Všichni ho znali jako špičkového dramatika, divadelního a televizního autora a režiséra. Stačí připomenout seriál Byl jednou jeden dům, který napsal s Janem Otčenáškem, nebo Útržky ze života královen. V letošním roce by se dožil 85 let. ### Připravili M. Loucká a L. Daneš
00:00:28 Paní, mně do toho vůbec nic není. Ale jestli jste přijela z Korinta
00:00:32 jenom proto, aby Euripides nepsal...
00:00:36 Tobě se to nelíbí?
00:00:41 To není moje věc.
00:00:43 Ani 6 talentů stříbra ti to nevyváží?
00:00:47 Jestli to chcete vědět, tak já vám to řeknu rovnou.
00:00:50 V tomhle mizerným domě, co tu sloužím sama,
00:00:53 bych za pár drachem podřízla vlastního dědečka.
00:00:56 -Ale aby Euripides nepsal...
-Dyť já nepíšu, Hébé!
00:01:04 Jsem ráda, že jsem jako svůj poslední čin ve funkci ředitelky
00:01:07 Divadla na Vinohradech mohla na jeho scénu uvést 3 historické
00:01:11 Daňkovy apokryfy.
00:01:14 Jsme totiž s Oldřichem Daňkem souputníky od školních let
00:01:17 takřka po celý život.
00:01:20 Nejsem příliš pyšný na svoji čest.
00:01:23 A díky jednomu hudebníkovi jí stejně den ode dne ubývá.
00:01:26 Byl bych ji prodal i za ty 3 talenty.
00:01:29 Kdybych se předtím neuřekl, že Médea je ze 3/4 hotová.
00:01:34 Ale já nemám ani verš. Já nemám nic!
00:01:43 Jestli jsou Korinťané za to nic ochotni zaplatit 6 talentů,
00:01:47 pak to nic mám!
00:01:50 Přijímám vaši nabídku.
00:01:56 Že nenapíšete nic...!
00:02:03 Že nenapíšu nic.
00:02:06 Vyhoďte blázna! Jste suchopárný šašek.
00:02:11 A krom toho se začínáte spouštět.
00:02:14 To jsou 2 chyby, madono, které napraví dobrý doušek
00:02:17 a mírná domluva.
00:02:20 Neboť dejte suchopárnému šaškovi zavdat a hned bude mít šťávy dost.
00:02:24 A spustlíkovi poručte, aby se polepšil.
00:02:27 Jestliže se polepší, už to nebude spustlík.
00:02:30 A jestliže to nesvede, ať ho vyspraví krejčí.
00:02:33 Smůla je coura, která se s kdekým peleší a fialky kvetou jen z jara.
00:02:40 Slečna řekla: Vyhoďte blázna! Pročeš pravím: Vyhoďte slečnu!
00:02:48 Ta slečna, která měla být vyhozena, jsem byla já,
00:02:51 tedy Olívie z Večera tříkrálového W.Shakespeara.
00:02:55 A tím moudrým šaškem byl můj spolužák z herecké třídy O.Daněk.
00:03:02 Víc než půl století nás život spojoval, na chvilky rozlučoval.
00:03:09 Ale fialky, které kvetou jen z jara,
00:03:12 ty zůstaly naším tajným heslem celý život.
00:03:19 Po absolvování DAMU jsem odešla s velkou skupinou do divadla
00:03:23 v Hradci Králové.
00:03:26 Oldřich Daněk odešel do Liberce jako šéf.
00:03:29 My jsme se po krátkém působení v hradeckém divadle
00:03:33 vrátili do Prahy.
00:03:35 A za 3 roky poté nás následoval Oldřich.
00:03:38 Ale nikoliv do divadla, nýbrž na Barrandov.
00:03:41 Jako scenárista a režisér.
00:03:44 -Jste aspoň upřímný.
-Upřímný? Proč?
00:03:47 Není to zločin a vy nejste inkvizitor.
00:03:50 -Je moc věcí, které nejsou zločin.
-Ale měly by se trestat, myslíte.
00:03:53 -To jsem zrovna nemyslela.
-No, takových věcí je dost.
00:03:57 Právě ty nejpříjemnější...
00:04:08 Promiňte...
00:04:20 -Co budete pít?
-Já Blatenské.
00:04:24 -Pivo!
-Prosím...
00:04:29 Pojďme se vrátit k té věci.
00:04:32 Tak my jsme zkusili pro tu novou řadu knih
00:04:35 zřídit jakési předplatné. Čerkovský vedl nábor.
00:04:38 Zájemci mohli první půlku zaplatit hned, druhou půlku v září.
00:04:44 Ale bylo dost takových, co nechtěli otravovat složenkami
00:04:46 a zaplatili mu to všechno najednou.
00:04:49 Jenže naše účtárna nechtěla tu druhou půlku přijímat.
00:04:51 Pochopitelně. To byl příjem plánovaný na 3. čtvrtletí.
00:04:54 A tak zůstaly Čerkovskému v ruce peníze, které nikdo nechtěl.
00:04:59 No a tahle příležitost z něho udělala zloděje.
00:05:02 Přece musel vědět, že se na to jednou přijde.
00:05:05 -Nejspíš už tenkrát myslel na útěk.
-Mhm...
00:05:09 Prosím...
00:05:29 Pro filmaře O.Daňka platí to, co všeobecně pro umělce O.Daňka:
00:05:34 že je přímo renesančně košatý.
00:05:39 On se ve filmu projevoval jako autor i jako režisér.
00:05:43 Jeden z prvních, co u nás realizoval tzv. autorské filmy.
00:05:47 Tzn., že si je napsal a zároveň režíroval.
00:05:50 Dokázal psát veselohry. Málokdo si uvědomuje,
00:05:53 že O.Daněk je autorem scénáře parodie na Bondovky:
00:05:57 Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky.
00:06:02 Psal i vynikající scénáře pro dramatické filmy.
