Největší česká spisovatelka a zakladatelka novodobé české prózy, od jejíhož narození v těchto dnech uplyne 200 let, v dokumentu režisérky Olgy Sommerové.
00:00:15 Jako když spadne z nebe hvězda.
00:00:18 Tak odešla 21.ledna 1862 Božena Němcová.
00:00:23 Mrazivou Prahou se 3 dny poté ubíral
00:00:26 z domu U tří lip Na Příkopě dlouhý průvod.
00:00:29 Černě odění studenti, dívky s rozžatými svícemi,
00:00:33 bulharští a charvátští studenti v krojích.
00:00:37 Řada profesorů a doktorů, zemských a říšských poslanců,
00:00:41 čeští spisovatelé a novináři.
00:00:49 Hned za rakví kráčela hraběnka Thurn-Taxisová,
00:00:53 vedle ní Karolina Světlá, hraběnka Kounicová,
00:00:57 Palacký, Rieger, Jan Evangelista Purkyně,
00:01:00 hrabě Thurn-Taxis. Hrabě Clam-Martinic poslal svůj kočár.
00:01:05 Když došli na Vyšehrad, byla už hluboká tma,
00:01:09 ale v přítomných svítilo jakési vnitřní světlo,
00:01:12 jako když spadne z nebe hvězda, jejíž záře nepohasíná,
00:01:17 ale naopak nabývá na jasu a předává svůj svit všem,
00:01:21 kteří ji chtějí nadále následovat.
00:01:24 Vždyť umřít nemůžeme.
00:01:34 Řekla jsem si, že si udělám doma nad stolem ty své oblíbené holky.
00:01:40 Už mám Destinnovou.
00:01:43 Dočetla jsem se, že Němcová pálila ty dopisy 2x.
00:01:47 Poprvé ty, které byly nebezpečné politicky,
00:01:51 a podruhé, těsně před smrtí, pálila milostné dopisy.
00:01:55 Pak jsem si vyhledala z psacího stolku a v bedničce složené
00:02:00 a za Jaroušovým kufrem uschované dopisy.
00:02:03 Těch 60 dopisů, které jsem spálila ten večer,
00:02:07 než jsem jela přestrojená za selku do Prahy v roce 48.
00:02:12 Věděla jsem, že přijedou kyrysníci do Neumarku
00:02:15 a že budou u nás dopisy hledat, tak jsem je spálila.
00:02:20 Nejvíc lituji dopisů Havlíčkových.
00:02:23 Protože moje maminka, když byla se mnou v jiném stavu,
00:02:27 tak dělala Boženu Němcovou,
00:02:30 a potom jsem se setkala s její sochou, kterou maminka dělala,
00:02:35 když jsem byla mimino, a z té doby je tato fotografie.
00:02:40 Tohle je moje maminka zřejmě na UMPRUM,
00:02:44 když dělala poprvé bustu Boženy Němcové.
00:02:47 Tady je ruka mojí maminky a jeden z jejích portrétů Němcové.
00:02:54 Novomanželé Němcovi se v roce 1837 v září nastěhovali do tohoto domu
00:03:00 v Červeném Kostelci.
00:03:04 Prožili tady první dny po svatbě, vlastně líbánky.
00:03:09 Pane Kuldo, jak se vám líbí naše Božena Němcová?
00:03:13 Líbí se mi, je to úplně věrný portrét.
00:03:20 Opravdu, krásná žena.
00:03:22 S paní Ljubou Skořepovou jsme psali knížku
00:03:26 Jiskření na černé hodince s Máchou, Němcovou a hvězdami.
00:03:30 Od Máchy vlastně začíná moderní česká poezie.
00:03:34 A když se podíváte na Němcovou, na prózu, to, co bylo před ní,
00:03:40 to byly dobré úmysly, ale nebylo to umění.
00:03:43 Mužovi se nelíbí, že se tak zcela oddávám spisovatelství.
00:03:48 Raději by viděl, abych virtuózní hospodyní byla.
00:03:53 Nahlížím, že bychom šťastnější byli,
00:03:56 a že on šťastný se cítit nemůže, nemaje ženu, jak by si přál.
00:04:02 Ale nemohu si pomoci.
00:04:04 Není to prázdné slovo. Věř, že nemohu.
00:04:08 V hospodářství jsem pouhý bezdušný stroj. Já musím psát.
00:04:15 Když jsem mnohdy mrzutostí nebo starostí sklíčená,
00:04:19 jak sednu k psaní, zapomenu vše a žiju v jiném světě.
00:04:23 Ba někdy zapomněla bych na jídlo i na spaní, kdyby mi dali.
00:04:28 Jiskření je moje vlastně šestá knížka.
00:04:32 Tu jsme napsali s Miroslavem Ivanovem
00:04:36 jako veleváženým znalcem literárních faktů.
00:04:42 Ta data narození, o která se stále vedou spory,
00:04:46 jsou roky 1820, 1819, 1818 a 1817.
00:04:51 Dle čínské astrologie by nejvíce, vzhledem k její povaze,
00:04:56 vycházel rok 1818, rok tygra.
00:05:00 Tygři jsou schopni veliké lásky. Jsou neukáznění.
00:05:04 Troufnou si na své představené.
00:05:07 Němcová byla pronásledována policií kvůli projevům svého muže
00:05:13 i kvůli svému vlastenectví, ale nebála se.
00:05:16 Revoluci s tygrem také můžeme dělat.
00:05:20 Její sociální cítění bylo silné.
00:05:22 Já jsem v Americe o Boženě přednášel, už je to strašně dávno.
00:05:29 Největší čeští básníci i spisovatelé 20. věku,
00:05:32 modernisté, avantgardisté i tradicionalisté,
00:05:36 všichni se vyznali z lásky i úcty k té ženě.
00:05:40 Uvědomme si tu dobu. Ani vyspělé literatury,
00:05:44 francouzská, německá nebo anglická, neměly, až na výjimky,
00:05:48 např. Sandová či sestry Bronteovy, píšících žen.
00:05:52 Ó, my jsme k politování!
00:05:55 Musí ženská ostati jen tou milkou a nebo tím domácím skřítkem?
00:06:00 Nemůže se vyrovnati muži?
00:06:03 Zdali na sukni je přilepen takový rozdíl ducha a statečnosti?
00:06:09 Ach, já slyším, jak i vy pravíte: Aj, i ta chce emancipaci žen?
00:06:18 Ona se chovala, jako by snad ani nevěděla, že je ženská,
00:06:23 že má držet hubu a krok a nemá se cpát do veřejného života,
00:06:28 že má býti oporou nebo zázemím svému manželovi,
00:06:32 a tím to zvadlo, a ona úplně směle si tam píše o nějaký grant,
00:06:37 aby mohla na Slovensko studovat folklór a sbírat pohádky
00:06:42 a chová se jako svobodný člověk, takže chápu,
00:06:45 že to muselo všechny šokovat a přišel za to trest.
