Pokus o portrét legendy českého undergroundu, Ivana M. Jirouse, jehož sedmdesáté nedožité narozeniny letos v září připomínáme. ### Scénář a režie A. Krob
00:00:27 Báseň se jmenuje M 30
00:00:30 a je ke 30. narozeninám mého přítele z Plastic Poeple.
00:00:40 Až na osice viset budeš jako Jidáš,
00:00:48 až jako náš Pán na smrt se vydáš,
00:00:51 až jako štěp a roub na jabloni boží,
00:00:55 až jako Štěpán první ukamenován a koule překlopíš ji,
00:01:00 a vločky padají zvolna, zvolna, zvolna a zvolna dolů.
00:01:06 Tvrdnou trny na trnkách a přechází je mráz.
00:01:17 Když člověk do noci přepískne hranici, šílí...
00:01:22 Všechno se hroutí, jen smyčka se nahoře kroutí.
00:01:29 Tančíš na trakaři, až se ti zapaří hnát.
00:01:34 Světlušky selhaly, jdeš stopou po měsíci,
00:01:41 jdeš a už zpovzdálí kosa nezahálí,
00:01:45 houpe se nad márnicí.
00:01:49 Všechno se hroutí, jen smyčka se nahoře kroutí.
00:01:56 Pomysli, za chvíli rozbřeskne se zas den bílý.
00:02:04 Po Magorově vítězství v anketě Lidových novin o knihu roku,
00:02:09 kde zvítězila sbírka jeho básní Magorova suma,
00:02:14 Magor prohlásil: "Opět mi narostly rohy."
00:02:18 Co to znamená?
00:02:21 Magorova suma je název, který odkazuje k Tomášově sumě.
00:02:28 "Opět mi narostly rohy" je citát z jedné písničky Plastic,
00:02:32 a sice "tobě rostou kozlí rohy, nevděčníku".
00:02:36 Konkrétně to bylo tak, že Magor nějakou dobu nepil,
00:02:39 a vysvětloval to tak,
00:02:42 že když může psát střízlivý, proč by nemohl psát "ožralý".
00:02:47 A to jsou ty rohy, protože když je Magor střízlivý,
00:02:52 tak ho všichni vítají a jsou na něho laskaví
00:02:55 a po hodině začne příšerně nudit.
00:02:58 Zatímco když pije, tak všichni prchají, nebo to aspoň předstírají,
00:03:01 a většinou jen křičí, jdi pryč, my tě nechceme,
00:03:04 a dělají, že se zvedají od stolu,
00:03:07 ale ve skutečnosti nikam nejdou a nechají se urážet.
00:03:10 A platí mu vodky, protože to je jen povrch,
00:03:15 ve skutečnosti je to bližší člověku.
00:03:18 Myslím, že mu rohy nenarostly, že je měl vždycky,
00:03:24 a že sám dost dobře neví, co s nimi.
00:03:28 Ví, že když ty rohy zastrčí, tak to není úplně ono.
00:03:36 Až jako Štěpán první ukamenován
00:03:41 a vločky padají zvolna, zvolna, zvolna zpátky.
00:03:51 Chechtá se smrt, kosa se rozmachuje po trávě, která mizí.
00:04:03 Hrob se vynořuje z vichřice,
00:04:06 bouře sněhu úhle se svléká jako had,
00:04:12 v chameleóna potutelně se mění.
00:04:23 Polož mi ruku na srdce,
00:04:27 poslouchej, jak v hlavě mi tikají hodinky.
00:04:34 Naposledy se v Humpolci stěhovali švábi, pavouci se natlačovali.
00:04:47 Křičel jsem ze sna. Je to úplný závěr písničky.
00:04:54 Já mám na rozdíl od jiných přátel a nepřátel Jirouse krásný zážitek.
00:05:06 Dodnes jsem se nedozvěděl,
00:05:09 jestli se jmenuje Ivan Martin, nebo Ivan, nebo Martin.
00:05:12 Všichni mu říkáme Magor.
00:05:16 Sešel jsem se s ním na tanečních na Žofíně.
00:05:20 Já jsem tam byl jako 14letý kluk
00:05:24 a Magor tam dělal asistenta tanečnímu mistrovi.
00:05:30 Tehdy na Žofíně jsme mu tajně říkali Guth-Jarkovský.
00:05:38 Byl asi o 4 roky starší než my, učňové valčíku a mazurky.
00:05:47 Pak se mi na nějakou dobu ztratil z očí.
00:05:53 Potkal jsem se s ním až v 70. letech,
00:05:58 když už byl zbojník. Nešlo mi do hlavy,
00:06:03 jak se z Guth-Jarkovského změnil na Ivana Martina Jirouse,
00:06:09 Jánošíka, jemného i hrubého zrna.
00:06:15 Pro mě je to pořád surrealistické setkání
00:06:19 Guth-Jarkovského a Martina Ivana Jirouse.
00:06:26 Já jsem si brala Ivana Jirouse jako introvertního člověka.
00:06:32 Bylo zřejmé, že má IQ, které stojí za to,
00:06:36 aby s ním člověk pracoval.
00:06:39 Na život s ním mám jen dobré vzpomínky,
00:06:44 protože když to nebylo dobré, nemělo cenu v tom setrvávat,
00:06:48 a šli jsme každý svou cestou.
00:06:53 My jsme se vlastně nikdy nehádali. Domácnost se vedla tím způsobem,
00:06:57 že nádobí umývá ten, komu prasknou nervy.
00:07:01 A já jsem mívala nervy lepší.
00:07:04 Vařila jsem jen tehdy, když přivedl domů víc lidí,
00:07:08 protože pro dva lidi nemá cenu vařit.
00:07:12 Bylo to takové svobodné manželství.
