Zápisky z deníku pohlavára Třetí říše, který na počátku nacismus nadšeně plánoval, později demagogicky obhajoval, a když přišlo zúčtování, vzal sebou ze světa i své vlastní děti… Německý dokument
Dvoudílný německý dokument je věnován osudům jednoho z pohlavárů Třetí říše, hlavního ideologa nacismu, dr. Josepha Goebbelse. Film se opírá o bohaté archivní materiály, zápisky z Goebbelsových deníků, texty jeho projevů a dobové dokumenty. To všechno vytváří velice plastický a přesvědčivý portrét jednoho z nejbližších Hitlerových spolupracovníků, člena NSDAP od roku 1922 a v letech 1927–33 vydavatele nacistických novin Der Angrif (Útok), které se staly tribunou protidemokratických názorů a útoků a podílely se na přípravě nacistů k uchopení moci v Německu.
Kapitoly z deníku Josepha Goebbelse
1924
„Narodil jsem se 29. října 1897 v Rheydtu, malém průmyslovém městě u Düsseldorfu na dolním Rýnu. Otec Fritz byl úředník a vydělával 150 marek měsíčně. Asi v roce 1900 koupil nenápadný dům o něco dál na Dahlenstrasse, kde žijeme dodnes. Vzpomínám si na vleklou nemoc, zápal plic. Měl jsem horečky a hrozné halucinace, což způsobilo, že jsem byl slabé a neduživé dítě. Pak si vzpomínám na neděli, kdy si naše rodina udělala dlouhou procházku do Geistenbecku. Příští den se mi vrátil problém s mou nohou. Neuvěřitelná bolest! Přes měsíce trvající léčení noha zůstala navždy ochrnutá. Od té chvíle bylo v mém mládí jen málo radosti. Byl jsem odkázán sám na sebe a nemohl si hrát s ostatními. Zůstal jsem osamělý a opuštěný. Moji bývalí kamarádi mne neměli rádi.“
1915 až 1918: láska k Lene Krageové
„První polibek v Gartenstrasse. Lene je tvrdohlavá, takže často prožíváme muka. Začínám si vést deník. Píši mnoho básní. Všechny se ztratily. Prožil jsem svůj čas s Lene ve stavu mladistvého štěstí. Rok 1917, nesmírný hlad. Nějak jsme se protloukli. Sbohem Lene. V noci, zavřeni v Císařském parku, jsem jí poprvé líbal ňadra. Poprvé se mi oddala.“
Heidelberská univerzita
„Joseph Goebbels si zapisuje přednášky z germanistiky. Milostné pletky, žárlivost, záchvaty deprese. Myšlenky na smrt. Udělat doktorát v Heidelbergu a pak s tím vším skoncovat. Doktorát v roce 1921. Literární pokusy. Nedostatek peněz. Goebbels pracuje v jedné bance v Kolíně. Bankovnictví a burza. Průmysl a tržní kapitál. Nutnost usměrňuje naše myšlenky. Píši zoufalé básně. Židé. Přemýšlím o své finanční situaci. Duchovní osvícení. Bavorsko. Hitler. Knihy: Thomas Mann a Poddaný Heinricha Manna, Dostojevského Idiot. Jsem uchvácen. Nadšen revolucí. Ale zůstávám ve všem pesimistický. Kolín se mi hnusí, banka je ztrátou času. Plat mám nepatrný a dál už to nemohu snášet. Rozhoduji se jít na nemocenskou.“
4. července 1924
„V Německu potřebujeme pevnou ruku. Skoncujme se všemi experimenty a prázdnými slovy a začněme s vážnou prací. Vyhnat Židy, kteří se nechtějí stát skutečnými Němci. A taky je pěkně spráskat. Německo touží po jedinci, muži, jako půda žízní v létě po dešti. Mohou nás zachránit jen vlastní síly, nadšení a odhodlání. Může nás zachránit jen zázrak a nic jiného?“
17. července 1924
„Jsem ze všeho tak zoufalý. Ať zkusím cokoli, skončí to špatně. Odsud není pro mne úniku. Cítím se vyčerpán. Až dosud jsem nenašel pravý smysl života. Někdy se bojím vylézt ráno z postele. Není proč vstávat. Můj život nemá smysl. Bloudím bez cíle. Ztracen ve vesmíru. Nedostatek peněz je skličující. Strašný osud! Proč vůbec číst ty mizerné noviny? To způsobí, že se cítíte ještě hůř. Politika mne ubíjí.“
27. září 1924
