Jejich cesta je nesnadná, ale setkání s hudbou dává životu nevidomých či silně zrakově postižených studentů nečekaný rozměr. ### Připravili I. Arsenjev a M. Janek
00:00:20 Vážení přátelé, nyní vám povím story,
00:00:24 která se stala nestala. (SMÍCH)
00:00:27 Jednoho krásného dne, bylo to v pátek po ránu,
00:00:31 jsem se rozhodl opět procházet se po Malé Straně.
00:00:36 Jak jsem takhle šel ke známému institutu, kterému se říká Deylák
00:00:43 nebo také konzervatoř neboli ústav Deylův - podle toho, jak kdo chce.
00:00:49 O tomto jsem už slyšel mnohokrát vyprávět různé story,
00:00:54 ale nevěřil jsem, co je možné a co není možné.
00:00:58 A dneska jsem se přesvědčil, že je možné úplně všechno,
00:01:03 poněvadž jak jsem takhle procházel tou Lázeňskou, najednou se vám
00:01:08 ozvalo z okna takové kokrhání, kdákání a já nevím, co ještě.
00:01:13 Řekl jsem si, co se to tam uvnitř děje?
00:01:16 Někdo tam pěstuje slepice nebo snad kohouty?
00:01:20 A jak jsem tak šel kolem, zjistil jsem, že je to pravda.
00:01:24 Nevím, jestli si tak někdo hrál, nebo zda tam skutečně něco pěstoval.
00:01:28 Jste z toho tak překvapení, že z toho málem vletíte pod auto,
00:01:31 poněvadž chodníky jsou tak rozkopány, že se k této škole
00:01:35 pomalu ani nedá dostat.
00:01:37 A to už je měsíc, co jsem tudy šel. A bylo to stejné a bude to stejné.
00:01:43 Mně se o vás zdálo, než jste přišli.
00:01:48 KOKRHÁ.
00:02:01 (Z MÍSTNÍHO ROZHLASU:) Prosím pozor!
00:02:03 Upozorňuji všechny žáky konzervatoře Aladijské školy,
00:02:07 že dnes je povinný veřejný koncert v sále školy.
00:02:17 Dále chci upozornit internátní žáky na zítřejší výměnu ložního prádla.
00:02:32 Zapečené brambory s uzeninou.
00:02:36 Salát s čín. - s čín. zelím, asi s čínským zelím něco.
00:02:55 Je aspoň hezký to koleno?
00:02:58 Markéto, to by bylo lepší, kdyby ses tam nechala natočit.
00:03:03 -Já nemůžu.
-Proč nemůžeš?
00:03:06 Prosím tě, pak se mě máma zeptá, co ti tam řeknu a já řeknu nic.
00:03:10 To nejde. (SMÍCH)
00:03:26 To bylo strašné.
00:03:28 Hrál jsem s chybami a pomalu jako nějaký prvňák.
00:03:31 Jestli tohle půjde do televize, tak to bude strašná ostuda.
00:03:35 Tak jsem byl rád, že to byl jen sen, když jsem se vzbudil.
00:03:58 Já si nemyslím, že když dovedu něco zahrát, že by mi to dodávalo
00:04:04 sebevědomí, které by mě vyrovnávalo s těmi vidomými.
00:04:09 Názor, že je to most k vidomým, považuji za něco pochybného.
00:04:17 Na tohle se tě zeptá člověk, který tě považuje za něco jiného
00:04:22 než normálního člověka.
00:04:58 INTONUJE.
00:05:09 Ano, to je hezký - a už můžeš malinko víc. Ještě trošku.
00:05:31 Já jsem na Ukrajině zpěv studovat nemohla.
00:05:37 Kvůli zraku.
00:05:52 Mně říkali, že na Ukrajině studovat nikdy nebudu, abych toho nechala.
00:05:59 Abych přestala snít o tom, že budu na Ukrajině zpívat.
00:06:04 Pro ně jsem zůstávala ten sociální případ, který zpívá.
00:06:14 Změnilo se to jenom po odjezdu do České republiky.
00:06:25 I když jsem tam měla dost vysoké postavení - já jsem byla
00:06:30 na Ukrajině už dost známá zpěvačka.
00:06:33 Přesto jsem tam nemohla studovat, prostě mě nechtěli.
00:06:45 Někdy si připadám bez pocitu reality.
00:06:49 Nejsem doma ani na Ukrajině, ani v Čechách.