00:06:50 Z těch tvých studií budeš mít starého čerta,
00:06:53 těch se málo najíš, jako ses jich až posud najedla.
00:06:58 Lepší, kdybys dělala studie o moudré domácnosti
00:07:02 a podle těch se řídila. To by tobě i mně lépe prospělo.
00:07:06 Svět nestojí za to, aby se mu člověk obětoval.
00:07:10 Nemyslete si, že měla jednoduchý život,
00:07:13 nebo že to s ní měl manžel jednoduché.
00:07:16 To byla žena vysoce emancipovaná.
00:07:19 -A to vy nemáte rád.
-Já to mám rád.
00:07:23 Aspoň tedy musím mít, jako odchovanec Masarykův.
00:07:27 Masaryk nepotřeboval argumenty, kolik žen je na univerzitě.
00:07:32 Pro Masaryka to, že žena je rovná,
00:07:35 řekněme jako s filozofem Kantem, to je postulát.
00:07:39 Že se třeba ještě nenarodil ženský Beethoven,
00:07:43 to s tím nemá co dělat.
00:07:46 Řekněme, že ta Němcová ještě třeba není ženský Goethe nebo Napoleon,
00:07:52 ale je na určité cestě k tomu...
00:07:57 Já si Boženy Němcové nesmírně vážím.
00:08:01 Vážil jsem si jí dřív než jsem pracoval tady v muzeu,
00:08:05 nakonec pocházím z Červeného Kostelce.
00:08:08 Co myslíte, že by se tak hodilo zahrát?
00:08:12 Podle kraje rozhodně Smetana, kdo jiný?
00:08:16 No tak zkusíme, jak to vypadá v těch českých luzích a hájích.
00:08:22 HRAJE.
00:08:36 A pak je nádherný motiv.
00:08:39 Když se skutečně Božena Němcová zjevila,
00:08:42 bylo to něco impozantního, já jsem byl v jakémsi polovědomí,
00:08:47 přesně si pamatuji, i co říkala,
00:08:50 a ona mě vyzvala, abych zůstal v tomto muzeu.
00:08:54 Bylo to doslova "neopouštěj mě".
00:08:57 Měla krásný zjev, možná snad jakousi svatozář.
00:09:01 K té knize jsem přišla jako slepé kuře k zrnu.
00:09:08 V nakladatelství chtěli vydávat jednoduchý čtenářský výbor z dopisů
00:09:14 a nikdo ze slavných badatelů kolem Němcové se toho nechtěl ujmout.
00:09:19 Tak se obrátili na mě.
00:09:22 A potom, druhá věc, která se u toho podařila,
00:09:26 je ten doprovod pana Koláře, ty ilustrace.
00:09:45 Najednou v té Báře, v Babičce a v těch dopisech je vidět
00:09:50 ten obrovský prostor, který v sobě Němcová měla.
00:09:54 Ten je nesrovnatelný s jakoukoliv osobností 19. století.
00:09:58 Božena Němcová byla prostě vzletná,
00:10:01 světová, taková nezařaditelná nekonformní...
00:10:05 Vy přece nejste sama, jste naše spisovatelka!
00:10:09 Vám všichni musí pomoci! Já bych vám dala všechno, co mám!
00:10:14 V těchto těžkých časech má každý se sebou co dělat.
00:10:18 Je v ní něco...
00:10:21 Nebo v mé představě o ní je něco, co tu ženskou zvedá nahoru.
00:10:26 Ta legenda vlastně trvá.
00:10:28 Ona není pro nikoho z nás jen spisovatelkou,
00:10:32 je pro nás něčím přímo nadhistorickým,
00:10:37 je to legenda, je to mýtus.
00:10:40 Všimněme si, jak se o ní hovoří. Mluví se o její kráse.
00:10:45 Říká se: Je krásná, až to k víře není.
00:10:48 Mluví se o tom, že byla mučednicí, že byla světicí, světlem oděná.
00:10:54 Stanula s úsměvem v otevřených dveřích, vysoká, štíhlá,
00:10:59 v těsně přiléhavých šatech pískové barvy,
00:11:02 lesklý vlas zářil kovově modrým odstínem nad černým obočím,
00:11:07 srůstajícím černavým stínem nad kouzelnýma očima.
00:11:11 Byly to veliké oči, krásně zelené jako horské jezero, zářící,
00:11:16 s výrazem bolestně démonickým. Sofie byla uchvácená jejím zjevem
00:11:22 a sama nepřístupná Johana podlehla kouzlu její zázračné krásy.
00:11:30 Vždycky je to složitější.
00:11:33 Příběh statečné ženy, kladoucí trnovou korunu na rakev.
00:11:37 Víme, že Němcová ten věnec koupila, ale na rakev ho kladl Fingerhutt,
00:11:43 takže obraz ženské ruky nad rakví neodpovídá historické realitě.
00:11:49 Statečná žena mezi zbabělými. Víme, že pohřeb Havlíčkův,
00:11:54 tehdejšího disidenta, že byl masově navštíven.
00:11:57 Já bych se zmínil aspoň o 3 filmových scénářích,
00:12:02 které jsem psal podle Boženy Němcové.
00:12:05 To byl Princ Bajaja, Tři oříšky pro Popelku,
00:12:09 a pak samozřejmě tady byla ve dvojím zpracování Babička.
00:12:14 A to ovšem bylo v období, kdy jsem už nemohl psát pod svým jménem.
00:12:19 V roce 77 jsem napsal Zprávu o pohřbívání v Čechách.
00:12:26 To byl můj dluh Vlastě Chramostové, které jsem dlužil roli z období,
00:12:32 kdy jsme spolu pracovali v Divadle na Vinohradech.
00:12:36 František to napsal nejen o pohřbívání Hynkově,
00:12:41 o pohřbívání Boženy Němcové, o pohřbívání Havlíčkově,
00:12:46 ale samozřejmě taky o pohřbívání nás tehdy,
00:12:53 kteří jsme na 20 let skutečně museli zmizet
00:12:57 a bylo to takové pikantní, umělecké, básnické,
00:13:01 ale vůbec ne politické upozornění na to,
00:13:05 že přece jen tenkrát za bachovského režimu honili policajti zloděje,
00:13:12 a ne české spisovatele.
00:13:15 Protože to se mnou dělali přátelé nejbližší, tak chápali,
00:13:20 že já chci, aby se premiéra dělala pro ženy zavřených přátel.
00:13:28 Tak se tak také stalo.
00:13:31 Tady seděla Ledererová, Bendová a Anička Šabatová,
00:13:38 protože jsem si říkala, že je právě ta Božena také posílí.
00:13:48 Říkám si bez toho, že jsem zrozená k neštěstí.
00:13:52 Žádná radost, žádné přání se mi nevyplní nezkaleně.
00:14:05 Ono je, Boženo, někdy těžké vysvětlovat...
00:14:15 Až se tě zas budou ptát, Johanko, proč nepíšu, vyřiď jim...
00:14:22 Ale ne, to jsou marná slova.