„Moje pověst řečníka a politického a kulturního autora se šíří v Porýní mezi stoupenci nacionálního socialismu. Dnes večer přednáším v Neussu. Nikdy se nepřipravuji. Mluvit spatra není vůbec tak těžké, jak jsem si představoval. Říkám si: Cvičení dělá mistra. Trochu se pocvičím na tomto malém shromáždění stoupenců. Jsem spokojen se svým úkolem. Tento druh práce mne uspokojuje. Moje úsilí je pro novou Říši a nového muže! Najít je mohu jen pomocí víry! Víra v nás samé nás povede ke konečnému vítězství! Heil!“
13. dubna 1926
„Večer jsem přijel do Mnichova. Bylo tam Hitlerovo auto. Jeli jsme do hotelu. Skvělé přijetí! Hovořil jsem v historické pivnici. Kaufingerstrasse. Kostel Panny Marie: ohromující gotická architektura. Život v Mnichově. Klobásy a pivo. Kouzlo buržoazie! Krásné město – a slunce nám svítilo. Zpět do hotelu, kde jsem zjistil, že telefonoval Hitler. Chtěl nás přivítat a za patnáct minut byl na místě. Vysoký, zdravý a rázný. Líbí se mi. Okouzlil nás svou laskavostí. Setkali jsme se. Kladli jsme otázky. Odpovídal brilantně. Mám ho rád. Sociální problém. Úplně nové pohledy. Všechno to promyslel. Jeho ideál: směs kolektivismu a individualismu. Výroba musí zůstat věcí jednotlivců. Velké korporace, trusty atd. musí být znárodněny. O tom jsme diskutovali. Tohoto buřiče mohu přijmout za svého vůdce. Skláním se před jeho převahou, uznávám jeho politického génia!“
16. června 1926
„Hitler je pořád ten starý, dobrý kamarád. Takového člověka můžete mít jen rádi. Jak úžasně mu to myslí! Jako řečník si vytvořil nádhernou harmonii gest, výrazů tváře a mluveného slova. Rozený vůdce! S ním můžeme dobýt svět. Postavit ho do čela a otřese zkorumpovanou republikou až do základů.“
30. října 1926
„Plavno. Dopis od Hitlera. Moje místo v Berlíně bylo schváleno. Hurá! Budu tam za týden.“
26. dubna 1928
„Včera jsem hovořil ve Friedenau. Pozorní buržoazní posluchači. Pomalu, ale jistě jsem je zaujal, i když později téhož večera nás napadli na ulicích. Viděl jsem Ejzenštejnův film Deset dnů, které otřásly světem. Je příliš vyumělkovaný a největší scény se nepovedly. Některé davové scény jsou velmi dobré. Tak tedy vypadá revoluce. Od těch bolševiků se toho můžeme hodně naučit, především jak pracují s propagandou. Ale tento film je až příliš jasně propagandistický. Méně by bylo více.“
17. května 1928
„Projížděl jsem zemí s oddílem SA. Den Nanebevstoupení Páně a krásné počasí. Vyjeli jsme od Pichelsdorfského mostu, přes Spandau, Neuendorf, Tegel, až dosud vše v pořádku. Ve Weddingu jsme jeli po Müllerstrasse. Skvělá přehlídka. Ulice lemovali komunisté, kteří křičeli a pískali. Naši lidé pochodovali vpřed. Byli to skuteční hrdinové, kteří nikdy nezaváhali a ani o krok neustoupili. S takovými lidmi jednou dobudeme svět.“
24. května 1928
„Tvoří se náš nový úřad. Všichni tvrdě pracujeme. Byl jsem doma a pracoval. Teprve teď si uvědomuji, jak jsem unaven. Toužím po něžném dotyku ženské ruky.“
16. října 1928
„Co dnes znamená křesťanství? Náboženstvím je nacionální socialismus. Všem nám chybí náboženský génius, schopný vykořenit zastaralé náboženské praktiky a nahradit je novými. Chybí nám tradice a rituál. Jednou bude nacionální socialismus náboženstvím všech Němců. Moje strana je moje církev a věřím, že nejlépe sloužím Bohu, když vykonávám jeho vůli a osvobozuji utlačované z okovů otroctví. To je moje evangelium.“
26. října 1928
