Rodinný majetek se vrací dědicům. Seriál České televize z nedávné minulosti. ### Režie: Hynek Bočan. Scénář: Petr Zikmund. Hrají: Blanka Bohdanová, Miroslav Donutil, Jan Hartl, Zuzana Bydžovská a další.
00:01:15 KOMENTÁTOR Z TV Dnes pokračovalo již 3. den
00:01:24 projednávání o zásadních ekonomických zákonech.
00:01:30 Informují parlamentní zpravodajové L. Špaček a Z. Bubílková.
00:01:36 -Podívej, Karle.
-Počkej, potom...
00:01:43 Federální shromáždění ve snaze zmírnit následky některých
00:01:49 majetkových křivd, ke kterým došlo v období od 25.2.1948 do 1.1.1990,
00:01:58 přijalo dnes zákon o mimosoudních restitucích.
00:02:05 Základní formou odškodnění jsou naturální restituce,
00:02:10 to znamená vrácení majetku všude, kde je to možné.
00:02:15 Zákon byl schválen většinou hlasů.
00:02:19 Já se zblázním, nemůžu tomu uvěřit! Oni to udělali! Udělali to!
00:02:25 Vzpomínáš, jak jsem žertoval.
00:02:31 Jak by se ti zamlouval postarší hoteliér?
00:02:37 -Mám otevřít víno?
-Já nevím.
00:02:46 Vrátíš se k ženě?
00:02:51 -Cože?
-Přežil jsi to. Už mě nepotřebuješ.
00:02:57 -Vážně takhle uvažuješ?
-Nemusíš to dramatizovat.
00:03:05 -Oblékni se.
-Proč? Nikam se mi dnes nechce...
00:03:09 Oblékni se! Prosím...
00:03:16 -Nemohl jsi zavolat,že ji přivedeš?
-Nevěděl jsem,jestli se z té zprávy
00:03:23 mám opít, nebo skákat jako blázen. A pak mě napadlo tohle.
00:03:29 Ale stejně, přivést k matce svou milenku...?
00:03:38 Milenku! Prosím tě. To slovo se k ní nehodí. Ani ke mně.
00:03:47 Ale je to tak!
00:03:54 Ona mi pomohla z nejhoršího! Víš přece, jak jsem na tom byl!
00:04:05 Mám ji rád a hodně jí dlužím.
00:04:11 -Ale je to jen tvoje věc.
-Ne tak úplně.
00:04:18 Je i partner, na kterého spoléhám. Vedla léta můj sekretariát.
00:04:26 Znám její schopnosti. Má ekonomické vzdělání, začínala jako účetní.
00:04:35 Víš, jaká to bude pro nás v hotelu výhoda?!
00:04:45 -Prosím, slečno Loudová.
-Jsem rozvedená.
00:04:50 -Tak tedy paní. Máte smutné oči.
-Smutné, ale krásné, mami!
00:04:59 Ona je takový typ. Tak, na náš hotel!
00:05:09 -Ty si opravdu myslíš, že je už náš?
-Já ti nerozumím, mami!
00:05:18 -Bylo by to moc jednoduché.
-Schválili zákon! Od 1. dubna platí.
00:05:26 Copak jim nevěříš?
00:05:31 -Ne, je to jinak. Ty nevěříš mně.
-Tak to není...
00:05:39 -Zase mi nevěříš!
-Přece jsem ti sama dala ty papíry!
00:05:46 Protože jsi neměla nikoho jiného!
00:05:52 Ale pamatuj si, mami, ještě letos bude v našem hotelu
00:05:59 slavnostní rodinná večeře.
00:06:06 A velký ohňostroj. Takový, jakým táta zahajoval sezónu!
00:06:12 Nebe bude zářit jako slunce!
00:06:17 -Dr. Kolář! Cihelna v Záchlumí!
-Zde, prosím. -Okamžik...
00:06:30 Dobrej zubař. Jestli mu vrátí cihelnu, tak o něj přijdeme.
00:06:36 -Myslíte, že vymění zuby za cihly?
-Víte, co je v tom peněz?
