě vůbec nic.
00:07:20 -Kdo vám to řekl při té svatbě? On?
-Ano.
00:07:25 Aha. On si vás vzal a jako úvod svatební noci...
00:07:28 On si mě vzal jenom kvůli tomu, jakoby kvůli tomu,
00:07:32 že jsem byl těhotná. Že si myslel, že se to tak má udělat.
00:07:36 A večír o svatební noci mi řekl, že se mnou končí,
00:07:39 že jenom to bylo takhle. A to jako vážně.
00:07:44 -To musela být krásná svatební noc.
-No úžasná.
00:07:47 Co jste udělala? Jako anulovali jste tu svatbu?
00:07:50 To se dá možná, když je to takhle hned.
00:07:52 Já nevím. To nešlo. Tohle mně řekl, odjel a pak už jsme se neviděli.
00:07:55 Pak až u rozvodu. Myslím si, že v lednu to bylo.
00:07:58 -A v únoru jsem šla rodit.
-Ty jo!
00:08:01 A ještě mě teda strašně mrzelo a to mě mrzí hrozně do dneška,
00:08:07 ta paní, ta Polka si ho tak omotala okolo prstu,
00:08:12 že prostě mu nakukala, že ta dcera není jeho.
00:08:21 A pak teda u soudu jsem chtěla, aby to otcovství se udělalo,
00:08:25 ale ten soudce řekl, že už to není potřeba, takže jsme to nechali být.
00:08:28 Asi po roce a půl najednou se s dcerou chtěl vidět.
00:08:31 Já jsem řekla, že když se teda takhle zachoval, že ne.
00:08:34 A za dva roky nato se oběsil.
00:08:41 Měla jste vlastně ještě odvahu, když to byl vlastně druhý vztah,
00:08:44 který skončil takovým zklamáním, měla jste odvahu
00:08:47 navázat další vztah, nebo už jste se bála?
00:08:51 -Bála jsem se, ale navázala jsem.
-A jak to dopadlo?
00:08:56 No, do třetice všeho dobrýho hrozně.
00:09:00 -Hrozně?
-Hm, taky.
00:09:02 Co se stalo? Já už se bojím ptát, co se dozvíme,
00:09:04 protože tohle byl už teda konec dost hrozný. -Dopadlo to tak...
00:09:07 Ze začátku to vypadlo normálně. Vlastně si mě vzal i s tou dcerou.
00:09:14 A po pěti letech jsem s ním otěhotněla.
00:09:22 To už jste se dost znali za tu dobu asi.
00:09:25 Druhou dceru.
00:09:27 -Narodila se vám dcera?
-Hm.
00:09:31 A on s vámi nezůstal?
00:09:34 Ne. My jsme se rozešli taky po sedmi letech,
00:09:38 co jsme spolu byli. -Takže když vaší dceři byly dva roky zhruba?
00:09:42 Rok a půl.
00:09:44 Tam už to nefungovalo, protože začaly automaty, alkohol.
00:09:47 A podváděl mě.
00:09:50 Ta nejstarší dcera do dneška mu nemůže přijít ani na jméno.
00:09:53 Té bylo v té době kolik, když se to dělo?
00:09:56 Osm.
00:09:59 Takže jste najednou zůstala sama se dvěma holčičkami.
00:10:03 Jak jste zvládala mateřství, zastoupit i otce?
00:10:07 -Bylo to těžký?
-Hrozně mně pomáhala moje mamka.
00:10:10 -Jo?
-Hm.
00:10:12 A právě mě... Pardon.
00:10:16 Strašně mě mrzí, čím si se mnou musela projít ta nejstarší dcera.
00:10:22 Ta druhá byla ještě malinká. A myslím si, že ji to poznamenalo.
00:10:26 -Kolik je jí teď let?
-22.
00:10:31 V čem, si myslíte, že ji to poznamenalo?
00:10:33 Že neprožila žádný dětství. Nebo dětství?
00:10:37 Já když jsem se teď naposledy vdala, tak dceři bylo...
00:10:43 Deset, jedenáct.
00:10:47 A od tý doby, si myslíte, že už zažívá hezké věci s vámi,
00:10:50 že už je to dobrý? -Ona teď už žije sama, ale myslím si,
00:10:53 že díky mýmu současnýmu manželoj
00:10:58 to dětství pak přeci aspoň nějaký ještě měla.
00:11:01 A mýho manžela má hrozně moc ráda.
00:11:03 A bere ho jako za svýho pravýho tátu.
00:11:06 -I ta druhá dcera.
-Takže se vám to povedlo nakonec.
00:11:09 -Jo. -Mít tu rodinu, po které jste toužila.
00:11:12 Nicméně to jsme se dostali do současnosti,
00:11:16 ale po tom, když vlastně byla ta situace, že jste byla sama,
00:11:19 měla jste osmiletou dceru, rok a půl let malou holčičku,
00:11:23 tak jste asi nechtěla s nima zůstat sama.
00:11:26 Právě že ne. A dost jsem cítila, že jim ten táta chybí.
00:11:29 Hlavně u tý starší dcery. Ona třeba přišla od sousedů,
00:11:34 tam měli tři děti, přišla a říkala: Mami, my jsme si tak hráli
00:11:38 s jejich taťkou, já bych si taky takovýho přála.
00:11:41 A já nevěděla, co jí mám říct.
00:11:43 A já jsem v tu dobu, opravdu nekoukáte na sebe,
00:11:46 ale najít hlavně tátu svým dětem.
00:11:50 Jak jste se rozhodla, že ho najdete?
00:11:52 Strašně to je těžký. Přes seznamovací agenturu.
00:11:55 Dala jsem si inzerát a hned za dva dny nato se mně ozval pán.
00:12:00 Tak jsem si říkala, že to je nějak hrozně brzo za dva dny.
00:12:03 Tak jsme si dali schůzku a povídáme si a asi za hodinu
00:12:06 z něj vylezlo, že ta seznamovací agentura je jeho.
00:12:10 A že si vás vybral?
00:12:13 Jo, já jsem dřív vypadala, si myslím, docela dobře.
00:12:15 Vypadáte pořád dobře. Vy jste hrozně sebekritická.
00:12:18 -Sluší vám to.
-Tak teď už můžu bejt babička.
00:12:23 Nevypadáte na babičku. No, takže si vás takhle vyzobnul,
00:12:27 vybral si vás.
-No.
00:12:30 A jaké to bylo, jaký byl ten vztah?
00:12:32 Jo, hrozně fajn.
00:12:34 Asi jsme si vzájemně ze začátku nějak nedůvěřovali.
00:12:38 A myslím si, že on si mě našel proto,
00:12:42 i když věděl, že hledám vážný vztah a mám dvě děti,
00:12:46 ale spíš asi podle toho, jak jsem dřív vypadala, tak asi...
00:12:50 -Jak jste vypadala?
-No, blondýna štíhlá.
00:12:54 -Blondýna?
-Hm.
00:12:57 Co to je za změnu? Nebo jaké jsou vaše vlasy?
00:13:00 No hrozná změna úplně. Moje vlasy mám hnědé.
00:13:07 Takže si vás vybral, i když věděl, že jde o vážný vztah,
00:13:10 tak hlavně podle toho, jak jste vypadala. A podařilo se to změnit?