„Nemám přátele ani manželku. Asi procházím větší duchovní krizí. Pořád mám stejné problémy s nohou, což mi způsobuje neustále bolest a obtíže. A ještě o mně kolují pověsti, že jsem homosexuál. Agitátoři se pokoušejí rozbít naše hnutí a já jsem ustavičně zapleten do malicherných sporů. Je toho příliš, až k pláči!“
5. dubna 1929
„Máme ve straně příliš mnoho ignorantů. Někdy je politika navrhovaná v Mnichově nesnesitelná. Nemám v úmyslu souhlasit s nesmyslnými kompromisy. Trvám na svém přesvědčení, i kdyby mne to stálo mé postavení. Někdy pochybuji o Hitlerovi. Proč se nevysloví? Oportunisté chtějí sklidit plody, ještě než dozrají. V SA už je vážný nepořádek. Když si uvědomím, co vše jsme obětovali a mělo by to být zmařeno, chce se mi hlasitě křičet.“
1. srpna 1929
„Začal stranický sjezd. SA již pochodují a zpívají. Nejnovější zpráva: Předpokládá se, že rezignuji na svůj post v Berlíně a odejdu do Mnichova jako nový šéf propagandy. Chtějí mne zbavit skutečné moci a nahradit ji zdánlivým vlivem. To je jejich hra. Zeptám se na to šéfa během oběda. Nevěřím, že má takovéto úmysly. Pokud ano, pak odejdu. Nehodlám ztrácet čas v otročení pro stranu. Nemá však smysl se zabývat těmito problémy. Venku SA pochodují a zpívají. Počasí je nádherné.“
16. března 1930
„Ztratil jsem důvěru ve vše v Mnichově, včetně šéfa. Už jim nevěřím ani slovo. Ať už z jakéhokoli důvodu, na tom nezáleží, Hitler porušil pětkrát své slovo, které mi dal. Je to bolestné a vyvodil jsem z toho soukromé závěry. Hitler se skrývá, nikdy nerozhodne a už nás nevede, ale nechá všemu volný průběh. Byl jsem loajální, jak jen bylo možné. Ale nikdo nemůže čekat, že budu sedět a přihlížet, jak Strasser převezme Berlín.“
12. září 1930
„Úspěch ve volbách je jistý. V Berlíně máme asi 250 000 hlasů. Domů jsem přijel vyčerpán, spal jsem asi hodinu. Večer jsem promluvil sedmkrát – myslím, že to je rekord. Ale nervy mám nadranc. Jsem plný vnitřního neklidu. Jako by se ještě něco mělo stát. Naše volební propaganda je příkladná.“
15. září 1930
„Chvěji se vzrušením. První volební výsledky. Fantastické. Všude se slaví, je to neuvěřitelný úspěch, ohromující. Buržoazní strany byly rozdrceny. Zatím máme 103 křesla. To je desetkrát víc. Nikdy bych to nečekal. Nadšení mi připomíná rok 1914, když začala válka. V příštích měsících tu ještě bude horko. Komunisté si vedli dobře, ale jsme druhá nejsilnější strana. Jen tak dál. Neunavit se, nepolevovat.“
15. února 1931
„Dnes večer přišla Magda Quandtová a zdržela se dlouho. Stává se z ní oslnivá blondýna. Má milovaná královna. Krásná, opravdu krásná žena. Hluboce ji miluji. Dnes chodím skoro jako ve snu. Je nádherné milovat krásnou ženu a být milován jí.“
21. února 1931
„Göring je morfinista. Šéf si ho chce předvolat. Dělá ty nejbláznivější věci. Někdy si myslí, že je kancléř, jindy ministr obrany. Klasický případ megalomanie. Potřebuje radikální léčbu. Teď je směšnou figurou.“
28. dubna 1931
„Strana se musí stát více pruskou a socialistickou. Hitler mi rozumí, ale má své taktické pochybnosti. Přemluvil jsem ho, aby jezdil častěji do Berlína a věnoval více času otázce socialismu. Důvěřuje mi a odsoudil pomluvy šířené ve straně proti mně. ‚Berlín patří vám a tak tomu i zůstane,‘ říká. Jen tak mohu pracovat.“
17. června 1931
„Magda mi dává sílu a fantazii. Jsem velice šťastný, že ji mám. Je teď moje druhé já. Teď vím, že mám někoho, kdo mi úplně patří a bude vždy při mně. Já jí také patřím. Na prvním místě je strana, pak Magda. Láska mne nebrzdí, žene mne vpřed.“
30. června 1931