00:14:28 Co oni vědí o tom, jak je člověku sklíčenému na těle i na duši?
00:14:34 Jsem kněžna bláznů, ale jak dál?
00:14:38 K pití ne, k milování už ne mladá. K utrpení? Ano, to by šlo.
00:14:46 K utrpení vyvolená.
00:14:50 Výsledek bádání ukazuje,
00:14:53 že Božena Němcová se nenarodila v roce 1820,
00:14:56 ale o několik let dříve.
00:14:59 To, že se takto zastínilo její narození,
00:15:02 to muselo mít vážný důvod,
00:15:05 zřejmě ten, že Panklovi nebyli její rodiče.
00:15:08 Dalším nálezem je, a to prohlašuji na 100%,
00:15:12 že Kateřina Zahaňská není její matkou.
00:15:15 A to, co řeknu dále, to zůstává v oblasti hypotéz.
00:15:19 Kaménky zapadají do mé mozaiky tak,
00:15:22 jako by připadala v úvahu Dorothea Talleyrandová jako případná matka
00:15:28 a Karel Clam-Martinic jako případný otec.
00:15:31 Toto je Božena Němcová, toto je Dorothea.
00:15:35 Samozřejmě pakliže by to byla dcera, není řečeno,
00:15:39 že dcera musí být úplně stejná jako matka,
00:15:42 ale některé shodné prvky bychom si ukázat mohli.
00:15:46 Jednak ty černé až modročerné vlasy,
00:15:49 vysoké čelo, velké hluboké oči,
00:15:52 jiné jsou ale třeba nadočnicové oblouky u Dorothey,
00:15:57 možná i dost podobný je nos, shodné jsou širší lícní kosti.
00:16:03 V obou případech jde o dlouhý štíhlý krk
00:16:08 a takové vzpřímené držení těla.
00:16:12 Ale shodné prvky i v tom niterném, v té podstatě těchto žen.
00:16:17 Například dopisy Boženy Němcové,
00:16:20 to jsou dopisy spíš hodné muže v minulém století,
00:16:26 protože je tam zájem o politiku, o sociální otázky,
00:16:30 o společenské dění.
00:16:33 A podobné dopisy, jeden za druhým, psala tahle Dorothea.
00:16:38 Ona podobně tak,
00:16:41 jak oslnila po příchodu do Prahy Němcová pražskou inteligenci,
00:16:46 podobně oslnila Dorothea Talleyrandová Vídeň
00:16:52 v době Vídeňského kongresu.
00:16:56 Tak objektivní ženštinu jsem nebyl ještě viděl,
00:16:59 a až ji uvidíš, zfanfrníš se do ní docela.
00:17:03 Prožila trpký kus živobytí a zkusila dost trampot,
00:17:07 avšak přece si zachovala jemnost těla i duše.
00:17:11 Pro mě to hlavně musela být fascinující žena jako ženská,
00:17:16 má obrovský erotický náboj.
00:17:18 A byla člověk ohromné vášnivosti, spontánnosti.
00:17:22 To byla žena hodná takového milování,
00:17:26 jaké se jí v té době nedostalo,
00:17:29 a kdo ví, zda by se jí ho dostalo vůbec někdy.
00:17:34 Pro chlapy musela být přitažlivá,
00:17:37 ale nemyslím si jako ztělesnění erotiky a sexu,
00:17:42 ale že je musela fascinovat hloubkou a intenzitou
00:17:47 a autenticitou emocí a skutečné oddané lásky.
00:17:54 V této ženě byly víry, které táhly nejen nahoru,
00:17:59 ale také stahovaly dolů, do hlubin.
00:18:03 Věc, které já si u ní nejvíc cením, která je úzkoprofilová,
00:18:08 to je nebojácnost a neohroženost a odvaha.
00:18:11 Statečnější než chlapi!
00:18:13 Jediná měla odvahu Havlíčkovi dát na rakev trnovou korunu.
00:18:18 Ve zlých časech se my tady vždycky pozdvihujeme Boženou...
00:18:23 Zůstává nepokřivená, nezmenšená, nedeformovaná,
00:18:27 pro mě je to skutečně ojedinělý a výjimečný zjev,
00:18:32 ke kterému budu těžko hledat obdobu.
00:18:35 Najednou tady vyrostla žena,
00:18:38 která nebyla souměřitelná s žádnou ženou 19.,
00:18:42 a já se domnívám i 20. století.
00:18:47 Ty snad myslíš, že jsem pro to na tebe pyšný?
00:18:51 Pro tvou slávu snad?
00:18:53 Než mě to ještě nikdy nenapadlo, abych si na tom něco zakládal.
00:18:59 Já jsem pyšný proto, že jsi taková, jak bez slávy jsi,
00:19:04 poněvadž takových žen je velmi málo na světě.
00:19:08 Já alespoň tobě podobnou neznám.
00:19:12 Ale prostě kloním se před ní, že byla nejen ženskou, jak se říká,
00:19:18 ale že to byla opravdu rozvinutá žena, člověk v plném slova smyslu.
00:19:27 Poctivé srdce, upřímné snažení stát se vždy dokonalejší,
00:19:32 prospět národu seč síly moje jsou.
00:19:35 To jest to jediné, co mne nad obyčejné ženské staví,
00:19:39 které pro nic nejsou na světě.
00:19:42 Nesmrtelné památce Boženy Němcové.
00:19:47 ZPÍVAJÍ HYMNU: Kde domov můj, kde domov můj...
00:19:56 Že to je takové jako neokázalé přitakání takovému mírnému patosu.
00:20:02 Mně chybí v současné době takový zdravý patos.
00:20:05 Proč bychom neměli být hrdí na to, že jsme měli spisovatelku,
00:20:11 jejíž věci četl Kafka...
00:20:15 Babičku nazpaměť neumím, ale jsou kousky, které umím.
00:20:20 Třeba začátek umím.
00:20:23 Dávno, dávno již tomu,
00:20:25 co jsem se posledně dívala do té milé, vlídné tváře,
00:20:30 co jsem zulíbala to bledé líce plné vrásků,
00:20:33 nahlížela do modrého oka,
00:20:36 v němž se jevilo tolik dobroty a lásky.
00:20:39 Není více dobré stařenky.
00:20:42 Dávno již odpočívá v chladné zemi.
00:20:49 My máme ještě jednu další Babičku, kterou vystavujeme také v expozici
00:20:55 a která je z našeho hlediska snad nejvzácnější.
00:20:59 Je to ono tolik problematické Augustovo vydání z roku 1862,
00:21:07 tak se dá říci, že asi 6 hodin před smrtí je podepsána.
00:21:12 Ono se běžně traduje, že Němcová psala Babičku,
00:21:17 když jí bylo nejhůř, po smrti syna Hynka.
00:21:20 Jí bylo zle po smrti syna Hynka,
00:21:23 ale v tom navazovala ta nejtěsnější přátelství
00:21:27 právě s tou mladou partou kolem Friče
00:21:30 a v tom roce prožila také oslňující dobrodružství s Hanušem Jurenkou,
00:21:36 čili to není jen tak, že při té Babičce plakala.