00:06:43 -A s čím jste tu vy?
-Hotel.
00:06:50 Hotel? Je tu jen jeden za městem... Snad nejste mladý Herbich?
00:06:58 -Mladý určitě ne...
-Člověče, vždyť já vás znám!
00:07:04 Byl jste tlustej chlapeček...
00:07:11 Tak mladej Herbich! Jo, pan otec to byl nóbl člověk!
00:07:21 Říkal mi: "Pane Pivodo, pan Burian si pochutnal na vašich párcích!"
00:07:31 Rolerovi! Cukrárna u parku!
00:07:38 Jo, spravedlnost je dobrá věc, ale co je to proti času...
00:08:01 "Povím vám něco", řekl tehdy Goethe, "čeho se můžete v životě držet."
00:08:08 "V přírodě je dostupno a nedostupno. Na to pamatujme a respektujme to.
00:08:16 Ale i pak je těžké vidět, kde jedno končí a začíná druhé.
00:08:25 Kdo to neví, bude se možná celý život mořit s nedostupnem,
00:08:34 aniž se kdy přiblíží k pravdě.
00:08:38 Kdo to však ví a je chytrý, drží se dostupného.
00:08:46 Bude tak moci urvat i kousek z nedostupna..."
00:08:52 -Pane docente, pan děkan prosí...
-Ale my ještě nekončíme!
00:08:57 Pan děkan to ví, a přesto prosí...
00:09:10 Pokuste se najít protiargumenty, třeba i hloupé, ale zkuste to.
00:09:18 Tříbí to mozek a vede to k pochopení zdánlivě samozřejmých věcí.
00:09:26 Dokonce i na semináři. Budu hned zpátky...
00:09:34 -Dobrý den.
-Výborně, pane kolego...
00:09:38 Představuji vám významného hosta naší fakulty. Pan Julien Bocken,
00:09:44 -...obchodník z Antwerp.
-Doktor Herbich.
00:09:47 Pan Bocken patří ke sponzorům naší školy. Také díky němu
00:09:53 je naše knihovna na úrovni. Jde-li o osobní rozhovor...
00:10:02 -Osobní? Mám přece seminář!
-Klidně použijte mou kancelář.
00:10:11 -Nechápu přesně, pane Bockene...
-Sedni si...
00:10:27 Je to těžké, chlapče.
00:10:35 -Vzpomeneš si?
-To jsou bonbóny!
00:10:39 -Holandské. Vezmi si.
-Pamatuju si je z dětství.
00:10:46 Byly ve velkých roztrhaných balících a máma říkala, že celníci vše vzali,
00:10:54 ale bonbóny nechutnali ani jim.
00:10:58 Myslel jsem, že vám chutnali...
00:11:04 Ty balíky prý posílal pan Julien, ale já jsem si myslel,
00:11:09 že je to někdo jako Mikuláš...
00:11:12 Ona vám o mně opravdu nic neřekla?
00:11:19 Myslíte... Mluvíte o mé matce?
00:11:26 Aspoň něco vám mohla říct...
00:11:31 Byl jsem obchodním partnerem tvého otce. Mořské ryby.
00:11:37 Po jeho smrti jsem Adě pomáhal... pak jsme se sblížili.
00:11:45 Chtěli jsme se vzít a odstěhovat ke mně do Antwerp.
00:11:53 Dokonce jsme měli zásnubní hostinu na vyslanectví v Praze.
00:11:59 Ale pak se to zkomplikovalo... začátek 50. let.
00:12:05 Převážel jsem přítele v kufru auta, na hranicích po nás stříleli.
00:12:13 Projeli jsme, ale už jsem se nemohl vrátit.
00:12:20 Psal jsem dopisy, posílal balíky...
00:12:26 Tyhle bonbóny.
00:12:46 A tahle...
00:12:52 ta je poslední, kterou mi poslala.
00:13:06 Psala mi o vašem hotelu, že vám ho snad vrátí.
00:13:17 Tvoje matka byla ve 3. měsíci těhotenství, když jsem odjížděl.