„Odhalil jsem rozsáhlé spiknutí. SS má zde v Berlíně špionážní byro, které mne sleduje a šíří nejšílenější fámy. Považuji je za agenty provokatéry. Ve čtvrtek budu v Mnichově žádat, aby tato žumpa byla ihned uzavřena. Buď mám Hitlerovu důvěru, nebo ne. Takhle nemohu pracovat. Himmler mne nenávidí. Teď ho chci svrhnout. Tento lstivý dobytek musí zmizet. Göring se mnou souhlasí.“
20. prosince 1931
„Čekání skončilo. Oba jsme si dali slovo. Pak jsme připojili své podpisy. Nejprve já, pak Magda, potom Epp a Hitler. Teď je Magda mou ženou. Jsem šťastný. SA vytvořila čestnou jednotku. Lidé provolávali svá blahopřání. Maria byla družičkou. Harald mým pobočníkem v uniformě SA. Obřad vykonal pastor Wenzel. Nebyl špatný, ale tihle duchovní jsou všichni stejní. Pak nám navlekl prsteny. Konečně byla Magda moje. Venku členové SA provolávali blahopřání. Hitler měl v očích slzy radosti. Řekl: ‚Přeji vám štěstí po celý život a doufám, že zůstanete mým dobrým přítelem.‘ Slíbil jsem mu to. Magda mi pomůže slib dodržet.“
31. ledna 1933
„Dokázali jsme to. Sídlíme na Wilhelmstrasse. Hitler je říšský kancléř. Jako v pohádce, která je skutečností. Konečný výsledek: Frick, říšský ministr vnitra, Göring, pruský ministr vnitra. Všichni jsme měli slzy v očích. Stiskli jsme ruku Hitlerovi. Zasloužil si to. Velká radost. Dole lidé šíleli. V koalici dostali konzervativci posty místokancléře a ministra práce. Brzy se jich zbavíme. Kráčí dav s pochodněmi. Přehlídka začala v 7 večer a skončila až po půlnoci. Milion lidí v ulicích. Hindenburg zdravil pochodující. Hitler byl v další budově. Nový začátek. Výbuch energie lidu. Větší a větší davy. Hovořil jsem v rozhlase, na všech německých stanicích. ‚Jsme nesmírně šťastni,‘ řekl jsem.“
2. až 10. února 1933
„Kolují pověsti, že budu jmenován vedoucím vysílání. Byl jsem opomenut. Magda je velmi nešťastná. Vynechali mne, je to pro mne studená sprcha. Jsem tak sklíčen, že o tom nemohu ani přemýšlet. Přitlačili mne ke zdi. Hitler mi skoro nepomáhá. Ztratil jsem odvahu. Telefonoval Hitler. Hovořil s Funkem, tiskovým šéfem, ‚o mém ministerstvu‘. Jsem ponížen.“
10. února 1933
„Hitler měl fantastický projev s velice ostrými výpady proti komunistům. V závěru projevil nádherný, opravdu neuvěřitelný patos a uzavřel svou řeč slovem amen. Bylo to tak přirozené, že každý byl uchvácen a hluboce dojat. Bylo to naplněno takovou silou a vírou, bylo to tak nové a odvážné a mělo to takovou sílu a velikost, že to nelze srovnat s ničím v minulosti.“
20. února 1933
„Viděl jsem film s vůdcovým projevem ve Sportovním paláci. Záznam se velice podařil. Jako nástroj propagandy bude nezbytný. Tam, kde nebude moci vůdce promluvit, bude film promítán. Jeho síla pramení především ze souladu a harmonie slova, výrazu tváře a gest. Shromáždění jsou teď opravdu radostí. Máme opět téma, nadšení, rozlet a oddanost věci. Publikum s námi souhlasí, můžeme vyjádřit, co máme na srdci, a protivníka nemusíme šetřit. Pro volby shromažďujeme velké sumy peněz a to nám umožní skoncovat s finančními problémy. Vyburcoval jsem celý propagandistický aparát a za hodinu začnou rotačky chrlit materiály.“
21. února 1933
„Naši propagandu považuje za příkladnou nejen německý, ale i mezinárodní tisk. Získali jsme v minulých volebních kampaních v této oblasti tolik zkušeností, že snadno porazíme naše protivníky. Zastrašujeme je, a oni se sotva ozvou. Teď jim ukážeme, co lze dělat se státním aparátem, když se ví jak ho použít.“
8. března 1933