00:06:53 Prakticky mě hodili do jezera, a já jsem musela nějak plavat.
00:06:59 Zaplaťpánbůh, že se mi to podařilo. Už tady plavu čtyři roky.
00:07:41 Panu profesorovi - starý zákazník.
00:07:44 Objednal si čajíček. Pije Orange Pick pokaždé.
00:07:53 Čajovna U Zlatého Baziliška vznikla z mého příjmení Bazala.
00:07:56 Tady máme druhy čajů.
00:08:00 Vždycky je tady hrníček, malá konvička na 3/4 l a velká na 1 l.
00:08:11 Pro zpestření jsou tady obrázky známých čajů, které se dnes
00:08:15 hodně v rodinách pijí třeba k snídani.
00:08:19 Tohle je obrázek Jemnice, kde se balí různé dovezené čaje.
00:08:29 Tato hra je koncipovaná pro jednu osobu. Tu jsem si udělal sám.
00:08:33 Rekonstruuji si na ní některé bitvy, o kterých čtu.
00:08:39 To znamená, že si je tady můžu aspoň přibližně udělat.
00:08:42 Když vím, že někteří postupovali ze severu, jiní ze západu...
00:08:46 Koneckonců, tady máš taky čtyři světové strany.
00:08:50 Tady jde dobře i ten severozápad i jihovýchod, protože tady vidíš,
00:08:54 že to jsou uhlopříčky. Takže tady to jde celkem slušně.
00:08:57 Bezvadně se tady rekonstruují obkličovací operace.
00:09:01 Např. jak to bylo v Rusku r. 41.
00:09:04 Takhle nějak vypadala zhruba ruská hranice. Velmi podobně.
00:09:13 Tenhle čaj je z Anglie. To je Darjeeling.
00:09:20 Ten je sice dost drahý, ale neřadím ho mezi dobré čaje.
00:09:24 Není úplně špatný chuťově, ale není nejlepší. Není tak jemný.
00:09:29 Stejně jako když se mi podaří zaútočit vehementním úderem
00:09:35 odsud a odsud, tak odříznu vlastně posily pro celý tenhle zbytek.
00:09:38 A to Rusové moc dobře vědí.
00:09:41 Dopraví sem gardovou jednotku, jako to vždycky dělali.
00:09:45 Mě to hrozně baví. Když mě to chytne, tak to je zlo.
00:09:53 Bitvička už se chystá - a pěkná!
00:09:57 Tenhle čaj bych řadil na druhé místo, i když je nejlevnější.
00:10:03 Ale opravdu je výborný, protože je jemný.
00:10:07 Balí to zase Jemnica. To by hodně lidí mohlo odsoudit, že je kvůli
00:10:12 české výrobě méně kvalitní, ale opak je pravdou.
00:10:31 Podívej se, jaká masa se sem řítí. Ty vůbec nemáš šanci je zastavit.
00:10:44 Ježiš, oni tady nezaútočili, to jsou blbci! To jsou hovada!
00:10:49 Ti už tady dávno měli být. Kde jsou ty posily, doprčič!
00:10:57 Jdeme na to, chlapi, nepovolte.
00:11:04 Já vlastně, když vařím ty čaje, tak každý 100. zákazník dostává
00:11:08 1 litr koly zdarma.
00:11:10 Je to taková uspokojivá cena, mnohý si to pochvaluje.
00:11:13 Když přijde 500. zákazník, tak dostane 4 l sifonu nebo 2 l koly.
00:11:20 Pro 1 000. zákazníka jsem vyhlásil cenu 100 Kč.
00:11:24 To studenty přitahuje hodně, protože si za to koupí, co chtějí.
00:11:30 Kdo bude mít u mě 100 čajů, tak dostane krabici čaje zadarmo.
00:12:15 Abych byla krásná, koupila jsem si šat nevinnosti.
00:12:20 Však nikdo mě nechtěl vidět.
00:12:24 Koupila jsem šat lásky,
00:12:27 ale všichni měli pro mě jen urážky a krutost.
00:12:31 Ve svém zoufalství jsem zůstala nahá.
00:12:34 Tak vypadá láska, říkali oni nadšeně.
00:12:39 Pocítila jsem smutek a lítost.
00:12:43 Koupila jsem šat tmy, a všichni o mě zakopávali.
00:12:56 Když jsem sám, tak si říkám, že kdybych viděl,
00:13:00 tak si půjdu sednout na Kampu a budu si číst knížku.