00:21:40 Babička je dílo fascinující jednak na svou dobu,
00:21:44 a jednak tím, že není tak jednoduchá, jak se zdá.
00:21:49 Možná leckdo z nás zažil, že když jsme to četli jako povinnou četbu
00:21:55 a pak když jsme to předčítali svým dětem,
00:21:58 najednou jsme pochopili, že ten text je o něčem jiném.
00:22:03 Babička je podle mě sdělitelná,
00:22:06 plně pochopitelná jenom skrze ten strašlivý dotek smrti,
00:22:11 který ta snad 34 nebo 36letá žena pocítila,
00:22:16 tzn. dotyk předčasně hrozící smrti.
00:22:21 Čím Babička převyšuje všechny ty ostatní romány a povídky,
00:22:27 které v té době vycházely? Tím, že je to skutečně umění.
00:22:32 To je z Halasova Umírání a končí to:
00:22:37 Noc tehdy šlápla na housličky všemu, co živé je a zpívá,
00:22:45 a od těch časů sedá u Babičky, komu se v srdci stmívá?
00:22:53 To mám dodnes. Jak je mi smutno, vždy jdu listovat do Babičky.
00:22:59 A pak jsem si vzal do ruky Babičku asi ve 30 letech
00:23:03 a byl jsem konsternován, poněvadž jsem náhle zjistil,
00:23:07 že mám v ruce 1 z klasických knih světové literatury,
00:23:12 která ne náhodou přečkala už století,
00:23:15 a kterou označuje za svou milovanou knihu dokonce Heinrich Böll.
00:23:20 Moje zlaté děti, moje holátka!
00:23:25 Co jsem se na vás natěšila!
00:23:30 Takovou babičku jsme ještě jaktěživ neviděli!
00:23:38 Když se proslechlo, že babičku bude hrát Jiří Pecha,
00:23:43 tak samozřejmě všichni věděli,
00:23:45 že nepůjdeme po nějaké levné senzaci, po levné ironii atd.
00:23:50 Já to povím, že chceš sahat babičce do kapsáře!
00:23:55 Podívejte, co tu všechno mám!
00:24:00 -Jé!
-Růženec!
00:24:06 -Kudla!
-Kousek tkanice!
00:24:12 -Několik chlebových kůrek!
-Dvě panenky!
00:24:17 Dva marcipánoví koníčci!
00:24:20 To je když třeba na Velký pátek babička vezme Barunku na stráň
00:24:26 a vychází slunce, a Barunka řekne:
00:24:30 Jé, babičko, kéž bychom tak teď klečeli na Sněžce!
00:24:34 A babička teď odpoví toto:
00:24:38 Chceš-li Boha vroucně vzývat, všude k tomu místo.
00:24:46 Zem Páně je celá krásná.
00:24:50 Rozumíte? To je tadam, padam...
00:24:52 To je jako "...byl pozdní večer, první máj..."
00:24:56 To jsou krásné trocheje a jamby.
00:24:59 Babi, ale vy máte jen 4 zuby!
00:25:01 Jiná babička "nicht andere Hand" Dávala jí "Ruhe"!
00:25:06 Dejte babičce pokoj, nechte jí oddechu!
00:25:09 Nech nás, Terezko, vždyť jsme rády, že se máme!
00:25:17 -Babi, ale proč máte 4 velké zuby?
-A proč máte vousy bílé jako sníh?
00:25:23 A proč máte tak zcvrklé ruce?
00:25:27 Abych vás mohla lépe...
00:25:32 Pohladit!
00:25:37 V Babičce nepracovalo žádné úsilí, jen génius,
00:25:41 na každé stránce a na všech řádcích,
00:25:44 a můj obdiv k tomuto dílu mne ospravedlní,
00:25:47 abych se s klidným srdcem obrátil k velké části české prózy zády.
00:25:53 Ze všeho nejvíc mě bavil asi ten příběh o Viktorce.
00:25:57 Černý myslivec, podlehnutí černému myslivci,
00:26:01 vykročení z konvencí, že měla vlastně odvahu se mu oddat,
00:26:06 a potom ta hrůza hrůz, že za to byla potrestaná.
00:26:12 Strašlivě mě to tak předpubertálně vzrušovalo a říkala jsem si,
00:26:17 že ta láska musí být opravdu strašná síla,
00:26:21 když se lidé kvůli tomu zblázní tak, že hází děti do vody.
00:26:26 Ty oči, ty oči!
00:26:32 Z těch očí...
00:26:36 Z těch očí hlava mi jde kolem,
00:26:45 hlava se mi točí...
00:26:49 Nerozpojoval bych, tak jak jsme se to snažili v inscenaci udělat,
00:26:54 samotnou Němcovou od Viktorky.
00:26:57 Ona se jako projektovala do romantického osudu Viktorky.
00:27:01 Možná se na mě budete zlobit, já v ní trochu vidím Viktorku.
00:27:06 -V Boženě?
-V Boženě.
00:27:09 Já jdu za ním!
00:27:15 Ty lásko, pozdravena buď,
00:27:22 buď věčná skutečností, jsi-li,
00:27:29 a jsi-li snem, jen neprobuď mé oči,
00:27:38 i když den je bílý!
00:27:44 Člověk je šťasten, třeba šílí, člověk je šťasten, třeba šílí!
00:27:53 Lásko, pozdravena buď!
00:28:10 Jaké mocné nevyzpytatelné kouzlo, ptám se mnohdy sama sebe,
00:28:15 spočívá v jistém člověku, že nás jediný jeho pohled,
00:28:20 jediný potisk ruky o všechnu sílu připravit může,
00:28:24 že chvění jeho hlasu jako třtinou námi zmítá.
00:28:28 Já poznala moc toho kouzla a poddala se mu bezbranně,
00:28:33 s celou vroucností své duše.
00:28:36 Chtěl bys proto kámen na mne vrhnout?
00:28:39 Viď, že ne? A já také té slabosti nelituju.
00:28:43 Jen tenkrát bych litovala, kdybych musela věřit,
00:28:47 že poměr ten z jeho strany sprosťáckým byl,
00:28:51 totiž že nebyla stejná libost ducha i těla, stejná úcta,
00:28:56 ale tomu já věřím.
00:28:58 A jestliže to klam, nech mi ho, nekal mi tu poezii.
00:29:04 Ty víš, jak to bolí.
00:29:07 Génius, jak říká Holan v Mozartianě,
00:29:11 je ustavičná přítomnost. To je to, čemu říkám genialita.
00:29:17 Třeba pro mě je úchvatná z její korespondence věta:
00:29:22 Mé srdce bažilo být velmi milováno.
00:29:28 To je něco, co si nesu zrovna jako věci z Markéty Lazarové.
00:29:34 To je to, co zvětšuje mou ne slovní, ale duchovní zásobu.