00:13:14 -Začali jste si důvěřovat?
-No, myslím si, že částečně.
00:13:17 Ale tam hrála velkou roli jeho babička,
00:13:19 on s ní bydlel v domečku, která asi si myslela,
00:13:23 že prostě ho chci kvůli tomu domečku, kvůli jeho penězům,
00:13:27 protože se měl dobře, kvůli jeho autu.
00:13:31 I když to vůbec žádná pravda nebyla.
00:13:33 Takže ta nesehrála moc dobrou roli, ta babička?
00:13:36 -Ne, vůbec.
-Nicméně díky tomuto příteli
00:13:38 jste získala lidi, kterých jste si strašně vážila. -Hm.
00:13:42 -A lidi, kvůli kterým tady dneska jste. -Ano.
00:13:45 -A to je kdo?
-Jeho rodiče.
00:13:48 Čím byli tak mimořádní? Oni nebyli takhle nedůvěřiví jako ta babička?
00:13:53 Ne.
00:13:55 Právě že mě přijali úplně senzačně. Každej mě takhle nepřijal.
00:13:59 Rozvedená ženská se dvěma dětma.
00:14:02 Nikdy mně neřekli nic špatného. Chovali se ke mně úplně senzačně.
00:14:09 Měla jste pocit, že u nich najednou vidíte tu fungující rodinu,
00:14:13 kterou jste do té doby nezažila? Ani jako dítě,
00:14:16 ani když už jste sama zakládala rodiny? -Určitě.
00:14:19 Když si člověk prochází pořád takovejhlema, tak si myslím,
00:14:23 něco to člověku dá. I když prožije samý takovýhle špatný věci,
00:14:28 tak vás to asi na druhou stranu zase jakoby posílí
00:14:31 a vidíte spoustu věcí líp než jiní.
00:14:34 Myslíte si, že vám dodali důvěru v to, že může rodina fungovat?
00:14:38 -Určitě jo.
-Nebo víru v to.
00:14:41 Jak dlouho jste byla v té rodině?
00:14:43 -Jak dlouho jste chodila s jejich synem? -Přes rok.
00:14:47 Ale tam to skončilo z důvodu toho,
00:14:49 protože jsem si myslela, že on neví pořád, co chce.
00:14:55 Díky jeho babičce. V tu dobu jsem si myslela taky,
00:14:58 on si přál ještě dítě, že už nebudu moct otěhotnět,
00:15:02 takže to bylo takový celkově...
00:15:07 Litujete toho, že jste to ukončila, nebo že ten vztah skončil?
00:15:10 Tak teď mám svýho manžela ráda. Asi prostě já...
00:15:15 Život je takovej tak, jak to má bejt. Teď už ne.
00:15:21 Ti jeho rodiče sehráli nějakou roli v tom roce toho života,
00:15:26 nebo i dál máte pocit, že jste si je nesla s sebou dál
00:15:29 a vaše dcery že je vnímaly, nebo že na ně vzpomínají?
00:15:33 Ta nejstarší dcera určitě jo. Ta si na ně vzpomíná.
00:15:37 -Brala je jako babičku a dědečka?
-To ne, to ne.
00:15:41 Ale měla je ráda taky.
00:15:44 -A jak oni přijali vaše dcery?
-Právě že úplně skvěle.
00:15:48 Oni vždycky říkali, když jsme se bavili:
00:15:51 Vždyť ty holky budou taky naše.
00:15:56 Proč jste si je pozvala do Pošty pro tebe?
00:16:00 Protože bych jim za to všechno chtěla poděkovat,
00:16:02 jak se ke mně chovali.
00:16:08 Já nevím, jestli teď najdu ty správný slova.
00:16:12 Prostě když projdete samým takovýmhle špatným, tak jak říkám,
00:16:16 vážíte si spoustu věcí, i kolikrát maličkostí,
00:16:19 který pro jiný lidi jsou normální.
00:16:22 Je fakt, že jsou lidi, který prožijou ještě horší věci
00:16:26 než já, to taky mi dalo sílu, jo.
00:16:30 Já jsem třeba před 7 rukama přišla o silně nedonošenou holčičku.
00:16:33 Druhý den po porodu mně zemřela.
00:16:38 -To muselo být moc těžký.
-Bylo.
00:16:42 -A ve mně to hrozně zůstalo.
-Pořád na ni myslíte?
00:16:47 Určitě jo, i když jsem ji neviděla.
00:16:51 Hm. A přesto ve čtyřiceti jsem se nedávno odhodlala
00:16:57 ještě o jeden pokus.
00:17:02 Jezdili jsme po různých doktorech a tam mi řekli i specialisti,
00:17:06 kteří jako na tohle jsou, že neotěhotním už, že to nejde.
00:17:12 Tak jsem asi tři dny nato jela... Nevím, jestli můžu tady jmenovat.
00:17:16 -Asi jo. -Do Kostelce k panu doktoru Doležalovi.
00:17:21 To je anděl pro nás na celý život a moc mu děkujeme.
00:17:26 Za tři týdny nato jsem byla těhotná.
00:17:29 Co s vámi udělal?
00:17:37 Napumpoval mě lékama šíleně.
00:17:40 Za tři týdny jsem přišla tam a zavedli mně tři embrya.
00:17:49 -No a teď máte miminko? -Máme Valentinu Kateřinu dva a půl roku.
00:17:55 A to je ta vaše současnost, kdy máte manžela, žijete společně.
00:18:00 A nejstarší dcera jste říkala, že už odešla.
00:18:04 -Takže jste šťastná teď?
-Určitě jsme za ni šťastní.
00:18:07 I když to je hroznej čert. Ale prostě je to nádherný.
00:18:14 I když člověk někdy je utahanej
00:18:17 Ale penězi to nenahradí. Já nevím, jak to mám říct.
00:18:23 Ráno, když se probouzíte, a hned ahoj, mamko a okolo krku.
00:18:27 -Prostě to je...
-To znám. To je moc krásný.
00:18:33 Tak ale zpátky k těm, které jste si pozvala.
00:18:35 Jak oni snášeli, nebo jak brali, že jste se rozešli s tím jejich synem?
00:18:39 No, já jsem odtamtud prostě jednou odešla,
00:18:44 protože jsem viděla, že to nemá cenu.
00:18:47 Tak jsem tam napsala lístek, zavřela jsem dveře a šla jsem.
00:18:49 -Vy jste se s nima nerozloučila?
-Ne.
00:18:53 -A měli jste možnost...
-Ale viděla jsem je potom.
00:18:55 Oni mně přivezli nějaký věci. A jeho maminka, toho Petra
00:19:00 pak mi říkala, že to nesla strašně těžce, že to strašně obrečela.
00:19:04 Jo? A od té doby jste se viděli, nebo se vídáte?
00:19:09 Vídáme se tak jednou za tři roky. Třeba si dáme nějak vědět.
00:19:13 Já tam přijedu a jdeme spolu do cukrárny,
00:19:16 popovídáme si.
00:19:18 -Ptají se na holky? -Určitě.
-Pamatují si na holky?
00:19:20 Hrozně, jo.