00:07:15 A když Magor měl něco psát,
00:07:18 tak opravdu udělal generální úklid, myl okna a podlahy,
00:07:23 takže vzornějšího manžela si lze stěží představit.
00:07:26 Vždycky jsem říkala, že když má něco psát,
00:07:29 musím mu nohu přivázat ke stolu, aby od toho neutekl.
00:07:41 Já znám Ivana Jirouse velmi dlouho.
00:07:49 Seznámil jsem se s ním jako se studentem,
00:07:53 kdy studoval dějiny umění na Filozofické fakultě.
00:07:58 Studia zdárně zakončil diplomovou prací,
00:08:04 která byla věnována tehdy velice aktuálnímu uměleckému fenoménu.
00:08:13 Jmenuje se "Vizuální poezie".
00:08:23 Jirous se už od začátku zaměřil na současné umění.
00:08:29 Jako výtvarný kritik působil už na studiích.
00:08:35 On sám nás velice překvapil velkou bystrostí a kritičností,
00:08:44 což potom mělo, jak známo, svoje následky.
00:08:49 Ale tehdy se ještě upínal do sféry umění, i když je třeba říct,
00:08:58 že on nebyl vysloveně umělecko-historickým typem.
00:09:03 Konec konců to byl už od začátku básník,
00:09:12 takže literární složka u něho vždycky hrála značnou roli.
00:09:19 A odráží se to i v názvu jeho diplomové práce, "Vizuální poezie",
00:09:25 který ukazuje, že to jsou díla básníků,
00:09:30 kteří byli také výtvarníky.
00:09:35 Je tam například velká pasáž o Jiřím Kolářovi.
00:09:51 Začal bych tímhle, a vezmu to stručně,
00:09:54 protože jak známo, zásadně neanalyzuji.
00:09:57 Tohle je jasná ikona.
00:10:02 Tamhle je portrét Ivana Lampera.
00:10:10 Já bych to označil za post... postexpresionismus.
00:10:19 Já jsem na to kunsthistoricky kašlal.
00:10:25 Magora jsem znal jako kunsthistorika,
00:10:28 který v hospodách vyřvával učené řeči o umění.
00:10:31 Tím mi byl protivný.
00:10:34 Bylo to ještě předtím, než jsme se seznámili.
00:10:37 Seděl jsem většinou se staršími spolustolovníky
00:10:40 a chtěli jsme mít klid na pití piva.
00:10:43 A Magor strašně rušil,
00:10:46 protože toho hrozně moc věděl a byl hrozně aktivní.
00:10:52 Vráťa vyhlíží ve Vídni blížící se dny podzimní.
00:10:57 Vane na Vídeň z pusty fén,
00:11:00 na Vysočině letos len sklízejí beze mě.
00:11:04 Snad abych z jámy bezedné poznal zas o pár sáhů víc,
00:11:08 zapadl jsem až do Valdic.
00:11:11 Vzpomněl jsem si, jak v té době Magor přišel z kriminálu.
00:11:15 Žil u Němců, kteří měli sedm dětí.
00:11:18 Jednou rodina čekala na Magora, když chtěli jít do zoo v Troji.
00:11:22 Převozník z Trojského ostrova požadoval dvě koruny.
00:11:24 A Magor se strašně rozčilil,
00:11:27 že dvě koruny za takový kousek cesty je zlodějna.
00:11:29 A že to raději uplave.
00:11:32 Bylo to někdy v listopadu, Magor se svlékl do naha,
00:11:34 skočil do vody a plaval podél prámu
00:11:37 a hádal se dál s převozníkem, že má zločinecké ceny.
00:11:41 Převozník mu chtěl vyhodit do vody šaty,
00:11:44 které mu zase Němcovi zachraňovali.
00:11:47 Po téhle hádce vylezl z vody, na mokré tělo si oblékl šaty
00:11:52 a v klidu a spokojený pokračoval do zoologické zahrady.
00:11:56 To, myslím, Magora ilustruje.
00:12:17 Myslím, že můj život ovlivnily tři události.
00:12:22 Za prvé, když jsem poprvé uslyšel rockenrol,
00:12:27 to bylo někdy koncem 50. let.
00:12:33 Druhý moment bylo, když jsem s kamarády založil Plastiky,
00:12:37 a třetí, když jsem se seznámil s Magorem. Bylo to asi rok po tom,
00:12:43 kdy jsme založili skupinu Plastic People, někdy v roce 1969,
00:12:48 kdy jsme se přihlásili na soutěž amatérských skupin "Beat salón".
00:12:54 Byli jsme z Břevnova, a tak jsme si připadali jako periferní kapela
00:13:00 a s velkými obavami jsme na "Beat salónu" vystoupili.
00:13:07 Milovali jsme Velvet Underground
00:13:12 a samozřejmě jsme vůbec netušili souvislosti,
00:13:17 které Velveti měli například s Andy Warholem.
00:13:24 Zcela bezelstně jsme zahráli několik písní od Velvetů
00:13:28 a pak jsme seděli v šatně.
00:13:33 Věděli jsme, že na vystoupení se přišla podívat
00:13:39 skupina Primitives Group.
00:13:42 V té době to byla pro nás modla. Byla to snad jediná kapela,
00:13:46 která pro nás v té době něco znamenala.
00:13:49 Věděli jsme, že jim nejde jen o brnkání na kytaru,
00:13:53 ale že se kolem nich děje spousta zajímavých věcí.
00:13:56 Používali oheň a všechno měli zajímavě udělané.
00:13:59 A oni na tom koncertě byli
00:14:03 a my byli celí zoufalí v šatně, jak to všechno dopadne.
00:14:07 A najednou do šatny vstoupil mladý muž s dlouhými vlasy,
00:14:11 v brýlích, a na bundě měl placku
00:14:14 "The Primitives Groupe, psychedelic band".