00:13:03 Nebo na Petříně v přírodě si budu číst knížku.
00:13:07 Normálně si lehnu do trávy a tak.
00:13:10 Tak proto se snažím moc neuzavřít, snažím se chodit mezi lidi,
00:13:14 snažím se něco dělat.
00:13:17 Když by byl člověk pořád sám se svými myšlenkami,
00:13:21 tak by se z toho zbláznil.
00:13:34 Když jsem viděl a hrál na klavír, tak ani nevím, co jsem hrál.
00:13:39 Já jsem se díval na ty noty, ale nepamatuju si,
00:13:42 že bych z té hudby něco měl.
00:13:50 Já jsem se prostě díval a hrál jsem.
00:13:53 Teď se nedívám a hraju. Teď se dívat nemůžu.
00:14:04 Když poslouchám hudbu, tak si ji představuju.
00:14:08 Třeba si představuju barvy.
00:14:20 Mám fajn rodiče, kteří hodně pro mě udělali.
00:14:25 Za tohle je obdivuju, co oni všechno pro mě udělali,
00:14:30 co všechno si se mnou vytrpěli.
00:14:37 Pro mě je nejdůležitější v životě rodina.
00:14:41 Moji rodiče dělají všechno pro nás. Teď já dělám pro sebe,
00:14:46 abych mohl zase dělat pro svoji budoucí rodinu.
00:15:00 Okolo okna hvězdy jdou -
00:15:05 A měsíc stojí nade mnou -
00:15:10 A tvoje oči pitomé -
00:15:15 Je vidět tmou.
00:15:21 Lepší Magor na střeše než Sváťa na Klamovce.
00:15:25 To bylo zase o tom, jak se jednou Magor, Sváťa a Plastic People
00:15:30 sešli na Klamovce.
00:15:31 Magor asi po 150 kořalkách vyletěl na střechu a začal se jako vznášet.
00:15:37 Sváťa řekl čarodějnou formuli, aby ho z té střechy dostal.
00:15:43 Vy hadovky staroříšský, vy hadovky smrdutý,
00:15:47 hlídejte mi mýho Magora, neb je to s ním nahnutý.
00:15:53 Když se tento děj na Klamovce odehrával, tak jsem ještě
00:15:57 nebyla na světě. Ale i když jsem nebyla na světě,
00:16:01 tak jsem mohla duchem všechny ty lidi sledovat.
00:16:05 Tak jsem duchem šla za Magorem a hlídala ho,
00:16:09 aby se mu něco nestalo.
00:16:12 A o co, že vím, kde je v Magorově Mystické růži podpis.
00:16:17 -A kdy ti to podepsal?
-27. dubna.
00:16:20 V kavárně G + G na jeho čtení.
00:16:25 -Tady?
-Tady.
00:16:30 ZPÍVÁ.
00:16:31 Nepij, Magor, nepij pivo, lebo ti je po ňom živo,
00:16:37 napij sa ty radšej vody, ale nechoď pro ňu do hospody.
00:16:49 Plastici, jak pěkně hráte, ale moc piva chlastáte.
00:16:55 A že já su potvora, tož nepustím s váma Magora.
00:17:05 Víte, jaký je rozdíl mezi mnou a Magorem?
00:17:08 Magor je ožralý jak dělo a já jsem slepá jak patrona.
00:17:14 ZPÍVÁ.
00:17:15 Bože, snad je konec světa, Magor po jizbě už létá.
00:17:20 Není to s ním sranda žádná, vyvalil okna aj kamna.
00:17:35 Já to zpomalím.
00:17:45 POČÍTAČ ČTE.
00:18:09 Za bouřlivých ovací usadil Stalin ohromeného Barbuše na své místo
00:18:14 a sám si skromně odsedl do 3. řady.
00:18:17 Barbuše pak o něm napsal: Ať jste kdokoliv, to nejlepší
00:18:20 ve vašem osudu je v rukou tohoto muže s hlavou vědce,
00:18:25 s tváří dělníka a v šatu prostého vojáka. Byl to velký herec.
00:18:30 Povídá si s člověkem, je k němu milý a laskavý a všechno je to
00:18:35 jakoby upřímné. Doprovodí ho až ke dveřím a vzápětí řekne:
00:18:39 Mizera.
00:20:18 Já bych hrozně rád psal. To je můj sen, být spisovatelem.
00:20:22 Chtěl bych psát nejen o historii, ale i beletrii, pokud se to naučím.