00:19:25 Já jsem říkala na začátku, že jste si uvědomila, že život je krátký
00:19:29 a že je potřeba rychle plnit předsevzetí. Tak se podíváme na to,
00:19:32 jestli se vám to vaše předsevzetí splnit podaří,
00:19:34 jestli pošťák Ondra pro vás našel vaše bývalé skoro tchány.
00:19:39 Tak prosím!
00:19:46 Rumcajs, Manka, Cipísek a les Řáholec.
00:19:49 To jsou pojmy pro mě neodmyslitelně spjaté s městem Jičín.
00:19:52 A právě tady teď budu hledat paní Dagmar a pana Eduarda.
00:19:56 Zatím ahoj.
00:19:59 Tak jdeme na to.
00:20:06 Hnedka první zvonek.
00:20:09 Tak! Budou doma, nebo nebudou?
00:20:14 -Dobrý den. -Dobrý den.
-Můžete na chvilinku?
00:20:17 -Vždyť je tady zima. -Bude to minutka, bude to fofrovačka.
00:20:20 -My bychom vás pozvali.
-Děkuju moc. Já vás zdravím.
00:20:23 Začnu u vás. Pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe.
00:20:27 Pošťák Ondra. Eduard, Dagmar? Souhlasí? -Ano.
00:20:32 Mám tady pro vás dohromady pozvání do pořadu Pošta pro tebe.
00:20:36 Někdo by se s vámi chtěl vidět, pokud jste bývalý projektant.
00:20:40 -No. To jsem.
-Jo? Tak výborně.
00:20:42 -Kdo převezme obálku?
-Manžel třeba. -Pan manžel.
00:20:45 Tady máte pozvánku. Kdo, myslíte, že vás by mohla zvát?
00:20:49 Vás dva dohromady.
00:20:53 Někdo z příbuzenstva, že jo, z příbuzných.
00:20:56 -Já nevím.
-Ale když jsem byl projektant.
00:21:00 -No, to spíš tebe asi.
-Vás dva, vás dva.
00:21:05 Nás dva? No, to nemám tušení. Teda opravdu skutečně nemám.
00:21:10 -Taky netušíte?
-A tady z republiky?
00:21:13 No, myslím si, že z České republiky to někdo bude.
00:21:17 -No opravdu.
-Nevíme, nevíme, nemáme tušení.
00:21:21 Koho bychom znali jako z dřívějších dob.
00:21:23 Každopádně jestli chcete se dozvědět, kdo vás tam hledá,
00:21:27 tak budete muset přijít k nám do studia.
00:21:29 -Aha.
-Tak co vy na to?
00:21:32 -Tak zajímá nás to. -Kdy to má být, to je tady vevnitř?
00:21:35 -Zhruba za čtrnáct dnů.
-Do Prahy?
00:21:38 -No.
-A jéje!
00:21:41 Výlet do Prahy. Uděláte si, nebo neuděláte?
00:21:45 My bychom se styděli do kamery.
00:21:47 On řídí auto, ale ještě jsme nikdy nebyli takhle jako.
00:21:52 Tak uvidíte? Necháte si to ještě projít hlavou?
00:21:54 -Necháme si to projít hlavou.
-Možná za zkoušku by to stálo.
00:21:59 -Nevím, no.
-Dobře, necháme to takhle.
00:22:03 Nevíme. V tuto chvíli nevíme, jestli přijdete, nebo ne,
00:22:06 Aspoň do poslední chvíle budeme napnutí, jestli přijdete, nebo ne.
00:22:10 -Jak vám dáme vědět?-Vydržte chvilku. Teď se rozloučíme s Ester,
00:22:13 která se na nás dívá skrze kameru. Esterko, buď napnutá.
00:22:17 Já ti ve studiu řeknu, jestli Dagmar a Eduard přijedou.
00:22:21 -Pa, pa!
-Zdravíme.
00:22:34 Ondra říkal, že mám být napnutá. Já jsem teda. Co vy?
00:22:37 -Já taky.
-Byli hodně překvapení.
00:22:40 Říkali, že někdo příbuzný by si je mohl pozvat.
00:22:43 Až mě uviděj, tak se začnou smát.
00:22:46 No tak, kdo ví, jestli tady ale nakonec budou.
00:22:50 Už to jsou přeci starší lidi.
00:22:54 Byli z toho takoví nervózní, tak já jdu zjistit, jak to dopadlo.
00:22:57 Děkuju.
00:22:59 Ondro, jsem napnutá. Ty jsi říkal, že mám být napnutá,
00:23:02 že mi ve studiu řekneš, jak to dopadlo, tak jak to dopadlo?
00:23:06 Ester, dopadlo to, řekl bych, tak nějak
00:23:09 asi ve výsledku možná kupříkladu dobře.
00:23:13 -Dagmar a Eduard jsou tady.
-Díky.
00:23:32 Já vás zdravím, dobrý večer. Prosím.
00:23:38 Dobrý večer. Prosím.
00:23:39 -Dobrý den, Dagmar!
-Dobrý den. -Prosím, posaďte se.
00:23:44 -Dobrý den. -Dobrý den.
-Vítám vás. Prosím, posaďte se.
00:23:51 To jsem ráda, že jste si to nakonec sem přijeli vyzkoušet.
00:23:54 Vy jste říkala, Dagmar, že byste to přeci jen zkusit mohli.
00:23:57 -Spíš já víc než manžel.
-Vy jste byla odhodlanější?
00:24:01 -Já jsem byla odhodlanější.
-Mně to přišlo už z té reportáže.
00:24:03 -Vám se nechtělo moc?
-Ne.
00:24:06 -Proč ne? -Nevím. Jsem už starej pecivál asi, nebo něco.
00:24:11 On by potřeboval omladit, paní Ester. Omladit.
00:24:15 Vždyť vypadáte oba moc dobře. Myslím, že omlazení nepotřebujete.
00:24:20 -No, tak je to fajn.
-Tak kdo, si myslíte,
00:24:23 že si vás mohl pozvat, kdo vás vystavil takovému napětí?
00:24:26 -Absolutně nevíme.
-Nevíte? -Ne.
00:24:31 -Já taky ne.
-Ne? -Ne. Skutečně.
00:24:34 Někdo si pozval vás oba, to znamená, že musí znát vás oba.
00:24:39 Nestěhovali jste se třeba v průběhu života,
00:24:42 že byste někomu odjeli, zmizeli?
-Bydleli jsme v Jihlavě.
00:24:47 Pak jsme se stěhovali do Nové Paky, potom do Jičína.
00:24:50 -To jste změnili docela místa.
-Takže jsme změnili místa.
00:24:53 Protože já jsem z Jihlavy a manželka z Paky,
00:24:56 takže vlastně jsme se posunuli ke Krkonošům.
00:25:01 To musí být asi někdo z dřívějška, z dřívější doby.
00:25:04 -A jak dlouho jste spolu?
-Čtyřicet. -Čtyřicet let.
00:25:09 Kolik máte dětí? Jak máte velikou rodinu?
00:25:11 Mluvili jste o synovi.
00:25:13 Já jsem podruhé vdaná, takže já mám syna.
00:25:18 A manžel je podruhé ženatý a ten má taky syna.
00:25:22 Takže každý máme syna svého.
00:25:26 -Každý svého?
-Každý syna svého, no.
00:25:29 -Společného žádného?
-Ne. Společného ne.
