Velký zábavný pořad věnovaný mistru zábavy a humoru Vladimíru Dvořákovi, plný výjimečných osobností, skvělých písniček a nestárnoucích scének. Pozvání přijali: J. Bohdalová, V. Postránecký, K. Gott, L. Lipský, J. Suchý, K. Šíp, M. Eben, Z. Svěrák, S. Červená, T. Duchková, K. Hála, P. Filipovská, S. Laurinová, J. Zíma, K. Černoch, D. Šinkorová, K. Štědrý, L. Županič, B. Matuš, M. Absolonová, Orchestr Václava Hybše a mnoho dalších. Režie A. Rezek
00:00:49 Dobrý večer!
00:00:52 Promiňte, ale na mužský není spolehnutí.
00:00:56 Znala jsem jednoho, na toho byl spoleh.
00:01:01 Ten šlapal jako hodinky, ale to už je dávno.
00:01:06 Dámy a pánové, vítám vás na pořadu, který začne možná o něco později.
00:01:18 Pardon, promiňte. Krásný večer, dámy a pánové!
00:01:25 Velice se omlouvám.
00:01:27 Já jsem měl přijít skryt za novinami.
00:01:30 Čekal jsem, jestli mě něco nenapadne veselého kolem novin.
00:01:34 Napadla mě spousta věcí, ale veselého tam nebylo nic.
00:01:39 Asi nemám ten dar.
00:01:41 Vidíš, a tímhle darem oplýval Vladimír Dvořák.
00:01:47 Taky se uměl omluvit za pozdní příchod.
00:01:49 Omlouvám se i tobě, Jiřinko.
00:01:51 Přátelé, dnes budeme vzpomínat na Vladimíra Dvořáka
00:01:57 a jeho nedožité osmdesátiny.
00:01:59 Jiřino, co mi ještě chybí z toho, čím Vladimír Dvořák oplýval?
00:02:06 Všechno.
00:02:08 Děkuji.
00:02:10 Lapidárněji víc se nedá vyjádřit, jakou osobností pan Dvořák byl.
00:02:15 A že jsem ho po boku paní Bohdalové nepřišel vystřídat,
00:02:19 nýbrž s vámi se všemi na něho zavzpomínat.
00:02:24 -Asi se ti po něm stýská, viď?
-Moc.
00:02:28 Musí ti chybět, jak vedle tebe stál a suše perlil.
00:02:32 Zatím co tys vedle něho byla jako ryba.
00:02:34 Jak to myslíš? Že jsem nemluvila?
00:02:39 -Jako ryba ve vodě.
-Tak to jo.
00:02:41 Jeho smeče jsi odvracela svými smeči.
00:02:43 Takhle to nebylo. Já jsem jeho smeče odrážela jeho smeči.
00:02:50 On všechny dialogy psal sám. Vladimír byl hlava naší dvojice.
00:02:58 Kam jdeš?
00:03:01 Jdu si sednout, dívat se a vzpomínat.
00:03:05 Já myslel, že to budeme uvádět spolu.
00:03:07 Tak to si nepřej.
00:03:09 Já jsem jednou dělala konkurz na konferenciérku. Neudělala.
00:03:16 A to byl předsedou komise Vladimír Dvořák.
00:03:24 Co jste si pro nás připravila?
00:03:27 Já jsem si myslela, že až potom. Já to mám v šatně.
00:03:36 -Já pro to skáknu.
-My si asi nerozumíme.
00:03:46 My si asi nerozumíme, paní Rajská. Nebo slečno?
00:03:49 Slečna.
00:03:51 Ten rok narození souhlasí, 46?
00:03:55 Jo, ale prosinec.
00:03:59 Slečno Rajská, já jsem se ptal, co jste si připravila ke zkoušce.
00:04:06 Promiňte, já jsem trochu rozrušena.
00:04:11 -To je pochopitelné.
-Já to nechápu.
00:04:15 Já jsem si připravila... POKAŠLÁVÁ
00:04:19 -Ten hlas.
-Jen se uklidněte.
00:04:24 Připravila jsem si úvod k veselé estrádě.
00:04:31 Ano, tak prosím.
00:04:34 Děkuju vám.
00:04:35 Můžete začít.
00:04:40 -Kam jdete? Haló!
-Já to mám s příchodem.
00:04:48 Já přijdu.
00:04:50 Tak si přijďte.
00:04:52 Ještě drobnost. Publikum je kde?
00:04:56 Všude před vámi.
00:04:59 Taky za vámi a okolo vás.
00:05:15 Heleďme se, koukejme se, ale vás tu dneska je.
00:05:19 Ale tolik lidí nebylo ani našemu doktorovi na pohřbu.
00:05:23 To si to, chudák, ani nezasloužil.
00:05:27 Vždyť on šel na pohřeb skoro všem svým pacientům.
00:05:30 Já vím, že vy se budete chtít parádně rozšoupnout, co?
00:05:34 O to my se postaráme. Vám bude od smíchu horko.
00:05:38 Koukám, že někomu je horko už teď.
00:05:42 Támhleten pán si dokonce sundal vlasy.
00:05:46 Lidi, ale vy budete prima publikum.
00:05:50 To znáte ten fór?
00:05:51 Jak jedna paní povídá: "Já vím na beton, že mě Alois podvádí.
00:05:57 Vím kdy, vím kde, vím s kterou, jenom nevím jak."
00:06:03 Tenhle program viděla moje tchýně a ta vám byla smíchy polomrtvá.
00:06:10 To je strašná ženská. Ona všechno dělá jenom napůl.
00:06:13 Rozumíte, jako polomrtvá jenom na půl.
00:06:17 -To stačí.
-Jsem z toho celá, že?
00:06:26 -Jak byste ohlásila houslistu...
-Dobře.
00:06:29 Dávejte pozor! Jak byste ohlásila houslistu Karla Čeňka,
00:06:35 který bude hrát Paganiniho variaci na cikánskou píseň He ute kuše he.
00:06:41 Bez přípravy.
00:06:44 To mám také říct, že on bude hrát bez přípravy?
00:06:47 Ne, vy to máte ohlásit bez přípravy.
00:06:51 -On bude hrát s přípravou?
-On bude hrát na housle.
00:06:55 -Já bych si zase přišla.
-Prosím.
00:06:58 -Já jsem na to zvyklá.
-My si zvykneme.
00:07:06 Ale heleďme se, koukejme se, kolik vás tu dneska je.
00:07:11 Ale tolik lidí nebylo ani našemu doktorovi na pohřbu.
00:07:14 A to si to, chudák, ani nezasloužil.
00:07:18 Vždyť on šel na pohřeb skoro všem svým pacientům.
00:07:21 Slečno, máte ohlásit houslistu Karla Čeňka,
00:07:26 který bude hrát Paganiniho variaci na cikánskou píseň He ute kuše he.
00:07:30 Ale k tomu bych se dostala.
00:07:34 Máte ohlásit pouze umělce.
00:07:40 Pouze? No jo, no. Já si přijdu.
00:08:02 A nyní vám zahraje Čeněk Paganini skladbu He kute ku heše.
00:08:22 To je kvůli tomu, jestli si to zapamatuju?
00:08:25 Teď nám ohlásíte přestávku.
00:08:28 Už?
00:08:30 A pořadatel si přeje, abyste oznámila divákům,
00:08:35 že o přestávce se podává občerstvení v bufetu nebo v bifé.
00:08:40 No jo, tak kde?
00:08:46 V bifé.
00:08:51 Já si teď na to nepřijdu.
00:08:57 Tak jste jako tady.
00:08:59 Jako jsem už tady.
00:09:05 Tenhleten program viděla moje tchýně a ona byla smíchy polomrtvá.
00:09:11 Ona je to strašná ženská.
00:09:13 Ona dělá všechno na půl, jako polomrtvá.
00:09:15 Ta když se setne, jako zkáruje, tak si splete krávu s autobusem.
00:09:21 My jí říkáme: "Máti, autobus je to, co má stěrače vpředu a ne tedy..."
00:09:27 Prosím vás!
00:09:42 Přestávku! Máte ohlásit přestávku.
00:09:46 Já vím. Následuje přestávka. Komu se chce, může...
00:09:56 Kdo chce, může si podat v bifé pořadatele.
00:10:09 Co teď?
00:10:15 To nám stačí, slečno Rajská. Děkujeme.
00:10:19 Dostanete písemné vyrozumění.
00:10:21 Nemohl byste mi to říct hned jak jsem dopadla? Mám vzadu...
00:10:28 Ale no tak! Ale no tak, proč ne?
00:10:33 Máte štěstí.
00:10:35 Na vás se vztahuje nová ministerská vyhláška zařazení 4N.