00:20:30 To je Západ. Spojené státy, západní Evropa ve studené válce.
00:20:36 Někteří autoři popisují krajinu.
00:20:38 A to je problém, protože já absolutně netuším, jestli když
00:20:41 napíšu, že stromy se červeně odrážely, jestli to není nesmysl?
00:20:46 To prostě neposoudím, to bohužel.
00:20:51 -Co takhle dějiny NATO, nemáte?
-Máme.
00:20:57 Když čtu sci-fi, která se vydává, tak si říkám, že tohle
00:21:02 bych dal dohromady taky.
00:21:04 Měl bych lepší námět i dialog, který by měl spád.
00:21:10 Tohle je starší a teď se to k nám znovu dostalo -
00:21:14 Spor o smysl českých dějin.
00:21:17 -A tohle?
-Tohle je Budování kapitalismu.
00:21:26 Co mě bere na jazzu?
00:21:28 Asi je to náboj (když je to dobře hrané) nebo ten rytmus.
00:21:33 Já jsem začal L. Armstrongem, to mi bylo asi 9 let.
00:21:36 To mi kdysi nahrál strejda takový výběr.
00:21:41 V téhle hudbě jsem byl odmalička, protože naši si pouštěli rádio.
00:21:46 A tak jsem se o to začal zajímat.
00:21:56 A Oskar už jede.
00:22:09 To je Coleman Hawkins s Oskarem Petersonem.
00:22:15 To je on - Bud Powell.
00:22:34 -Tak já nevím.
-Tak si to promyslete.
00:22:44 Čeho tady máte hodně?
00:22:46 Jak hodně?
00:22:48 -To NATO už taky vyšlo před časem.
-Ale je to nové, to ještě bude.
00:22:57 Investovat do vlastního sebepoznání a do vlastní profese,
00:23:01 to přece nejsou vyhozené peníze.
00:23:05 Hergot, sakra, chlapi!
00:23:10 Čtyři knížky - bože můj!
00:23:33 Pak jsem byl v Americe ve Washingtonu.
00:23:36 Viděl jsem Lincolnův pomník apod.
00:23:39 Viděl jsem věci, o kterých obvykle jenom čteš.
00:23:42 Pro mě, jako pro historika, je to úplně jiné,
00:23:46 když se tím zabývám. Teď jsem četl o Grantovi a vzpomněl jsem si,
00:23:50 že jsem viděl sochu, ale viděl jsem z ní akorát botu,
00:23:53 protože on byl tak vysoký, že se tam nedalo dosáhnout.
00:25:14 Můj velký sen? Já nevím.
00:25:17 Mám sen, aby se můj hlas dostal do povědomí evropského posluchače.
00:25:25 A to, co jsem prožila, že jsem byla zpěvačkou na úrovni,
00:25:31 bych chtěla i teď. To je můj velký sen.
00:25:38 A svůj menší sen tu nemohu prezentovat.
00:26:31 Myslím si, že když už jsem tak dlouho bojovala za to,
00:26:38 abych studovala, abych zpívala a byla zpěvačkou,
00:26:43 tak Bůh mi pomůže i nadále.
00:27:31 Budu učit žáčky.
00:27:34 Občas si zahraju na koncertě a budu se věnovat duchovnímu životu.
00:27:38 Budu celý život meditovat, relaxovat apod.
00:27:45 Je to příjemné, dává to obrovskou sílu a energie se urovnává.
00:27:51 Budu žít skromně, nepotřebuju mít žádný velký majetek.
00:27:55 Hlavně bych chtěl mít kolem sebe dobré lidi.
00:28:00 Žít se vším v souladu. To je takový můj veliký sen.
00:28:38 Chtěl bych být slavný člověk.
00:28:42 Chtěl bych být slavný muzikant.
00:28:50 Ale ještě nevím v čem.
00:28:52 Abych byl slavný v hraní na harmoniku, to je strašně těžké.
00:29:00 Interpreta na harmoniku nikdo neposlouchá.
00:29:04 Vždycky byl můj sen hrát v nějaké slavné kapele.
00:29:09 Hrát s nimi třeba na klávesy nebo na bubny.
00:29:13 Já jsem vlastně proto šel i na konzervatoř,
00:29:16 abych byl slavný v nějaké kapele.
00:29:20 Já jsem si nikdy nemyslel, že budu hudbu učit.
00:29:23 Ani teď nechci učit.