00:25:34 Já jsem ho celý život neviděl. Vlastně žiju v rodině manželky.
00:25:38 -On se brzo rozváděl manžel.
-A toho syna jste ztratil,
00:25:42 s tím jste nebyl v kontaktu?
-No, po 30 letech asi trošičku.
00:25:46 -Jeden čas několikrát přijel.
-Pár měsíců.
00:25:51 Mrzí vás, že s ním nejste?
00:25:54 Tak nevím. Dneska už každej žije samostatně.
00:26:00 Ale byl jsi rád, že jsi ho viděl, když přijel k nám.
00:26:03 -To jsem ho rád viděl.
-To byl rád manžel.
00:26:05 Vy jste taky byla ráda, taky jste se s ním setkala?
00:26:07 No jistě, taky. Hlavně já jsem ho zvala.
00:26:09 Vy jste byla tím iniciátorem? Já to vnímám, že jste
00:26:12 ten aktivnější článek rodiny. Ženy často bývají aktivnějšími.
00:26:18 A co kdyby to byl ten syn? Napadlo vás to, přemýšleli jste o tom?
00:26:22 Nevím, proč by to dělal, když ví, kde bydlím.
00:26:26 Jako to nechápu. To bych nepochopil.
00:26:29 Asi by bylo taky pravděpodobnější, že by si zval vás samotného,
00:26:32 ale tím, že jste se setkali...
-To nás taky napadlo, viď?
00:26:38 My se můžeme kdykoli vidět, kdyby jako by na to přišlo.
00:26:42 Kdyby chtěl, tak by mohl se přihlásit, jistě, samozřejmě.
00:26:49 -Takže...
-Takže pořád nevíte?
00:26:52 -No skutečně. -Chcete už dozvědět, kdo je tam za tou stěnou?
00:26:55 -No.
-Díváte se na Poštu někdy?
00:26:58 Teď jsme se dívali na celou. A někdy jenom, když jsou reklamy,
00:27:02 tak jsme to jako zkusili, ale teďka jsme se už dívali,
00:27:05 abychom věděli... -Už jste to natrénovali, nastudovali.
00:27:09 -Do čeho jdeme.
-Takže víte, do čeho jdete.
00:27:11 Tady na té obrazovce uvidíte člověka, který si vás pozval,
00:27:14 a pak se můžete rozhodnout, jestli se chcete setkat osobně.
00:27:17 Tak, prosím!
00:27:35 -Dobrý den, ahojky!
-Ne!
00:27:38 No tak to je šok.
00:27:41 To je teda opravdu šok.
00:27:44 Ivanka.
00:27:50 Já jsem si vás sem pozvala už na začátku prázdnin.
00:27:54 Já jsem nevěděla, že se uvidíme,
00:27:58 nebo jak jsme se viděli před měsícem.
00:28:02 A pozvala jsem si vás proto, abych vám řekla,
00:28:07 že vás mám moc ráda.
00:28:09 A že vám děkuju za to, jak jste se vždycky ke mně chovali.
00:28:14 A hrozně ráda bych se s vámi chtěla vídat častěji,
00:28:17 jestli by to bylo možný.
00:28:20 Jste lidi, kteří mi zůstali hrozně v srdci.
00:28:28 Já vím, že už se vám nikam nechce moc jezdit,
00:28:32 ale třeba kdybychom se mohli aspoň, já nevím, párkrát vidět za ten rok,
00:28:37 kdyby bylo hezky. S malinkou se někam podívat do zoologický
00:28:41 nebo někde na kávu.
00:28:46 Ano, jistě.
00:28:49 To je překvapení.
00:28:51 Moc vám děkuju za všechno, jak jste mě tenkrát přijali.
00:28:54 Moc na vás ráda vzpomínám.
00:29:01 Jsme fakt překvapení.
00:29:04 -To vás překvapilo? Ivana vás nenapadla? -Ne.
00:29:06 Ale já jsem vám to říkala před měsícem, že vás mám moc ráda.
00:29:10 Já jsem tomu ale nevěřila.
00:29:13 Teda že nás máš ráda, to jsem věřila.
00:29:18 Je to skutečně velký šok.
00:29:26 Příjemný, příjemný.
00:29:27 Jo? Já jsem říkala, že až mě uvidíte, že se začnete smát.
00:29:31 Říkala jste, Dagmar, že je to příjemný šok.
00:29:34 Já jsem říkala, že máte možnost se rozhodnout,
00:29:36 jestli se chcete setkat s tím, kdo si vás pozval. Je to tak?
00:29:39 -Můžu nechat odstranit stěnu?
-Ano, jistě.
00:29:41 -Eduarde, souhlasíte taky?
-Jistě!
00:29:43 Prosím, dejme stěnu pryč!
00:29:56 Jsi naše zlato.
00:30:00 Nezlobíte se na mě, že jsem vás takhle vytáhla?
00:30:04 Ne. Jsi zlatá.
00:30:10 Ivana říkala, že jste byli pro ni první rodinou,
00:30:14 kterou zažila, která fungovala. Viděla váš hezký vztah.
00:30:17 Že jste jí dodali naději v to, že takové rodiny můžou být.
00:30:20 A možná i díky vám teď žije šťastně, má rodinu,
00:30:23 tak to je vaše veliká zásluha.
-Ano, to jsme ale moc rádi.
00:30:27 To jsme si vůbec neuvědomili.
00:30:29 Skutečně, rádi jsme tě viděli, když jsme byli v Hradci, to všecko,
00:30:33 rádi jsme, když zavoláš, a jsme rádi, žes nás pozvala.
00:30:38 Jste rádi? Nezlobíte se na Ivanu, že vás vytáhla do Prahy?
00:30:41 Rozhodně ne. Ne, nezlobíme se, jsme moc rádi.
00:30:45 -A budeme se moct vídat víckrát?
-Doufám, že ano.
00:30:49 Tak moc mě těšilo, Ivano. Mějte se hezky. Na shledanou.
00:30:52 -Strašně moc vám děkujeme.
-Dagmar, moc děkujeme za to,
00:30:54 že jste přijeli.
-Děkujeme taky. Na shledanou.
00:30:56 Mějte se hezky. Prosím!
00:31:14 Petra je na světě dost sama.
00:31:16 S rodiči, kteří ji vychovali, se nevídá.
00:31:18 Díky dnešnímu setkání v Poště pro tebe by se chtěla definitivně
00:31:21 usadit v životě. Doufá, že najde rodinu, kde pro ni bude místo.
00:31:25 Přichází Petra!
00:31:37 Dobrý den, Petro. Vítám vás. Prosím.
00:31:44 -Já jsem prozradila v úvodu, že hledáte rodinu... -Biologickou.
00:31:48 Kde pro vás bude místo. Biologickou rodinu hledáte.
00:31:51 Co vás k tomu přimělo? Jaká byla ta rodina, ve které jste vyrostla?
00:31:55 Jak to bylo s vámi, když jste byla malá?
00:31:58 Byly tam rozdíly mezi mnou a bratrem,
00:32:02 že bratrovi vlastně jakoby dávali víc a mně míň.
00:32:06 -Že mi to jako přišlo líto.
-Bratr je starší než vy?
00:32:10 Je starší o dva roky a taky adoptovaný.
00:32:12 Aha! Vy jste byli oba adoptovaní. Ale to jste asi nevěděla.
