Příběh dvou mladých lidí z doby carského Ruska. ### Režie: Jiří Vanýsek. Scénář: Danuše Špirková. Hrají: Jiří Bartoška, Renata Doleželová, Karel Meister, Pavel Blatný a další.
00:01:20 Bylo to na jaře.
00:01:22 Nebe bylo blankytné, hluboké, daleké.
00:01:27 Znáte jarní oblohu, když si člověk lehne někam do trávy,
00:01:33 založí si ruce za hlavu a zahledí se do ní.
00:01:40 Zkrátka, bylo to na jaře. Okolo mne se pole oddávalo lásce.
00:01:47 Šeptalo, líbalo se. S kým? S oblohou, s větrem, se sluncem.
00:01:57 Šířila se vůně růstu. Zrodu štěstí, pohybu i života.
00:02:11 Zkrátka, bylo to na jaře. A já jsem se vezl k hranici.
00:02:30 Musím se na 2. stranu dostat ještě dnes.
00:02:46 Musím se tam dostat za každou cenu. Věřím, že vy to dokážete.
00:02:54 -Mohou vás zabít.
-To se stává.
00:02:59 -Proč ne?
00:03:01 K tomu není třeba moc chytrosti, aby zabili člověka.
00:03:05 -Ale stalo se, že i nezabili.
00:03:09 -Proč ne. Stalo se, že i nezabili.
00:03:17 -Tak mne tedy nezabijí.
00:03:20 -Jestli vás omrzelo nosit hlavu na krku, klidně běžte sám.
00:03:39 -Nechce se mi pořád čekat.
00:03:44 -Myslíte, že jsem na světě už tolik užil,
00:03:47 že poběžím vojákům rovnou do rány?
00:03:49 Když chcete jít teď ve dne, běžte sám! Běžte sám.
00:03:53 A mě nechte klidně žít na tomhle světě.
00:03:59 -Vzpomínám si, že se mi to najednou zdálo směšné.
00:04:05 Já a mrtvý.
00:04:09 Semenova záda. Kůň, na kterém hloupě poskakoval postranní řemen.
00:04:15 Semenova čepice s rozhlodanou střechou
00:04:19 a já nebohý ležím kdesi v divoké, prázdné úžlabině.
00:04:27 Nade mnou obloha a na spánku malá černá ranka.
00:04:34 Kolem ní sedí malé třpytivé, zelenkavé mušky. Jakoby čarodějné.
00:04:45 -Už nás mají oba dva.
00:05:40 -Pak jsme asi nešli jen po cestě,
00:05:42 protože to se mnou houpalo jako kolébka a okolo zvonily kameny.
00:05:48 Vzpomínám si, že mi připadalo, jakoby bych mrtvola,
00:05:53 kterou už vezou od hranice zpátky.
00:06:03 -Tak co, ještě chcete jít ve dne?
-Ne. Počkám.
00:06:11 -Tak raději zalezte do sena.
00:06:28 -Smím vstoupit?
00:06:32 -Prosím, pojďte!
00:06:39 -Děkuji.
00:07:02 -Vy soudruhu, se asi chcete dostat přes hranici.
00:07:07 -Uhodla jste. Vy také?
00:07:11 -Já také.
00:07:20 Bože, jak já to vypadám. Ležím tady už 2 dny.
00:07:24 Pořád se kvůli čemusi nedá jít.
00:07:28 Ale je tu hezky, ne?
00:07:32 Jako v nějakém indiánském wigvamu, nebo jak se to jmenuje.
00:07:42 Líbí se mi tu.
00:07:53 Je tu příjemně. Teskno. Semen mi sem nosil jídlo.
00:07:59 A jinak už jsem se začala nudit. Teď se budeme nudit spolu, viďte?
00:08:13 Vy jste pěkný kavalír. Co tak sedíte?
00:08:19 Seberte ze mě tu slámu.
00:08:22 -Sluší vám to. Raději bych vás posypal ještě víc.
00:08:29 -Tak sypte!
00:08:37 -Zůstali jsme sami ve žlutém přítmí se zlatým pruhem v koutě.
00:08:44 Dívka ověšená slámou vypadala jako nějaká fantastická víla.
00:09:03 -Musíte hned pryč. Strážníci dělají prohlídky.
00:09:07 Za chvíli jsou tady.
-Co hledají?
00:09:09 -Nějakou slečinku. Asi vás někdo viděl. Musíte pryč!
00:09:14 -Pojďte, půjdete se mnou!
00:09:20 -Jak chcete.
00:09:22 Jenom se nedostat do rukou policajtům.
00:09:38 Máte revolver?