00:10:41 4N, že jsem tak smělá, kolik mi to hodí?
00:10:47 120 korun.
00:10:51 120 korun? To je dobrý.
00:10:54 A to za každý představení, na které budu objednaná?
00:10:57 Ne, to ne. Jenom za to, na který se nedostavíte.
00:11:02 To jo.
00:11:05 ZPÍVÁ
00:11:09 Šel čas jak říční proud, den za dnem, týden běh.
00:11:17 V mém srdci zůstal kout, kde kvete záhon dávných vzpomínek.
00:11:29 Čas naši lásku svál, jak vítr tenkou nit.
00:11:35 I trošku snů mi vzal. Však sotva vzpomínky mi může vzít.
00:11:47 Jen se moje milá dobře měj, mě už nebolí být sám.
00:11:56 Teď už rád a bez lítosti vzpomínám.
00:12:03 Čas naši lásku svál jak z peří utkanou.
00:12:12 Však louky voní dál a moje vzpomínky mi zůstanou.
00:12:22 A na vždycky mi zůstanou.
00:12:38 Gershwinovu skladbu a celou řadu dalších
00:12:41 uslyšíte v podání orchestru Václava Hybše.
00:12:44 Ke všem písním, které dnes zazní, napsal text Vladimír Dvořák.
00:12:49 Začínal po válce v Československém rozhlase v redakci zábavy.
00:12:53 Psal scénáře, texty k písním a všechny pořady uváděl,
00:12:58 jak se tenkrát říkalo, konferoval. Nejdříve sám a pak ve dvojici.
00:13:03 Těžko byste uhádli, kdo byla jeho 1. partnerka.
00:13:07 Dvojici s ním vytvořila držitelka Thálie pro letošní rok
00:13:13 za celoživotní mistrovství, paní Soňa Červená.
00:13:37 Řekni mi, příteli, kam jen se poděly lásky mé,
00:13:45 ty bláhové i ty šílené.
00:13:52 Ztracené na trati, nikdy se nevrátí, lásky mé.
00:14:00 Já vím, že ne, vždyť já vím, že ne.
00:14:08 Zůstaly jen chvíle k vzpomínání. Zdá se mi, že nic už není k mání.
00:14:23 Osud je popleta, odfoukl ze světa lásky mé jak pápěří,
00:14:34 které vítr vzal.
00:14:39 Řekni mi, příteli, že i když zmizely lásky mé,
00:14:46 v mých písničkách žít budou dál.
00:14:57 Žít budou dál.
00:15:12 Vzniku vaší legendární dvojice předcházelo několik pokusů
00:15:18 Vladimíra Dvořáka.
00:15:20 Po Soně Červené to byla Pavla Vrbenská, která emigrovala,
00:15:23 Ludmila Píchova a nakonec ty.
00:15:26 I když ani tobě nerozvinul hned z kraje červený koberec.
00:15:29 Jaký myslíš, že jsi na něho udělala 1. dojem?
00:15:32 Úplně 1. myslíš? To ne úplně dobrý.
00:15:36 Mně bylo asi 15 let.
00:15:39 Byla jsem silnější, dobře vypadající dívenka
00:15:44 a měla jsem kamarádku, tedy obdivovala jsem tu ženu,
00:15:51 která byla asi o 6 let starší.
00:15:59 Tak tahleta dívenka mě požádala, že má rande v soukromém bytě
00:16:05 a že by chtěla, abych tam šla s ní a byla tam po celou dobu.
00:16:13 Tak jsme přišly do toho soukromého bytu.
00:16:18 To byl Dvořák, co na ni čekal, on si vypůjčil byt,
00:16:23 tak jak to páni dělají, protože měl malý byt.
00:16:28 Teď čekal svoji vyvolenou.
00:16:31 Otevřel dveře a zklamání bylo vidět hned.
00:16:34 To 1. setkání, byl ze mě úplně vyřízený.
00:16:39 Když to vyprávěl, tak říkal:
00:16:42 "Objevilo se mezi dveřmi něco příšerného.
00:16:47 Tlustý to bylo, brejlatý to bylo, sedělo to tam, sežralo to chlebíčky
00:16:55 a odešlo to s mojí vyvolenou.
00:17:00 To druhé bylo rozkošné, protože to bylo po několika letech.
00:17:05 Dvořák zapomněl na tuhletu, oženil se
00:17:10 a jeho žena byla moje kamarádka.
00:17:14 Pozvala mě do nově renovovaného bytu.
00:17:17 Já jsem tam zazvonila a co čert nechtěl, otevřel Dvořák,
00:17:21 který málem upadl.
00:17:23 Jeho žena za ním špitla: "To je moje letitá kamarádka."
00:17:27 A tak Dvořák řekl, vlastně i napsal do své knížky:
00:17:33 "A tak Bohdalová vstoupila do mého života a už z něho neodešla."
00:17:53 Moje milá není jako jiné, moje milá je jen jediná.
00:18:02 Když jsem s ní, čas překotně mi plyne
00:18:06 a když jsem sám, je chvíle hodina.
00:18:11 Pro ni ovšem čas nehraje roli. Hodina je totéž co pár chvil.
00:18:21 Moje milá nikdy nedovolí, aby jí čas život znesnadnil.
00:18:29 Má sladký hlas a vlasy hedvábné a v očích jas, jas, který neslábne.
00:18:38 Když počkáte i vás má milá zmámí. Jen chviličku a bude tady s námi.
00:18:47 Už bude šest, už se jí dočkáte. Už bude šest a řekla o páté.
00:18:55 Má sladký hlas a v očích jas a tucet jiných krás,
00:19:00 ještě kdyby jednou přišla včas.
00:19:06 Aspoň jednou kdyby přišla včas.
00:19:17 A teď přitančí nebo přijde mezi nás Jiří Suchý.
00:19:24 Vybral si chůzi.
00:19:27 Ale i tance. Jak to má být.
00:19:33 Málokdo se může pochlubit tím, že by se seznámil s Vladimírem
00:19:40 za tak zvláštních okolností jako vy.
00:19:43 Pro mě to nebyly zvláštní okolnosti.
00:19:47 Já jsem byl výtvarník a byl jsem pověřen, abych ilustroval knihu
00:19:51 mladého nadaného Vladimíra Dvořáka. To nás dalo dohromady.
00:19:55 Já jsem jméno Vladimír Dvořák znal. To bylo v polovině 20. století,
00:20:06 když jsem s uchem na rádiu... To už byly rádia a já taky.
00:20:11 S uchem na rádiu jsem poslouchal rozhlasové kabarety.
00:20:17 To bylo pro mě něco nádherného. Tam to jiskřilo zvláštním humorem.
00:20:22 Tenkrát se tomu říkalo, dnes už to vymizelo, chytrý humor.
00:20:27 Toho bylo jako šafránu, na rozdíl od blbého humoru.
00:20:32 Toho bylo, jako když naseje.
00:20:34 Tenhle humor, který pěstoval i Miroslav Horníček,
00:20:38 jsem obdivoval u Vladimíra Dvořáka. Také jsem se na něm učil.
00:20:45 Třeba práce se slovy, to byly drobné hříčky.
00:20:50 Já si musím vzpomenout na jeho partnerku.
00:20:55 Jiřinka mi promine, ale byla to Liduška Píchová.
00:20:58 V polovině minulého století to byla Liduška Píchová.
00:21:01 Tys byla před ní nebo po ní?
00:21:05 Viděls ten tvrdý úsměv?
00:21:08 Po ní.
00:21:10 Vidíš na dálku?
00:21:12 Liduška Píchová hrála dobře vychované děvče.
00:21:17 Takovou křehkou dívenku s vysokým hláskem.
00:21:21 Ty dialogy jiskřily zvláštními slovními hříčkami.
00:21:25 Vzpomínám si, když Vladimír říkal: "To by tatínek huboval, Liduško."
00:21:30 A ona říkala: "U nás se nehubuje, u nás se ústí."
00:21:35 A on říkal: "Jako Ústí nad Labem?" Ona říkala: "My neříkáme nadlabem.
00:21:41 My říkáme najíme."
00:21:44 Když se Vladimíra zeptali: "sáňkujete,lyžujete nebo bruslíte?"
00:21:48 On říkal: "Nesáňkuju a že bych lyžoval, to taky nebruslím."
00:22:02 Tak jen klid, soudružko Lídlová, přece byste neměla trému.
00:22:08 -Text umíte?
-Samozřejmě.
00:22:11 Tak si uděláme zkouštičku.
00:22:13 Zkoušku si uděláme. No tak mluvte!
00:22:21 Jmenuji se Anežka Lídlová.
00:22:24 Již 14 let učím na zdejší devítiletce.
00:22:28 Žáci mé třídy zachránili tonoucího spolužáka.