00:29:41 To je to, proč si říkám, stojí za to být na světě, číst,
00:29:46 obírat s uměním,
00:29:48 protože člověk může při troše štěstí potkat takovýhle skvost.
00:29:54 Moje srdce bažilo být velmi milováno,
00:29:57 moje srdce bažilo, bažilo být milováno.
00:30:03 Velmi milováno. Milováno.
00:30:09 To opravdu se stane jednou, já nevím, za kolik let,
00:30:13 když řeknu za 100, tak se mi to zdá málo,
00:30:17 aby v jedné osobě byla spojena taková krása fyzická,
00:30:21 takový duch a ještě talent literární.
00:30:25 A ona potom vsadí na tu tvůrčí dráhu,
00:30:28 a je v té věci až nemilosrdná, nelítostná.
00:30:31 Není to žádná upejpavá světice, ona je přesvědčená o svém poslání
00:30:37 a tvrdě vyžaduje na svém okolí, aby ji při tom poslání podporovali.
00:30:43 Odmítá si vydělávat jinou prací než prací literární,
00:30:47 to si tehdy nemohl dovolit vlastně téměř žádný muž literát.
00:30:52 Ovšem jsou také dny, kdy pranic nenapíšu,
00:30:55 že mám hlavu jako zabedněnou, a nebo jako nyní,
00:30:59 když mě touha pohání pod širé nebe,
00:31:02 kde bych se celé hodiny nejraději v zeleni válela a nic nedělala,
00:31:08 leda se rozkošně bavila s někým, kdo mě míl, viď, Ivane?
00:31:13 Božena je lehkomyslná, ale přej jí tu lehkou mysl.
00:31:18 Kdyby té nebylo, ona by dávno nežila, a nebo v blázinci.
00:31:23 Jsou i u mne, brachu, chvíle,
00:31:27 kdy omrzelost světa každý jiný cit zapuzuje.
00:31:31 Ale na druhé straně, který velký umělec netrpí,
00:31:34 bez toho by nebylo jejího díla,
00:31:37 jako by nebylo díla Kafkova a Haškova.
00:31:40 I Čapek měl veliké trápení a také by asi to dílo nebylo,
00:31:45 čili to patří k životu.
00:31:47 Z Němcové je o tom hezký citát z dopisu jejímu muži, kde říká:
00:31:53 "Ale lépe být mučedníkem než být darmochlebem,
00:31:57 který neví, zač a proč je živ."
00:31:59 A to je, myslím, krédo každého umělce.
00:32:10 Hlavně v té korespondenci se týčí nad těmi svými protikorespondenty
00:32:17 jako Himálaje nad petrželí.
00:32:19 Teď jsem zase znovu četla její dopisy,
00:32:23 a přímo s potěšením tam objevuji slova, která si přivlastňuji.
00:32:28 Dílem jsem mrzutá, že té naší bídě žádného konce není,
00:32:33 dílem mi bolest hlavy vadí.
00:32:35 Jak hodinu dvě píšu, začne mi v hlavě hučet jako ve mlýně
00:32:40 a potom jsem všecka pitomá.
00:32:42 To já vím. Kdyby přání hned skutkem byly,
00:32:46 byl by z vás geniální abbé, já držela bych salón,
00:32:51 a chodil byste ke mně na čaj a cigára,
00:32:54 ze všech čajů a cigár nejčajocigárovitější.
00:32:59 Je to až legrační,
00:33:01 ale někdy jako by hrála roli toho fantastického spříznění
00:33:06 toho slova spasitel a spisovatel, jak je ten básník oslavován,
00:33:11 ten si vlastně vypůjčuje z kristovské legendy, ty atributy.
00:33:16 Trnová koruna, světlo, hvězda na východě, betlémská hvězda,
00:33:21 narodil se na slámě v chudé chýši...
00:33:24 Jaksi česká literatura měla to štěstí,
00:33:27 že na jejím začátku stáli tihle dva velikáni, 1 muž a 1 žena.
00:33:32 A to byl Karel Hynek Mácha a Božena Němcová.
00:33:36 Já myslím, že česká literatura nikdy ještě nedostála tomu závazku.
00:33:41 Ona milovala bohémskou společnost, to, co měla v 55. roce u Friče,
00:33:47 to milovala, když tam patřil ještě Hanuš Jurenka,
00:33:52 to byla společnost velmi veselá, velice vzdělaná, inspirující,
00:33:57 to je asi nejšťastnější období v životě Boženy Němcové.
00:34:02 Co kdybys k tomu napsala stať o ženské otázce?
00:34:06 Proč ne? Jednou se ženy musí prosadit, že?
00:34:09 Upřímně řečeno, učená ženská obyčejně není ženská.
00:34:14 -To se ovšem netýká přítomných.
-No ovšem, ty jsi znalec žen.
00:34:19 Já myslím, že ta Božena Němcová je takovým nosným kamenem,
00:34:25 odkud třeba by mohl začít český feminismus.
00:34:34 A že vlastně by šlo navázat na to 19. století,
00:34:38 kdy vlastně ten český feminismus byl dost dravá záležitost.
00:34:44 Ona je velmi emancipovaná,
00:34:46 taková až svévolná ve svém intimním vztahu k mužům.
00:34:51 Ale potom třeba tu rodinu a děti,
00:34:54 to ona držela jako podstatnou hodnotu života
00:34:59 a svou odpovědnost vůči dětem brala opravdu až do vyčerpání,
00:35:06 až do takového jako téměř na kraji sebezničení.
00:35:10 Vlastně jí na tom hnízdě záleželo, protože chtěla, aby lidé,
00:35:15 kteří z toho hnízda vycházejí, její děti,
00:35:18 aby to byli rovní, čestní a vzdělaní lidé.
00:35:22 To je to, co mě tak fascinuje, jak je nabádala, aby uměly jazyky,
00:35:27 aby se uměly s každou situací čestně vyrovnat atd.
00:35:32 Ona opravdu žila tou představou otevřené společnosti,
00:35:36 kde schopný a charakterní člověk se musí dobře prosadit
00:35:41 a musí dobře obstát.
00:35:44 Zbyla mi jediná vášeň, láska k mým dětem
00:35:48 a pro tu trpěla jsem výsměchy, všechny sprostoty,
00:35:53 pro tu obětovala jsem se otroctví,
00:35:56 jež je často mnohem horší než otroctví v Americe.
00:36:00 Kdybyste mohli nahlédnout do mého života,
00:36:04 byli byste také laskavější ke mně,
00:36:07 ale vy nevíte, bohudík, žádný, co znamená musit žebrat.
00:36:11 Jsme-li žebráci,
00:36:14 nabývá svět pro nás docela jiné podoby, milí přátelé.
00:36:18 Ona pro ně dělala strašně moc,
00:36:21 ale asi to souviselo právě s tou její ohromnou snahou z té bídy,
00:36:27 ve které ta rodina byla,
00:36:30 je všechny dostat na statut respektovaných lidí.
00:36:43 Nemohu ti jinak psát, Karle, než že se na tebe mrzím.