00:09:45 -Umíte střílet?
00:09:55 -Budu se umět zabít.
00:10:00 -Oblečte si to! Rychle! Pusťte se rovnou k lesu.
00:10:05 Musíte přes kopce a přes řeku. Tam je hranice. Rychle!
00:12:06 -Tady si odpočineme.
00:12:19 Je to ještě daleko?
-Nevím.
00:12:22 -Jste v tom směšný. Tak je to lepší.
00:12:34 Jste celý mokrý.
00:12:52 Tak. Teď je to dobré.
-Jak se jmenujete?
00:12:55 -Na co to potřebujete vědět?
-Jak to, na co?
00:12:59 Je přece zajímavé vědět, s kým člověk jde.
00:13:02 -Když vám řeknu,
00:13:04 že se jmenuji Hala, nebo Maňa, tak už to budete vědět?
00:13:08 Už mě budete znát? Neřeknu.
-A proč?
00:13:12 -Nechce se mi. Je to lepší.
00:13:16 Já také nechci vědět, jak se jmenujete.
00:13:19 Vím, že máte hnědé oči. Jaké máte vlasy?
00:13:24 Zdá se, že také hnědé. Tak dále. Jméno, to je banalita. Ne?
00:13:39 -Měl jsem pocit, že jsem ji poznal. Žili jsme kdysi vedle sebe.
00:13:46 Možná, že byla veselou břízkou a já větrem.
00:13:51 Snad se jí chvělo listí,
00:13:54 když jsem ji za tichého večera zpíval svoji větrnou píseň.
00:14:00 Možná, že jsme byli 2 klasy, které stávaly blízko sebe. Kdo ví?
00:14:07 Ale rozhodně jsem ji už dávno znal.
00:14:19 Tady se můžeme nádherně schovat.
00:14:28 -Snad se nebojíte deště?!
00:14:32 -A vy se asi bojíte mě.
00:14:34 Nevěděli jsme, kudy se táhne hraniční čára.
00:14:38 Možná, že to bylo někde blízko. Možná, že kdesi daleko.
00:14:43 Možná, že nás už nás hlídaly
00:14:45 oči hraničáře a ruka zkoušela kohoutek.
00:14:49 -Když prší, vojáci určitě někam zalezou.
00:14:52 Musíme toho využít.
00:14:54 -Možná, že už nás někdo hodně dlouho pozoruje.
00:14:58 A zkouší, jestli mu dobře sedí kohoutek.
00:15:02 -Nikoho nevidím!
-Zůstaneme tady.
00:15:10 Dokud nepřestane pršet. Víte, jste teď neobyčejně krásná.
00:15:21 -Nevím, co bych na to měla odpovědět.
00:15:31 Ne, to ne!
-Proč? Je vám to nepříjemné?
00:15:35 -To ne. Ale musíme jít.
00:15:41 Pojďme! Dokud je čas.
00:15:49 Pojďte!
00:15:55 -Vraťte se!
00:16:04 PÍSKÁNÍ
00:16:07 Vraťe se! Sama se v lese ztratíte.
00:17:04 Bylo ticho.
00:17:06 Ne takové, jako kdysi ve městě v noci.
00:17:10 Kde mrtvě spí i kámen i utrpení.
00:17:15 Jen noc tence zní v uších jako netopýr věčnosti.
00:17:23 Bylo to ticho lesa, kde si vítr pohrává s listím.
00:17:28 Kde se káně, jako by bylo přivázáno tenkou nitkou,
00:17:33 třepotá na jenom místě.
00:17:37 A potom jakoby se odtrhlo a vrhá se dolů mezi stromy.
00:18:11 Byla mi stále bližší.
00:18:13 Zdálo se, že jsme spolu kdysi dávno žili.
00:18:16 Potom jsme se museli rozloučit. A teď jsme se znovu potkali.
00:18:23 Dobrý den!
-Dobrý den.
00:18:35 Viděla jsem vás, jak jste už vyšel z lesa.
00:18:44 -Vy nemáte strach?
-Jsem jen strašně zvědavá.
00:18:55 Kam teď?
-Támhle!
00:19:00 Čím dál jsme šli, tím víc jsem byl přesvědčený, že nás zabijí.
00:19:07 Že najednou narazíme na stráž. Rozběhneme se a konec.
00:19:13 Ale vzpomínám si, že v celé mé bytosti nebylo nic.
00:19:20 Ani strach, ani smutek, ani lítost.
00:19:26 Jen obrovské napětí.
00:19:28 Jen nesmírné přibližování se čemusi neodvratnému.
00:19:50 -Vzpomenete si, když mě zabijí?