00:22:32 Byli vyznamenáni školským inspektorem
00:22:35 a rovněž zvítězili ve sběru léčivých rostlin.
00:22:39 S naším žákovským orchestrem jsme byli až v Drážďanech.
00:22:44 Náš taneční kroužek se zúčastnil Strážnice.
00:22:47 Letos vybudujeme nové hřiště.
00:22:50 V tom nám vychází vstříc náš městský národní výbor.
00:22:56 Jmenovitě jeho předseda soudruh Mlčoch Antonín.
00:23:04 -To je celý?
-Ano.
00:23:07 To zvládneme.
00:23:12 Tak rozsvítíme a pojedeme. Mládenci a hoďte sebou.
00:23:15 Musíme ještě stihnout volbu svačinářky v drožďárnách.
00:23:22 Dělej! Podívej se, čas letí. Čas letí!
00:23:25 Soudružko Lídlová, budete mluvit, až vám ukážu.
00:23:29 -Jako rukou?
-Rukou.
00:23:33 Takhle.
00:23:35 Jmenuji se Anežka Lídlová...
00:23:39 Já vám ukazuju, jak vám ukážu.
00:23:42 -Pozor! Kamera!
-Jede!
00:23:45 Klapka!
00:23:47 Učitelka poprvé.
00:23:50 PERFEKTNĚ VYSLOVUJE
00:23:52 Jmenuji se Anežka Lídlová.
00:23:55 Již 14 let učím na zdejší devítiletce.
00:23:58 Žáci mé třídy zachránili tonoucího spolužáka.
00:24:03 Byli vyznamenáni školským inspektorem
00:24:07 a rovněž zvítězili ve sběru léčivých rostlin.
00:24:12 S naším žákovským orchestrem jsme byli až v Drážďanech.
00:24:18 Náš taneční kroužek se zúčastnil Strážnice.
00:24:22 Stop!
00:24:24 Soudružko Lídlová, je to bezvadný, ale je to strojený.
00:24:34 Jak my říkáme štrenk.
00:24:37 Chtělo by to přirozenost, bezprostřednost.
00:24:41 Víte, jako když si povídáte s diváky.
00:24:43 Nebo jako se žáky, že jo?
00:24:48 Spíše s diváky.
00:24:52 Tak pozor na to. Pojedeme. Kamera!
00:24:55 Jede!
00:24:57 -Klapka!
-Učitelka podruhé!
00:25:01 MLUVÍ JAKO KDYŽ VYPRÁVÍ POHÁDKU
00:25:04 Jmenuji se Anežka Lídlová.
00:25:07 Již 14 let učím na zdejší devítiletce.
00:25:11 Žáci z mé třídy zachránili tonoucího spolužáka.
00:25:17 Stop!
00:25:19 -Co je?
-Paní učitelce se děsně leskne nos.
00:25:27 -Přepudrovat, ale honem.
-Rejžo, já zhasnu.
00:25:29 Nezhasínej, jedeme dál.
00:25:32 -Nos je dobrej, Pepo?
-Jo, dobrej.
00:25:35 -Pozor, kamera!
-Kamera jede.
00:25:39 -Klapka!
-Učitelka potřetí.
00:25:43 Jmenuji se Lídleška Anežka.
00:25:51 Promiňte, já vím, že se jmenuji Anežka Lídlová.
00:25:56 -Přeřeknout se může každej, že jo?
-Rejžo, já to zhasnu.
00:26:04 Nezhasínej, jedeme hned dál. Soudružka se nebude přeříkávat.
00:26:11 -Kamera!
-Kamera jede!
00:26:15 -Klapka!
-Učitelka počtvrté.
00:26:19 Jmenuji se Anežka Lídlová již 14 let.
00:26:36 -Já jsem vám nemávnul.
-Já vím.
00:26:41 Domluvili jsme se, že vám ukážu. No tak!
00:26:44 Úsměv trošku a přirozeně.
00:26:47 -Kamera!
-Kamera jede!
00:26:49 -Klapka!
-Učitelka popáté.
00:26:53 Jmenuji se Anežka. Již 9 let učím na zdejší čtrnáctiletce.
00:27:01 Žáci z mé třídy zachránili tonoucího předsedu Mlčocha Antonína
00:27:08 S naším tanečním kroužkem vybudujeme hřiště ve Strážnici.
00:27:16 Náš...
00:27:29 Vy jste mi tam zapomněla ty Drážďany.
00:27:43 -Rejžo, mně dochází materiál.
-Vždyť je to cancourek.
00:27:49 -Rejžo, já zhasnu.
-Nezhasínej!
00:27:52 To je maniak s tím zhasínáním.
00:27:55 Když se soudružka soustředí, nezapomene na Drážďany,
00:27:59 tak ji máme za minutu doraženou.
00:28:02 Prosím vás, soudružko Lídlová... Nehraj si tady, čas letí!
00:28:06 Neříkejte Mlčocha Antonína.
00:28:09 Ale on se tak jmenuje.
00:28:11 On se jmenuje Antonín Mlčoch, ne?!
00:28:15 -Jde o tu přirozenost. Kamera!
-Kamera jede!
00:28:18 -Klapka!
-Učitelka pošesté.
00:28:24 Jmenuji se Antonín Mlčoch
00:28:28 a učím ve sběru léčivých inspektorů na tonoucím hřišti.
00:28:36 Letos vybudujeme taneční kroužek národního výboru v Drážďanech.
00:28:48 V tom nám vychází vstříc 9letá Strážnice Lídlová.
00:28:58 Anežka.
00:29:01 -Stop!
-Pro mě dobrý.
00:29:05 Berem!
00:29:19 To bylo strachu, soudružko Lídlová.
00:29:22 Nakonec jste to zvládla perfektně.
00:29:25 Je to bezprostřední, je to přirozený a je tam všechno.
00:29:32 Je zvláštní, jak byla poválečná doba plodná na humoristy.
00:29:37 Někteří z bývalých kolegů Vladimíra Dvořáka z rozhlasu nebo televize
00:29:41 jsou tu dnes s námi. Třeba Bedřich Zelenka.
00:29:45 Spisovatel, scénárista, humorista, komik.
00:29:49 Mimo jiné také autor skečů o vrátném Hlustvisihákovi.
00:29:55 Proč vy jste měl Vladimíra rád?
00:29:58 Já mám rád všechny Dvořáky. Třeba Antonína Dvořáka.
00:30:02 Pepu Dvořáka, Jirku Dvořáka, to je můj švagr.
00:30:08 Moje žena je rozená Dvořáková.
00:30:15 Vy vlastně musíte mít rád Dvořáky.
00:30:20 Vladimír Dvořák složil přes 200 textů k písním mnoha autorů,
00:30:25 ale nejvíce pro svého přítele, Miroslava Ducháče.
00:30:28 My jsme spolu napsali spoustu písniček.
00:30:33 Naše spolupráce začala spoluprací s orchestrem Karla Vlacha.
00:30:41 Vladimír nejdříve konferoval koncerty orchestru.
00:30:47 Později vytvořil rozhlasový program,
00:30:50 ve kterém uváděl písničky a skladby Karla Vlacha.
00:30:57 Ten program s malými přestávkami byl vysílán skoro 40 let.
00:31:06 Já si neodpustím malou historku. Miroslav Ducháč je autorem písně,
00:31:11 která měla takový úspěch ve Vietnamu,
00:31:14 že ji na letišti v Hanoji hráli všem československým výpravám
00:31:18 jako československou hymnu.
00:31:20 Ta skladba začínala slovy: "Kéž, lavičko, kéž bys promluvila..."
00:31:26 -To je hezký.
-Miroslav Ducháč.
00:31:29 Tuhle historku slyším dnes poprvé.
00:31:33 Jiří Melíšek.
00:31:35 Když jsem nastoupil do rozhlasu do redakce zábavy,
00:31:40 tak tenkrát bylo heslo: Sovětský svaz náš vzor.
00:31:44 V redakci zábavy se říkalo, Vladimír Dvořák náš vzor.
00:31:47 On opravdu všechno uměl. To už jsme dnes slyšeli.
00:31:53 Neslyšel jsem od nikoho vyprávět, jaký byl výborný kuchař.
00:31:58 Jednou jsem od něho potřeboval,
00:32:00 aby mi napsal pro Jiřinu Bohdalovou monolog do silvestrovského pořadu.
00:32:06 Řekl jsem ženě, že pozveme Vladimíra domů na oběd
00:32:12 a tam to dojednáme.
00:32:13 V poledne volal, abychom nic nevařili,
00:32:17 že se o to postará sám. Přišel s kufříkem.
00:32:20 Tam měl 6 naklepaných kotlet a koření i párátka.