00:36:48 Kterakpak chceš světem projít s takovou povahou?
00:36:52 Bylo ti třeba kouření? Bylo ti třeba kupování zbytečností?
00:36:57 Vzpomeneš, Karle, vzpomeneš na matku, ale bude pozdě!
00:37:01 Ale ona musí ta doba přijít na tebe,
00:37:04 že bys rád matku poslechl,
00:37:07 že bys za jediný můj pohled půl života dal,
00:37:10 že přijdeš k poznání,
00:37:12 nikdo na světě že tě tak nemiloval jako matka.
00:37:16 Je blízká ženám, které poznaly tu nejstrašnější katastrofu,
00:37:21 že přišla o toho Hynka.
00:37:24 Ale nedal se zachránit, to byla prudká tuberkulóza.
00:37:33 To musela být strašná bolest, na to jsem nejvíc myslela.
00:37:37 Když jsem... Před 30 lety jsem měla osobní tragédii,
00:37:42 tak přátelé mi po autohavárii po návratu chtěli potěšit srdce,
00:37:49 protože jsem věděla, co asi tak prožívala Němcová,
00:37:57 co prožívají ženy, když přijdou o syna,
00:38:00 tak oni mi přinesli tuhle bronzovou masku,
00:38:05 údajně posmrtnou masku paní Boženy Němcové.
00:38:11 S tebou se mi spojovala naděje, že všechno, co se nepoštěstilo mně,
00:38:18 podaří se jednou ve tvém životě.
00:38:23 Budeš vzdělaný, slavný...
00:38:30 Překročíš bludný kruh naší věčné bídy,
00:38:36 hranice máminy neznalosti.
00:38:40 Nikdo tě nebude nutit, abys dělal, co se protiví tvému srdci,
00:38:47 a milovat budeš svobodně a bez přetvářky.
00:38:55 Slyšíš mě, Hynku?
00:39:01 Hynku!
00:39:03 A tak každý večer než usnu, vzpomínám na Hynka a na tebe
00:39:08 a opláču vás oba. Byli jsme dnes na hřbitově ráno.
00:39:13 Donesli jsme mu tam věnec a svíčičky jsme pálili.
00:39:18 Také za tebe jsme jednu postavili, jak vždy děláme.
00:39:22 Líbám tě srdečně a do ochrany boží tě poroučím.
00:39:27 Tvá tě milující máma.
00:39:30 Podívejte, z těch dopisů se dá běžně vyčíst,
00:39:34 že například pro jídlo se chodilo do hospody,
00:39:38 protože při tom častém stěhování ona argumentovala tím,
00:39:42 že než si zařizovat nádobí a zavádět kuchyň,
00:39:46 že je to všechno zdlouhavé a moc drahé... To byl ten génius.
00:39:51 Vždyť máme z francouzské i jiné literatury těch případů lidí,
00:39:56 kteří jsou tak jako atypičtí ve svém chování...
00:40:01 U ní je to tíž vysvětlitelné nebo přijatelné, protože je žena.
00:40:06 Tady mám nádhernou knížku, která se jmenuje Kávová společnost,
00:40:11 scéna ze společenského života,
00:40:14 a to je vlastně jak se společnost dívala na Němcovou,
00:40:18 která je v té knížce paní Skalická.
00:40:21 Jedna jí vytýká, že není hospodyně,
00:40:24 2., že vede svobodný život, 3., že je koketa,
00:40:28 4., že kouří, 5., že si z nikoho nic nedělá,
00:40:31 šestá, že má ein intimes Verhältnis, sedmá to a osmá ono.
00:40:36 "Vždyť jí není rozumět, když mluví česky!
00:40:40 Přece člověk také umí dobře česky, ale to je moc."
00:40:44 "Také kouří!" Prohodila Lýdi.
00:40:47 "Kouří?" Spráskla ruce paní Kleofandová.
00:40:50 "Kdo to kdy slyšel, aby ženská kouřila?"
00:40:53 Já to vždycky beru tak, že člověk je takový jaký je
00:40:58 a nemá cenu se snažit nějakou tu vlastnost mu vymluvit,
00:41:02 protože ta osobnost je celistvá.
00:41:05 A taková určitá nezodpovědnost byla podstatou její tvořivosti.
00:41:12 Škoda, že nemá jiného manžela,
00:41:15 ba lépe by bylo, kdyby neměla vůbec žádného.
00:41:40 Tady je o Němcovi, manželovi, o Josefu Němcovi,
00:41:45 kterého jsem velmi snadno dosadila do roku buvola,
00:41:52 a zjistila jsem, že když ona by byla tygr,
00:41:57 takže je to nejstrašnější spojení, které vůbec může existovat.
00:42:02 A v čínské astrologii se říká, že jestliže tygr uvidí buvola,
00:42:08 ať se otočí a letí pryč.
00:42:12 To je člověk, který byl odchovaný ve vojenských garnisonách,
00:42:17 na finančních celnicích, byl už v letech,
00:42:20 když ho oženili s touhle dívenkou.
00:42:24 On rozhodně k ní nepřistupoval jako k nějakému nedotčenému kvítku,
00:42:29 pro ni to určitě znamenalo trauma.
00:42:32 Měl být tak jasnozřivý, při tom, o kolik byl starší,
00:42:37 a nevzít si ji, jako se chytá ptáček do klece,
00:42:41 a vzít si ženskou, která odpovídá jeho potřebám,
00:42:45 a nebrat si krásného exotického ptáka a teď čekat,
00:42:49 že si sedne do slepičí posady.
00:42:52 Jsme my to oba nešťastná stvoření!
00:42:55 A já bych i nešťastnější byl, kdybych tebe neměl.
00:42:59 Věř mi, že jediná duše na světě jsi,
00:43:02 která mi síly v této bídě dodává, bez tebe kdo ví, kde bych už byl,
00:43:07 proto jsem nejraději tobě nablízku.
00:43:11 Z těch jeho dopisů je také znát, že je to jen zklamaný člověk,
00:43:17 který si měl vzít jinou holku, aby byl šťastný.
00:43:22 Málokterá žena má tak v uctivosti manželskou důstojnost,
00:43:26 jako já měla a mám. Ale víru jsem v ní pozbyla záhy.
00:43:31 Kde ji vidět?
00:43:34 Samá lež, klam, privilegované otroctví,
00:43:37 nucená povinnost, zkrátka sprosťáctví.
00:43:43 Moje srdce bažilo být velmi milováno,
00:43:47 mně bylo lásky zapotřebí jako květině rosy,
00:43:51 ale darmo jsem hledala takovou, jakou já cítila.
00:43:55 Já chtěla muže mít, před nímž bych se kořit mohla,
00:44:00 jež by vysoko nade mnou stál, já bych život proň obětovala,
00:44:05 ale viděla jsem v mužích jen hrubé despoty, jen pána.
00:44:11 To zchladlo všechnu vroucnost.
00:44:14 Úcta se ztratila a hořkost a vzdor v srdci se umístily.