00:32:15 -Nebo věděla jste to odmalinka?
-Já jsem zjistila,
00:32:18 že jsem adoptovaná, tak, že když ti rodiče nebyli doma,
00:32:23 tak jsme si s bratrem prohlíželi fotky a byla tam vlastně,
00:32:26 jak stojím v dětský postýlce, byl mi asi rok, a on mi říká...
00:32:29 Když jste si povídala s tím bratrem, to už jste byla starší.
00:32:33 -Kolik vám bylo?
-Těch devět. Osm, devět, no.
00:32:38 Tak mi vlastně říká, jestli vím, odkud je tahle fotka.
00:32:42 Já říkám: Nevím. On říká, abych to jako neříkala adoptivním rodičům,
00:32:46 tak mi řekl, že jsem adoptovaná.
00:32:49 -A řekl vám, že on taky?
-Taky.
00:32:54 Co jste na to říkala?
00:32:56 V tý době jako jsem to nějak nevnímala.
00:32:59 -Vy jste se nešla zeptat rodičů, jak to je? -Ne.
00:33:02 -Proč ne?
-Já jsem to nějak neřešila.
00:33:05 Až potom vlastně v těch patnácti,
00:33:08 tak jsem jako se šla zeptat tý adoptivní mámy.
00:33:12 A ta mi jako řekla, že se na tohle téma nechce bavit.
00:33:17 -Vůbec vám k tomu nic neřekla?
-Ne, ne.
00:33:21 Proč vám o tom nechtěla říct, když už věděla teda, že to víte?
00:33:25 -Nevím.
-A táta o tom taky nechtěl mluvit?
00:33:27 Ten třeba když byla nějaká...
00:33:29 Třeba když já jsem byla jako v pubertě byla drzá na ně
00:33:33 nebo něco, tak mi říkali... Tak vlastně táta přišel a říkal:
00:33:38 Kdybychom si tě nevzali z dětskýho domova,
00:33:43 tak kde bys skončila? Furt mi to takhle jako předhazoval,
00:33:46 že jsem to měla na talíři.
00:33:49 Takže vám to jakoby vyčítali skoro?
00:33:52 Tak mi to taky tak přišlo no. Jako že...
00:33:55 Říkala jste, že byly rozdíly v tom, jak se chovali k vám,
00:33:59 jak k bratrovi. V čem se to projevovalo třeba?
00:34:02 Třeba když jeli na dovolenou, tak bratrovi nakoupili třeba džíny,
00:34:07 prostě oblečení, no a mně dovezli třeba pytlík bonbonů.
00:34:12 Jaký jste měla vztah k bratrovi jako malá?
00:34:15 Žárlila jste na něj?
00:34:16 Já jsem to nějak... Jako mrzelo mě to,
00:34:19 ale já jsem to prostě v sobě dusila. Já jsem...
00:34:24 A byl někdo v té rodině, s kým byste si mohla o tom popovídat,
00:34:28 nebo u koho byste cítila, že vás má rád, nebo že vás má radši?
00:34:32 Tak zčásti babička, která teda umřela.
00:34:36 Ale ta taky moc nechtěla o tomhle mluvit.
00:34:39 Ta mi zase říkala, ať si jdu za mámou, že ta ví víc.
00:34:45 A vy jste od rodičů nikdy nezažila, že by vás třeba pochovali,
00:34:48 nebo že by vám třeba dali najevo, že vás mají rádi?
00:34:52 Když jsem byla menší, tak občas od otce, ale od mámy ne.
00:34:58 A byli na vás přísní? Bili vás třeba někdy?
00:35:01 Hm. Já jsem třeba i za bratra odnášela.
00:35:04 On třeba něco proved, ale já jsem to nevysvětlila,
00:35:08 že jsem to nebyla já, a už jsem třeba dostala za to.
00:35:12 A myslíte si, když na to nahlídnete teď zpětně
00:35:15 už jako velká holka, že jste třeba byla problematičtější
00:35:19 než bratr, nebo jste víc zlobila, nebo ve škole?
00:35:21 Nebyla jsem svatá, jako přiznám to, dělala jsem taky problémy.
00:35:26 Ale kdo ne, že jo, v tom věku?
00:35:32 Jak dlouho jste v té rodině zůstala?
00:35:35 -Měla jste tendenci jít brzo pryč?
-Hm. Já jsem jim řekla,
00:35:37 že mi padne osmnáct let a odcházím.
-A to se stalo? -To se stalo.
00:35:41 Kam jste odešla?
00:35:43 Bydlela jsem asi týden u kamarádky
00:35:46 a pak vlastně jsem se poznala s dcery otcem.
00:35:51 S tím jsem byla dva roky.
00:35:54 Ten mě vlastně mlátil.
00:35:57 Pil alkohol taky. Tak jsem od něj odešla.
00:36:00 Co říkali rodiče na to vaše soužití? Přijali vašeho partnera?
00:36:03 Ne, ne. A pak vlastně začalo, protože on vlastně byl
00:36:09 ve výkonu trestu, takže to začalo vlastně na baráku.
00:36:13 Oni měli rodinnej barák, a tam že se ztrácí věci.
00:36:18 -Takže mě tahali po policajtech.
-A vy jste tam bydleli s nima?
00:36:21 Ne, ne.
00:36:23 -Oni obviňovali toho vašeho partnera, že něco vzal? -I mě.
00:36:26 Že my jsme tam přijeli a že jsme jim vykradli barák.
00:36:31 Snažila jste se jim to vysvětlit, nebo mluvili jste spolu o tom?
00:36:35 Oni mi nedali šanci.
00:36:38 On prostě je takovej otec, že on věří spíš cizím než vlastním.
00:36:43 Jakoby dětem. Ne vlastním, ale dětem.
00:36:48 -Ten vztah se nakonec rozpadl teda?
-Hm, loni v říjnu. S nima jakože.
00:36:55 Ale já myslím s tím partnerem, s otcem vaší dcery.
00:36:58 -Jo. Po 2 letech. 2 a půl roku.
-A zůstala jste sama s dcerou teda?
00:37:01 Chvilku jsem byla sama.
00:37:03 Pak jsem si našla ve Varech ubytovnu. Tam jsem...
00:37:07 Nešla jste k rodičům, když jste zůstala sama?
00:37:10 Na chvilinku jenom. Asi na 14 dní, protože tam to pak zase neklapalo.
00:37:14 Zkusila jsem to. Říkám: Dobře, tak mám holku,
00:37:17 budou třeba jiní. Ale bylo to to samý.
00:37:21 Tak jsem odešla a našla jsem si ubytovnu v Karlových Varech.
00:37:26 A tam jsem vlastně poznala přítele jakoby.
00:37:30 Pak jsme se vzali a rok po svatbě jsme se rozvedli.
00:37:35 Nebyla to dobrá volba? Nebyl to dobrý přítel?
00:37:38 Jako byl, ale možná ta svatba no, jak podle pověry.
00:37:42 -Myslíte?
-Nevím. Nevím.
00:37:44 Co se začalo dít po svatbě?
00:37:47 Našel si jinou, protože jsme dělali v Moseru oba dva.
00:37:52 A on si tam vlastně začal s jednou z toho vlastně jako úseku.