00:06:06 Např. film režiséra Václava Kršky "Zde jsou lvi"
00:06:10 byl natočen podle Daňkova scénáře. A byl to vlastně 1. film
00:06:14 v našich dějinách, který uměleckými prostředky odhalil veškerá soukolí
00:06:20 kultu osobnosti a porušování lidských práv u nás.
00:06:24 To, že někteří lidé, kteří měli špatný politický profil,
00:06:27 nesměli vykonávat svoje profese.
00:06:30 To byl velký význam O.Daňka pro českou kinematografii.
00:06:36 A on jako autor, dokonce zaměstnanec Barrandova,
00:06:39 jedné z těch výrobních skupin, když pak napsal scénář pro film
00:06:42 "Ošklivá slečna", tak ho mohl s režisérem Hubáčkem režírovat.
00:06:47 Tam si vlastně vyzkoušel i ty možnosti,
00:06:50 které pak uplatnil pro svou filmovou režii.
00:06:56 První Daňkovou režií na Barrandově byly "Tři tuny prachu".
00:07:01 Vrátil se do svého rodného města, do Ostravy.
00:07:04 Černé, prašné, která se mu svými sociálními,
00:07:08 etickými i ekologickými protiklady zadrápla pod kůži.
00:07:13 Ostravou bylo na celý život předznamenáno jeho soucítění
00:07:17 s chudými této země.
00:07:20 Hvězdné obsazení. Zralý Karel Höger a Dana Medřická
00:07:26 a půvabná, mladá Blanka Bohdanová s Elo Romančíkem
00:07:30 byli protagonisty tohoto filmu.
00:07:36 Natočil 2 historické filmy. "Spanilou jízdu" v r.1963
00:07:40 a pak v r.1968 "Královský omyl".
00:07:44 Ten význam spočívá v tom, že to nejsou jen dva
00:07:48 samostatně vynikající filmy, ale O.Daněk pohnul
00:07:53 naší kinematografií a s celým tím historickým žánrem.
00:07:58 A to vlastně v celoevropském kontextu.
00:08:03 Do té doby bylo běžné, že historický film
00:08:05 měl být podívanou pro diváky.
00:08:08 Divák měl být zahlcen množstvím bitev, množstvím mrtvých rytířů,
00:08:12 koní, podívanou na kostýmy.
00:08:16 O.Daněk se v těch 60. letech stáhl najednou z toho vnějšího světa,
00:08:21 z té vnější podívané. A ponořil se do nitra těch postav.
00:08:26 A troufnul si natočit historický film, který má 3-4 postavy
00:08:30 a přesto je nesmírně dramatický a pro diváky akční.
00:08:34 Protože on je akční ne tím vnějším, ale tím vnitřním.
00:08:39 Pokleknout před králem. Přiznat se. Je to tak mnoho za svobodu?
00:08:47 Sedíš-li v pasti, nemůžeš skoro nic.
00:08:54 Jenom jedno jediné. Říct ne!
00:08:59 Nepřiznat, že jsi v té pasti právem.
00:09:04 Jsi pyšný! Taky jsem bývala...
00:09:17 -Ale ty se musíš přiznat...
-Protože královna má vždy pravdu.
00:09:21 Protože král má vždycky pravdu.
00:09:30 -Tak co?
-Nic.
00:09:34 -Pustí tě?
-Pustí.
00:09:40 Pustí, nebo popraví. Teď už nemohou jinak.
00:09:52 Nemysli si... Taky jsem si říkal...
00:09:59 Sedneme na koně... a poletíme až na Moravu...
00:10:07 -Ale máš přece v těle čest.
-Hmm...
00:10:12 ...a taky jsem purkrabí...
00:10:18 Hlídá někdo?!
00:10:25 Vždycky někdo hlídá.
00:10:30 Vždycky... někdo hlídá...
00:10:37 Já jsem se stal spisovatelem nedobrovolně.
00:10:41 Vždycky jsem byl režisér a vždycky jsem se režisérem cítil.
00:10:47 Byl jsem takový píšící režisér... abych tak řekl...
00:10:52 A pak jsem vlastně jednoho dne musel svého povolání zanechat.
00:10:59 Dodnes to nesu i trošku trpce...
00:11:05 Pravda je, že když vstoupím do ateliéru, ucítím tu vůni klihu
00:11:10 a jsem tam obklopen štábem a připravujícími se herci,
00:11:16 že jsou to chvilky, kdy jsem opravdu šťastný
00:11:21 a kdy se cítím ve svém živlu.
00:11:39 Naštěstí Daněk je osobnost mnohostranná.
00:11:42 Filmu se musel odříci zásahem vyšší moci.
00:11:46 Ale je tu ještě rozhlas, divadlo a stále častěji bude televize.
00:11:52 Z ROZHLASU
00:11:53 Chraňte ještě neúprosněji a tvrději každý dům,
00:11:57 každou barikádu!
00:12:00 Doveďte k vítěznému konci náš spravedlivý boj za svobodu!
00:12:08 Zděs Praga češskaja! Od goroda Benešova pastuplajet...
00:12:17 Vidíš to? Kluci taky nespali.
00:12:25 Podívej se: Pevnost Bagounova ulice.
00:12:28 Už 5 minut vás mám na mušce.
00:12:34 Jestli budete takhle dál kecat, tak vás upozorňuju,
00:12:37 že se mně chvěje prst na kohoutku.
00:12:40 -Kde jste vzali ty zbraně?
-Přitáhli jsme je s Martinem.
00:12:43 Přímo z rezerv SS.
00:12:48 Tady bylo mý auto. Kam jste dali mý auto?
00:12:51 Neboj! Máš ho v bezpečí. Stojím ti na něm.
00:12:56 Ale to jste mně vzali možnost dalšího podnikání, člověče.
00:12:59 To je definitivní konec drobnýho podnikání.
00:13:02 Nic si z toho nedělej. Soumarova trafika je tady taky.
00:13:05 -Na to se ti můžu tak todleto...!
-Hele, jestli ti ho nepřeválcujou
00:13:08 tanky, tak si ho pak vyhrabeš.