00:13:27 A takhle to dopadlo. Mám jen ty fotografie.
00:13:35 Chtěl bych je obě vidět! Chtěl bych s nimi mluvit...
00:13:43 Proč jste to už dávno neudělal?
00:13:46 -Nešlo to.
-Jak to? V roce 68...
00:13:51 To jsem byl nemocný.
00:14:01 A byl jsem už ženatý.
00:14:06 Já neumím být sám, chlapče...
00:14:11 Já vím, že jsem Adě neměl lhát, ale pořád jsem ji miloval.
00:14:21 Psal jsem jí to v každém dopise.
00:14:28 -Musí jich mít přes 200.
-A vaše žena... věděla o tom?
00:14:40 Zemřela před půl rokem.
00:14:52 -Jak jste mě vlastně našel?
-Nemusel jsem tě hledat.
00:14:59 Vím o tobě od té chvíle, co jsi emigroval.
00:15:03 Promiň, Tomáši, ale tak trochu jsem tě tu hlídal.
00:15:15 Chtěl bych ji vidět, obejmout ji... i tu mou Helenku...
00:15:27 -Řekni mi, jak to tam vypadá?
-Jak... Kde?
00:15:32 No, tam u vás!
00:15:34 Všechny ty hrůzy, o kterých jsem četl... popravy, vězení!
00:15:39 -To už je pryč.
-Vím, čtu noviny.
00:15:44 Třeba je ještě příliš brzy. Co bys radil?
00:15:51 Co já vám můžu radit? Tak napište mámě!
00:16:01 Píšu jí už 40 let...
00:16:07 Píšu jí, místo abych s ní žil.
00:16:15 Je stále krásná. Jsem proti ní stařec...
00:16:51 "Oceňuji především hluboký a invenční přístup dr. Herbicha
00:16:59 k otázkám, kterými se bude zabývat i naše konference o Goethovi.
00:17:04 Pevně věřím, že přijde čas, kdy budeme moci přivítat autora
00:17:10 a váženého kolegu mezi sebou. Se srdečnými pozdravy
00:17:14 prof. Thomas Willkinson."
00:17:18 Zadal jsem i jiné recenze, ale tohle je názor důležitého muže!
00:17:24 -Co je to recenze, dědo?
-Zhodnocení, miláčku...
00:17:29 Co je s tebou? Promiň... Máš před sebou světový úspěch!
00:17:37 -Úspěch je holub na střeše.
-Ale pozvání je vrabec v hrsti.
00:17:45 Jsem hrozně unavený. Od té doby, co jsem to dopsal, mám tachykardii.
00:17:50 Každý, kdo něco dokázal, má tachykardii. Mám ji každé ráno.
00:17:55 Tak si běž chvíli lehnout.
00:17:59 Tady Tomáš. Ahoj, Heleno. Ne, nic se nestalo... Opravdu.
00:18:13 Tak tedy ano, stalo.
00:18:17 Řekni, vzpomínáš si ještě na ty hnusné holandské bonbóny?
00:18:32 -Chybí podpis vaší matky a bratra.
-Mám plnou moc. Už jsem vám to řekl.
00:18:38 -Ale zde je to skutečně nutné.
-Bratr žije v SRN!
00:18:43 Nemůže se podepsat, kdy si vzpomenete.
00:18:48 -Žádný spěch... bude toho víc.
-Co tím myslíte? Zákon mluví jasně!
00:18:57 Ale nevystihuje všechny nuance...
00:19:03 Jaké nuance? Specifikujte mi to! Jsem tu už po páté!
00:19:13 -Jste právník? -Nejsem.
-Tak vidíte.
00:19:21 Mluvme upřímně. Ten hotel, to není žádná hospoda na rohu!
00:19:30 To je ekonomicky složitý organismus. A existuje tu řada zájmů!
00:19:38 -Jaké zájmy? Čí zájmy?
-To odtud z ústředí není vidět...
00:19:47 Je to spíš regionální otázka.
00:19:52 A navíc, ty drobné nedostatky vašeho projektu... číslo parcely...