00:32:28 Všechno si přinesl a celé jídlo udělal.
00:32:33 Moje žena zářila a říkala: "Takového k nám zvi
00:32:36 a ne strýčka Jedličku. Ten kokrhal a ještě všechno sežral."
00:32:46 Dnes buď jak buď den je prima, je prima, je prima
00:32:53 a vlastní má klíma.
00:32:58 Tvé ruce jsou zase s mýma, jo s mýma, jo s mýma.
00:33:03 Jít blátem je prima.
00:33:08 Pouze dík mé touze stíny v loužích zrůžoví.
00:33:17 A v lednu kvůli lásce k vůli dýchne vánek májový.
00:33:27 Ten kdo má rád ten si všímá, jo všímá, jo všímá,
00:33:33 že s láskou je prima a nic víc nevnímá.
00:33:47 Jiřinko, Silvestry,kolik jich bylo? Máš je spočítány?
00:33:52 Všechny spočítány nemám, ale bylo jich za sebou 9.
00:33:58 V tom jsme měli rekord.
00:34:01 Polovička jich byla živých a polovička už natočených.
00:34:06 -Když jste začínali spolu?
-V roce... To je hrozný.
00:34:11 V roce 1956.
00:34:14 Tahle dvojice spolu vydržela 42 let.
00:34:22 Vy jste šli od úspěchu k úspěchu. Stalo se, že jste někdy klopýtli?
00:34:27 Myslím, že ne.
00:34:30 Ale jednou jsme celou dobu klopýtali ve scénce,
00:34:38 které jsem nevěřila.
00:34:41 To bylo poprvé, kdy jsem Dvořákovi řekla:
00:34:45 "Tomuhle se snad nemůže nikdo smát, Vladimíre!"
00:34:49 Pak jsem se mu pokorně omluvila, protože opět měl pravdu.
00:35:22 -Dobré ráno, soudruhu řediteli.
-Dobré ráno.
00:35:27 To už máme zase ráno, Miluško? To to utíká. Nemýlím-li se čtvrtek.
00:35:32 Nemýlíte se, pane řediteli. Totiž nemýlíte se příliš.
00:35:35 -Úterý.
-To máme návštěvu.
00:35:40 A já jsem se těšil, že už tady byla.
00:35:43 -Návštěvu?
-Jo.
00:35:45 -To snad abych vyměnila kytky.
-To je vyměňte. Ty to potřebujou.
00:35:50 Který? Tady.
00:36:04 Já vám řeknu, Miluško, já vás nemít,
00:36:09 tak bych si vás musel vymyslet.
00:36:11 To říkal Palacký o Rakousku-Uhersku.
00:36:14 Správně, Miluško. Jestlipak víte, jak chodil Palacký?
00:36:20 -To nevím.
-Pravidelně vždycky po snídani.
00:36:25 Jsem samá legrace.
00:36:27 Směla bych se zeptat, kdo nás navštíví?
00:36:31 -Jen se ptejte.
-Kterej vůl?
00:36:37 Vy se ptáte nebojácně po ránu, Miluško.
00:36:41 Přijde doktorka Hňácová z ústavu normalizace kroků.
00:36:48 -Vaše známá.
-Vědecká kolegyně.
00:36:52 Přiznám se, 2x jsme spolu spali, ale to bylo vždycky na schůzi.
00:37:05 Kolegyně Hňácová,to je kněžka vědy. Ona mi psala, že má pro nás objev.
00:37:15 Něco, co jsme ještě neviděli. Že budeme zírat, prý.
00:37:20 Prima. KLEPÁNÍ
00:37:24 To bude ona. Vstupte!
00:37:28 Dobrý den.
00:37:32 Dobrý den, kolegyně.
00:37:33 -Jak se máte, profesore?
-Ale děkuju.
00:37:39 -Jak se máte, Miluško?
-Prima.
00:37:42 -Mohla bych dostat kávu?
-Jistě. Miluško, dvě kávy.
00:37:47 -Posaďte se, kolegyně.
-Sedím.
00:37:52 Kolegyně, vy jste mi psala, že máte senzační objev.
00:37:57 Víte, já se bojím, náš ústav má takovou dokumentaci,
00:38:01 že se děsím přímo zklamání.
00:38:04 Myslím, kolego, že tentokrát budete zírat. Pardon.
00:38:11 Tyto hodiny chodí dobře?
00:38:16 Ty chodí velmi dobře, jinak by tady nebyly.
00:38:18 -Tak to už by tu měl být.
-A kdo tu má být?
00:38:22 Jaromír Patka, můj objev. 42 let, bytem Klatovy,
00:38:28 -povoláním děrovač sýrů.
-Ano, ano.
00:38:36 -Miluško!
-Haló!
00:38:39 Tady!
00:38:42 Děkujeme. KLEPÁNÍ
00:38:50 -Někdo klepe.
-To bude on.
00:38:53 Vstupte!
00:38:55 Dobrý den. To je Jaromír Patka.
00:39:02 -Profesor Šláp.
-Do čeho?
00:39:04 Ne, Vyšláp. To je sekretářka Miluška.
00:39:10 Příteli, prosím vás, projděte se nám tady trochu.
00:39:19 Kdybyste se prošel. Jak jste zvyklej.
00:39:22 Trošku jak jste zvyklej.
00:39:27 -To je nádhera.
-To je neuvěřitelný.
00:39:31 To je krása.
00:39:36 Kolegyně, to je objev na disertační práci.
00:39:44 Čemu se smějete, Miluško?
00:39:47 Odpusťte, soudruhu řediteli, když ten pán chodí tak komicky.
00:40:00 Vladimír byl a to bych chtěla zdůraznit, byl odvážný.
00:40:09 Já jsem od něho dostávala scénář.
00:40:13 Tenkrát existoval hlavní tiskový dohled. Zkratka HSTD.
00:40:18 Tam musel být štempl a pak jsme to dostali my.
00:40:23 Já jsem listovala ve scénáři a najednou jsem se vyděsila.
00:40:28 Člověk už si byl sám sobě cenzorem.
00:40:32 Šla jsem za Vladimírem a povídám: "Tohle snad nebudeme říkat.
00:40:39 To nás zavřou." A on povídá: "Je to schválený? Je.
00:40:45 tak to tam řekneme."
00:40:48 A dialog kratičký zněl...
00:40:51 Dvořák říkal: "Já teď hodně čtu." Já: "A co čtete?"
00:40:58 Dvořák: "Teď zrovna čtu Karla Maye Kapitál."
00:41:02 Já jsem se jako vyděsila a řekla jsem: "Ježíši Maria,
00:41:06 to nenapsal Karel May! To nenapsal Karel May!"
00:41:11 Po chvíli povídal: "A víte, že je to možný.
00:41:16 Já už jsem na 50. stránce a žádnej indián."
00:41:29 Všem, kteří nevědí, jak radost objevit
00:41:34 a zoufají si z nevíry a černě vidí svět.
00:41:42 Všem, kteří pochybují, že je sladké žít,
00:41:46 má písnička chce o receptu prostém povědět.
00:41:52 Znám jeden lék, ten všechny smutky hojí
00:41:59 a stín chorých srdcí zahání.
00:42:07 Já znám jeden lék i pro ty, co se bojí,
00:42:15 že láska jim dá zklamání.
00:42:22 Kdo snům nevěří a v lidech pravdu hledá,
00:42:30 kdo ví, že se v růži nezmění.
00:42:38 Kdo zná lásku splácet láskou, zná můj lék proti bloudění.
00:43:04 Další pamětník a spolupracovník Vladimíra Dvořáka,
00:43:07 režisér Ivo Paukrt.
00:43:09 Vzpomínám, jak Vladimír byl náročný při práci
00:43:16 na sebe a na Jiřinu.
00:43:19 Jednou jsme zkoušeli estrádu. To se dělalo na 20 až 25 zkoušek.
00:43:28 To nebylo jako dnes, "mokrý na šňůru".
00:43:38 Jak se tohle zkoušelo, tak se nabalovaly drobné fórky.
00:43:45 Ty se potom zafixovaly a vypadalo to jako improvizace.
00:43:51 To nebylo všechno improvizace. To bylo vydřený na zkouškách.
00:43:56 V té době byl módní román, Horalka.
00:44:04 V tom textu bylo: "To je Horalka. Znáte Horalku?", říkal Vladimír.
00:44:11 A Jiřina říkala: "Jistě, Horalka paní Dulské."
00:44:15 A teď se oba odbourali a Vladimír říkal: "To je tak blbý,
00:44:19 to tam musíme nechat." Tak to tam zůstalo.
00:44:22 Ivo Paukrt.
00:44:39 Hráli walz, hráli walz, v tanci slovíčka sládnou.