00:13:11 Já bych chtěl, Šťovíčku vidět takovej tank,
00:13:13 kterej by mně chtěl tohle zválcovat.
00:13:15 To byla ještě poctivá kovářská práce. Podívej se na to!
00:13:18 -Táto, dyť to je starej křáp!
-Já to vím, ale... auto je auto.
00:13:28 HLUK TANKŮ
00:13:44 Byl jednou jeden dům Oldy Daňka a Jana Otčenáška byl typ seriálu,
00:13:52 který vlastně v těch dost krutých dobách, v těch 70. letech,
00:13:58 najednou zazněl velice aktuálně. Bylo to vlastně vyprávění o národu.
00:14:05 Jaké prožil těžké okamžiky, když nastoupila okupace
00:14:09 a protektorát. Když se jevilo,
00:14:11 že národ je zase odsouzen k zániku, vyhubení a ponížení.
00:14:18 A v tomto jsme předvedli a ukázali, že národ na tom není tak špatně.
00:14:24 Samozřejmě zásluhou autorů, kteří to všechno postihli.
00:14:29 A i když je na tom národ nejhůř a dost v beznaději,
00:14:33 tak že má v sobě dostatek síly, humoru a duchovní převahy.
00:14:39 Že nemůže zahynout. O tom byl ten Dům.
00:14:43 A proto v těch paralelách lidé nacházeli naději a posilu.
00:14:49 A myslím si, že proto to tenkrát takhle zabralo.
00:14:53 Já bych přál souborům, aby zase přišla doba,
00:14:57 kdy existuje český autor, který píše na herce.
00:15:01 Představte si tu radost a štěstí, že jste herec a víte,
00:15:05 že existuje někde chytrý, talentovaný člověk,
00:15:08 který si vás vybral a na vás píše roli.
00:15:11 Opakovaně. Pro svůj soubor.
00:15:16 Co krásnějšího může herce potkat?
00:15:21 Daňkovy hry jsou právě tou rozehranou partií, tou hrou.
00:15:28 A myslím si, že bavily především herce, kteří jsou hráči.
00:15:30 Kteří mají pro tu hru a hravost pochopení.
00:15:33 A herci, kteří dovedou hrát intelektem. Typu Jiřího Adamíry.
00:15:38 Nebo herci, kteří se té hře dovedou oddat.
00:15:43 Je to autor, který je naprosto výjimečný v tom,
00:15:46 kolik příležitostí dal hercům.
00:15:48 Když si vezmete tu plejádu: Medřická, Hlaváčová,
00:15:50 Štěpánková, Maciuchová. To je neuvěřitelné.
00:15:53 Pro kluky: Hanzlík, Vinklář, Adamíra...
00:15:57 Na co sáhnete, tak to je příležitost.
00:16:00 Je to generační autor herců!
00:16:08 -Mám ti nalít trochu vína?
-To můžeš.
00:16:13 Hodně vody!
00:16:17 Řekla jsem, že chrám je v úzkých. Nějak tě to nezaujalo.
00:16:24 Chrám bohyně lásky už mezi námi zchátralými starci
00:16:26 není tolik v oblibě.
00:16:28 Chrám je v úzkých, mimo jiné, i tvojí vinou!
00:16:31 To snad ne!
00:16:33 Naposled jsem se tam mihnul, když královna Bereniké obětovala
00:16:36 za šťastný návrat manžela ze syrského tažení.
00:16:39 -Víš taky, co obětovala?
-Říkají, že vlasy.
00:16:42 -Dala se ostříhat, nebo tak něco.
-Takže ty o tom víš?!
00:16:47 Všichni to vědí.
00:16:49 Ta slavnost se konala právě proto, aby to všichni věděli.
00:16:52 Ale já to vím spíš z doslechu.
00:16:54 Držel jsem se vzadu, abych tě náhodou nepotkal.
00:16:57 Královna obětovala svůj cop. Velký, hustý svitek vlasů.
00:17:02 Kadeř královny Bereniké ve zlaté schránce - je zaznamenáno
00:17:05 na chrámových tabulkách.
00:17:07 A co to má společného se mnou?
00:17:12 -Ta kadeř je pryč!
-Cože?
00:17:15 Zmizela! Schránka je prázdná.
00:17:20 -No, aspoň že neukradli schránku.
-Co tím chceš říct?
00:17:25 Divíš se, že by se něco takového mohlo stát v chrámu Arsinoe?
00:17:29 V chrámu Arsinoe je možné všecko!
00:17:34 Nicméně já jsem přesvědčena, že tu kadeř ukradl,
00:17:36 mám-li se vyjádřit nebásnicky, sprostě ji šlohnul, tvůj vnuk!
00:17:43 -Můj vnuk?
-Ano! Tvůj vnuk! Má být po kom!
00:17:51 Fantastické na Daňkovi také je, že on nabízí všechny pohledy,
00:17:56 úhly vidění, a neřeší to. Nechává divákovi ten prostor,
00:18:01 aby on si vybral s čím souhlasí nebo co si myslí, že je správné.
00:18:06 Takže ta role byla pokaždé absolutně jiná.
00:18:10 A když jsem dostala text, tak to pro mě bylo
00:18:14 jako bych dostala takovou zvláštní, zabalenou kuklu.
00:18:18 A četla jsem poprvé, podruhé, potřetí, popáté...
00:18:22 A najednou začaly padat ty slupky. Až se z toho tak po 15. čtení
00:18:26 vyloupnul nádherný motýl, kterého jsem vždycky začala
00:18:30 strašně milovat.
00:18:32 A byla jsem vděčná, že vlastně přes historické téma,
00:18:36 nebo zlomek historie, mám šanci se vyslovit k dnešku.
00:18:41 K tomu, co mě trápí, co žiju a co se kolem mě děje.
00:18:45 A to já mám na jevišti strašně ráda.
00:18:48 Samozřejmě jsou hry, kdy to nejde. Ale mám ráda takové inscenace,
00:18:52 které mají pupeční šňůru s tím, co žijeme. Atd.