„Mám hotovou strukturu pro své ministerstvo. Bude rozděleno na pět velkých oddělení, která zahrnou rozhlas, tisk, film, propagandu a divadlo. Jsou to oblasti mně blízké, proto se jim budu věnovat s veškerou energií a úsilím. Dnes pochoduje třídou Unter den Linden Hitlerjugend. Mohu se na ně dívat celé hodiny a neunaví mne to. Německá revoluce pokračuje. Na všech veřejných budovách jsou nyní vlajky s hákovým křížem. Zaměstnanci mají někdy námitky, ale mírný nátlak je dostane na kolena.“
15. března 1933
„Poprvé mluvím na tiskové konferenci. Rozvíjím novou, moderní strategii tisku. I tady je nutné všechno změnit. Mnozí z těch, kdo tu sedí, jsou zcela nevhodní pro vytváření veřejného mínění. Brzy se jich zbavím. Určité problémy dělá překrývání působnosti mého resortu s existujícími ministerstvy. My nacisté však brzy najdeme řešení, protože takovéto otázky posuzujeme zdravým rozumem.“
17. března 1933
„Postupimské slavnosti se poprvé budou konat v nacionálně socialistickém duchu. Budou vysílány po celém Německu. Národ se musí toho dne zúčastnit. Pracoval jsem na detailech projektu dlouho do noci, aby se tato událost vryla do paměti této generace.“
22. března 1933
„Cesta členů kabinetu a poslanců z kostela Sankt Nikolaus do posádkového kostela se stěží dala vydržet. Byli jsme skoro ušlapáni davy. Hindenburg vešel s Hitlerem do posádkového kostela. Slavnostní ticho padlo na všechny přítomné. Prezident četl své poselství poslancům Říšského sněmu a německému lidu.“
27. března 1933
„Diktuji ostrý článek proti štvavé kampani Židů. Musíme používat takové metody. Velkomyslnost Židům neimponuje. Musíme jim ukázat, že jsme odhodláni ke všemu. Poslal jsem text telegramem do Mnichova, aby vůdce dostal kopii. Rozhodne, kdy kampaň zahájíme.“
31. března 1933
„Mnozí si myslí, že bojkot povede k válce. Když se postavíme na odpor, získáme jen respekt. Pokud protiněmecké štvaní v zahraničí skončí, bojkot přestane. Jinak budeme bojovat na život a na smrt.“
25. dubna 1933
„Moje cesta do rodného Rheydtu se stala vítězným průvodem. Souhlasím s oslavou, která se koná na počest mé matky. V tomto malém městě ji uráželi, pomlouvali, pronásledovali a pohrdali jí. Kvůli tomu trpěla. Známe tyto maloměstské kruhy. Teď jim chci skutečným triumfem oplatit léta trápení a soužení. Přišel jsem domů proto, abych ukázal, že její nekonečné utrpení nebylo zbytečné.“
11. května 1933
„Dlouho jsem doma pracoval. Večer jsem měl projev u budovy opery před hranicí, na níž studenti pálili špinavé a hanebné knihy. Byl jsem v nejlepší formě. Velké davy. Dnes začalo krásné léto.“
19. srpna 1933
„Otevřena výstava o rozhlasovém vysílání. Velký, skvělý čin. Můj projev působil dobře. Viděl jsem výstavu. Podařila se. Televize je jen otázkou měsíců. Telefonoval jsem na Dálný východ kapitánovi lodi Bremen, která byla na širém moři. Slyšeli jsme se dobře. Rozvoj techniky je vzrušující.“
25. září 1933
„Šel jsem s Neurathem do Společnosti národů. Skličující. Shromáždění mrtvých. Zajímalo mne vidět ty lidi. Sir John Simon, anglický ministr zahraničí. Vysoký a impozantní. Paul Boncour, nechutný pozér. Francouz a literát. Žádný chlap. Rakušan Dolfuss, skřet, floutek, darebák. Jinak nic neobvyklého. Oni okukovali a posuzovali mne. Jak jsme my Němci výrazně nadřazení! Celá věc neměla důstojnost a styl. Za starých časů se sem demokraté hodili a cítili se tu dobře. To pro nás není. Tisk se o mne zajímal. Chtěl se něco dovědět.“ Co si v Německu myslíte o ekonomickém vývoji ve Spojených státech? Dr. Goebbels říká, že jsme znepokojeni hospodářskými a sociálními problémy, které ještě nikdy svět neřešil, především obnovením práce pro miliony lidí, kteří ztratili zaměstnání v továrnách, obchodech a úřadech.