-Nezabijí vás.
00:19:55 -Poslyšte, když zůstanete na živu,
00:20:00 napište na adresu Kyjev, Světličná ulice 9.
00:20:05 Napište: Musju zabili na hranici.
00:20:11 Zemřela tak, jak umírají ti, co velmi milují život.
00:20:20 Slyšíte? Uděláte to?
-Udělám.
00:20:32 Na bledých květech keřů bzučely včely.
00:20:37 Kdesi nahoře ťukal datel.
00:20:41 Motýli spojení v lásce létali, anebo v blažené bezvládnosti
00:20:46 seděli na listech a pohybovali tykadly.
00:20:51 V trávě se ve dvojicích hemžili chrobáci.
00:20:55 Probíhal velký, nádherný proces života.
00:21:01 Mám ho rád. Je to čistý proces.
00:21:06 Nezneuctěný přetvářkou. Silný, otevřený, prostý.
00:21:15 My 2 lidé, pronásledovaní jinými lidmi
00:21:19 tu sedíme a máme za chvíli přejít cosi.
00:21:23 Přejít a dostat se k nějakým jiným lidem,
00:21:27 kteří stojí tady někde v lese. Uprostřed toho milování.
00:21:32 A čekají na nás se smrtí v rukách.
00:21:36 My 2 pronásledovaní lidé jsme si blízcí.
00:21:40 S očima něhy a tepla pro toho druhého.
00:21:43 S touhou slít toto teplo dohromady. Opít se tím teplem, něhou.
00:21:50 Tím velkým darem života.
00:21:54 Ale my 2, dva lidé a ne brouci to nemůžeme udělat,
00:21:58 protože se známe jen několik hodin. Můžeme každou chvilku umřít.
00:22:09 A nebude nic. Ani něha, ani teplo. Ale my nesmíme.
00:22:23 -Musíme jít. Kde je ta hranice?
00:22:38 -Tady nemůžeme zůstat. Musíme na 2. stranu.
00:22:48 Už nás mají.
-Živou mě nedostanou!
00:22:51 Co máte v tom batohu?
-Knihy.
00:22:54 Budeme tam potřebovat ruské knihy. Vy nemáte nic?
00:22:58 -Jen sebe. A pozvání ochranky do vyhnanství.
00:23:06 -Větvičky zapraskaly, ale zdálo se, jakoby zahučel celý les.
00:23:12 VÝSTŘEL
00:23:14 Najednou kdosi zakřičel, a vítr v uších a volání,
00:23:19 to vše se slilo do jediného velkého a krásného hudebního motivu.
00:23:26 Hrdého a mohutného a zároveň lehkého a prostého.
00:23:35 VÝSTŘEL
00:23:57 VÝSTŘELY
00:24:24 VÝSTŘELY
00:25:11 VÝSTŘELY
00:25:21 Prostě, dokázali jsme to. Žijeme. Žijeme!
00:25:29 SMÍCH
00:25:35 -Ano, ano, ano!
00:25:41 -Ano.
00:26:27 Nepozorovaně, pomalu mi začalo být čehosi líto.
00:26:32 Jakoby se mi chtělo plakat.
00:26:38 -Teď se rozloučíme.
00:26:41 Já půjdu na 1 stranu a vy na druhou.
00:26:44 A nebudete mě hledat. Jak se jmenujete?
00:26:49 -Vladimír.
00:26:54 -Vladimíre, nikdy víc ani vy mně, ani já vám nemohu dát.
00:27:01 Naše láska musí hned umřít, aby nikdy neumřela.
00:27:08 Tak to někdo řekl. Rozumíte mi, můj milý?
00:27:20 Jsou takoví motýli, kteří umírají uprostřed milování.
00:27:25 Vím, že mi rozumíte.
00:27:28 Štěstí je chvíle. Pak už je všednost. Vím to.
00:27:36 I to největší štěstí bude v porovnání s tímhle ubohé.
00:27:41 Tak si to myslím. Tak to cítím. Tady.
00:27:50 Sbohem. Budu vás nosit v duši.
00:27:59 -Tiše odcházela a já jsem zůstal.
00:28:04 Srdce mi mučivě svíral pocit osiřelého štěstí.
00:28:09 Nade mnou zářilo blankytné nebe,
00:28:12 slunce padalo na mou skloněnou hlavu
00:28:15 a do duše mi vrůstal obraz dívky.
00:28:19 Kdo je, kde je, to nevím dodnes. Ale od té doby ji nosím v duši.
00:28:32 Skryté titulky: Alena Pelikánová Česká televize, 2012
00:28:37 .