00:19:58 Ale to jsme 100x rozebrali! Na parcele bývalo parkoviště!
00:20:05 A geodeti to slíbili vyřešit! Tak o co jde?!
00:20:09 -Jistě, ale chce to svůj čas.
-To se může táhnout měsíce!
00:20:16 Vyloučit to nelze. To může trvat roky...
00:20:21 Zatím si sežeňte ty podpisy.
00:20:28 -Pane, chci mluvit s vaším šéfem!
-Tomu nic nebrání. Nejste jediný.
00:20:37 Chce s ním mluvit skoro každý.
00:20:39 Chci jen to, na co mám nárok!
00:20:46 Ten váš nárok ale vůbec nikdo nezpochybňuje, pane Herbichu.
00:21:04 Děláte to skvěle. Tvrdá zeď z měkkých slov.
00:21:10 Neprůstřelný úsměv na rtech. Také jsem patřil k bratrstvu.
00:21:17 Mám na takové věci nos.
00:21:18 Já nikam nepatřím!
00:21:21 Jen to možná nevíš, blbečku.
00:21:26 Čekal jsem vás podstatně dříve, pane Herbichu.
00:21:30 Čas je drahý a ztracený čas je ještě dražší!
00:21:35 -Napsal jste mi cosi na papírek...
-Skutečně?
00:21:38 Ano. Bylo to číslo...
00:21:41 Tedy... jistá částka.
00:21:47 Popsal jsem už mnoho papírků... Používám je místo diáře.
00:21:53 Ta částka se mi už nezdá nerozumná. Zaručíte-li mi účinnou pomoc...
00:22:04 Účinnou! To je přesné slovo!
00:22:08 Mohl jste říct třeba právní, ale řekl jste účinnou. To se mi líbí.
00:22:16 To je seznam jednotlivých kroků, které zatím proběhly...
00:22:22 -A nikam účinně nevedou, že?
-Ano. Cítím nějaký odpor, nebo...
00:22:28 Pane Herbichu! Hotel plný investic se zajetou zahraniční klientelou,
00:22:38 a vy cítíte "nějaký odpor"? Nejste přece naivní, že?
00:22:46 Pomůžete mi?
00:23:03 Buďte tak hodná, děvenko, dejte mi pokoj č. 712, ano, dr. Weissmana.
00:23:09 Že volá dr. Kahan. Děkuji.
00:23:14 Rád vás slyším, pane doktore. Jak jste se měl v New Yorku?
00:23:22 Co byste říkal večeři? Představím vám zajímavého člověka...
00:23:28 Velice zajímavého. Sedí proti mně. Skvělé, pane doktore. Na shledanou.
00:23:40 Co to mělo znamenat? Kdo je ten dr. Weissman?
00:23:48 Dr. Weissman je starý pán, skoro 8O let. Dost nemocný.
00:23:54 Ale živý až moc. Uvidíte sám.
00:23:58 -Prosím.
-Ne, děkuji.
00:24:03 -On mě zná?
-Zná váš hotel.
00:24:08 Zastupuje jistou americkou firmu, která vlastní síť hotelů ve světě.
00:24:15 -Podrobnosti u večeře.
-Jaké podrobnosti? -O prodeji.
00:24:21 Ale to je omyl! Naprostý omyl. Chci, abyste mi pomohl hotel získat!
00:24:28 -No, jistě...
-Ale ne, abyste ho hned prodal!
00:24:36 Nejsem si jistý, zda vám úplně přesně rozumím...
00:24:44 Neměl jsem k vám chodit.
00:24:49 Máte snad nějaké jiné nabídky? Přece si ten hotel nechcete nechat?!
00:24:55 -Co byste s ním, proboha, dělal?
-Asi to nejste schopen pochopit,
00:24:59 ale můj otec zemřel, když mu ten hotel vzali.
00:25:03 Pro nás je absurdní představa, že bychom ho prodali!
00:25:07 Moment! Neodcházejte, prosím!
00:25:11 Už chápu, byl to omyl! Ale učiněný v dobrém úmyslu, věřte mi!
00:25:17 O nic nejde. Večeři mohu zrušit. Posaďte se, prosím.