00:37:58 Takže jste zůstala znovu sama?
00:38:01 Chvilku jsem byla sama, dva roky jsem byla sama
00:38:06 a potom jsem si našla dalšího partnera.
00:38:09 Ten bohužel fetoval, ale já jsem to nevěděla.
00:38:13 Já jsem to zjistila vlastně až po nějaký době.
00:38:16 Nevím, jak ti adoptivní rodiče se tady to dověděli, že on fetuje.
00:38:20 -A jak fetoval? Píchal si drogy?
-Hm.
00:38:23 My jsme spolu začínali a on vlastně třeba na měsíc,
00:38:28 na čtrnáct dní jako zmizel. Ale mně to nedošlo prostě jako.
00:38:35 No. Takže zase další špatnej partner.
00:38:38 A rodiče, když se to dozvěděli, tak to nějak řešili?
00:38:40 Řešili to tím, že mi odebrali přes sociálku vlastně holku.
00:38:45 Do pěstounské péče si ji vzali.
00:38:50 Myslíte si, že to od nich nebylo dobře,
00:38:53 nebo nepřemýšlela jste o tom, jestli to nemysleli dobře,
00:38:57 aby pomohli vám i dceři?
-Já si myslím, že to bylo tak,
00:39:00 protože za mnou jezdil na tu ubytovnu bratr.
00:39:04 A on vlastně se choval jakoby brácha,
00:39:08 ale potom jezdil k rodičům na barák a tam jim všechno oznamoval.
00:39:13 Protože já jsem si mu postěžovala. A to jsem udělala chybu.
00:39:17 Oni to pak použili proti mně.
00:39:22 A jak dlouho byla vaše dcera v jejich péči?
00:39:25 Pět let. Od osmi do dvanácti.
00:39:33 Vídali jste se v tu dobu?
00:39:35 No, chtěla jsem s dcerou mít kontakt,
00:39:40 ale otec byl stará škola. Nebo je. Jelikož jsem kuřák,
00:39:46 takže mi zakazoval styk kvůli cigaretám. S holkou.
00:39:51 Já jsem chtěla půjčit dceru na víkend,
00:39:55 a on mi řekl: Ne. Až přestaneš kouřit, budu ti půjčovat dceru.
00:39:59 Takže jste se s ní nevídala?
00:40:01 Asi rok a půl mi takhle zakazoval,
00:40:03 jenže holka mi potají volala vždycky.
00:40:07 A asi po tom roce a půl to povolilo,
00:40:12 začal mi ji jakoby, že jsem ji mohla navštěvovat.
00:40:16 A po nějakým čase už mi ji i půjčoval i na víkendy.
00:40:19 Protože to jsem šla na sociálku, že mi ji nechce půjčovat,
00:40:24 tak potom jestli oni mu volali, nějak mu domluvili.
00:40:27 Bylo vám těžko? Bylo vám smutno bez dcery?
00:40:30 Hm.
00:40:33 A myslíte si, že to byla vina těch rodičů, nebo že třeba i vy
00:40:36 jste něco tam udělala špatně, že to takhle se stalo?
00:40:39 Určitě tam možná byla i chyba ve mně jako,
00:40:42 ale jako většina, si myslím, že to bylo z jejich strany.
00:40:48 -Jo? -Hm.
-Vaše dcera tam nechtěla být?
00:40:51 Ne. Ta to tam měla to samý, co já.
00:40:55 Vaše dcera vás sem doprovodila. Dobrý večer, ahoj.
00:40:58 Dobrý večer.
00:41:04 Jak ty vzpomínáš na tu dobu u babičky a u dědečka?
00:41:07 -Bylo ti smutno po mámě?
-No. Já jsem za mámou utíkala
00:41:11 od nich. Když oni jeli třeba na včely, tak já jsem šla za mámou.
00:41:15 Protože máma vlastně bydlela kousek.
00:41:19 -Takže jsi byla ráda, když ses potom mohla vrátit k mámě? -No.
00:41:23 Jak se to povedlo, že potom mohla Katka k vám zpátky?
00:41:27 Protože jsem si našla potom partnera, s kterým jsem do dneška.
00:41:31 Jsme spolu, bude to už jedenáctý rok.
00:41:34 A on viděl teda, že jsme si koupili byt,
00:41:38 že už teda mám kam s holkou jít, že už má nějaký zázemí.
00:41:46 Takže jako pak sám se rozhodl a řekl,
00:41:49 že sepíše návrh o vrácení do péče.
00:41:53 -Jste teď v kontaktu s rodiči?
-Ne.
00:41:56 -Ani Katka se nevídá s nimi?
-Ne.
00:41:58 -Úplně jste to uzavřeli?
-Ano. -A s bratrem?
00:42:01 -Taky ne. Ani nemám zájem už.
-Ne? -Ne.
00:42:05 A je to hlavně důvod, proč jste dneska tady,
00:42:08 proč byste tak chtěla mít tu svoji rodinu?
00:42:10 Důvod je ten, že chci poznat moji biologickou rodinu,
00:42:14 kam vlastně jakoby patřím.
-Vy jste se nám ozvala už dávno.
00:42:19 Ano. A vy jste mi odepsali, že mám málo údajů.
00:42:22 -Vy jste nevěděla skoro nic.
-Jenom rodiče jsem měla.
00:42:25 Co se vám podařilo? Vy jste mezitím pátrala hodně sama?
00:42:29 Já jsem pátrala, takže jsem začala vlastně v tom kojeneckým ústavu,
00:42:33 kde já jsem byla. Tam jsem si opsala rodiče.
00:42:36 No a vlastně ta paní ředitelka mi pomohla, poradila,
00:42:40 že si mám jako obeslat dětský domovy takhle v tom okolí.
00:42:45 Tak se mně ozvali z Horního Slavkova, že tam byli umístění
00:42:48 tři sourozenci. Tak jsem tam jela a zas jsem si to opsala.
00:42:52 Takže jste věděla, že jste byli čtyři minimálně.
00:42:54 -Z osmi dětí já jsem nejmladší.
-Osm sourozenců a vy nejmladší?
00:42:59 -Hm. -Takže tři se vám podařilo takhle vypátrat v dětském domově
00:43:03 a nějaké další jste taky zjistila?
-Oni byli prý nějaký tři v péči
00:43:07 jako normálně u rodičů a pět jich bylo umístěno.
00:43:13 -Do dětských domovů?
-Hm.
00:43:15 A dozvěděla jste se důvod, proč jste nebyli doma s rodiči?
00:43:18 -Co tam bylo za problém?-Nevím. Ale když jsem pročítala tu výpověď
00:43:22 jakoby tý matky, tak ona tam říká, že neví,
00:43:26 proč jí nejmladší dítě vzali, a že by chtěla nejmladší dítě domů.
00:43:30 A že ten otec požíval alkohol a že ona se s ním chce rozvést.
00:43:36 Takže máte pocit, že o vás stála, že vás chtěla?
00:43:40 Pocit tam je, ale nevím. Právě bych chtěla i vědět, proč, že jo?
00:43:45 A ti vaši biologičtí rodiče ještě žijí? To víte, nebo nevíte?
00:43:49 -Nevím.
-Nevíte nic, to jste nezjistila.
00:43:51 -Sourozenců by mělo být...