00:44:52 Hráli walz, přísahals: "Vás, jen vás, nebo žádnou."
00:45:06 Říkal jsi: "Princezno, bál je náš. Zdál ses láskou zmámen.
00:45:20 Hráli walz, přísahals, ráno všemu byl amen.
00:45:34 Říkal jsi: "Princezno, bál je náš. Zdál ses láskou zmámen.
00:45:47 Hráli walz, přísahals, ráno všemu byl amen.
00:46:15 Hráli walz, přísahals: "Vás, jen vás, nebo žádnou."
00:46:28 Říkal jsi: "Princezno, bál je náš. Zdál ses láskou zmámen.
00:46:41 Hráli walz, přísahals, ráno všemu byl amen.
00:47:02 O dvojici Bohdalová, Dvořák
00:47:05 se od Vladimíra Dvořáka nic nedovíme.
00:47:10 Dovíme se něco o této dvojici od Karla Šípa?
00:47:13 Já jsem dvojici Bohdalová, Dvořák viděl v televizi na malé obrazovce.
00:47:20 To mi bylo nějakých 13 let. Musím se přiznat,
00:47:25 že by mi tenkrát ani ve snu nenapadlo,
00:47:29 že v jistém smyslu po něm tu paní zdědím.
00:47:32 Nemohu říct, že by Jiřina během naší spolupráce
00:47:36 mi Dvořáka předhazovala jako nedostižný vzor.
00:47:39 Cítím, že jeho duch se nad námi vznáší.
00:47:42 My jsme před časem chystali silvestrovský skeč.
00:47:45 Jiřina říkala, že si to musíme hlavně dobře připravit.
00:47:48 U ní doma jsme se scházeli, zkoušeli jsme.
00:47:51 Dali jsme si na to snad 7 zkoušek.
00:47:54 Když skončila sedmá, já měl pocit, že se na tom nedá už nic udělat.
00:47:58 Řekl jsem: "Fajn, máme to pohromadě a příští týden to natočíme."
00:48:01 Nic mi na to neřekla. Už jsem vlezl do auta.
00:48:04 Vyšla z baráku a zavolala na mě:
00:48:07 "S Dvořákem jsme měli i 48 zkoušek."
00:48:13 Rozumíte, 48 a já měl dojem, že už ta sedmá je zbytečná.
00:48:17 Uvedu jiný příklad. To je poměrně nedávno.
00:48:20 Spolu jsme něco natáčeli.
00:48:22 Bylo to po klapkách, bez diváků, nějaké spojovací texty.
00:48:26 Najednou v první klapce, bez varování, mi začala vykat.
00:48:29 Já na to koukal jako blázen. Zastavil jsem to a řekl:
00:48:32 "Proč mně vykáš?"
00:48:34 My jsme si s Dvořákem taky vykali, i když jsme si v civilu tykali.
00:48:38 Já jsem si uvědomil, že zapomněla,
00:48:40 že před tím jsme si 10 let veřejně tykali.
00:48:44 A že když si začneme vykat, tak si budou myslet,
00:48:47 že jsme si asi něco udělali. Tak jsem jí to nevymlouval.
00:48:51 Za pochodu ten text, který jsem měl naučený jako tykací,
00:48:58 tak jsem si ho navykal.
00:49:02 Já jsem Vladimíra Dvořáka obdivoval ohledně spousty věcí,
00:49:11 ale jednu věc zvlášť. On uměl vyprávět anekdoty.
00:49:15 Dnes vypráví anekdoty kdekdo, ale málokdo dobře.
00:49:19 Já jsem v Televarieté od něho jednu anekdotu slyšel.
00:49:23 Ta mně utkvěla. Já si vtipy moc nepamatuju.
00:49:25 Já vám ho řeknu. Je skoro až dětský.
00:49:30 Řeknu ho proto, abyste si v duchu představili,
00:49:33 že ho vypráví Vladimír Dvořák.
00:49:36 Přiběhne pán na nádraží a říká: "Pane výpravčí,
00:49:39 kdy jede nějaký vlak na Prahu?"
00:49:41 Výpravčí říká: "Jeden jede ve 14,30 a druhý v 15,20."
00:49:45 Pán říká: "A který byste mi mohl doporučit?"
00:49:49 Výpravčí: "Já bych vám doporučil ten v 15,20, protože ten tu staví."
00:49:56 Teď přišli promluvit o Vladimíru i ti, co nemohli přijít.
00:50:00 Já jsem si Vladimíra Dvořáka vážil jako textaře.
00:50:05 Některé jeho texty jsem uměl zpaměti.
00:50:08 Pak jsem se já sám chtěl stát profesionálním textařem.
00:50:12 Tak jsem musel své výtvory předložit
00:50:15 na ochranný svaz autorský.
00:50:17 Tam on byl předsedou schvalovací komise.
00:50:20 On mě přijal. Přišel a řekl: "Zdeňku, my vás bereme mezi sebe.
00:50:26 Jestli vám můžu poradit, vy ty texty máte nápaditý,
00:50:31 ale kdybyste k tomu ještě přidal to,že by si je lidé chtěli zpívat."
00:50:39 Já jsem si na to často vzpomněl. Druhé setkání bylo v 70. letech.
00:50:44 To jsme se s kolegou Čepelkou stali nežádoucími autory,
00:50:48 protože jsme opustili rozhlas po srpnu 68.
00:50:53 Potřebovali jsme se nějak živit.
00:50:55 Byl to Vladimír Dvořák, jako vedoucí redakce zábavy v ČT,
00:51:02 který se nebál nás přijmout a překlenul nám to nejtěžší období.
00:51:11 Nebýt jeho, tak jsme se neuživili.
00:51:15 I když dostával z rozhlasu výhružné dopisy, aby to nedělal.
00:51:21 Třetí setkání bylo, jaké jste zažili vy všichni,
00:51:27 že jsem byl divákem těch slavných Televarieté.
00:51:32 Tady jako člověk, který vyrábí humor, musím smeknout.
00:51:37 Jak je možné tak dlouho dělat humor na úrovni.
00:51:41 Humor kvalitní, který má vkusové mantinely.
00:51:45 Takhle dlouho to vydržet s jednou partnerkou.
00:51:50 Pro mě Vladimír Dvořák, dobrý.
00:51:54 Vladimír Dvořák je důkazem toho, že bavič, konferenciér, moderátor,
00:52:02 ať tomu říkáte jak chcete, nemusí být herec.
00:52:06 Musí to být především autor.
00:52:08 Nikdo vám to nenapíše tak dobře, jako si to napíšete vy sami.
00:52:13 Vladimír Dvořák tohle uměl brilantně.
00:52:17 Ten žánr estrády dokázal povýšit na umění.
00:52:21 Skoro bych řekl,
00:52:23 že bychom nutně dneska nějakého Vladimíra Dvořáka potřebovali.
00:52:32 Až budeš má, ať léta plynou, srdce mé se nezmění.
00:52:44 Já nechci znát už víckrát jinou, mám tě rád až k zbláznění.
00:52:55 To mluví cit a žádné zdání. Bez tvé lásky žít je trest.
00:53:06 Až budeš má, chci na tvé přání, i to modré z nebe snést.
00:53:19 Nač ty sliby, nač ty řeči, lásku nikdo neosvědčí
00:53:25 tím, že si ji veršem přizdobí.
00:53:29 Řeč se mluví, pivo pije, kdepak je však poezie,
00:53:36 když je třeba utřít nádobí?
00:53:42 Před svatbou se leccos říká, jenže co je do básníka,
00:53:47 když ho tuhý knedlík rozzlobí.
00:53:53 Nejde jenom o vyznání, taky skutky, milí páni,
00:53:58 skutky lásku násobí.
00:54:03 -Až budeš má, ať léta plynou...
-Nač ty sliby, nač ty řeči...
00:54:09 -lásku nikdo neosvědčí...
-srdce mé se nezmění.
00:54:12 -tím, že si ji veršem přizdobí.
-Já nechci znát už víckrát jinou...
00:54:17 Řeč se mluví, pivo pije, kdepak je však poezie...
00:54:23 -mám tě rád až k zbláznění.
-když je třeba umýt nádobí.
00:54:26 -To mluví cit a žádné zdání.
-Před svatbou se leccos říká...
00:54:31 -jenže co je do básníka...
-Bez tvé lásky žít je trest.
00:54:35 -když ho tvrdý knedlík rozzlobí.
-Až budeš má, chci na tvé přání,
00:54:41 -i to modré z nebe snést.
-Nejde jenom o vyznání...
00:54:45 taky skutky, milí páni, skutky lásku násobí.
00:54:55 Říkáte, že Kristýnka je na muziku, říkáte?