00:29:25 Učil bych jedině na pařížské konzervatoři, kde bych dostal
00:29:29 strašný prachy, jinak by se mi to nevyplatilo.
00:30:00 ZPĚV.
00:30:02 Po setmění na Deyláku nikdo už nic nevidí!
00:30:18 Šudlák jede s Baziliškem a vůbec se nestydí.
00:33:48 Těžko můžeš nějak posuzovat, co opravdu cítíš.
00:33:53 Takový ten první pocit. Jestli cítíš záblesk nebo ne.
00:34:02 A takhle to funguje i s očima.
00:34:05 Protože ty se podíváš a řekneš si, že je hezká.
00:34:10 A ten pocit který ti způsobil, že si to myslíš, se ihned ztrácí.
00:34:15 Ty už si ho zařadíš tak, že je hezká.
00:34:19 Ale to, co to v tobě způsobilo, ten nějaký moment...
00:34:23 Co tě přimělo říct, že je hezká, to...
00:34:34 To už je vlastně pryč.
00:35:18 Já mám rád holky s dlouhými vlasy, ale je to někdy nepraktické.
00:35:24 Už se mi několikrát stalo, že když jsem jí chtěl něco říct
00:35:28 a ona se na mě otočila, že jsem měl její vlasy všude.
00:35:32 Takže ono to má své.
00:35:34 Hezká holka musí mít...
00:35:37 Musí mít...
00:35:42 Hezkou ruku a měla by mít i hezký hlas.
00:35:47 Nemůže to být hlas jako ze škopku.
00:35:53 Když je holka hezká, to se pozná.
00:35:56 Člověk je z toho pak takový celý nesvůj a hned ví, že je hezká.
00:36:02 Ale vážně, podle hlasu. Hlavně podle hlasu.
00:36:06 Líbí se mi, když má tenký hezký hlas.
00:36:10 Když má hezký hlas, tak podle toho si udělám představu.
00:36:27 Nebo třeba podle dotyku.
00:36:37 Ale není důležité, jestli je hezká na povrchu.
00:36:42 Musí být hezká hlavně uvnitř.
00:36:48 Já ženu chci mít. Chci žít s ní.
00:36:51 Budeme spolu jezdit třeba na výlety do přírody.
00:36:54 Budeme si spolu tak žít.
00:36:56 Děti mít nechci hlavně ze zdravotních důvodů,
00:36:59 ale i z duchovních. To jsou moje osobní důvody, které bych nemohl
00:37:04 říkat, protože by to lidé mohli odsuzovat.
00:37:08 Ale děti mám rád, pochopitelně. Rád si s nimi i pohraju.
00:37:14 Když třeba přijdou bratranci nebo sestřenice,
00:37:18 tak s nimi hraju na varhany. Některé děti jsou milé.
00:37:26 Já jsem -
00:37:28 Raz, dva, tři - HAMSA!
00:37:34 Ještě jednou!
00:37:35 Raz, dva, tři - HAMSA!
00:37:40 Jsi má vzpomínka milá, co jsem znal.
00:37:44 Když se probudím, budu sám.
00:37:56 Ta píseň je složená ze třech písniček.
00:38:00 Když jsem to skládal, tak jsem to takhle vymyslel,
00:38:04 ale lidi mi řekli, že tam jsou tři písničky, a to:
00:38:09 Šmouly, Šmouly, Šmoulala, Drákula a Petře, Petříčku, chlapče rozmilý.
00:40:14 18. května mi bude 15 let.
00:40:17 Zmocnila se mě spalující horečka podivné méněcennosti a strachu
00:40:22 o básníka, žijícího v mém nedohlednu.
00:40:26 Zdá se mi, že mé básně jsou v prach se obracejícím
00:40:30 rozdvojeným lyrismem, jež sousedí s nahořklým viděním světa.
00:40:36 Jako bych se dělala někým přemoudřelým a sama byla hloupá.
00:40:40 Bude mi velkou ctí a potěšením plout na stejné lodi s autory
00:40:45 Zeleného peří, kterých si nesmírně vážím.
00:40:50 Tolik z Listu Pavly Šuranské, studentky konzervatoře
00:40:55 Jana Deyla pro nevidomé.
00:41:33 Jsem pes, kterého mlátí.
00:41:37 Umírám od jablka do jádra polykaje slova.
00:41:42 Jsem skutečně oddaný zmlácený pes.
00:41:47 Vycházím z bran, kde se už nikdy nikdo nezasměje.