-Sedm. Se mnou osm.
00:43:58 Takže teď jste tady.
00:44:00 Snad pro vás pošťák Ondra někoho našel.
00:44:03 Dcera vás doprovodila jako podpora,
00:44:05 nebo by taky chtěla poznat vaši rodinu? -Taky by chtěla.
00:44:08 Je to tak, Katko?
00:44:11 -Tak se podíváme, koho pro vás má Ondra? -Určitě. Děkuju.
00:44:14 Prosím.
00:44:21 Ahoj, Ester! Právě se nacházím v Horšovském Týně,
00:44:24 kde bydlí také paní Helena, která se mi ozvala na výzvu,
00:44:27 že hledám paní Marii Kautskou a její děti.
00:44:30 Tak pojďme honem rychle zjistit, kdo že to paní Helena je.
00:44:35 Jdeme za paní Helenou. Zjistíme, kdo to je.
00:44:37 A co všechno mi prozradí.
00:44:40 Pošťák Ondra tady dole. Prosím pěkně, mluvím s paní Helenou?
00:44:45 -Ano. -Helenko, já pro vás mám pozvání do Pošty pro tebe.
00:44:48 -Přijdete si pro něj?-Ano, přijdu.
-Děkuju. -Prosím.
00:44:53 Helenka přijde.
00:44:55 -Dobrý den.-Pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe.
00:44:59 -Vy jste teda Helena?
-Ano.
00:45:01 Helenko, vy jste se nám ozvala na výzvu, kde jsme uveřejňovali,
00:45:04 že hledáme Marii. Řeknete mi příjmení? -Kautská.
00:45:07 Kautská a její děti. Tak pojďme postupně. Kdo je to Marie?
00:45:10 -Za svobodna byla Danielková.
-Ano. Kdo to je?
00:45:13 -Moje maminka. Byla. -Byla?
-Byla. Už je mrtvá.
00:45:16 Už je po smrti? Kdo, myslíte, že ji mohl hledat?
00:45:21 -Nevím. Rodina z Německa?
-Vy máte rodinu v Německu?
00:45:25 -Hm. -To znamená, i vy máte rodinu v Německu?
00:45:27 -Hm.
-Jo?
00:45:29 Dobře. Já vám každopádně předám pozvání do pořadu Pošta pro tebe.
00:45:33 -Helenko, kolik máte sourozenců?
-Já? No, asi devět.
00:45:38 -Prosím?
-No. Asi 9 dětí nás je, no.
00:45:41 -Určitě 9.
-Určitě 9?
00:45:44 No. Ale s třema nejsem v kontaktu.
00:45:47 Ví o tom, že hledáme takhle vaši velikou rodinu, ti sourozenci?
00:45:52 No, ti moji sourozenci, co jsem s nima v kontaktu,
00:45:54 ti ví všichni. Já jsem je avizovala.
00:45:56 Jo?
00:45:57 Takže jako ví to.
00:46:00 -Ví to, ale nevíte, jestli přijedou. -Nevím, jestli přijedou,
00:46:03 protože oni řekli, že na kameru nepůjdou.
00:46:07 Takže kolik vás tam nakonec bude? Možná jenom vy?
00:46:09 -Možná jenom já.
-Ale vy přijedete úplně na tuty?
00:46:12 -Na sto procent.
-Na sto procent? No dobře.
00:46:16 Alenko, takže my se uvidíme. Pardon, Helenko! Vy jste říkala,
00:46:19 že máte sestru Alenu. Tak. Takže, Helenko, my se uvidíme
00:46:23 u nás ve studiu.
-Dobře. -Já se na vás budu těšit.
00:46:26 -Já taky. -Esterka taky. Doufejme, že jich tam přijede co nejvíc.
00:46:29 Paní Esterce na shledanou a na viděnou s ní!
00:46:41 Tak tam zazněl ještě vyšší počet sourozenců.
00:46:43 No, 9.
00:46:46 -To je hodně.
-To je hodně, no.
00:46:47 -Já vím, že 8.-To je taky hodně.
-Já mám být nejmladší.
00:46:52 A o té sestře Heleně jste věděla? O té jste se dozvěděla?
00:46:55 Hm. Ta měla být umístěná právě v tom Horním Slavkově.
00:46:59 -V dětském domově?
-Hm.
00:47:02 -A má jinýho otce než teda já.
-Aha.
00:47:05 -Říkala, že je v kontaktu se 6 sourozenci. -No.
00:47:09 To znamená, že třeba jich přijde sem víc.
00:47:13 Nebo i kdyby přišla jen Helena, tak vám pomůže setkat se s ostatními.
00:47:16 -Určitě, určitě. -Jste připravená mít tolik sourozenců,
00:47:19 mít tak velkou rodinu?
-Jo. Jsem.
00:47:23 -Přejete si mít velkou rodinu?
-Hm.
00:47:26 Určitě jste si přála poznat se i se svými rodiči.
00:47:29 Teď jsme bohužel slyšeli, že vaše maminka už nežije.
00:47:32 -To vás mrzí asi určitě.
-Hm.
00:47:36 Uvidíme, jestli Helena něco ví třeba o vašem otci,
00:47:40 protože o tom, myslím, tam nezaznělo nic.
00:47:42 Tak jemu by už mělo být teďka nějak 84 let.
00:47:46 Oni byli teda jako starší.
00:47:48 Tím, že jste byla nejmladší z té spousty sourozenců.
00:47:51 -Tak já jdu zjistit, kdo přišel.
-Určitě, děkuju.
00:47:58 Ondro, já jsem teď moc zvědavá, jestli tady nemáme malou pohovku,
00:48:01 protože jsem slyšela, že těch sourozenců je opravdu hodně
00:48:05 a že je tam třeba trošku šance, že by jich přišlo hodně.
00:48:09 Esterko, ta pohovka bude naprosto dostačující.
00:48:14 Tak počkej! Teď nevím, jestli z toho mám mít radost,
00:48:17 že pohovka je dostačující. Přijde někdo?
00:48:19 Někdo přijde. A dostačující je z toho důvodu,
00:48:22 že tady jsou dvě dámy Helena a Alena, které právě přichází.
00:48:27 Díky!
00:48:36 Dobrý večer.
00:48:38 Dobrý večer, já vás zdravím. Prosím!
00:48:43 Dobrý večer, Heleno.
00:48:45 Prosím, posaďte se.
00:48:47 -Dobrý večer, Aleno.
-Dobrý večer. -Prosím.
00:48:53 Helenu jsme viděli v reportáži. Vítám vás.
00:48:56 Vás jsme neviděli. Jsem moc ráda, že jste přijela podpořit sestru.
00:49:00 Vy jste teda takový vlastně malý článek z té vaší veliké rodiny.
00:49:04 -Hm.-Kolik teda dohromady? Devět sourozenců vás bylo?
00:49:07 -Hm.
-To je velká rodina.
00:49:09 -No.-Jak jste ale vyrůstali? Vyrůstali jste dohromady
00:49:13 s těmi sourozenci?
-Jo. -Ano?
00:49:16 -Většinu času jo.
-Většinu času? Co to znamená?
00:49:19 No, tak prostě,
00:49:26 když byla maminka živá.
00:49:30 A potom nám umřela, tak já jsem byla furt se sourozencema,
00:49:34 protože jsem byla jako nejstarší, že.