00:18:56 A to je u toho Oldřicha Daňka úžasné.
00:19:01 On se vždycky vlastně cítil víc režisérem než spisovatelem.
00:19:06 Říkal: Já jsem profesí režisér! A mělo to obrovskou výhodu.
00:19:11 On přišel na 1. zkoušku a opravdu toho věděl
00:19:14 o půl roku nebo o 4 měsíce dopředu víc.
00:19:19 On byl z rodu třeba, když bych to chtěl přirovnat,
00:19:22 jako Luboš Pistorius.
00:19:24 Luboš Pistorius zahájil zkoušku, Daněk také...
00:19:26 A řekl vám věci, o kterých jste nikdy v životě neslyšel.
00:19:29 A o všem, co ta hraje třeba z hlediska myšlenkového...
00:19:34 On vám udělal hlavu jako věrtel. Stejně jako u Pistoria.
00:19:38 To bylo takové množství informací, že jste to nemohl do druhého dne
00:19:43 do zkoušky zpracovat.
00:19:45 To bylo takových podnětů, že jste se v nich nevyznal.
00:19:49 A on vždycky říkal: Mysli si, že režisér je vůl.
00:19:53 Ber jenom půlku. Vyber si jenom půlku!
00:19:55 Já říkám: Kterou? No to si musíš rozhodnout ty!
00:19:59 -Co vám řekl při Sisi?
-No měla jsem ze začátku pocit,
00:20:03 že mi všechno zakázal. Všechno.
00:20:06 Já jsem měla pocit... No všecko...!
00:20:09 Všecko je moc, uber! Uber! Uber! Uber!
00:20:14 A já jsem ho poslouchala, protože se mi to vždycky vyplatilo.
00:20:17 A když jsme to pak točili, tak jsem měla pocit,
00:20:20 že už tam prostě nic nezbylo.
00:20:22 A druzí mě ujistili v tom, že když si člověk opravdu něco
00:20:26 myslí a cítí z toho textu, tak že to tam na tu kameru je.
00:20:30 Takže já jsem mu vděčná za to, že mě zkáznil.
00:20:34 Protože já jsem takový větší temperament.
00:20:37 A když něco vezmu za své, tak mám tendenci
00:20:39 spíš na to malinko přitlačit, aby to všichni pochopili.
00:20:45 Aby všichni cítili to, co cítím já a mysleli si to, co si myslím já.
00:20:49 Takže on mně dával zpátečku a utahoval mi uzdu.
00:20:53 Já jsem si říkala: no to bud k ničemu...
00:20:55 A když jsem to pak viděla, říkala jsem si:Děkuji ti, Oldříšku.
00:21:08 Nuže, paní von Schratt. Nepatříte zrovna k těm povídavým,
00:21:12 jak svědčí naše rozmluva o caru Borisovi.
00:21:14 A to je něco, co se mi líbí.
00:21:16 Abych pravdu řekla, nečekala jsem to.
00:21:19 Myslela jsem si, že herečky jsou spíš povídavé.
00:21:22 Mile jste mě překvapila.
00:21:24 Zdá se mi dokonce, že bychom mohly mluvit docela otevřeně.
00:21:27 Nebo aspoň jistou míru otevřenosti jaká je u dvora obvyklá.
00:21:34 Vždyť se po celém zámku špitá, že známá herečka navštívila
00:21:38 v noci císařovnu Sisi... Že spolu dokonce popíjely...
00:21:45 Za 3 dny si o tom bude špitat celá Vídeň.
00:21:48 Nevím jak, nevím proč, ale bude. Tohle je spolehlivé.
00:21:53 Chci, abyste věděla, že mi tyto pověsti budou milé...
00:21:58 ...a že je budu ze své strany podporovat.
00:22:03 -Rozumíme si?
-Nevím, jestli tak docela.
00:22:11 Ale ano. Řekla bych, že rozumíme...
00:22:18 A snad také víte, že to, čeho se rakouský dvůr bojí vůbec nejvíc,
00:22:23 je skandál. Skandál je dokonce
00:22:27 něco daleko horšího, než porážka na italském bojišti.
00:22:31 Někdy mám podezření, že na takové porážce není ani tak důležité
00:22:34 kolik stála pluků, jako to, že porážka je vlastně skandál.
00:22:40 Mějte to, prosím, na paměti, když teď budete
00:22:43 častějším hostem u dvora.
00:22:47 Samozřejmě mimo oficiální příležitosti tam musím bohužel
00:22:50 vystupovat sama.
00:22:55 -Je všechno jasné?
-Nejsem si jista.
00:23:01 Jste u dvora vítána. I mnou...
00:23:08 Nebo dejme tomu... také mnou.
00:23:12 Jste přece první herečka a ne nějaká tanečnice z opery.
00:23:19 Jestli vám dobře rozumím, pak se na mě můžete spolehnout.
00:23:26 V tom případě běžte zabalit zavazadla svému muži.
00:23:32 Kromě hovoru o ničem, hovoříme také o plachém muži.
00:23:39 A pokud by si všiml toho hromotluka s husarským knírem,
00:23:42 nikdy by s ním nevstoupil do jakékoliv soutěže o cokoliv.
00:23:49 Hned po skandálech se bojíme jakýchkoliv porážek
00:23:53 na jakémkoliv bojišti.
00:23:58 Bitvy jsou nám nemilé a raději do nich nevstupujeme.
00:24:05 Je to i pohodlnější... i důstojnější.
00:24:12 Jste nesmírně velkorysá!
00:24:20 Daněk je bytostný dramatik.
00:24:23 V Daňkovi je ta dramatičnost ve vazbě každých 2 slov.
00:24:28 On je schopen proti sobě postavit obrazy takovým způsobem,
00:24:34 že na jedné straně vzniká dramatická situace
00:24:37 už jen z prosté konfrontace těch slov.
00:24:41 Koneckonců i v historickém apokryfu je už obsaženo drama.
00:24:46 A z toho vznikají neobyčejně oplodňující myšlenky.