00:14:18 Říkali jsme si, tak to je konec.
00:14:21 A on povídá: "Chce s vámi mluvit Evžen Fiala."
00:14:24 Evžen Fiala byl manažer Primitives Group.
00:14:28 S hrůzou jsme šli za ním, ale on byl naprosto dojat:
00:14:35 "Předávám vám psychedelické žezlo."
00:14:42 A tak jsme se také seznámili s Magorem,
00:14:46 protože ten mladík, který pro ná přišel, byl on.
00:14:49 Hned druhý den nás pozval na happening,
00:14:53 kde probíhalo házení míčů do rybníka v Průhonicích.
00:14:58 My jsme samozřejmě netušili, co to ten happening je.
00:15:01 Ale on si myslel, že když hrajeme Velvet Underground,
00:15:06 že jsme nepochybně kulturně vzdělaní.
00:15:09 Ale my jsme o tom moc nevěděli, jen jsme milovali rockenrol.
00:15:14 Magor záhy pochopil, že všechno, co děláme,
00:15:18 děláme tak trochu intuitivně, takže nás začal vzdělávat.
00:15:24 Naučil nás rozeznávat secesi od baroka.
00:15:52 Myslím, že jsem se v 60. letech s Ivanem Jirousem setkal víckrát
00:15:58 v různých prostředích při různých příležitostech.
00:16:01 Moc si na to ale nepamatuji. Rozhodující bylo setkání jiné,
00:16:06 a to vyžaduje, abych vysvětlil i jeho předehru.
00:16:13 Leccos jsem slyšel o společenství undergroundu,
00:16:16 které Ivan Jirous kolem sebe zformoval
00:16:19 nebo v němž se ocitl v pozici jakéhosi vůdce,
00:16:24 a kde páteří byla skupina Plastic People of the Universe.
00:16:32 Ovšem vše, co jsem o tom věděl,
00:16:35 bylo vždy zprostředkované přes někoho jiného.
00:16:38 A byly to informace dost zkreslené, které vyznívaly spíš v tom smyslu,
00:16:43 že to jsou podivíni nebo provokatéři a podobně.
00:16:48 A jednoho dne se stalo, a to je rozhodující okamžik,
00:16:52 že jsem byl na Hrádečku sám, cosi jsem tam psal, už byla noc,
00:16:58 a náhle v chumelenici přišel nečekaně na návštěvu
00:17:02 přítel František Šmejkal, kunsthistorik,
00:17:07 dnes už to můžu říct, dřív jsem ho označoval krycím jménem Sněhulák,
00:17:12 protože přišel ve vánici, celý zasněžený a v beranici.
00:17:20 Na zdraví Magora!
00:17:27 A s ním jsem si celou noc povídal, pili jsme koňak, který přinesl.
00:17:31 Řekl mi, že je s Ivanem Jirousem v úzkém kontaktu,
00:17:37 že underground je fenomén,
00:17:41 který by si zasluhoval, abych ho bral vážně,
00:17:46 a nabídl se, že zprostředkuje setkání s Ivanem Jirousem.
00:17:52 Když jsem potom byl v Praze, asi za 14 dní, opravdu to zařídil.
00:17:57 Magora jsem navštívil, byl jsem u něho asi dvě hodiny.
00:18:03 On mě zahrnul bezpočtem informací,
00:18:06 dal mi svoji zprávu o čekém hudebním obrození
00:18:11 a pouštěl mi nahrávky, takové skřehotavé, nepříliš kvalitní,
00:18:19 od Plastiků a DG 307, a vyprávěl a vyprávěl.
00:18:23 A já jsem během rozhovoru pochopil, že je to něco opravdu důležitého,
00:18:30 protože tady se zformovalo jakési hnutí,
00:18:36 které ztělesňovalo naprosto jiný postoj k životu,
00:18:41 než byl ten, který nám byl vnucen "parním válcem" normalizace,
00:18:47 hnutí lidí, kteří nebyli žádnou politickou opozicí,
00:18:51 ale kteří měli svůj svobodný vztah k životu, svůj způsob,
00:18:56 jakým vnímali a zakoušeli všechnu bídu a trpkost života.
00:19:01 Byla to samozřejmě reakce na to, co se dělo v Americe od 50. let,
00:19:07 ať to bylo hnutí beatniků nebo později Velvet Underground.
00:19:12 U nás to byla jakási specificky česká analogie,
00:19:17 která měla své naprosto zvláštní rysy.
00:19:21 Protože to bylo v totalitních podmínkách,
00:19:26 tak se to nutně stávalo zároveň pro režim
00:19:29 něčím strašně těžko stravitelným a také pronásledovaným.
00:19:34 Ten jejich svobodný životní postoj, aniž tomu chtěli,
00:19:38 se stával jakýmsi opozičním postojem.
00:19:45 Když jsme se vrátili z Rakouska, po srpnu 1968,
00:19:49 kde jsme byli asi do prosince,
00:19:51 musím přiznat, že se mi moc nechtělo,
00:19:54 nechtělo se mi vychovávat sedm dětí v zemi, kde bude okupace.
00:19:58 Ale vrátili jsme se kvůli knížkám, o kterých Jirka předpokládal,
00:20:01 že vyjdou a že budou lidem nějaký čas pomáhat.
00:20:05 Vrátili jsme se také kvůli lidem.
00:20:09 Pochopitelně jsme se spolčili s těmi,
00:20:12 kteří nám byli blízcí svou mentalitou.
00:20:18 Jenom tím, že jste chtěli zůstat sami sebou,
00:20:20 tak jste se dostali do konfrontace.