00:44:20 Tělo moje jste měli, činy moje, moji upřímnost.
00:44:28 Ale touhy moje šly do dáli. Kam, tomu jsem sama nerozuměla.
00:44:34 Toužila jsem,
00:44:37 chtěla jsem to prázdné místo v srdci něčím vyplnit,
00:44:41 a nevěděla čím.
00:44:43 Tenkrát, myslila jsem, že to může být jen láskou k muži.
00:44:48 Nyní vím, že to není pravda.
00:44:58 Kdyby té lásky, té poezie ve mně nebylo,
00:45:01 jakže bychom my spolu žili?
00:45:05 To by to bylo se mnou špatně dopadlo,
00:45:08 neboť jsem všechnu důvěru k tvému srdci a úctu před tebou ztratila.
00:45:13 Já bych přála si,
00:45:15 aby mezi námi bylo při všem činění a jednání potěšení,
00:45:20 a nejen chladná povinnost. Goethe povídá: Co je povinnost?
00:45:28 Povinnost je, co si člověk sám poručí.
00:45:38 Všechno si však člověk poručit nemůže.
00:45:43 Já bych ti byla také někdy ráda v jedné povinnosti vyhověla,
00:45:48 ale právě v té případnosti neplatí žádný zákon,
00:45:52 žádný mus, hrozba ani prosba.
00:45:55 Jestli není vzájemné vzplanutí citu,
00:45:59 právě v té případnosti měli by mužové zapomenouti, že jsou páni,
00:46:05 a chovati se k ženám, jichž si váží, co milenci.
00:46:11 Představte si muže 19. století. A on ji vlastně velmi respektoval.
00:46:16 A nebyla to jen její výjimečnost,
00:46:19 ale i vlastně taková fascinace jinými muži,
00:46:24 která byla velmi rychlá, velmi pomíjivá,
00:46:29 a to všechno on víceméně jí dokázal i odpouštět.
00:46:34 Oh, kdo by to neprozkoumatelné moře s jeho úskalími a propastmi,
00:46:40 s jeho bohatými poklady a strašnými nestvůrami,
00:46:45 to moře zvané srdce, kdo by je prozkoumal?
00:46:50 Milence... Proč ne?
00:46:52 Milenec není rovnítko pro něco pejorativního,
00:46:57 to je, líběj odpustit, mužská interpretace.
00:47:01 Prožívala život s větším rizikem
00:47:05 a s větší svobodností, než ho prožíváme my,
00:47:09 prakticky se stejnou ulétavostí,
00:47:12 se stejnou potřebou milovat tady a milovat tady,
00:47:16 bažit po něčem, dostat to a vzápětí se obracet někam jinam.
00:47:21 To byla nějaká taková velká touha,
00:47:24 která ten erotický a sexuální vztah vlastně pořád převyšovala.
00:47:29 A pořád šla nad to někde.
00:47:31 Chtivost srdce zklamala mne mnohdy.
00:47:34 Držela jsem za zlato, co bylo bláto.
00:47:37 Měla jsem ctitele nejednoho.
00:47:40 Jeden měl ducha, který mě zaujal, onen tělo, ten srdce, onen rozum,
00:47:47 ale konečně jsem přece v nich neviděla, po čem jsem toužila,
00:47:52 muže, před nímž bych se ráda kořila.
00:47:55 Všichni měli své slabosti.
00:47:58 Nymbus spadl, a byli to obyčejní muži,
00:48:02 z nichž bych si žádného za muže svého nevolila.
00:48:06 K těm mužským byla tak zoufale bezbranná
00:48:10 a sebevražedně se zamilovávala do chlapů,
00:48:13 kteří jí nesahali po kotníky.
00:48:16 Myslím si, že většina těch partnerů couvla po prvním přívalu dopisů,
00:48:22 a že si vlastně jen udělali čárku za to, že dobyli velikou Boženu.
00:48:28 Její srdce přetékalo tou láskou, ona tu lásku nabízela na dlani.
00:48:33 Jsi muž, musíš mít nějakou ctižádost!
00:48:37 Já tě chci dostat z tvé nečinnosti a omrzelosti.
00:48:41 -Dej si říct!
-Prosím tě, nech mě!
00:48:43 Pro vás byl všelijaký, pro mne ale byl jediný,
00:48:47 jehož jsem stavěla nadevšecky vás.
00:48:50 Já bych mu byla věnec z hvězd nejskvělejších spletla nad čelo,
00:48:56 do nebes bych ho byla vnesla, by nade všemi skvěl se.
00:49:00 Já nezkoumala, zdali hoden toho, protože jsem ho milovala.
00:49:05 Snad ho bude dosti ženských ještě milovat,
00:49:09 ale tak bezohledně a vroucně žádná, ani žena ani děvče.
00:49:14 Snad i on to někdy uzná, ačkoliv nebude nikdy vědět,
00:49:18 co jsem já pro něj zkusila.
00:49:26 Kolik žen má srdce nekonečně toužící a prostě touží po lásce,
00:49:31 po porozumění, a má rozviklaná manželství?
00:49:35 Její cit byl tak strašně silný a ta vášeň byla tak silná,
00:49:40 že ti mužští se toho polekali!
00:49:43 I to je pořád... To znáte.
00:49:47 Mám dojem, že muži v 19. i 20. století jsou dost stejní,
00:49:52 takže musela ztroskotat.
00:49:54 Ale ti mužové, to byla opravdu...
00:49:57 Ta úroveň byla o několik poschodí jaksi nižší,
00:50:03 morálně, lidsky i talentově.
00:50:06 A ten nejděsivější, do kterého byla upřímně zamilovaná,
00:50:10 jí vymyslel, protože se mu přiznala ke své nemoci,
00:50:14 on jí vymyslel odpornou přezdívku. Slezina.
00:50:19 Co se konečně týče nás dvou, dle míněné mého,
00:50:23 nepotřebuješ ani ty se za onu noc styděti, neboť i já nelituji,
00:50:28 jen prosím tě, nezažehnávejme toho malého okřídlence hned štolou,
00:50:34 věrností, a svěcenou vodou na věčnosti.
00:50:37 Vzrostlo by nám z toho málo blahého,
00:50:40 tobě nepotřebné žárlivosti, mně nesvobody.
00:50:43 Umíš i blažená býti, i blažená konati.
00:50:47 Nechtěj toho neskromně. Tvůj Ivan.
00:50:50 Snad se bojíš, že chci s tebou zavést jakýsi sentimentální román?
00:50:56 Když se s tebou pomazlím, stává se to jednou za čtvrt léta.
00:51:01 Milo by mi bylo slyšet i od tebe,
00:51:04 že noc na horách zůstane tajemstvím naším.
00:51:08 I já se bojím,
00:51:10 by mi někdo nezašpinil zakoptěnou štětkou můj nejkrásnější obraz.
00:51:16 Asi je opravdu těžké sladit mít milence, práci, rodinu,
00:51:21 vlastně dnes je to také hrozně těžké.