00:41:51 Mám prašivou srst a prašivou oddanost.
00:41:56 K čemu je mi má oddanost, když ze mě vysává život?
00:42:15 Jako bych se propadala do džbánu bez dna.
00:42:20 Nikdy jsem nemluvila, přesto stékala do řeky bez těla.
00:42:25 Proto ta chvíle, jež mě odsoudila k věčné hře s barevnými anděly.
00:42:32 S fantazií očí a s ústy, jak propast hlubokými
00:42:37 jsem odsouzena v sobě.
00:43:29 Když mi Lucka poprvé řekla, že bych nezatloukl ani poličku,
00:43:33 tak to pro mě byla největší tragédie na světě.
00:43:36 Jenže pak se to ve mně vzbouřilo a říkal jsem si,
00:43:38 že bych ji zatloukl. A začal jsem se vyptávat, jak se to dělá.
00:43:42 Zatlouct poličku není problém, ale jak vyřešit, aby byla rovně?
00:43:46 To jsem si musel odkoukat, jak to udělat.
00:43:49 A docela by mě to i bavilo, pokud by mi do toho nikdo moc
00:43:52 nekecal a nebuzeroval mě, jak to držím.
00:43:56 Já třeba čekám od Jarka, nebo od těchto lidí,
00:44:00 aby se sebou začali něco dělat, ale na druhou stranu nejsem schopná
00:44:04 a ochotná přijmout způsob, jakým se to učí.
00:44:07 Pro ně je to nutné a pro nás nepřijatelné, protože my,
00:44:10 kteří na to vidíme, máme úplně jiný systém práce.
00:44:14 Já se nemůžu dívat na to, jak Jarek manuálně pracuje.
00:44:18 Z toho jsem psychicky vydřená.
00:44:21 Třeba štípání dřeva mě moc baví, i když mi to ze začátku moc nešlo.
00:44:25 Teď jsme měli na poslední akci takovou malou sekeru.
00:44:29 Byla čerstvě nabroušená, a tím se to dřevo doslova krájelo
00:44:32 jako oplatky. To jsi prostě seknul a byl jsi v půlce špalku.
00:44:37 To se dělalo strašně dobře.
00:44:56 Já jsem sekal a můj táta a Eduard to na mě hráli.
00:44:59 A tehdy to muselo být oběma stejně jasné.
00:45:03 A tehdy mi připadalo, že ten Eduard mě má radši.
00:45:05 Teprve dneska mám pocit, že mě napadlo vysvětlení.
00:45:08 Oni mi vlastně přehráli ten můj vlastní dialog.
00:45:11 A ta Míla potom do té knížky napsala o tom, jak jsem tam přišel.
00:45:15 Pozor, ale to já bych k tomu chtěla něco říct.
00:45:18 -Bylo to v době, kdy jsme spolu chodili? -Bylo.
00:45:20 My jsme spolu zrovna chodili a mně bylo smutno.
00:45:24 To bylo o vánočních prázdninách.
00:45:26 Teď jsem držela tu Mílinu knihu, která se jmenuje Třpyt prázdna.
00:45:30 Tak jsem si tak vzpomněla na toho Jarka, že nezavolá.
00:45:33 A to je zvláštní, já si na něj večer vzpomenu a on 2. den zavolá.
00:45:37 Ještě nikdy se mi nestalo, že by nezavolal. Opravdu nikdy.
00:45:41 Tak já jsem to otevřela a teď čtu:
00:45:45 "Jednou takhle v sobotu k nám přišel jeden nevidomý hoch
00:45:49 se svou kamarádkou."
00:45:52 Já na to čuměla a říkám: "No to snad není možný!"
00:46:00 Náhodou, já jsem zhubla, jenže ty to nevidíš.
00:46:03 Nevidím, ale nemusíš mě fackovat.
00:46:06 Ty když se mnou mluvíš, tak si podpíráš hlavu,
00:46:09 jako kdybys byla někde v hospodě. Mně to přijde divné,
00:46:12 tak jsem si dovolil ti to říct a dostal jsem facku.
00:46:14 Dobře, Lucko, já už to příště neudělám.
00:46:16 Ne, ty jsi dostal facku úplně za něco jiného.
00:46:18 Za to, že jsem ti řekl, že tloustneš.
00:46:21 Dobře, já jsem strašně rád, že hubneš, ale jak to mám vědět,
00:46:23 když na tebe nevidím?