00:55:00 Poslyšte, mladý muži, chtěl bych s vámi sjednat obchod.
00:55:05 Postavíte se pod jedno okno, pošimráte to sladké dřevo
00:55:09 a zapějete jímavou milostnou serenádičku.
00:55:14 Přijde na to, co za to?
00:55:16 Dovolte věcnou poznámku. Je švorc jak pikové eso.
00:55:22 Kibic, drž tlamajznu! Zaplatím.
00:55:26 V nejbližší době očekávám jistou sumu.
00:55:28 Jsem vám k službám hned, jak ji dostanete.
00:55:32 A Kristýnka zůstane bez písničky, válečný důchodče.
00:55:36 -Ono tu jde o Kristýnku?
-Serenádička pro Kristýnku.
00:55:40 Zazpívám ji zadarmo. Ostatně je to za jedny peníze.
00:55:45 To je fakt. Odprejskni, ty bimbale!
00:55:48 Kristýnka musí vědět, že písnička je ode mne.
00:55:53 ZPÍVÁ
00:55:55 Stejně voní žluté květy šafránu, jako tvoje vlasy, Kristýnko!
00:56:03 Stejnou chuť má vítr, co je po ránu...
00:56:07 Lubomír Lipský a Ladislav Županič!
00:56:17 -Zdravím vás, přátelé!
-Ahoj, Václave!
00:56:21 Vy jste se s dílem Vladimíra Dvořáka
00:56:24 a skladatele Zdeňka Petra setkali v dobách,
00:56:27 kdy jste ještě dokázali louskat ořechy vlastními zuby.
00:56:31 -To je rok 1971.
-V 71. se to točilo?
00:56:38 Točilo.
00:56:41 Já jsem se s Vladimírem setkal o 20 let dřív.
00:56:46 -V roce 1951.
-Tys ho viděl i hrát divadlo.
00:56:51 Viděl jsem ho hrát divadlo.
00:56:53 Ale já jsem ho viděl, jak se učil konferovat.
00:56:56 Bylo to v Divadle estrády v r. 1951 nebo 52.
00:57:02 Dávala se tam hra, kterou napsal Vráťa Blažek
00:57:06 a jmenovala se "Pan Barnum přijímá".
00:57:10 To byla taková pele mele
00:57:13 a konferoval to Vladimír s Pepíkem Hlinomazem.
00:57:17 To byly jeho začátky, jeho škola.
00:57:21 A asi za rok v r. 1955 byla premiéra "Limonádového Joea".
00:57:31 Pepík Hlinomaz tam hrál Grimpa a Vladimír dělal barmana.
00:57:38 To byla taková role, čurda. Měl tam začátek a konec.
00:57:45 V celém představení řekl jen jednu větu: "Tak co si dáte?"
00:57:54 Brácha se mu potom omlouval, že má jen tohleto.
00:57:59 S Brdečkou mu říkali, že příště udělají něco lepšího.
00:58:03 Ale on to tak nenechal.
00:58:05 On říkal: "Jen klid, já už jsem si to rozšířil o 100 %."
00:58:08 Brdečka říkal: "Jak to?"
00:58:11 Já teď říkám: "Tak co si dáte, nebo si nic nedáte?"
00:58:18 Proč myslíš, že se Juan nikdy nehrál v Karlínském divadle?
00:58:21 Nevím, asi proto, že jsem byl ještě moc malý.
00:58:24 Protože jsi ještě nebyl šéfem.
00:58:26 Hrál se ve Valdštejnské zahradě.
00:58:29 Já jsem si to pak vynahradil, protože jsem ho natočil 2x.
00:58:32 Tady v televizi a potom v rozhlase v roce 1986.
00:58:37 Dozpíváš nám tu Kristýnku?
00:58:39 -Václave, rád.
-Lubomír Lipský a Ladislav Županič!
00:58:57 Stejně voní žluté květy šafránu, jako tvoje vlasy, Kristýnko!
00:59:06 Stejnou chuť má vítr, co je po ránu,
00:59:11 jako tvoje jméno, Kristýnko!
00:59:15 Stejnou barvu, jako mívá oliva, mají tvoje oči, Kristýnko!
00:59:25 Stejně jako nouze mě to bolívá, když ty nejsi se mnou, Kristýnko!
00:59:37 Stejnou písní, jako tlukou slavíci, tluče i tvoje srdce, Kristýnko!
00:59:46 Tobě samo nebe slétlo do lící, jak jsi krásná, moje Kristýnko!
00:59:55 Jak je hladké portugalské hedvábí, hladší je tvá paže, Kristýnko!
01:00:04 Žádná jiná na světě mě nevábí, já chci jenom tebe, Kristýnko!
01:00:16 Tolik jasu žádná hvězda nemívá, kolik je ho v tobě, Kristýnko!
01:00:25 Tobě snad i v noci světla přebývá, věnuj mi ho trochu, Kristýnko!
01:00:33 Hezčí než-li karafiát v zahradě, hezčí je tvůj úsměv, Kristýnko!
01:00:43 Mám tě rád a ostatní je nasnadě, chci být navždy s tebou, Kristýnko!
01:00:57 Chci být navždy s tebou, Kristýnko!
01:01:15 Přišlo to jak z nenadání jako bouře bez mračen.
01:01:24 Kapesníčku na mé dlani proč jsi pláčem zamáčen.
01:01:33 Jste vy slzy z mého zmatku, jste vy slzy ze štěstí?
01:01:42 Srdce chtělo na zahrádku, došlo jenom k rozcestí.
01:01:53 Tak já nevím, mám ho ráda, nebo se mi něco zdá?
01:02:02 Hádám, jak se karta hádá, dokud někdo nerozdá.
01:02:10 Tak já nevím, je to láska, nebo jenom chuť ji znát?
01:02:19 Se slůvkem se srdce laská, má mě, nemá, má mě rád.
01:02:27 Ptám se trávy, ptám se květů, na odpověď nečekám.
01:02:35 A když milý se mnou je tu, stačí říct tu jednu větu,
01:02:44 rozplyne se v čem se pletu, vidím, že ho ráda mám.
01:02:52 Stačí jeden jeho pohled, všechno sladčí zdá se mi.
01:03:00 Jestli není láska tohle, není lásky na zemi.
01:03:29 Do tmavého převléklo se nebe, podívej se, šat má děravý.
01:03:38 Posílám ti hvězdy místo sebe, o tobě mi večer vypráví.
01:03:48 Ve větvích už umlkají ptáci, za chviličku půjdeš jistě spát.
01:03:57 Vzpomínka se za vzpomínkou vrací, chci ti ještě pozdravení dát.
01:04:05 Dobrou noc ti oknem šeptá vánek. Dobrou noc ti dá ztichlý sál.
01:04:24 Já ti také přišel přát sladký spánek.
01:04:33 Ale rád do tvých snů sám se vkrad.
01:04:43 Mít tu moc, já hned bych vybral v záři,
01:04:52 který sen či noc má dnes dát. Ráno pro nás oba slunce bude zářit.
01:05:12 Dobrou noc, nech o ránu si zdát.
01:05:27 Složit poklonu Vladimíru Dvořákovi a potěšit srdíčko Jiřiny Bohdalové
01:05:35 přišel i Karel Gott.
01:05:44 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
01:05:46 Sluší se říct, že na naše pozvání Karel Gott nezaváhal ani vteřinu.
01:05:52 Ani vteřinu jsem nezaváhal u člověka,
01:05:55 který pro mě hodně udělal.
01:05:58 Dá se říct, že Vladimír Dvořák stál u kolébky mých začátků.
01:06:05 Jířo, nechceš jít ke svému Karlíčkovi?
01:06:07 -Můžu?
-Pojď.
01:06:17 Je to on.
01:06:21 Já jsem zase stála u kolébky tvých začátků, viď?
01:06:27 -Ty máš ale paměť.
-Ještě jo.
01:06:30 Já jsem zpíval několik písní, na které napsal Vladimír texty.
01:06:36 "Tam, kde šumí proud a zpívá šípkům ve skalách."
01:06:43 A zvítězil jsem v televizní soutěži "Písničky na zítra".
01:06:49 Jeho zásluhou jsem začal spolupracovat
01:06:52 s režisérem Jánem Roháčem.
01:06:54 Vznikla tak úspěšná série, "Karel Gott ve Slaném".
01:07:03 Já jsem měl rád Vladimírův humor.
01:07:09 Takový suchý, vkusný, takový, že odbourával sál.
01:07:16 Vyvolával salvy smíchu aniž by hnul brvou.
01:07:21 Konkrétní případ?
01:07:22 Zrovna poslední Televarieté, to nezapomenu nikdy.