00:25:25 Půjdeme na večeři jen my dva, co říkáte?
00:25:33 Mohu vás poprosit o ten seznam kroků, které zatím proběhly...?
00:25:46 Na honoráři jsme také domluveni, takže vlastně jaký problém?
00:25:54 Doufám, že žádný, pane doktore.
00:25:58 -Předpokládám,že do měsíce to bude.
-Prosím?
00:26:05 Musím stihnout letošní sezónu! Slíbil jsem to rodině.
00:26:10 To je hezké, pane Herbichu, ale poněkud nerealistické...
00:26:17 Za ty peníze? Musel jsem prodat auto, abych je měl!
00:26:22 Mezi námi, není to zase tolik, abych dělal zázraky.
00:26:28 Urychlím ten proces, jak jen bude možné.
00:26:34 Samozřejmě v rámci jednání s dr. Weissmanem by to šlo rychleji.
00:26:43 -Ne!
-Víte, já nejsem žádný mafián,
00:26:50 abych vás nějak nutil. Znám lidi, tak pomáhám... a slaďuji zájmy.
00:27:00 Ale můžete pokračovat sám. Ta možnost je tu vždycky.
00:27:09 Pardon, nemáte zápalky?
00:27:14 -Prosím.
-Děkuji.
00:27:20 Tohle si vezměte taky.
00:27:26 Prosím.
00:27:34 Letos už to nebude, že? Mrzí tě ten slib, viď?
00:27:42 -Ještě to není jasné.
-Bude to trvat měsíce!
00:27:49 -Odkud to víš?
-Mluvila jsem s Rudolfkem!
00:27:55 Tvůj syn je přece právník, ne? Brzy prý bude mít vlastní kancelář.
00:28:04 Tak mě napadlo ho zavolat, jak to všechno doopravdy je...
00:28:15 Neměla jsi ho volat. Mám to přece na starosti já, ne?
00:28:21 Je to tvůj syn! Má taky svá práva, na to nezapomeň.
00:28:28 Nic ti nevyčítám.
00:28:33 Čekali jsme 40 let, co je to pár měsíců? Netrap se tím.
00:28:44 Spravedlnost nakonec zvítězí. Svět bude zase takový, jaký byl.
00:28:52 -Tak úplně asi ne, mami.
-Jaký by to pak mělo smysl...?
00:29:02 -Proč jsi naštvaná?
-Nevšimla sis? Dochází materiál.
00:29:10 -S tím byly vždycky potíže.
-Ale nemusela jsem je řešit já!
00:29:18 -To tě to zastupování tak rozhodilo?
-O to nejde...
00:29:25 Tak co se děje? Nalezený tatíček?
00:29:36 -On mi píše dopisy.
-Ale! A co v nich je?
00:29:42 Já nevím. Slova. Že je mu to líto, že nemohl jinak. Jako by mi bylo 15.
00:29:56 Bude ti skoro 40. Tak nepřeháněj.
00:30:07 No ne! To je on?
00:30:12 Jak to mám sakra vědět, nikdy jsem ho neviděla! To bylo v dopise.
00:30:18 Hm. Frajer!
00:30:26 Bojím se, aby nechtěl přijet.
00:30:33 A proč by ne? Copak nepřežiješ jednoho cizího starýho pána?
00:30:43 Přežila jsi rozvod, tak co?
00:30:50 Co tomu říká máma?
00:30:54 Ona to neví, jo?
00:30:58 Neřekla jsem ti to hlavní.
00:31:03 Brácha mi naznačil, že ten můj tatínek, byl po celou dobu ženatý.
00:31:21 Takže ty dopisy, co jí psal, byly pěknej podvod!
00:31:29 Vzpomínám si... je to už dávno... mámu tehdy vyhodili z práce,
00:31:37 ze skladu, bylo to ten rok už její 3. zaměstnání.
00:31:44 Něco někde řekla, nebo co.
00:31:47 Když přišla, zavřela se v pokoji a já jsem měla strach.