00:46:25 -To mi musíš ale říct něco jiného.
-A co?
00:46:28 -A jak to bylo s tím knedlíkem?
-To ať řekne Jarek.
00:46:31 Tady jsou lidí, kteří jsou schopni strčit si do pusy půlku
00:46:36 -i celý knedlík.
-I holky! I ženský!
00:46:40 A teď si představ ten průšvih, že já pak půjdu někam s holkou,
00:46:46 na které mi záleží a strčím si v restauraci půlku řízku do pusy.
00:46:51 Jistou chvíli mi to nevadilo.
00:46:55 Dlouho jsem si říkal, jsem takový, jaký jsem,
00:46:58 když mě někdo bude mít rád, tak mě takového vezme.
00:47:01 Houby s octem nakyselo.
00:47:04 Takže jsem si začal knedlíky půlit.
00:47:07 A to ne proto, že bych nechtěl víc, ale byl jsem líný se s tím patlat.
00:47:13 Tak napřed na půlky, pak na menší a menší kousky.
00:47:24 Prožil jsem jeden okamžik, kdy jsem se zatetelil úsměvem.
00:47:29 To jsme seděli spolu U Kiliána a Lucka mi řekla:
00:47:32 "Jarku, ty tak nádherně jíš."
00:47:36 To jsem byl hrdý na to, že si to myslí.
00:47:39 Mě to tak ohromně potěšilo.
00:47:42 A to bylo úplně poprvé, kdy jsi mi něco takového řekla.
00:48:17 Jsem nemocná se štítnou žlázou. Já jsem totiž přežila Černobyl.
00:48:23 Jako spousta mých krajanů z Kyjova. Tím pádem jsme tam zažili svoje.
00:48:28 Zvětšená štítná žláza mi neumožňovala normálně zpívat.
00:48:33 A když mě pan primář Dvořák pozval po vyšetření na pohovor,
00:48:38 tak mi řekl, že za rok už bude pozdě.
00:48:42 Tak jsem tady podstoupila operaci štítné žlázy.
00:48:47 Bylo to velice náročné.
00:48:51 Já jsem jela na operační sál a zpívala jsem si,
00:48:55 protože jsem se strašně bála, že už si nikdy nezazpívám.
00:49:02 Pan primář říkal: "Slečno, prosím vás, tady už buďte potichu."
00:49:07 Když jsem se po operaci a po narkóze probrala,
00:49:11 tak u mě byla paní Morávková, naše zdravotní sestra z konzervatoře.
00:49:15 A ta mi řekla mi: "Katko, nespi, nespi!"
00:49:17 A já první, co jsem řekla, bylo "máma".
00:49:20 Už jsem pochopila, že mohu mluvit a už mi to bylo jedno.
00:49:23 Mně to bylo jedno.
00:50:07 Já v židovských písních zpívám o sobě.
00:50:11 Ony vyjadřují osamělost, samotu, bolest.
00:50:20 Ta cikánská stupnice zdůrazňuje kromě hudební krásy i tragično.
00:50:33 Vždy tam je ta bolest.
00:50:36 A pro mě to je taky bolest, kterou cítím a kterou chci vyzpívat.
00:50:49 Když jsme se seznámili s mojí kmotrou, tak říkala mamince:
00:50:53 "Já jsem poslouchala, odkud má ta holka ve svých letech
00:50:58 takovou bolest v hlase? To nevznikne jen tak."
00:51:51 Když se ti řekne, že jsi nevidomý a tudíž že se musíš umět vyrovnat
00:51:59 těm zdravým, už ten fakt ti kóduje, že se jim musíš vyrovnávat.
00:52:06 To už nejsem tak dobrý jako oni? To už nejsem stejně hodnotný?
00:52:11 Za sebe mohu říct, že tohle byl můj největší problém.
00:52:16 A možná ještě je.
00:52:49 Všichni do mě odmala vtloukali, že budu dělat muziku a nic jiného.
00:52:53 Ale já jsem se ve 22 letech rozhodl, že se vzbouřím.
00:52:56 Že si budu dělat v životě, co budu chtít.
00:53:13 Mně připadá přijatelnější představa, že do kina můžu jít sám,
00:53:16 ale do divadla by mě to štvalo.
00:53:19 Nikdo po tobě taky nechce, abys chodil do divadla sám.
00:53:22 Ty se mnou půjdeš do divadla?
00:53:25 Já jsem se dočetl...