00:20:23 Chtěl bych k tomu říci, že tím, že Plastici zůstali sami sebou,
00:20:27 vyjevili nenormálnost situace kolem nich,
00:20:30 protože kapela zůstala stále stejná,
00:20:33 nepolitická, hravá, v duchu pozdních 60. let.
00:20:36 Řekl jsem to dokonce u nějakého soudu,
00:20:38 že to, co jsme dělali kdysi, bylo dobré.
00:20:41 V roce 1971 byla výstava v Ósace,
00:20:44 kde Plastici byli ve filmu ukazováni
00:20:46 jako přední česká rocková skupina.
00:20:49 A o čtyři roky později nás za totéž soudili.
00:20:53 Tím, že Plastici zůstali nepolitičtí,
00:20:56 ukázali se být političtí v tom,
00:20:59 že osvětlili nenormálnost situace, která kolem nich nastala.
00:21:03 Na tom, jak se u nás ty kruhy utvářely, je zajímavé to,
00:21:09 jak společnost, když jí o něco jde,
00:21:12 se dokáže sama spontánně organizovat.
00:21:16 Což je přesně to, čemu ti fízlové nikdy nerozuměli,
00:21:19 co nikdy nechtěli připustit,
00:21:22 co jim vždycky připadalo nejpodezřelejší.
00:21:26 Považovali nás za dobře organizovanou protistátní skupinu,
00:21:30 která má svůj aparát.
00:21:34 Ono to bylo opravdu dáno tím,
00:21:39 že zpočátku okolo muziky, která nám byla příjemná,
00:21:46 která si vyvzdorovala svou existenci
00:21:51 a rezignovala na možnost působit profesionálně,
00:21:55 protože by se kluci bývali museli úplně zříci svého stylu.
00:22:02 A nezapomeňte na jednu věc, že my žijeme v prostředí,
00:22:07 kde politika jako taková byla zrušena, byla vymýcena, neexistuje.
00:22:13 A jako taková se tudíž záhadně rozlila do svého okolí.
00:22:18 A všechno u nás je nějakým způsobem polopolitické,
00:22:23 všechno je poznamenáno politikou, která jako taková není.
00:22:27 Politika jako taková není,
00:22:31 to znamená, že pouť na Velehrad, zdražení vína, rockový koncert,
00:22:36 to všechno má jakýsi politický přídech,
00:22:39 ale nic z toho vlastně nemá politické ambice,
00:22:42 politický cíl ani politický smysl.
00:22:44 Politika je zrušena a je jakoby všude a jakoby nikde.
00:22:48 -Vy jste obětí této situace.
-To ne, já se necítím jako oběť.
00:22:54 Dobře, oběť není možná správné slovo.
00:23:00 -Vy jste produktem této situace.
-Člověče, tak to už vůbec ne!
00:23:06 Já myslím, spíš katalyzátorem této situace.
00:23:09 Je známo, že ten proces s námi vedl ke vzniku Charty 77,
00:23:14 kdy tato kapela se ukázala být tím posledním kamínkem,
00:23:19 který uvedl do pohybu lavinu, která dodnes pokračuje.
00:23:22 Tedy ať vy jste chtěli nebo ne,
00:23:25 právě tím, že jste trvali na normálních lidských situacích,
00:23:28 jste se stali věcí, jejíž dosah je dnes politický.
00:23:32 To ovšem neznamená, a je to dokonce dobře,
00:23:36 že vy sami jako hudebníci se o to taky zvlášť nezajímáte
00:23:40 a jste stále stejní v jakkoli se měnící situaci.
00:23:43 Odhodlání k rezistenci, to byl začátek.
00:23:46 Konflikt přišel naprosto nutně, ale jen přilil "oleje do ohně"
00:23:53 a umožnil nám později mnohem přesněji strukturovat pole,
00:23:59 na kterém jsme se pohybovali.
00:24:08 Plastici a další kapely a zpěváci
00:24:11 s nimi spřátelení a duchovně propojení
00:24:16 hrávali v té době už jen na soukromé půdě.
00:24:21 Měli to stále těžší, měli stále víc potíží se Státní bezpečností.
00:24:26 Teď už se ocitám v druhé půlce roku 1977,
00:24:30 v roce 1978 jsem už měl 4 měsíce vězení za sebou.
00:24:37 Samozřejmě jsem se dopracoval k názoru,
00:24:41 že moje chalupa na Hrádečku se nabízí jako prostor,
00:24:46 kde by se rovněž mohli setkat a působit,
00:24:49 tím spíš, že moje tak trošku prominentní disidentské postavení
00:24:55 jim mohlo vytvořit jakýsi kryt.
00:25:01 Rozhodl jsem se, že tam uspořádáme několik akcí.
00:25:08 Nejslavnější byla asi první akce, hudební festival,
00:25:15 kde hráli Plastici a další kapely a zpěváci.
00:25:25 K undergroundu patřili i Sváťa Karásek a Charlie Soukup,
00:25:31 což v podstatě byli folkoví zpěváci, zjednodušeně řečeno.
00:25:37 Podařilo se mi, že tam byli dohromady,
00:25:42 a že tam byla i Marta Kubišová,
00:25:46 která přicházela zase z jiného světa.
00:25:51 Starala se máti má, hej, nám, hej,
00:26:01 kam mě k místu dochová.
00:26:09 Nestarej se, matičko, nestarej se...
00:26:17 Když zemřel Karl Otas, v té době měl hrobník pan Fitz otravu krve,
00:26:25 takže měl ruku zavázanou a hrob nemohl kopat.
00:26:29 Tak jsem hrob kopal já. Přijel mi pomoct Filip Topol z Prahy.
00:26:34 Samozřejmě měl ruce klavíristy a intelektuála,
00:26:40 ale zásobili jsme se potřebným množstvím různých lahví,
00:26:48 on cigaretami, já jsem nekuřák.