00:31:58 Viděla jsem klíčovou dírkou, jak seděla na zemi
00:32:04 mezi spoustou papírů a četla si je.
00:32:10 Musely to být ty jeho dopisy. Určitě nevěděla, že je ženatý.
00:32:18 TELEFON Jo, už jde! Ano, už jde!
00:32:24 Čeká na vás dr. Vítek a vypadá divoce, paní doktorko.
00:32:30 Kdyby něco, zavolejte a já ho vynesu v zubech.
00:32:35 Chce mi sem nastěhovat počítač.
00:32:45 To s těmi hodinkami je hloupý, neurotický šéfovský zvyk.
00:32:52 Hloupá možná jsem, neurotická určitě, ale šéf nejsem.
00:32:57 Jen ho zastupuju.
00:33:01 No, dobře. Napsal jsem takový papír, týkalo se to vybavení oddělení...
00:33:08 -Hm. -Četla jsi to, ne?
-No, neoficiálně.
00:33:14 Prý ses vyjádřila, že můj návrh nepodpoříš.
00:33:20 Nejsem v pozici, abych něco podporovala či ne.
00:33:25 Co to má znamenat, že jde proti mně člověk z vlastního oddělení?!
00:33:33 -Já opakuji, že...
-Nestojím o vyhýbavé žvásty!
00:33:38 -To opravdu zkoušíš jít proti mně?!
-Nic nezkouším. -Tak stůj za mnou.
00:33:46 -Znovu říkám...
-Je to tvoje povinnost!
00:33:52 Tedy, je fakt, že na tu věc mám trochu jiný názor.
00:33:59 Tak přece! Neměla jsi názor 100 let, tak proč zrovna teď?!
00:34:05 -To už přeháníš!
-Ty přeháníš. A nebezpečně!
00:34:09 Hrají s tebou hru. A nejde o tebe. Prohraješ spolu s nimi!
00:34:16 Primář hraje maroda, ty sedíš tady a hrajeme o čas...
00:34:21 -Nerozumím ti. Je nemocný.
-Jak dlouho myslíš, že to vydrží?
00:34:27 Jak to mám sakra vědět? Já nemůžu za to, že tě kdekdo nesnáší!
00:34:37 Nechme toho. Nehraju žádnou roli. Nechápu, proč tu na mě křičíš.
00:34:47 Dobře, nebudu. Tak tedy opakuji:
00:34:52 Nabízím ti čestně a upřímně spolupráci.
00:35:01 Oceňuji to. Přesto nechápu. Vyřizuji za primáře běžné věci...
00:35:12 A teď promiň, jsem celý den na sále a jsem utahaná.
00:35:53 -Ahoj.
-Ahoj.
00:35:57 -Víš, kolik je hodin?
-Promiň...
00:36:03 Co tam děláš? Pojď sem...
00:36:07 -Chtěl jsi přece čínu.
-No dobře, ale ne tak pozdě.
00:36:13 Dřív jsem to nestihla.
00:36:21 Nech toho.
00:36:27 Přece tu nejsi kvůli číně!
00:36:38 -Už po mně vystartoval.
-Kdo? -Vítek.
00:36:46 Říkal jsem ti to.
00:36:52 Už mu asi nikdy nevysvětlím, že nechci ten primariát.
00:36:57 A byl na mě hrubý.
00:37:00 -Mám mu rozbít hubu?
-Prosím?
00:37:04 -Udělám to! -Já tě miluju.
-Ty jsi bláznivá ženská.
00:37:28 -Já ten primariát chci.
-Ale říkala jsi, že...
00:37:38 Trochu se bojím, ale chci to.
00:38:30 -S dovolením.
-Co se děje? No, madam!
00:38:35 Takhle tu budeme do Silvestra!
00:38:51 -Co to děláte? No, moment!
-Pardon. -Haló!
00:38:57 -Je to ono. Viď, že je to ono?
-Ano. Je tu kulaté razítko. Ano.
00:39:04 Hlasy měly pravdu!
00:39:07 Člověče, Herbich! Co jste to udělal? Peníze se vám válejí po stole...!