00:24:54 Tam, si myslím, je ta Daňkova dramatičnost.
00:24:58 Každá hra O.Daňka vlastně hovořila o potřebě etiky.
00:25:04 Vedla dialog o mravnosti, o tom, jak by měl člověk vycházet
00:25:10 sám se sebou a se společností.
00:25:14 A myslím si, že to byla témata, která byla všelidská,
00:25:19 bez ohledu na politickou situaci a politické režimy.
00:25:24 Týkají se každého člověka v každém místě na světě.
00:25:28 A zdálo se mi, že právě v mnoha jeho hrách se dotýká osudu člověka,
00:25:34 který nemůže příliš ovlivnit to velké světové dění kolem sebe.
00:25:40 A tím je vlastně jeho situace mnohem horší, protože těch vlivů,
00:25:45 které formují jeho život, je strašně moc.
00:25:50 Mě strašně zarazilo, když jsem s Daňkem mluvil naposled,
00:25:54 a on mi řekl:Člověče, já mám pocit, že nás nepotřebujou.
00:25:59 Já jsem si říkal: Ježíši Kriste! A od té doby si to říkám,
00:26:03 protože Daněk je schopen vždycky něco říct a ta myšlenka vám utkví.
00:26:07 A pak vám hlodá v hlavě a zabýváte se jí...
00:26:11 A také si říkáte: co je to za národ,
00:26:13 který nepotřebuje dramatické spisovatele?
00:26:16 Potřebuje! Strašně potřebuje!
00:26:18 Myslím, že si nevystačíme s tím, že třeba na divadle budou režiséři
00:26:23 a dramaturgové adaptovat nějaké texty a přizpůsobovat je sami sobě.
00:26:30 Ale budou potřebovat někoho, kdo do toho bude vnášet nové
00:26:33 myšlenky, dokáže zevšeobecňovat, a kdo bude učitelem národa.
00:26:41 Je mi líto, že dnes patrně z takové překotné snahy odsoudit všecko,
00:26:47 co se vůbec dělalo, co bylo napsáno,
00:26:50 se zatracuje nebo opomíjí mnoho hodnot, které vznikly
00:26:54 a které po mém soudu přetrvají.
00:26:59 Dneska je situace taková, že mnoho režisérů záměrně říká:
00:27:03 Nepotřebuju českou hru. Vezmu si Shakespeara, přepíšu ho.
00:27:07 Pak kritik napíše, že je to skvělé.
00:27:09 Ono to Shakespeara nepřipomínalo, nepřipomínalo to postavy
00:27:13 ani myšlenky Shakespearovy. A to je úspěch!
00:27:17 Ale já myslím, že autor je taková myšlenková osobnost.
00:27:22 Měl by být a ti dobří autoři bezesporu jsou.
00:27:26 A celé dějiny divadla jsou jimi provázeny.
00:27:30 Přinášejí divadlu nesporně nové hodnoty, které mohou inspirovat,
00:27:34 přinášet nové mravní hodnoty, filozofické proudy apod.
00:27:41 Až přestane takové to nadšení postmoderního míchání věcí
00:27:45 a zběsilého vstřebávání nového a měnícího se světa
00:27:49 a jakmile dojde k určitému zklidnění,
00:27:52 tak si myslím, že v Daňkovi najdeme zase to normální,
00:27:56 individuální lidské, které se nějakým způsobem
00:27:59 musí zachovávat k tomu celku.
00:28:03 Umění je schopno nikoliv změnit chování člověka,
00:28:07 ale obohacovat člověka.
00:28:08 A je obohacený člověk změněný? Je. Určitým způsobem je.
00:28:12 Myslím si, že umění se vždycky podílelo na proměnách doby.
00:28:17 Věříte v Boha?
00:28:25 Chodíval jsem do kostela...
00:28:29 -Pro naději? Nebo pro iluzi?
-To opravdu nevím.
00:28:37 Vím jenom, že zbožní lidé umírají lehčeji a také snadněji, pane.
00:28:44 Nervou se tolik o život.
00:28:47 Zkrátka to nechápou jako definitivní konec.
00:28:51 A pro vás je smrt definitivní konec?
00:29:00 -Jsem lékař, pane.
-Ano.
00:29:04 Takže v Boha nevěříte, i když chodíte do kostela.
00:29:10 Tak dobře, já se zeptám jinak.
00:29:14 -Co budete dělat po válce?
-Vrátím se nejspíš do Sant Mary.
00:29:20 To je nemocnice v Londýně s výzkumnou laboratoří, pane.
00:29:25 A to je naděje, nebo iluze?
00:29:31 Jak vůbec víte, že ještě někdy bude po válce?
00:29:36 Co když je válka přirozený stav člověka?
00:29:40 Celá tisíciletí se cvičil v malých válkách,
00:29:44 až získal zkušenosti, vychoval si generály,
00:29:48 naučil se zákonům léček a protiútoků.
00:29:52 A teď konečně dosáhl dokonalosti.
00:29:57 Jak víte, že ještě někdy bude nějaká Sant Mary
00:30:02 s čisťounkou laboratoří?
00:30:07 Je to naděje, nebo iluze?
00:30:14 Nevím, pane.
00:30:16 Ještě jsem se nepřesvědčil, že to je falešná naděje.
00:30:21 Jste šťastný člověk.
00:30:23 Zjevné bylo, že to je hra o dvou pravdách.
00:30:30 On také nikdy nementoruje, on nikdy nepředkládá
00:30:32 nějakou hotovou, univerzální pravdu.
00:30:36 On sám říká, že ví, že žádná hra nikoho nepředělá.
00:30:41 Ale že jeho cílem je emotivně provokovat myšlení.
00:30:47 Tzn., že on těm postavám dá každé svoji pravdu.
00:30:51 A ty pravdy se střetávají. A ne, že ten dialog je marný.
00:30:56 Oni jsou si nakonec oba bližší a chápou pravdu toho druhého.
00:31:04 Daněk byl velice pečlivý při zkouškách a při natáčení.