00:26:52 Tady byl předtím hrob Mařenky Haukové,
00:26:57 což byla dcera adjunkta z novoříšského panství.
00:27:07 Filipa jsem strašil, že je to upírka,
00:27:12 protože to je už asi 100 let, co byla pohřbena.
00:27:27 Byl to pro mě kontakt s mytickou bytostí,
00:27:29 s nějakým Kostihem nesmrtelným,
00:27:32 který je pořád zavřený, kterého osobně neznám,
00:27:36 ani nikdo z mých kamarádů ho nikdy neviděl,
00:27:38 ale víme, že je pořád někde zavřený.
00:27:41 Pamatuji se, že když byl proces s Plastiky,
00:27:44 tak jsme s bratrem byli v kuchyni, kde máma něco vařila,
00:27:48 a z rádia jsme slyšeli: "Čtveřice mladých hudebníků..."
00:27:51 A nám to připadalo normální, takhle že to prostě je,
00:27:54 tohle se bude dít, a vždycky je někde nějaký Jirous a vlasatci,
00:28:00 starší snad o generaci než my, kteří v tom jsou dřív.
00:28:05 A z tohohle Kostěje-Jirouse už jsem byl úplně zblblý,
00:28:10 že když jsem třeba měl problémy se zuby
00:28:13 a seděl jsem u zubaře a hrozně mě to bolelo,
00:28:16 tak jsem říkal sám sobě, vydrž, Jirous je ve vězení.
00:28:20 Jirous je postava z mého dětského světa.
00:28:24 Filip byl zrovna dole a hrobník stál nad hrobem a radil,
00:28:28 chlapče, tohle a tohle musíš.
00:28:31 A najednou, jak Filip kopal,
00:28:33 ozvalo se nějaké zvláštní zaskřípění.
00:28:37 Josef říká, chlapče, už jsi na kostře.
00:28:42 Ten krumpáč už totiž škrtnul o lebku Mařenky Haukové.
00:28:49 Co mě fascinovalo, že se zde dělá, protože je tady nedotčený kraj,
00:28:59 je to, že kosti Marušky Haukové se svážou do lněné utěrky
00:29:05 a pochovají se v hlavě hrobu, takže Mařenka tady bude dál.
00:29:46 Myslím, že role organizátora,
00:29:49 toho, který říká, to společenství tu existuje, je takové a takové,
00:29:54 je naprosto klíčová.
00:29:58 Jirous rozbíjí samotu, ve které se ti lidé pohybovali.
00:30:04 Ale když si vzpomenu na nás, na partu kolem Psích vojáků,
00:30:09 začalo tam rychle docházet k principu "vlčí smečky",
00:30:16 kdy mladí vlci se snažili toho staršího vlka srazit,
00:30:22 dokázat si, že i oni jsou skvělí.
00:31:00 Časné tresty jsou ty, které se dají odpykat ještě ve vedlejším životě,
00:31:05 a je naděje, že o to míň budeme trpět potom, po smrti.
00:31:08 Čili všechny tresty byly pro něho milost.
00:31:12 Mohla bys k tomu něco říct?
00:31:16 Myslím si, že Magor po smrti trpět nebude.
00:31:20 Ale já nejsem Pán Bůh, neposílám tam, ani tam.
00:31:25 Ale zajisté trpí, strašně trpí.
00:31:28 Nejenom vězením. O vězení si koledoval nejen metafyzicky.
00:31:35 Tenkrát když se vrátil a poskytl tenhle rozhovor,
00:31:40 byl naladěn dost katolicky.
00:31:44 To ho mezitím opustilo a zase se vrátilo.
00:31:48 Myslím, že se vždycky snažil zajít v protestech až na hranici,
00:31:55 jako by zkoušel, co režim vydrží, a ještě o několik krůčků dál.
00:32:01 A dopadlo to tak, že si v 70. a 80. letech
00:32:04 z politických vězňů odseděl skoro nejvíce.
00:32:10 Nebe polité inkoustem, růžově hlohy kvete zem,
00:32:19 vlahé se chystá povětří na loktech pohoupat vás tři.
00:32:25 Přesto tě trochu zamrazí, když vkládáš hlohy do vázy,
00:32:32 vždycky už budeš vidět v nich hlohy ze dvora v Kartouzích.
00:32:38 Po mé levici pokojně usnul vrah,
00:32:44 usnuli andělé ve hlohu korunách, a ty už taky spíš,
00:32:51 které jsem svoji touhu schovat se pokusil do básně o hlohu.
00:33:04 Článek jedna, kázeňské odměny: nula.
00:33:08 Článek dva, kázeňské tresty, například:
00:33:12 Stráník, neurovnané věci ve skříňce. Důtka.
00:33:17 Ondrášek, špatně ustlané lůžko. Důtka.
00:33:22 A pak jsou další, tvrdší tresty.
00:33:26 Nesplnil výkonovou normu za měsíc březen.
00:33:30 Například vězeň Černý dostal 10 dní takzvané díry.
00:33:36 Vězeň číslo 04826, Jirous, dostal tři dny díry,
00:33:45 tedy uzavřeného oddělení,
00:33:48 za to, že na pracovišti hlasitě zpíval při práci.
00:33:59 Martin měl mezi vězni velice zvláštní postavení.
00:34:04 On je přece jen osobnost,
00:34:07 a když se tam objevil mezi opravdu největšími desperáty,
00:34:11 kde loupežné přepadení bylo nejběžnějším deliktem,
00:34:16 vražda byla také celkem běžná, recidivisté všeho druhu,
00:34:22 kteří sotva vychodili základní školu,
00:34:26 tedy když se tam objevil Martin, kunsthistorik,
00:34:30 absolvent Filozofické fakulty,
00:34:33 tak pro ně byl opravdu arbitrem a řešil nejrůznější spory,
00:34:39 často naprosto absurdní, ale ne typu:
00:34:44 kolik andělů se vejde na špičku jehly. Řešil problémy vězeňské.