5. července 1935
„Středa. Všelijaká drobná práce v Heiligendammu. Richard Strauss napsal zvláště odporný dopis Židovi Stefanu Zweigovi. Policie ho zachytila. Dopis je drzý a navíc hloupý. Teď musí Strauss také odejít. Tihle umělci jsou všichni politicky bezcharakterní. Od Goetha po Strausse. Pryč s nimi! Strauss píše Židovi. K čertu!“
15. července 1935
„Sobota. Lenošil jsem a hovořil s vůdcem. Velice se zabývá zahraniční politikou. Ale i vnitřní politika přitahuje jeho pozornost. Zlobí se na Fricka a jeho byrokraty. Frick asi bude muset brzy odejít. To je dobře! Obědval jsem s vůdcem. Slunce, odpočinek, prošli jsme se. Dojali nás obyčejní lidé. Ženy štěstím plakaly. Sotva jsem se ubránil slzám. Čas strávený s Hitlerem a s Helgou. Je milá. Neděle. Snídaně u vůdce. Je potěšen těmito dvěma krásnými dny. Plánujeme velké lázně pro dělníky na jednom z ostrovů Severního moře. 10 000 lůžek, 15 milionů marek. Jsme oba velice vzrušeni. Pak vůdce odjíždí. Zůstávám a je mi smutno.“
22. března 1936
„Brzy do práce. Výzva k národu. Informoval jsem tisk. Volební kampaň mi zabírá téměř veškerý čas. Šli jsme s Magdou k Wannsee a prohlédli si jeden letní dům. Bylo by pěkné, kdybychom si ho mohli najmout nebo koupit. Je na ostrově Schwanenwerder, umístěn pěkně na břehu. Uvidíme!“
19. května 1936
„Šli jsme na Schwanenwerder za krásného slunečného počasí. Magda byla milá a příjemná. Dlouhý výlet člunem. Můj zaměstnanec Haegert je znepokojen, že armáda pohltí naši práci, pokud bude válka. Generál v čele propagandy! Groteskní myšlenka. Budu proti tomu bojovat. Propaganda musí být ponechána těm, kdo jí rozumí.“
20. června 1936
„Včera, Schwanenwerder. Čekali jsme na souboj Maxe Schmelinga s Joe Louisem. Celý večer jsme byli jako na trní se Schmelingovou ženou. Povídali jsme si, smáli se a bavili. Ve dvanáctém kole Schmeling negra knokautoval. Nádherný, dramatický, vzrušující boj. Schmeling bojoval za Německo a zvítězil. Bílý muž nad černým a bílý byl Němec. Teprve o páté jsem šel spát.“
6. listopadu 1936
„Slečna Riefenstahlová mi udělala hysterickou scénu. S těmito divokými ženami se těžko pracuje. A něco tu nehraje. Teď chce o půl milionu víc na svůj film, aby z něj udělala dva. Zůstal jsem zcela chladný. Pak plakala. To je poslední zbraň žen, ale na mne už to neplatí. Musí pracovat a mít pořádek.“
6. listopadu 1936
„Vyjel jsem si k Bogenskému jezeru. Zde je klid a mír. Tady se dá pracovat a přemýšlet, je nádherný podzim. Pozdě odpoledne jsem četl Vraždu v Davosu od Emila Ludwiga, odpornou, skutečně židovskou slátaninu. To z vás udělá antisemitu, pokud jste jím už nebyl. Tento židovský mor musí být vyhlazen. Úplně do posledního. Čas jsem strávil rozhovory, četbou, psaním. Brzy v posteli. Venku v lesích se spí nádherně.“
12. prosince 1936
„Snížil jsem počet šéfredaktorů opozičního tisku. Řekl jsem jim, o co jde a uvedl nesčetné příklady jejich nezodpovědnosti. S tím je konec. Od nynějška budu ukládat vysoké pokuty. Očekávám pořádek a poslušnost. Nebudu už tolerovat individualisty.“