00:51:25 Když budeš mít dnes 4 děti a budeš mít milence,
00:51:29 tak tě bude společnost odsuzovat stejně jako ji.
00:51:33 Já vás, ve vašem vlastním zájmu, žádám, abyste změnila svůj život.
00:51:40 Na důkaz pokání pojedete se mnou v otevřeném kočáře na hrad,
00:51:45 kde se veřejně vyzpovídáte a bude vám uděleno rozhřešení,
00:51:50 můžete žít pokojně, bez finančních starostí.
00:51:55 Jak můžete něco takového chtít?
00:51:59 Nevím, jak začít, důstojnosti.
00:52:02 Vzněcuje vás představa Magdalény,
00:52:05 klečící před vámi s rozpuštěnými vlasy
00:52:08 a smáčející vaše bílé ruce slzami?
00:52:11 Zajímají vás všechny moje hříchy?
00:52:15 Chcete, aby se před vámi rozestřely kapitoly ze života vdané ženy,
00:52:20 pro kterou je svátost manželství holá formalita?
00:52:24 Chcete vyprávění o povinných souložích,
00:52:28 o obtěžkání a porodech,
00:52:30 o údělu ženy, která je nádobou pro vykonání jisté potřeby,
00:52:35 kojnou, chůvou, kuchařkou a pradlenou?
00:52:39 Chcete vědět, kde mě Václav líbal poprvé?
00:52:44 Mám mluvit o prvně poznané rozkoši? Jaké podoby na sebe bere vášeň?
00:52:52 ZPÍVÁ.
00:52:55 Sliboval jsi, milý, lásku věrnou,
00:53:03 že budu zjara tvojí ženou.
00:53:13 To je génius!
00:53:15 To je prostě cosi, co vkládá do lidské duše prozřetelnost.
00:53:21 Existuje-li něco jako génius národa nebo společenství,
00:53:26 tak Němcová patří k vrcholům.
00:53:30 Kde se to v ní vzalo, to vědí bohové.
00:53:34 To je asi ta genialita.
00:53:36 To byla naprosto fascinující žena, která prošla soukromým peklem,
00:53:42 a přitom vlastně zbořila všechna tabu,
00:53:45 která stála v cestě v životě ženám v minulém století.
00:53:53 Já si myslím, že díky naší paní Boženě Němcové naše české ženské,
00:53:58 když se povedou, tak nejsou ani slepice,
00:54:02 ani amazonky, ale partnerky.
00:54:06 Já si myslím,
00:54:09 že každá mimořádná velká česká žena má v sobě cosi z rysů povahy
00:54:15 a velikosti Boženy Němcové.
00:54:26 Dávno se mluví o rakovině, která šla napřed pomalu,
00:54:30 a potom v jistou chvíli nastoupila se všemi důsledky.
00:54:35 Josef Němec si rozhodně byl vědom toho, že má ženu výjimečnou,
00:54:40 ale v jisté chvíli i jemu došly síly a trpělivost.
00:54:45 On ji pořád bral tak, že je to vlastně fantasta,
00:54:49 že je neodpovědná, z toho ji vinil průběžně,
00:54:52 a na konci toho života z toho udělal kádrový posudek,
00:54:57 nebo odsudek.
00:55:00 A co jsi dnes? Potřeštěnec, který patří do blázince,
00:55:04 kterému se každý vyhne! Nedbalá hospodyně,
00:55:08 nesvědomitá matka, která z děcek chce mít bůhví co!
00:55:12 Jenže byla s tebou někdy řeč? Poslouchej mě, když s tebou mluvím!
00:55:17 Co myslíš, že jsi? Ksindl! Kráva bláznivá! Běhna!
00:55:21 Ty chcípneš někde za plotem a nikdo na tebe ani neplivne.
00:55:26 Kdybys šla radši na ulici prodávat sirky, neřáde!
00:55:30 Žádný, ani ten nejsprostší pacholek nemohl by si vymyslit těch nadávek,
00:55:36 co on nám dal,
00:55:38 a když jsem Doru bránila, aby ji nebil, uhodil mě.
00:55:43 A to jsem už byla churavá.
00:55:45 V hospodách mě pomlouval, že jsem se kurvila s Lamblem,
00:55:50 že se musí za mě stydět, že dělám jeho jménu hanbu.
00:55:55 Kdekdo jí naléval rozumy proti mně,
00:55:58 ale napadlo za celé ty roky někoho, co jsem vedle ní zkusil já?
00:56:03 Prožil jsem ten mizerný život napůl vdovec, napůl starý mládenec.
00:56:09 A panička si zatím psala a pletla hlavy mužským.
00:56:13 Kvůli ní se na mě navalila hora příkoří a křivdy.
00:56:17 Kdo může člověku ublížit tak, by klesl,
00:56:21 kdo nad ním zvítězit, když je sám sebou usrovnalý,
00:56:25 když se na svět dívá okem svobodného, nepředpojatého člověka,
00:56:31 když láska k Bohu a lidem v srdci jeho vře,
00:56:34 kdož ho může ukovat, zničit? Nikdo a nic!
00:56:48 Milý Karle.
00:56:50 Když včera odešels, nevím, jestli ses s mamou rozloučil.
00:56:55 Dnes ti toho už možno není, v 6 hodin ráno dokonala.
00:57:00 Můžeš-li, přijď domů.
00:57:03 Víc psát nemohu. Tvůj otec.
00:57:46 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
4. února tomu bude 200 let, kdy se neznámým rodičům narodila Božena Němcová, která je díky svému literárnímu dílu považována za zakladatelku novodobé české prózy. Dnes její jméno září v čele národního panteonu, svůj život však téměř celý prožila v ponižující chudobě, navíc její názory a postoje byly hodně odlišné od jejích vrstevnic, s nimiž nenalezla společnou řeč. Nechtěla být jen dobrou hospodyní a milující manželkou a matkou, což byly pro dobovou společnost krajně provokativní postoje.
Podkladem pro dokumentární film Olgy Sommerové byly dopisy, které psala B. Němcová svému muži, dětem a přátelům, a které zřetelně definují její výjimečnost a trpké zkušenosti s tehdejším společenským klimatem. K její osobnosti a odkazu se ve filmu vyjadřují současní literární historici a spisovatelé (E. Kriseová, F. Pavlíček, I. Klíma, M. Uhde aj.), ale také filosof prof. M. Machovec či herečka Vlasta Chramostová, jež Boženu Němcovou ztvárnila nezapomenutelným způsobem ve svém bytovém divadle. Ve filmu procházíme místy pobytu Boženy Němcové – Prahou, Ratibořicemi, Českou Skalicí. Z citací dopisů poznáváme, jaký byl její vztah k mužům. Z filmu pochopíme, jak těžký úděl na sebe vzala. Olga Sommerová jako autorka a režisérka snímku zpracovala osobnost B. Němcové jako esej z pohledu politického, literárního, ale i jako portrét ženy, matky, manželky, milenky a spisovatelky prosté všech předsudků sociálních, náboženských a morálních.