00:34:53 Sem jsem chodil dva roky.
00:34:56 Když jsem se v roce 1985 vrátil z Valdic,
00:34:58 tak jsem dostal dva roky ochranný dohled.
00:35:02 Denně mezi 15.45 a 16.15 jsem se zde musel hlásit,
00:35:07 nezávisle na počasí i na tom, jestli jezdil nějaký spoj,
00:35:11 protože třeba na Štědrý den nebo na Silvestra nic nejelo.
00:35:14 Tak mě vždycky dovezl nějaký sedlák od nás ze Staré Říše.
00:35:18 Za cenu Toma Stopparda jsem si kvůli tomu koupil koně,
00:35:22 na kterém jsem přijel poslední den.
00:35:24 Tamhle u vrat jsem ho uvázal,
00:35:27 měl jsem černou košili a černé džíny.
00:35:32 Asi dvakrát jsem pro něho byl ve věznici, když mu končil trest.
00:35:37 S Julianou a s mou manželkou jsme jeli třeba na Mírov.
00:35:44 Vyzvedli jsme ho, ale nebylo to jednoduché,
00:35:49 protože ho pustili třeba v jinou hodinu a jinde.
00:35:54 Když jsme se vraceli, bylo to hrozné,
00:36:00 protože Juliana se na něho těšila, a my také,
00:36:05 a že si ho odveze do Říše,
00:36:08 ale on cestou hrozně řádil a chtěl zastavit u hospody.
00:36:14 Řekl jsem, Martine, nech toho,
00:36:17 dva roky jsi nepil nic, tak proč chceš pivo?
00:36:22 "Nekecej, zastav!"
00:36:24 Zastavil jsem, šli jsme do hospody
00:36:27 a Martin tam potom na stole vykřikoval,
00:36:30 bolševici, myslíte, že mě zlomíte, ale to se nikdy nestane!
00:36:34 Tahali jsme ho ze stolu dolů, Juliana říká, pojď, už půjdeme.
00:36:41 A on ne, ještě jedno, a pokračovalo to dál.
00:36:44 Než jsme dojeli do Prahy,
00:36:47 napočítal jsem mu 22 trestných činů.
00:37:48 Magor je jeden z mála z rodu Don Quijotů,
00:37:52 což je ten vzácný druh lidí,
00:37:56 který mnohými je milován, mnohými je zavrhován,
00:37:59 a přesto si jde svou vlastní cestou.
00:38:07 Zažil jsem s ním několik historek.
00:38:10 Jedna z nich je z New Yorku z roku 1990,
00:38:15 kde jsme se setkali po deseti letech.
00:38:18 Já tam žil, on tam přijel ve skupině spisovatelů
00:38:23 na nějaký seminář nebo konferenci. Toto setkání bylo neuvěřitelné.
00:38:32 Bydlel v jednom z lepších hotelů,
00:38:38 a když jsme se konečně domluvili, kdy a kde se sejdeme,
00:38:44 čekal jsem na něho před hotelem.
00:38:47 Martin vyšel ven a přes rameno měl fotoaparát.
00:38:53 Řekl jsem mu, že půjdeme přes park.
00:38:56 Když jsme jím procházeli, požádal jsem Martina,
00:38:59 jestli bych ho mohl vyfotit. A on řekl: "Nemám tam film, vole."
00:39:04 A proč to nosíš, zeptal jsem se. To je zbraň, odpověděl.
00:39:09 Říkal, že než odjel do New Yorku, radil se,
00:39:14 a mnozí mu řekli, že New York je velice nebezpečné město.
00:39:19 Tak si vzal ten nejtěžší foťák, ruské výroby,
00:39:24 který potom stále nosil, bez filmu.
00:39:28 Setkání s Magorem v New Yorku bylo neuvěřitelné v tom,
00:39:33 že on byl černou ovcí toho tzv. spisovatelského setkání,
00:39:41 neboť všichni, kteří tam přijeli, okamžitě propadli vidině věcí,
00:39:50 ze světa duchovního, v němž se pohybovali a o kterém psali,
00:39:56 začali pobíhat po obchodech a kupovali televizory, rádia,
00:40:05 na rozdíl od Magora, který všechny dárky pro své bližní v Praze
00:40:11 nacházel na ulicích a skládal je do igelitových tašek v hotelu.
00:40:20 Odvezl je autobusem na letiště a potom do Prahy.
00:40:32 Tady mám od svého přítele z Ameriky tričko.
00:40:45 A to, co jsi navařil, nedá se už ani sníst.
00:40:51 Aby sis zavařil, strkáš nos do vosích hnízd.
00:40:59 Tu míru ošatek nemůžou slepice snést,
00:41:04 skořápky praskají, kuřátka začla z nich lézt.
00:41:11 Hemží se okolo dost všeliké havěti,
00:41:18 na krku oprátku zakopls o lopatku na smetí.
00:41:25 Všechno se hroutí, jen smyčka se nahoře kroutí.
00:41:32 Válíš se po zemi jak mezi básněmi, útržky ze závěti.
00:41:49 S Magorem Ivanem Jirousem jsem se seznámil, to je příznačné,
00:41:58 v roce s devítkou na konci, v roce 1969.
00:42:05 Roky s devítkou na konci znamenaly u mě většinou
00:42:11 zvýšenou intenzitu pití.
00:42:14 Nevím proč, ale tak mi to osudově vždycky vycházelo.