00:53:27 Víš, jaký posun rytmu cítí černošský hudebník?
00:53:32 A my tady vyvíjíme teorii, jestli Kristovi smrděly nohy.
00:53:36 Určitě smrděly, protože nenosil ponožky, to je jasný.
00:53:40 A čím si ti lidé stříhali nehty? Můžete mi to říct?
00:53:44 -Nůžkami.
-Nožem.
00:53:46 To už můžete dospět k názoru, čím si utírali staří Římané zadek?
00:53:50 Já jsem o tom četl článek v novinách.
00:53:53 Oni prý používali nějaké houby na tyči.
00:53:57 A to se prý odhazovalo do neustále odtékající kanalizace.
00:54:02 Já jsem si říkal, jak zajišťovali ten neustálý odtok?
00:54:06 Tak to udělali nějakým sklonem.
00:54:10 Když si představíš, že máš na tyči houbu a teď tam s tím machruješ.
00:54:16 Co kdyby mu ta houba spadla?
00:54:26 A víš, proč Turci pustili Jeruzalém?
00:54:29 Protože ti křesťané tak strašně smrděli. A bojuj se smradem.
00:54:37 -Tak to je teda šílený.
-Poslouchej, bude hůř.
00:55:41 Dobré by bylo mít 11 dětí.
00:55:44 To by sis postavil buď fotbalové mužstvo jako Klabzubák,
00:55:47 nebo aspoň takový maličký komorňák. To abych hodně vydělával.
00:55:51 Když každému mám koupit housle, cello, tak to se prohnu.
00:55:57 Teď všechny obléknout, to máš 22 bot...
00:56:05 A co na holky? To máš sukně...
00:56:08 Každá voňavku, každá sponky, malování...
00:56:12 Když s nimi jdu na nákup, to abych si na to vzal náklaďák.
00:56:16 SMÍCH.
00:56:20 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
Být nevidomým je handicap. Být talentovaným hudebníkem je dar. Člověk s takto komplikovanou životní „výbavou“ je srážen neměnností svého postižení i povznášen bohatstvím nadání. Ve stínu těchto dvou určujících daností se odehrává většina dějů jeho života. Režisér mezinárodně úspěšného dokumentu Nespatřené Miroslav Janek bude v tomto filmu opět bez sentimentu a lacině vyvolaných senzací ukazovat význam hudby pro nevidomou mládež z konzervatoře a přidružené ladičské školy Jana Deyla. Film je intimním dialogem s několika výraznými nevidomými osobnostmi, studenty. V rámci těchto setkání se Janek pokusil proniknout hlouběji do jejich vztahu k hudbě a soužití s ní. Tím vlastně do jejich osudů, psychiky a nejprivátnějšího světa. Privátním světem se rozumí především jejich životní příběhy, osudy, pocity, myšlenky, vztahy, touhy, tedy jejich lidské zázemí. To rozhodně není černobílé ani sladkobolné, a je v něm mnohem více vtipu, odvahy, schopností a dovedností, než je v obecném povědomí. Pronikat do těchto složitých vazeb se dařilo co nejotevřenějším rozhovorem. Verbálním, ale i hudebním, při němž promlouvá druhé, často zajímavější já.
Film dokumentuje i zájmy a činnosti svých hrdinů, při nichž své postižení překonávají, podléhají mu, nebo s ním prostě existují. Většina z hrdinů filmu prožívá jakési zlomové období, kdy si uvědomuje nezbytnost osamostatnění se od všestranné péče a bezpečí, poskytovaných dosud školou, internátem, rodinou. Dozrávají v dospělé, profesionálně vybavené osobnosti a chtějí alespoň částečně obstát i mimo gheto podobně postižených. Tedy dokázat žít co nejvíc rovnocenně mezi vidoucími. To znamená zmáhat nekonečné množství překážek, průběžně si „osahávat“ svět, který jim nic neusnadní, který na ně nemá čas ani trpělivost. Jen např. být přijat na hudební fakultu AMU je i pro nejtalentovanější nevidomé v podstatě nemožné. Touto cestou pak vyslovuje cosi obecně platného a mnohdy neznámého či nečekaného. Tito lidé totiž s velkou vnitřní silou překonávají obtíže a bariéry vidoucím zcela utajené. Film neupadá do sentimentu, jež provází obrázek slepého muzikanta už od nepaměti. Jako každý zbanalizovaný výjev je i on velmi pohodlný k přijetí, ale není pravdivý.