00:39:13 To je na kriminál, Herbich!
00:39:16 Neblázněte, Herbich...
00:39:19 Pane Herbichu! Opakuj po mně! Opakuj! Pane Herbichu!
00:39:26 Uklidněte se, pane Herbichu, prosím vás...
00:39:29 -Pane Herbichu!
-Pane Herbichu...
00:39:32 Dobře. Vypadni!
00:39:42 Promiň, mami. Promiň, teto. Hezké svátky.
00:40:39 To je jako v pohádce!
00:40:54 Co kufry, šéfe?
00:40:58 Dám pro ně poslat, hochu.
00:41:27 KAREL ZAKAŠLE
00:41:29 Přejete si, prosím?
00:41:37 Jé, dobrý den.
00:41:45 -Vy nenosíte kravatu?
-Jsme na začátku sezóny,
00:41:50 ještě jsme úplně neotevřeli.
00:41:53 -Ředitel je u sebe?
-Ano. Čeká na vás.
00:41:59 Všichni už tu na vás čekáme.
00:42:02 Fajn. Zavazadla jsou v taxíku před hotelem.
00:42:06 A zařiďte nějaké občerstvení. Chceš jahody se šlehačkou, Aničko?
00:42:13 -Zařídím to.
-Jste moc laskavý, pane Vladimíre.
00:42:19 Myslím, že spolu budeme báječně vycházet.
00:42:24 Ano... těším se.
00:42:29 To je od vás hezké, že jste to tu nechal.
00:42:34 Vystřídalo se tu hodně ředitelů a žádný, pokud vím, obraz nesundal.
00:42:39 -Chcete si obraz odnést?
-Ne. Patří sem.
00:42:45 -Neposadíte se?
-Rád. Ale není kam.
00:43:08 Prosím...
00:43:12 Chcete mluvit o té... řekněme ošklivé chvíli?
00:43:20 Jak jste mě vyhodili z hotelu? Už jsem na to dávno zapomněl.
00:43:26 -Z vaší pozice to jde o něco lépe.
-To je pravda téměř historická.
00:43:35 Tady je ten pohár, prosím.
00:43:39 Ještě něco, milostivá paní.
00:43:42 Asi bych se vám měl představit. Panýrek, vrchní číšník, prosím.
00:43:47 Těší mě. Loudová. Já nejsem žena pana Herbicha.
00:43:52 -Jsme jen přátelé. Budu mu pomáhat.
-Ano, jistě.
00:43:59 -Nechcete poznat i ostatní?
-Ráda...
00:44:09 Kolega Motyčka, šéfkuchař.
00:44:15 Slečna Anna je naše barmanka.
00:44:21 Paní Zálužáková má na starosti pokoje...
00:44:26 A pan Sýs, náš recepční a tenisový trenér.
00:44:32 Víte jistě, že náš hotel se specializuje na tenis.
00:44:36 Ano, vím.
00:44:41 -V plné sezóně je nás tu víc.
-Časem jistě poznám všechny.
00:44:51 -Opravdu nemáte další přání?
-Ne, děkuji.
00:45:00 Mami, podívej!
00:45:09 -Prosím. -Děkuji.
-Prosím.
00:45:13 Máte moc hezkou sekretářku. Mohu vědět, jak se jmenuje?
00:45:19 Hanička.
00:45:22 Proč chcete, abych zůstal, pane Herbichu?
00:45:27 To je prosté. Mám zájem na stabilním chodu hotelu
00:45:32 a na dobrých hospodářských výsledcích.
00:45:37 Myslím, že každá změna by měla proběhnout klidně a hladce.
00:45:44 To je základní zkušenost, kterou jsem v životě udělal.
00:45:52 -Nejsem žádný kýval.
-To já vím.
00:45:56 Informoval jsem se o vás u vašich bývalých nadřízených.
00:46:03 Já jsem se také informoval. U vašeho bývalého podřízeného.
00:46:12 A co vám řekl?
00:46:17 Že máte mimořádnou schopnost přežít.
00:46:23 -To je dobré... anebo špatné?
-Nevím. Snad praktické.