00:42:18 Seznámil mě s ním v restauraci U Lojzy u tržnice na Vinohradech
00:42:26 můj už tehdejší spolustolovník, malíř Zbyšek Sions,
00:42:35 s kterým jsem se seznámil v den úmrtí Vladimíra Boudníka,
00:42:43 když to do hospody přišel říct 6. prosince 1968.
00:42:47 Ale to všechno byla jen letmá setkání v hospodě, jednou za čas.
00:42:54 Naše radikální seznámení proběhlo tak,
00:42:59 že v létě 1971 jsem pracoval na diplomové práci
00:43:05 a jezdil jsem do Prahy z Havlíčkova Brodu,
00:43:08 kde jsem žil u své nastávající.
00:43:11 Do Prahy jsem jezdil studovat literaturu ke své diplomové práci,
00:43:19 která byla shodou okolností věnována
00:43:23 staroříšskému vydavateli Josefu Florianovi.
00:43:28 Tehdy jsem ještě netušil,
00:43:31 že Magor si asi o šest let později vezme jeho vnučku Julianu za ženu.
00:43:45 Maluji už od mládí. Dřív jsem dělala olejové obrázky,
00:43:50 ale potom jsem, jak mě to všechno zdeptalo, změnilo,
00:43:55 začala dělat úplně jinak, skromněji, jen s pastelkami.
00:44:03 Doufám, že to k něčemu bude.
00:44:12 To je ze sbírky Magorova krabička, oddíl Juliana.
00:44:15 Přečtu z toho dvě čísla.
00:44:18 Kdybych se na tebe díval skrze sklo, má lásko,
00:44:21 má lásko, kdybych se na tebe díval skrze sklo,
00:44:25 ale ty jsi, má lásko, ty jsi.
00:44:29 Jsem na větvi, má lásko, jsem na větvi.
00:44:32 Sedím na větvi, choulím se k tobě, má lásko, na větvi. Jsi, jsi.
00:44:42 Na podzim v září zmizí ze všech stromů listí, břízy,
00:44:46 ztratí se mízy ze všech stromů.
00:44:50 A listí se ztratí na podzim.
00:44:53 V bílém háji betulí
00:44:55 Magor a Juliana se k sobě budou tulit
00:44:59 a třást se chladem, přikrytí husí kůží.
00:45:05 A Julianina líčka schovaná v chladných přesličkách,
00:45:08 holých, nepravděpodobných. A Julianina tvář ozáří.
00:45:16 Kameny nesbírám, táta mi je přivezl, že je někde našel.
00:45:19 Asi umřel nějaký sběratel a někdo to vyhodil,
00:45:24 takže táta to posbíral a přivezl.
00:45:27 Chystám se, že časem je nějak budu poznávat a dám na ně cedulky.
00:45:35 Poezii Martina Jirouse mám velice ráda.
00:45:39 Je na ní vidět to, co někdo řekl o Martinovi,
00:45:45 nebo Martin řekl o někom jiném,
00:45:49 že to je velice citlivý a jemný člověk,
00:45:53 který to dává komplikovaným způsobem najevo.
00:45:58 Možná by vás pobavilo,
00:46:02 jakým způsobem se Labutí písně dostaly z Valdic.
00:46:07 Když Jiří Gruntorád měl soud, jela jsem tam s jeho dívkou.
00:46:14 Tam ho přivedli bachaři v "medvědu",
00:46:17 což je železný pás, u kterého jsou ještě ruce připoutány v okovech.
00:46:23 A po přelíčení, když ho dva bachaři odváděli chodbou,
00:46:29 jsme se postavily proti němu, abychom se s ním pozdravily.
00:46:33 Jirka nás obě razantně políbil
00:46:37 a přitom nám z úst do úst předal kus Labutích písní,
00:46:43 které jsme potom nechali přepsat na stroji.
00:46:47 To bylo první vydání těchto básní.
00:46:50 Takhle, s pořadovými čísly 1 až 180,
00:46:56 vypadá úplně první vydání Labutích písní.
00:47:03 Tady je poslední, 183.
00:47:08 Paralelně ve stejné době to vyšlo v čísle "Jednou nohou",
00:47:17 což byla později "Revolver revue".
00:47:29 V roce 1985 přišel z vězení otevřeným oknem.
00:47:35 Jirous, když někam přijde, otevřeným oknem nebo dveřmi,
00:47:40 tak si to změní k obrazu svému.
00:47:46 Začaly vycházet Jirousovy články,
00:47:53 začal dělat "Voknu" image, vtisknul mu své image.
00:47:57 Nicméně nebyl v té chvíli redaktorem,
00:48:02 byl, abych tak řekl, "silný dopisovatel".
00:48:08 Vztah Magora k ženám?
00:48:14 Magor se i v oblasti erotiky chová jako bohém, takže předpokládá,
00:48:19 že nejzábavnější je co nejvíc žen zatáhnout do postele.
00:48:24 I když i tohle má dvě stránky.
00:48:27 Podle toho, co Magor a Věra vyprávěli,
00:48:32 byly jeho vztahy dřív velmi silné, velmi oddané a věrné.
00:48:39 Narušovaly je jen občasné alkoholické výpadky.
00:48:44 Magor vždycky měl a má hluboký vztah k Daně Němcové.
00:48:48 A pak je tady světice Juliana.
00:48:51 Neumím si představit, jak by bez ní celá ta 80. léta přežil.
00:48:56 To, že se měl kam vrátit
00:49:00 a že měl po svých divokých "výletech" kde spočinout,
00:49:05 že si Juliany vždy naprosto neochvějně vážil,
00:49:10 že tam má rodinu, to pro něj byla záchrana.
00:49:15 Ale jinak se moc zodpovědně v tomto ohledu nechová.
00:49:19 Vím, že jednou chytil z těch svých bláznivostí
00:49:25 nějakou odpornou nemoc.