00:31:07 No a když to skončilo, tak on to celkem vlídně přijal.
00:31:12 A já jsem mu říkal:Oldo, prosím tě, když už to teď máme za sebou.
00:31:17 Řekni mně, kdo z těch dvou má větší pravdu?
00:31:21 A on se chvilku zamyslel, usmál se a říká:
00:31:25 No pro mě má větší pravdu ta historická postava Fleming.
00:31:32 Což je ten Fleming, který zachránil spousty životů tím,
00:31:36 že později vynalezl penicilin.
00:31:40 Že to je on. Vědecká pravda.
00:31:44 A já říkám: No vidíš. A já se celou dobu přikláním
00:31:49 k tomu generálovi, který staví proti té vědecké pravdě
00:31:55 pravdu svědomí.
00:31:57 Když bych to chtěl říct pateticky, tak pravdu srdce.
00:32:08 Historici se mezi sebou přou, jestli pravdu vůbec lze vysledovat.
00:32:15 Ale já osobně se domnívám a v tomto smyslu mě inspiroval
00:32:18 Olda Daněk, že historie, která už je vlastně jakýmsi
00:32:22 odstupem, bilancí a kondenzací, v sobě obsahuje určitý řád.
00:32:27 Už je rozlišeno, co je podstatné a co byla jenom iluze.
00:32:31 A v tomto smyslu se narozdíl od některých oficiálních historiků
00:32:36 domnívám, že historie má nejen směřování, ale má i jistý smysl.
00:32:41 Je skutečně učitelkou.
00:32:43 A pokud jde o to poznávání pravdy, ono je to takhle...
00:32:48 Když budeme brát historii jako už určitou kondenzaci
00:32:51 životních dějů, pak umění je kondenzací na druhou.
00:32:56 Vše, co se odehrálo na ploše 2 let, se může v kumštu odehrát
00:33:00 na ploše 2 hodin.
00:33:02 A ta kondenzace, ta už určuje, že to umělecké dílo má svou
00:33:06 svéráznou zákonitost.
00:33:09 A té svérázné zákonitosti je nutno vyhovět třeba v tomhle tom smyslu.
00:33:13 Historik se velmi často neopováží ty tzv. černé díry
00:33:17 hypoteticky překlenovat, domýšlet, fabulovat.
00:33:21 To je výsada kumštu.
00:33:23 Navíc se ten historik neodváží vzdálit od faktu v tom smyslu,
00:33:28 že by třeba někdy emotivně působil. To je rovněž výsada kumštu.
00:33:33 Protože třeba u toho O.Daňka, nejen že ta práce má ohromnou
00:33:38 poznávací hodnotu, ale ona se navíc vyznačuje
00:33:41 ohromnou kultivovaností v dialogu. To je mistrný dialog.
00:33:44 Ona se vyznačuje samozřejmě tím, že je vtipná.
00:33:48 A navíc má emotivní účinek v tom, že je schopna zmáčknout srdce.
00:33:52 Čili... jinak řečeno...
00:33:56 Umělec se samozřejmě s historickými reáliemi potýká někdy volně,
00:34:02 ale v řádu toho historického příběhu nebo příměru.
00:34:09 Pokud jde o O.Daňka, tak se domnívám,
00:34:13 že je to v historii natolik vzdělaný člověk,
00:34:17 že by mohl klidně přednášet na fakultě.
00:34:20 A navíc ještě u něj došlo k tomu, že když nějaké historické téma
00:34:26 zpracovává, tak se do něj dostává tak, že máte pocit,
00:34:29 že tam byl, že tam žil.
00:34:32 Já mám někdy takové nutkání jej oslovovat: milý Oldřiše.
00:34:39 Ale on se podle mého názoru historií i uchránil.
00:34:45 Protože poučen z historie nikdy nepřistoupil na to,
00:34:49 aby ho nějaký nekvalitní, mizerný politik,
00:34:53 ať už v mravním nebo intelektuálním smyslu, určoval.
00:34:57 Olda se řídil tím, čím ho určuje talent.
00:35:01 A v tomto smyslu se talentu a pravdě nikdy nezpronevěřil.
00:35:06 Vždycky pomáhal především rozšiřovat prostor svobody,
00:35:11 důstojnosti a koneckonců i představu o lidské spravedlnosti.
00:35:16 On je mistr apokryfu.
00:35:18 To je, myslím, takový nejsilnější charakteristický rys jeho her.
00:35:23 Že jsou to apokryfy, že jsou to události, které známe
00:35:27 a které už z nějakého pohledu už máme zažité.
00:35:31 Víme, že se prostě už staly.
00:35:34 A my je vidíme z nějakého neobvyklého úhlu pohledu.
00:35:38 Z pohledu třeba outsidera.
00:35:41 A najednou se v pohledu outsidera neobjevuje jenom to,
00:35:45 že se ta událost vykládá znovu. Ale vykládá se to, že ten svět
00:35:49 je ještě trošku o něčem jiném, než se na první pohled zdá.
00:35:54 Myslím, že víte, oč jsem přišla požádat.
00:35:58 Kolují takové zmatené pověsti... Dokonce všelijak protichůdné.
00:36:07 Požádala jsem carskou kancelář, abych mohla odjet za svým manželem
00:36:12 a žít v místě, kde si bude odpykávat trest.
00:36:17 Chápu, že mi to musí povolit sám nejvyšší.
00:36:20 A proto obcházím všechny, kdo s ním přicházejí do styku
00:36:23 a mohli by se přimluvit.
00:36:25 -To je vše.
-Ano, ano...
00:36:29 Ano. Tak nějak se to říká.
00:36:32 Přišla byste i za mnou?
00:36:34 I já mám občas tu čest setkat se s nejvyšším.
00:36:38 Ne! Myslím, že na policii bych zatím nešla.
00:36:42 -Zatím?
-Zatím.
00:36:47 Chci udělat všechno, co udělat mohu.
00:36:50 Bude-li třeba navštívit i policii...