00:49:38 No a pak prostě ty tři byli pryč.
00:49:45 -Ty nejmladší tři?
-Nejmladší byl Honza,
00:49:48 ten nebyl v domově, ale ten byl v učení.
00:49:52 -A ty dvě holky jako byly pryč.
-Hm.
00:49:55 -A to my nevíme proč.
-No.
00:49:58 A šly pryč jako miminka malý, nebo až jako starší?
00:50:01 No, Renatka odešla, jak jí bylo asi čtyři roky.
00:50:03 Tu jsem měla já odmalička jako nejstarší, že.
00:50:06 -Vy jste se o ni starala?
-Hm. A tatínek ji potom chtěl,
00:50:09 tak jsem mu ji musela vrátit. A když jsem ji chtěla, tak mi ji
00:50:12 nechtěli dát, že jsem moc mladá na to, abych....
00:50:17 -Kolik vám bylo?-Dvacet. A čekala jsem svoji rodinu.
00:50:21 Řekli mi, že na to nestačím prostě.
00:50:26 A které teda děti šly někam pryč?
00:50:29 Jenom Renata a Monika.
00:50:33 A vy jste kolikátá v pořadí?
00:50:37 -Já jsem třetí.
-Třetí.
00:50:40 Takže jste musela taky hodně pomáhat starat se o sourozence?
00:50:43 -No, taky.
-Ale nějak si to nepamatuju.
00:50:47 A všech devět sourozenců máte oba rodiče stejné?
00:50:51 Ne. Já mám jinýho tátu.
00:50:55 Jiného tátu. A pak všech osm je s jedním otcem?
00:50:58 -Hm.-Byly tam nějaké problémy odmalinka v té rodině?
00:51:06 -Já si nepamatuju.
-Já si též nějak nepamatuju.
00:51:10 Myslíte si, že se starali dobře rodiče?
00:51:12 Maminka určitě.
00:51:15 -A kdy zemřela vaše maminka?
-V sedmdesátým pátým.
00:51:21 -To vám bylo kolik let?
-Necelých sedmnáct.
00:51:24 Aha. Takže ty nejmenší děti byly miminka v podstatě,
00:51:28 nebo byly úplně malý.
-Asi jo.
00:51:31 Proto teda nemohly být v té rodině.
00:51:34 Jak spolu držíte jako sourozenci? Vídáte se?
00:51:37 Tak my se vídáme. Já bydlím teď v Čechách,
00:51:40 ségra bydlí na Moravě, každým rokem se vidíme.
00:51:43 -Jo? Setkáváte se?
-Aj s bráchama.
00:51:46 Voláme si. Na to jsou telefony, mobily, že?
00:51:50 Musíte mít asi velkou rodinu. Jestli máte děti všichni,
00:51:54 tak to když se sejdete, to vás musí být hodně.
00:51:57 -A co váš tatínek? Žije ještě?
-Ne, taky ne.
00:52:01 -Ani váš tatínek nežije?
-Ne.
00:52:03 -Ale přesto spolu držíte a scházíte se pořád dál? -Určitě.
00:52:07 Přemýšlely jste někdy, že byste si třeba ty sestry malé nechaly najít?
00:52:11 -Kolikrát jsme přemýšlely.
-Už jsme kolikrát chtěly napsat.
00:52:14 -Ano? Chtěly jste napsat do Pošty?
-Jo. Ale neměly jsme odvahu.
00:52:17 Vy už se dozvíte, kdo si vás pozval.
00:52:29 Dobrý večer. Já jsem vaše nejmladší sestra Monika.
00:52:33 Monika!
00:52:35 Dobrý večer, Moniko.
00:52:39 Ráda bych vás pozvala. Tedy poznala.
00:52:42 -My tebe taky.
-To určitě.
00:52:48 -To je celá máma.
-Jo.
00:52:50 Já jsem vás představila jako Petru, a vy jste se původně
00:52:53 jmenovala Monika?
-Monika Kautská, ano.
00:52:55 -To jste zjistila potom až z těch papírů? -Hm.
00:53:00 -Myslím, že otázka na vás je asi zbytečná. -Prosíme...
00:53:03 Dáme stěnu pryč!
00:53:10 -Ahoj, já jsem Helena.
-Petra.
00:53:14 -Ahoj.
-Ahoj.
00:53:16 -Jsi celá máma.
-Jo?
00:53:18 -Celá máma.
-To jo.
00:53:23 Vy jste se... Teď nevím, jestli mám říkat Moniko, nebo Petro.
00:53:26 Petro. Jsem na to zvyklá.
00:53:28 -V jakém roce vy jste se narodila?
-1974.
00:53:31 Takže vaše maminka zemřela krátce po narození asi.
00:53:35 -To jste vy vůbec nevěděla?
-Ne.
00:53:38 Petra vlastně do teď nevěděla, že její maminka nežije.
00:53:41 Měla informace, že se nestarala, nebo že nemohla být s ní.
00:53:45 A Petra je vlastně sama. Dá se říct, že rodinu nemá.
00:53:50 -Tak nějak.
-Tak ji přiberete?
00:53:53 -Tak jsme velká rodina, takže...
-Mezi nás zapadneš.
00:53:57 -Mám radost, že to takhle dopadlo.
-Já taky. Děkuju moc.
00:54:00 Petro, mějte se hezky. Na shledanou.
00:54:02 -Děkujeme moc. -Na shledanou.
-A můžou děti?
00:54:04 Určitě. Pojďte, rodino! Petra tady má dceru Katku.
00:54:07 Pojďte za námi! Všichni se nám sem sejdou.
00:54:11 Dobrý večer, dobrý večer, dobrý večer!
00:54:15 To je hromadný zmatek. Tak na shledanou!
00:54:18 Můžete společně, pak se vrátíte když tak pro tašky.
00:54:34 I dnešní Pošta pro tebe končí výzvou.
00:55:03 Moc vám děkuji za spolupráci.
00:55:05 Přeji vám hezký zbytek večera a těším se na shledanou.
00:55:46 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2014
Ivanina cesta ke spokojenému životnímu pocitu byla obtížná a plná zklamání. Její první tři vztahy skončily debaklem. Po ponižujících zkušenostech ztratila důvěru k mužům. Dlouho žila s dětmi sama, i když věděla, že jim chybí táta. Hlavně kvůli nim si proto jednoho dne podala inzerát. Seznámila se s mužem, s nímž si budoucnost rovněž nevybudovala, po čase se rozešli. Tato životní epizoda jí však přinesla do života nový, nečekaně pozitivní vklad. Podařilo se jí vypěstovat vztahy možná trochu neobvyklé, ale krásné.
Petra hledá svou biologickou rodinu, nejen proto, aby poznala své kořeny. Žila v adopci, spolu se starším bratrem. Rodiče ji vychovali dobře, starali se o ni, ale Petra nebyla šťastná. Celé dětství a dospívání trpěla tím, že rodiče protěžovali bratra, nyní s nikým z nich nestýká. Zřejmě proto dlouho a intenzivně pátrá po své původní, biologické rodině, o níž se dozvěděla už v dětství. Podařilo se jí získat mnoho cenných informací. Zjistila mimo jiné, že pochází s osmi sourozenců…