01:07:29 On odzkoušel všechno podle scénáře
01:07:34 a vždycky s něčím překvapil před publikem,
01:07:39 když už se to nedalo změnit.
01:07:43 Tenkrát zavedl řeč na moje lásky. To je obvyklé téma o mně.
01:07:48 Na rozdíl od bulváru se nepídil po jménech, detailech.
01:07:56 On jenom podotkl:
01:07:59 "Já ti nezávidím ty tvoje lásky, já ti je přeju.
01:08:04 Co ti ale závidím, jak se jich umíš zbavovat."
01:08:09 ZVUK BUBNŮ
01:08:11 Co to bylo?
01:08:12 To jste nikdy neslyšela, jak tluče slavík?
01:08:17 Dobrý večer vespolek.
01:08:18 POTLESK
01:08:28 No tak...
01:08:38 Prosím vás, to snad stačí, ne?
01:08:42 Ano správně, konečně pravý muž, muž s velkým M.
01:08:49 Karle!
01:08:53 -Jak se máš?
-Ona se z něho podělá.
01:08:57 Comme-ci, comme-ga.
01:09:02 Karle, česky! Francouze jsme tu už dnes měli.
01:09:05 Karle, nevšímej si ho. On ti závidí, co všechno umíš.
01:09:09 -Zpívat...
-Ty ženský mu závidím.
01:09:12 Víc mu závidím, jak se každé vždycky dokáže zbavit.
01:09:26 Karle, víš co ti závidí hlavně? Že umíš zpívat, malovat, milovat.
01:09:32 -Jak to víte tohle?
-Čte Story.
01:09:35 Jo, čtu Story.
01:09:37 On umí ještě jiné věci. On umí imitovat.
01:09:42 Karle, vážně? To jsem nevěděl. To jsme nikdo nevěděli, že jo?
01:09:47 -Karle, udělej nám někoho.
-Koho?
01:09:50 Udělej nám Gotta. To dělá už kdekdo.
01:09:57 Dobrý večer, vítám vás v Karlínském divadle.
01:10:00 Je, ještě jednou.
01:10:03 Dobrý večer, vítám vás v Karlínském divadle.
01:10:06 -No to je dobrý.
-To je úžasný.
01:10:08 Celý Gott.
01:10:13 Já si myslím, že kdybyste se dostal do finanční tísně,
01:10:18 že byste se slušně zahojil, kdybyste vydal příručku
01:10:23 "Jak se zbavovat milenek".
01:10:25 Neuvažujete o tom?
01:10:27 Dneska už ne. V poslední době je to čím dál těžší.
01:10:31 Karel Gott!
01:10:37 Osladil jste si kávu, pane Bucale?
01:10:40 My jsme tuhle při kávě slyšeli takovej rozkošnej vtip.
01:10:46 -Ten vám musíme povědět.
-To se zasmějete.
01:10:51 Jindřišku, prosím tě, neklepej ten popel na koberec.
01:10:56 Ne, já si dávám pozor, miláčku!
01:10:58 Tak ten vtip.
01:11:00 Jistý muž, turista, zabloudí v Karpatech.
01:11:05 Prostě v horách.
01:11:08 To je jedno, na tom nezáleží, jestli v Karpatech nebo na Pradědu.
01:11:14 Na tom, pane Bucala, nezáleží.
01:11:19 Já si myslím, že to bylo v Karpatech.
01:11:22 Zabloudí v Karpatech a najednou vidí světýlko.
01:11:27 Zamíří k němu a tam, viď...
01:11:34 ...tam objeví chalupu.
01:11:38 A v té chalupě bydlí sedlák se svojí ženou.
01:11:43 Ten sedlák je starej a ona je pěkná, mladá.
01:11:50 -Pěkná.
-Mladá a pěkná.
01:11:56 -To už jsem říkala.
-Já vím, to jsi už říkala.
01:11:59 Oba už leží v posteli. Ne, ještě ne.
01:12:04 Ona manželka moc neumí vyprávět vtipy. Já to dopovím sám.
01:12:10 Jestli chceš, můžeš mě opravit nebo doplnit.
01:12:15 -To jde turista v Tatrách.
-V Karpatech.
01:12:19 Nebo v Karpatech, to je jedno.
01:12:23 A najednou vidí světýlko. Ne, ten vtip začíná jinak.
01:12:28 Ty mě mýlíš, Magdo!
01:12:30 Ten vtip je dobrej, ale začíná jinak.
01:12:35 -Prostě je chalupa v Alpách...
-V Karpatech.
01:12:39 To je jedno.
01:12:42 Ta žena je mladá, on je starej, on je ošklivej, ona je hezká.
01:12:46 -A hezká.
-A mladá.
01:12:52 -Já teď nevím, kde jsem přestal.
-Hezká.
01:12:56 Ty mě mýlíš, Magdo!
01:12:58 A oni tam žijou v tý chalupě a nemaj co jíst.
01:13:05 Akorát mají hovězí konzervu a tu si šetří,
01:13:13 aby jim vydržela do příštího trhu.
01:13:16 -Najednou na dveře buch, buch, buch
-Ale, Buch, buch, buch...
01:13:21 -Pane Bucala, zabuší na dveře...
-Ten turista buší.
01:13:26 Já říkám buch, buch, buch. Je to veselý, ne?
01:13:29 Oni mu otevřou a on prosí o přístřešek.
01:13:33 A ten sedlák mu říká, že mají jen jednu postel
01:13:36 -a v té leží...
-Oba dva?
01:13:41 No. To může být docela příjemný, co, pane Bucala?
01:13:46 Já na tom nevidím nic příjemnýho. To já bych nesnesla.
01:13:50 Když si představím, že třeba kope nebo chrápe ze spaní.
01:13:53 -To já bych nesnesla.
-Miláčku, tebe se to netýká.
01:13:56 Tys říkal, že to může být příjemný. Já na tom příjemnýho nic nevidím.
01:14:01 A neklepej ten popel na koberec!
01:14:04 -A teď v síni stojí turista...
-Popelník jako kráva
01:14:08 a on se do toho netrefí.
01:14:16 Ten turista stojí v síni a je celej promočenej.
01:14:24 Že by potřeboval osušit a přespat. Ten sedlák mu říká,
01:14:28 že má jenom jednu postel a že by mohl spát v posteli s jeho ženou.
01:14:34 -Nechcete trochu kávy?
-Teď kafíčko,když jsem v nejlepším?
01:14:41 Že by mohl spát se ženou v posteli nebo uprostřed.
01:14:47 Ne, Jiříčku, je to jinak. Uhněte, pane Bucala.
01:14:54 Ten turista má spát mezi sedlákem a jeho ženou, uprostřed.
01:15:00 -Je to jedno.
-To není jedno.
01:15:07 Na tom je ten vtip založenej. Jak mu má pan Bucala rozumět?
01:15:14 Pane Bucala, já vám to povím sama.
01:15:16 Ten sedlák, totiž turista spí mezi sedlákem a jeho ženou.
01:15:23 -A venku je bouřka.
-Vůbec není bouřka.
01:15:26 Vždyť je promočenej.
01:15:30 Třeba pršelo.
01:15:34 Oni spokojeně usnou.
01:15:37 Sotva usnou, ten sedlák se probudí a jde ven.
01:15:40 -Opravdu nechcete kafíčko?
-Ježíši, zase to kafe!
01:15:43 -Sotva je venku,tak selka povídá...
-Špatně!
01:15:46 Ona to řekne, až když jde sedlák ven potřetí.
01:15:51 On jde ven 3x. To se mi zdálo nejsměšnější.
01:15:56 On ten sedlák se jde podívat po kozách.
01:16:06 -Jestli se neutrhly.
-To není pravda.
01:16:09 On je venku dlouho. Mezitím řekne ta žena turistovi...
01:16:16 -Nic mu neřekne.
-Řekne.
01:16:19 -Sedlák vejde...
-Nevejde!
01:16:22 Vejde, ale za chvíli se jde podívat po kozách.
01:16:25 Ty furt s těma kozama! Pane Bucale, koukejte se na mě!
01:16:29 Tys zapomněl říct, že ten turista má hlad.
01:16:33 -A oni mají jen kousek sejra.
-Jakýho sejra?
01:16:37 -Kozího.
-Oni mají hovězí konzervu.
01:16:40 Tu si šetří do toho příštího trhu. Vždyť jsi to říkal.
01:16:44 Pak šli do postele a sotva je sedlák venku,
01:16:50 selka strčí do turisty a povídá: "Poslyšte..."
01:16:54 Ona neřekne: "Poslyšte!" Ona řekne: "Teď by byla příležitost.
01:17:02 Ona strká do turisty a říká: "Poslyšte,..."
01:17:06 -Ty vážně zkazíš každej vtip.