00:36:55 Takže svoje jsem řekla...
00:36:56 To se ani nezeptáte, co si o tom myslíme?
00:37:00 Tuším, co si o tom asi myslíte. Muži to těžko dovedou pochopit.
00:37:06 -Ženy ano?
-Některé ženy ano.
00:37:11 Ještě se, prosím, posaďte.
00:37:18 No tak dobře! Tak tedy stůjte!
00:37:24 Ale máte aspoň tušení kam to chcete jet?
00:37:32 -Jmenuje se to prý Něrčinsk.
-A víte vůbec kde to je?
00:37:39 Přibližně. Říkali mi to.
00:37:42 Všichni to vědí jenom přibližně.
00:37:47 Byl jsem generálním gubernátorem Sibiře a taky to vím
00:37:51 jenom přibližně.
00:37:54 Dokonce i ti, co teď eskortují vašeho muže, to vědí jen přibližně.
00:38:00 Oni tam totiž docela jistě ještě nedošli.
00:38:05 Vyrazili teprve před několika týdny a kolona vězňů je pomalá.
00:38:12 Ale i ta eskorta dojde nejdřív k Bajkalu
00:38:15 a tam se bude muset zeptat kde je Něrčinsk.
00:38:22 Tak se u Bajkalu taky budu muset zeptat.
00:38:26 A oni vám řeknou: Směrem na Čitu.
00:38:32 -Umíte si to vůbec představit?
-Asi ne.
00:38:40 Historik se třeba neopováží hodnotit gotickou katedrálu jinak,
00:38:43 než v těch reálných souvislostech doby.
00:38:46 Ale Olda Daněk se k ní přiblíží jakožto dědic toho díla.
00:38:52 Líbí se mi, nelíbí se mi.
00:38:54 On má svrchované právo se k ní vyjadřovat i jakožto subjekt.
00:38:59 A pak se samozřejmě dostává k tomu, co se už vymyká
00:39:03 přísné historické práci.
00:39:06 Ta jeho záliba v apokryfu není samozřejmě náhodná.
00:39:11 Protože on přirozeně ten přesah, to podobenství, hledá.
00:39:16 Nebo jinak řečeno... On v tom historickém popelu,
00:39:19 který rozhrábne, hledá ty žhavé uhlíky.
00:39:22 Ty potom položí na dlaň.
00:39:24 A my se samozřejmě s těmi postavami můžeme identifikovat.
00:39:27 A velmi často pak obstojíme nebo neobstojíme.
00:39:31 A to je jeho soudcovská role.
00:39:34 Jsem přesvědčen, že přestože píšu dokonce převážně o historii,
00:39:42 tak že píšu vlastně o dnešku.
00:39:47 Koneckonců ty dějiny jsou ve všech z nás určitým způsobem obsaženy.
00:39:55 My jsme dědici svých dějin.
00:39:58 Já nevěřím v nějakou národní povahu.
00:40:00 Aspoň v evropském slova smyslu.
00:40:03 Ale každý národ měl několik situací,s nimiž se tvrdě a ostře
00:40:07 potkával víc, nežli národ jiný.
00:40:10 No tak prostě tyhle časy nebo tyhle možnosti, tyhle šance,
00:40:14 které jsme buď měli, nebo neměli, které jsme buď vyhráli,
00:40:18 nebo prohráli, ty vytvářejí nebo pomáhají vytvářet
00:40:22 národní charakter.
00:40:25 Pokud bych byl českým králem, mohlo by to být velice důležité,
00:40:28 jestli jsem se v r.1621 díval na popravy českých rebelů.
00:40:32 Ano, na Staroměstském náměstí jsme byli.
00:40:34 Byl tam můj pluk, mí tamboři tloukli do bubnů.
00:40:38 Skupoval jsem statky těch sťatých za peníze těch oběšených.
00:40:42 Svým způsobem jsme tam byli všichni.
00:40:45 Někdo na lešení, někdo pod ním.
00:40:49 Někdo to pořádal, někdo jenom koukal.
00:40:56 V souboji moci a nás, kteří jsme ovládáni,
00:41:01 je skryto tajemství tohoto světa.
00:41:05 Nebo je možná určitým způsobem skryta i naše budoucnost.
00:41:10 Jsou to otázky, které řešili tenkrát a řešíme je i dnes.
00:41:15 Tak možná proto v těch mých příbězích asi nemůžou chybět
00:41:20 ti docela obyčejní lidé, kteří mají velice malý vliv
00:41:24 na dění světa. Ti, kteří vlastně nemohou téměř nic.
00:41:32 Kromě toho, že jsou nuceni svou dobu žít a prožít,
00:41:36 že jsou nuceni nést i následky časů v nichž žijí.
00:41:44 Možná proto. Nevím, nemám jinou odpověď.
00:41:47 Literatura se vždycky zaobírala vlastně všemi vrstvami lidí.
00:41:55 Je to logické. Taky nepíšu pro krále.
00:42:00 Píšu pro zbrojnoše, píšu pro žoldnéře.
00:42:08 Píšu pro ty, kteří chtějí poslouchat.
00:42:12 Králové málokdy poslouchají.
00:42:15 Když se to vezme kolem a kolem, tak já jsem svým způsobem
00:42:17 muž církve. A říkám ti už asi po 3O.
00:42:23 Nepožádáš manželky bližního svého je v desateru
00:42:25 jedno z hlavních přikázání.
00:42:28 Hmmm... Jenomže v desateru není všechno v pořádku.
00:42:31 V desateru je taky "nezabiješ".
00:42:34 A protože jsi, mimo jiné, taky tak trochu žoldnéř,
00:42:36 víš přece, že je to nesmysl.
00:42:39 To je něco jiného... To znamená nezabiješ jenom tak.
00:42:44 -Zbůhdarma! To je taková zkratka.
-No právě!
00:42:47 Já si myslím, že kněží tobě podobní si desatero přizpůsobili.
00:42:51 Že Bůh vlastně řekl: Nezabiješ!