00:49:28 Ale myslím, že má k ženám obecně,
00:49:33 ne k těm povětrnicím nebo i ke slušným dámám,
00:49:37 které se s ním opijí a zvrhnou se,
00:49:42 že k nim má vztah velmi katolický, že k nim má úctu.
00:49:49 Pravda je, že když s ním absolvujete
00:49:56 několik hodin nebo nocí po různých hospodách,
00:50:01 tak pochybujete, jestli má úctu vůbec k něčemu. Ale není to tak.
00:50:08 Myslím, že záležitosti vztahu muž - žena
00:50:14 mu musely přivodit strašné výčitky svědomí.
00:50:21 Tatínku!
00:50:27 Myslím, že Ivan je docela fajn chlap,
00:50:31 když po něm člověk nic nechce.
00:50:35 Je to společenský kluk, má smysl pro humor.
00:50:48 Jinak se o něm dá říct, že je megaloman, fouňa a pokrytec.
00:50:57 Nedávno mi někdo říkal, že nějaký hoch z muzikantské branže,
00:51:03 když se ho někde v rozhlase ptali, jestli ještě existuje underground,
00:51:13 řekl, že slyšel skupinu Bratři Karamazovi
00:51:19 a že si uvědomil, že underground ještě existuje.
00:51:23 O mně tam nepadla ani zmínka. Občas říkám, že jsem jejich manažer.
00:51:30 Trochu jsem jim pomohl do světa, a dál se o to nestarám.
00:51:37 Nemám na to ani ambice, ani čas.
00:51:41 Dělám toho tolik, že vlastně nedělám nic.
00:51:47 Oni jsou docela chytří a myslím, že o nich dnes ví už dost lidí.
00:52:03 To je ta cikánská:
00:52:06 K čemu je mi žena, k čemu děti, když mě nikdo nemiluje.
00:52:10 Vezmu sekyru a všechno tady rozbiju.
00:52:13 To mi připomnělo naši Humpoleckou.
00:52:17 Emile, ty vlastně vůbec neznáš naši Humpoleckou.
00:52:21 Trochu se zabývám folkloristikou,
00:52:25 a je dokázána jen v Humpolci a někde v předhůří Šumavy.
00:52:28 Kluci už ji znají.
00:52:33 Je to v zásadě gregoriánský chorál.
00:52:39 Až přijdu domů, všechno rozbiju,
00:52:48 až přijdu domů, všechno rozbiju,
00:52:56 okna vytřískám, starou zabiju.
00:53:14 A rum a putyka do srdce proniká,
00:53:19 rum a putyka, to já mám rád.
00:53:23 Když jsem vožralej, tak jsem pitomej,
00:53:29 když jsem vožralej, tak mám hovno cit.
00:53:35 Tohle je nejlepší hospoda,
00:53:37 protože se tady scházejí ti nejlepší lidi,
00:53:40 zedníci, malíři, úředníci, cikáni a Magor.
00:53:49 Pamatuji se na "nepoklonu" ve vinárně U Šupů v 70. letech,
00:53:54 kdy mě Magor naštval svým názorem na věc,
00:54:01 na kterou jsem já měl jiný názor.
00:54:04 A řekl jsem, člověče, Magore, musíme zvolit jiného Magora.
00:54:07 A v tu chvíli jsem byl v bezvědomí,
00:54:09 protože jsem dostal velkou ránu.
00:54:12 Zub mi nevypadl, žádné zranění, ale 5 minut jsem byl v bezvědomí.
00:54:16 Takže nevolme jiného Magora. Buďme rádi, že máme tohohle.
00:54:22 Gospod, pomiluj New York.
00:54:25 Osení nevzrostlé, nevzklíčené ve stodolách.
00:54:29 Lysenko státu lopatou dřevěnou je přehazují.
00:54:33 Gospod, pomiluj ny.
00:54:35 Mumie děťátka potkaního, mumie ropuch, mumie andělů.
00:54:41 Na stěnách ztuhlý sliz, v prachu stopy ocasů slepýšů.
00:54:47 Víš to, Hospodine, víš? Pomiluj ny.
00:54:50 Lopuch na zápraží kozičkami okousaný.
00:54:54 Dagmarka ve sněhu se válí.
00:54:58 Anděl vyrábí křidélky rukou
-ou-.
00:55:02 Mumie děťátka potkaního, mumie ropuch, mumie archandělů.
00:55:07 Gospod, pomiluj ny.
00:55:10 Po řece lásky plavou kozy, z korku člun lehký a hlávka zelí.
00:55:17 V houští vlkodlak číhající.
00:55:23 Jisté je jen, že v tom nelítáš sám.
00:55:28 A ráno, ráno zas sílu máš a lásku mi dáš.
00:55:33 Stejný sen i já po ránu mám.
00:55:40 A nohy mi vyletí na čardáš a lásku ti dám...
Ivan Martin Jirous – básník, výtvarný kritik, umělecký vedoucí skupiny Plastic People a od 70. let organizátor českého undergroundu, rebel, výtržník, politický vězeň a jeden z nejněžnějších básníků. To vše je tématem rozhovorů s Jirousovými přáteli, spolupracovníky i kritiky.
O svých dlouholetých dobrých i nedobrých zkušenostech s Magorem, jak je Jirous nazýván, hovoří v hodinovém dokumentu Vlasta Třešňák, Milan Hlavsa, Dana Němcová, Vratislav Brabenec, Petruška Šustrová, Andrej Stankovič, Václav Havel a mnoho dalších.
Kromě dosud nezveřejněných archivních materiálů jsou součástí dokumentu také autentické záběry z Jirousova života. Portrétem připomínáme jeho letošní nedožité sedmdesáté narozeniny.