-Já? Ty zkazíš každej vtip.
01:17:11 Já vám ho dopovím. Ty bys zničil pointu.
01:17:17 Když jsem ten vtip začal vypravovat, tak ho dovypravuju.
01:17:20 Vidíš, jak jsi hloupej?! Kdo ten vtip začal? Já ho začala.
01:17:26 To je fuk, já ho dopovím. Ty ho stejně nedáš dohromady.
01:17:30 Ty jo? Ty s tou svojí sklerózou, ty určitě.
01:17:34 Já povídám, že ho dokončím.
01:17:37 Jinak z toho pan Bucala nebude mít požitek.
01:17:40 Tebe poslouchat, to je požitek.
01:17:45 Magdo!
01:17:47 Slyšíte ho? Magdo, Magdo! A takhle nervózní už je od jara.
01:17:52 -A čí vinou asi?
-Tak to řekni!
01:17:55 -Tvoje neukázněnost, lehkomyslnost!
-Dávejte pozor, pane Bucala.
01:17:59 -Komplexy řekni.
-Ano, komplexy.
01:18:02 Víš, jak tomu tvoje matka říká? Špatná výchova.
01:18:05 Maminku nech stranou. Kdo vzal všechno zpátky od advokáta?
01:18:09 Jé, pane Bucala, takhle klečel a říkal: "Magdičko, nerozváděj se."
01:18:14 Ježíši, ty lžeš. Ty lžeš, ale já už toho mám dost.
01:18:20 Škemral jsi, škemral.
01:18:22 Hele, podívej se! Už toho mám dost.
01:18:24 Mně je všechno jedno, já už toho mám taky dost.
01:18:29 To jsem blázen, co mohla selka tomu turistovi říct?
01:18:49 Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty.
01:18:56 Je po dešti, ta chvíle nehodí se pro trampoty.
01:19:03 Už je po dešti a svítí kaluže, ach, ženy, nemračte se na muže.
01:19:17 Je po dešti a všechny cesty voní jako z jara.
01:19:24 Je po dešti a sto let stará lípa není stará.
01:19:31 Už je po dešti a svět je blažený, ach, muži, nemračte se na ženy.
01:19:46 Díky za ten déšť, co nadělal nám louží.
01:19:54 Vždyť neumyl jen listy kopřivám.
01:19:59 Smyl i dusno, které lidská srdce souží.
01:20:06 Být ono dusno znova, tak to nedozpívám.
01:20:14 Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty.
01:20:21 Je po dešti, ta chvíle nehodí se pro trampoty.
01:20:27 Už je po dešti a den je zářivý, ach, lidi, nezkazte ho ani vy.
01:20:45 Váš dům šel spát, vyšlo hvězd jako kvítí.
01:20:53 Ten dům je hrad a v něm poklad mám.
01:21:03 Váš dům šel spát, okno tvé do tmy svítí.
01:21:14 Já zůstal stát, s oknem rozmlouvám.
01:21:25 Ještě nežli půjdu domů, musím se ti přiznat k tomu,
01:21:31 že mu tuze závidím.
01:21:35 Vždyť to okno, okno tvoje vidí k tobě do pokoje,
01:21:40 když už já tě nevidím.
01:21:44 Váš dům šel spát, okno však vyřídí ti,
01:21:53 že mám tě rád a že vzpomínám.
01:22:12 O nás dvou už Goethe psal, Gardeon nám důvtip dal.
01:22:25 Dávno nás i Mácha znal.
01:22:35 Pak že čas neletí, už je nám hezkých pár století.
01:22:42 O nás dvou jsou kopce knih. Kdo je sám a v touze zjih.
01:22:57 Aspoň číst si může v nich.
01:23:05 Jak je mně, jak je ti, jak je všem milencům v objetí.
01:23:12 My nejsme svatí, svět se mění, hrajem jazz, že má říz.
01:23:26 Však naše srdce mělčí není, než srdce těch,
01:23:37 co láskou pláli kdys.
01:23:42 O nás dvou tak rok co rok, básníkům se plní blok.
01:23:58 Nejhezčí jsou ze všech slok, jak je nám v objetí
01:24:07 pro změnu v tomhletom století. OPAKUJÍ
01:24:28 Stokrát zdá se mi modrý a podivný sen.
01:24:36 Vždy jsou v něm oči dvě, vítr a blankytný den.
01:24:44 Vítr mě odnesel, vzlétl a k hvězdám se blížím.
01:24:50 Nevím zda v oblacích nebo v těch očích se zhlížím.
01:24:59 Volare! Oho! Cantare! Oohoo!
01:25:15 Až tam, kde vítr je sám, až ke slunci cestu teď znám.
01:25:23 Stačí dívat se chvilinku do modrých ohýnků,
01:25:27 do očí milovaných.
01:25:30 A hned letím a vznáším se, jako by vítr mě zdvih.
01:25:38 Srdce bez tíhy a toužím jen láskou a písničkou znít.
01:25:45 Volare! Oho! Cantare! Oohoo!
01:26:01 Kdo z vás, co znáte tu slast, plout vesmírem zastavit čas.
01:26:09 Kdo z vás by zas a tak zas, sám nepřál si takovou lásku mít?
01:26:26 Buď pořád se mnou, lásko sladká. Ten slib ti nevrátím.
01:26:38 Až prach se zvedne po šarvátkách, mé bude tvým.
01:26:51 Jak dobrý přítel pohleď se mnou vstříc možná trpkým hodinám.
01:27:03 A smiř se s pravdou nepříjemnou, že i tvůj milý, má slabou chvíli,
01:27:14 že dostal strašný strach být sám.
01:27:23 Přestože mnohý starý známý dneska se náhle vyhýbá mi,
01:27:29 věřím, že na své straně dál, já právo mám.
01:27:35 V životě asi žádná víra samotná zámky neotvírá.
01:27:41 Vím, že se za ní musím prát. Prát se i s tím, co mě svírá.
01:27:51 Jen ty buď se mnou, lásko sladká. Tvůj úsměv je mé bázně štít.
01:28:03 A tak tu stojím bez pozlátka.
01:28:10 Až jednou zmizí, co je mi cizí, jen pro ten úsměv chtěl bych žít.
01:28:22 Chtěl bych žít, chtěl bych žít.
01:28:29 Chtěl bych žít, chtěl bych žít.
01:28:47 Je nebe jako šmolka a Zem je hezká holka
01:28:51 a z foxtrotu je polka nežli řekli byste švec.
01:28:55 Jak z prostřeného stolku jde z polky vůně vdolků,
01:28:59 jak pusa bez okolků zahřeje štěpenec.
01:29:03 Čert ví proč, polka nám prsty pokouší?
01:29:07 Čert ví proč, musíme polku hrát?
01:29:11 My víme to už z kola, tou polkou radost volá
01:29:16 a proto ať jde z kola, kdo polku nemá rád.
01:29:28 Hrajte! Tak hrajte dál! La, la, la lalalala.
01:29:36 Hrajte! Jen hrajte dál, vždyť zpívá celý sál.
01:29:53 Během té závěrečné směsi písní jsem měl mnohem víc času,
01:29:59 aby mně napadlo něco veselého kolem novin.
01:30:04 Nenapadlo mě nic.
01:30:06 Vzdej to.
01:30:08 Vzdávám. Vzdávám hold profesorovi vysoké školy humoru
01:30:16 a hudební poezie Vladimíru Dvořákovi.
01:30:25 Vážení přátelé, slavnostní pořad k poctě Vladimíra Dvořáka končí,
01:30:34 ale vzpomínky nám zůstanou.
01:30:41 Vladimíre!
01:30:45 Koukám, že se připozdilo, takže vám děkuju za pozornost
01:30:51 a přeju vám, přeju vám moc, moc vám přeju.
01:30:57 Titulky: Iva Méhešová, Česká televize, 2005
Scenárista, herec, moderátor, textař populárních písní a televizní dramaturg Vladimír Dvořák zůstává neodmyslitelnou součástí zábavy České televize. V Československém rozhlase a později na televizních obrazovkách nezapomenutelně bavil diváky a posluchače svými historkami, scénkami a moderátorským uměním. A tak není divu, že mnoho jeho kolegů, přátel i obdivovatelů přijalo pozvání, aby společně zavzpomínali na mistra humoru a dobré pohody. Pořadem plným písniček z textařské dílny pana Dvořáka, vzpomínek, vyprávění a humorných historek vás provede Václav Postránecký a Dvořákova partnerka z legendárního Televarieté Jiřina Bohdalová. Do pořadu dále pozvání přijali: K. Gott, K. Šíp, K. Hála, S. Červená, J. Suchý a řada dalších. Pořad uvádíme k 95. výročí narození Vladimíra Dvořáka.