00:46:33 Pane Herbichu, já jsem ekonom!
00:46:37 Mým požadavkem by bylo zachování mých pravomocí.
00:46:44 Mým požadavkem je inspirovat, konzultovat a mít poslední slovo
00:46:49 ve strategických rozhodnutích.
00:46:51 To zní logicky. Chci, abyste věděl, že mám dost nabídek.
00:46:58 Vím to. I o nabídce, kterou jste dostal od dr. Weissmana, že?
00:47:09 Ano. To je správná informace. Takže pokud tu zůstávám...
00:47:16 Je to možná i proto, že se částečně podobáte mému otci.
00:47:24 Haničko, přineste mi ještě cukřík, ano?
00:47:33 Tohle byl matčin pokoj. Ale ona tu večer nikdy nebyla.
00:47:40 Krásně se odtud poslouchala hudba z baru. Lépe než z mého pokoje.
00:47:50 Sedával jsem tu a snil o princeznách tančících tam dole...
00:48:09 -Jsi nejkrásnější princezna.
-Cože?
00:48:15 Už toho nech, prosím tě.
00:48:20 Je to hrozné... ty peníze.
00:48:24 Jestli ta čísla nelžou, tak jsi vlastně milionář.
00:48:29 Prima, ne?
00:48:39 -Co je?
-Je ten Benda spolehlivý?
00:48:44 To ty jsi mi přece kdysi řekla, že se vyznám v lidech! Je můj!
00:48:50 -A nebylo to tak těžké.
-Je tvůj! Zase mluvíš jako dřív!
00:48:58 Najednou říkáš stejná slova...
00:49:02 To je dobře, ne? Jsem rád, že zlé sny jsou pryč.
00:49:07 -Já k nim patřila...
-Tak jsem to nemyslel.
00:49:13 -Stejně bych se radši vrátila...
-To ne! Já tě potřebuju. Miluju tě.
00:49:24 A navíc, jsi moje tajná zbraň.
00:49:30 Prožila jsi se mnou to nejhorší. Můžeme se vzít, jestli chceš.
00:49:35 -Jsi ženatý. -Na to je rozvod, ne?
-Teď budeš mít jiné starosti...
00:49:51 Madam...
00:50:00 -Co kdybychom si šli zatančit?
-Kam? Bar je ještě zavřený.
00:50:09 Tak si ho otevřeme! Pustíme si hudbu z magnetofonu...
00:50:18 -To nejde...
-Proč by to nešlo?
00:50:21 Ten bar je náš! Chápeš to?!
00:50:24 -Nikdy jsme spolu vlastně netančili.
-Neměli jsme vlastní bar.
00:50:33 Jsem unavená. Ráno musím s Aničkou na autobus.
00:50:39 -Odveze vás tam hotelové auto.
-To je přece nesmysl.
00:50:48 Mlč. Už nic neříkej.
00:51:54 PÍSEŇ
00:51:57 Já mám nádherný sen, ve kterém se rozletím do let,
00:52:04 na která vzpomíná se s dojetím, smím aspoň chvíli v té době žít,
00:52:16 s mým tátou být.
00:52:24 Ten, kdo důvěřivě spřádá plány v domnění,
00:52:33 že bláhové sny ve skutečnost promění,
00:52:42 pozná, že pravda tak zářivá nebývá.
00:52:53 Skryté titulky Alena Rubešová
Vysokoškolského učitele Tomáše (J. Hartl), který se v Německu věnuje dokončení své knihy o Goethovi, navštíví zámožný obchodník Bocken (F. Řehák). Je to otec Heleny (Z. Bydžovská), kterou nikdy neviděl. S paní Adou (B. Bohdanová) si léta dopisují a tyto dopisy jsou sice plné lásky, ale neodhalují tvrdou skutečnost. Pan Bocken chce vidět Adu i Helenu a Tomáš slíbí setkání zprostředkovat. Hotel se po určitých průtazích vrací rodině Herbichových. Karel (M. Donutil) se ujímá jeho správy spolu s dosavadním ředitelem Bendou (F. Němec)…