00:42:55 A když, tak ve spravedlivém boji.
00:42:58 Pak taky řekl: Nepožádáš manželky bližního svého.
00:43:02 A když, tak musí být hezká.
00:43:05 A takoví všelijací tlustí preláti byli líní si to celé pamatovat,
00:43:08 tak si to zkrátili.
00:43:10 Jééé... Jej... no...
00:43:13 -My jsme měli jet radši do Flander.
-Co pleteš Flandry do desatera?
00:43:18 -Tam nejsou tak pěkné ženské.
-A právě proto jsme tam nejeli.
00:43:23 Vlastně měl jedno téma.
00:43:26 Neustále všechno co dělal, psal vlastně jedno téma.
00:43:29 Kam oko dohlédne, tam mu vždycky šlo o to,
00:43:33 jak žoldnéř na jedné straně obstál a jak prohrál.
00:43:42 My jsme byli národ velice často porážený.
00:43:44 Já si ale myslím, že v každém národě existují kořeny
00:43:48 v jejich vítězstvích nebo v jejich porážkách.
00:43:53 Já si dokonce myslím, že častokrát porážený národ
00:43:57 je schopen vyvodit víc důsledků, víc konsekvencí ze svých porážek.
00:44:07 Že je schopen hodnotit se střízlivěji,
00:44:10 než to často dělají vítězové.
00:44:13 Myslím si, že vítězství bývá někdy velice nebezpečná záležitost,
00:44:18 protože nás nejenom ukolébává, ale dělá z nás něco,
00:44:22 kdy se cítíme lepší, než ve skutečnosti jsme.
00:44:26 No a tak si myslím, že porážka je zároveň školou.
00:44:34 Já si dokonce myslím, že proto můžeme být trošku pyšní
00:44:39 na to, že jsme Evropané.
00:44:42 Oproti třeba velice mladé americké společnosti,
00:44:46 která měří samu sebe především úspěchem.
00:44:53 Také proto, že z velké části ten úspěch měla.
00:44:57 Zatímco ta Evropa poznala už během dlouhých staletí,
00:45:03 že být vítězem je někdy ostuda, že být poražen je někdy čest.
00:45:14 A měla také šanci se mnohokrát se svými porážkami vyrovnávat.
00:45:22 Porážky bývají vždycky trpké.
00:45:25 Nicméně při vší trpkosti bývají některé slavné a jiné potupné.
00:45:30 Ta na Moravském poli byla z nejtrpčích,
00:45:32 ale nenese v sobě stín potupy. Proč?
00:45:38 Ten text vznikl na základě románu Král bez přílby.
00:45:41 A to je román o Václavovi II., synu Přemysla Otakara II.
00:45:44 Ten naprosto nebyl žádný bojovník, naprosto nechtěl ztrácet síly
00:45:48 na bitevních polích a rozbrojích mezi českými pány.
00:45:53 A Přemysl Otakar II., král železný a zlatý,
00:45:56 byl poslední velký král, kterého si ten syn samozřejmě vážil.
00:46:01 Nicméně si ho nepamatoval.
00:46:03 A po jeho smrti začal vyslýchat jakoby různé účastníky té bitvy
00:46:08 na Moravském poli.
00:46:10 Těžkého jezdce, lehkého jezdce, písaře atd.
00:46:15 A skládal si z těch výpovědí obraz Přemysla Otakara.
00:46:19 A z toho vznikl text, který původně O.Daněk napsal
00:46:23 jako dialogy pro svoje kamarády.
00:46:27 My jsme ten text dostali do ruky a řekli jsme si,
00:46:30 že pro tu začínající studiovou scénu,
00:46:34 pro ten pocit toho 79. roku, který se vlastně ztotožňuje s tím,
00:46:39 čím ten román i ten text začíná... Já bych zase zacitovala:
00:46:44 Všechno veliké, královské a vskutku hrdinské se už odehrálo.
00:46:50 Zbývá jen podlost.
00:46:54 Když to teď po těch 20 letech opakuju, tak mně přijde,
00:46:57 že to je důvod, proč se ten text má hrát znovu.
00:47:00 A má se hrát všude. Je to o českých dějinách.
00:47:04 Je to o tom, co Daněk ve všech svých románech, většinou i hrách,
00:47:09 ve všem svém myšlení má.
00:47:12 Vlastně se vypořádat s tím kdo jsme a co jsme.
00:47:14 A jak nesmíme zapomínat, kým jsme byli v dějinách.
00:47:23 Koneckonců v mnohém s vámi souhlasím.
00:47:28 Svědomí Francie je i moje svědomí.
00:47:33 Pane ministře... ...já jsem taky Francouz.
00:47:42 Před lety jsem hájil kapitána Dreyfuse a mnozí tvrdili,
00:47:46 že je to nefrancouzské.
00:47:49 I kdyby prý byl nevinen, žádný Francouz by ho neměl rád.
00:47:54 A on byl nevinen a přesto ho odsoudili.
00:48:00 A já jsem hrdý na to, že jsem ho hájil.
00:48:03 Ale dodnes mnoho lidí říká: Potupili jsme čest Francie,
00:48:08 když jsme po 10 letech přiznali, že byl nevinen.
00:48:12 A co tím chcete říct?
00:48:16 Že zatajíte-li pravdu ve jménu čehokoliv, nikomu tím neprospějete.
00:48:23 Francii nejmíň.
00:48:26 Říkáte, že jste proti válce, protože dobře víte,
00:48:29 že na ni nejsme dost připraveni.
00:48:31 Myslím, že i to by měli vědět všichni, než budou rukovat
00:48:34 někam k hranici. Že nejsme připraveni.
00:48:39 Že máme zrádce ve vlastních řadách. Že je nečeká procházka do Berlína.
00:48:46 Dovědí se to až příliš brzy.
00:48:51 Dovědí se to až příliš pozdě, pane.
00:48:55 Daněk nehlásá pravdu a stejně tak nehlásá ani morálku.
00:49:00 Nekáže. Dobírá se jí.
00:49:04 Dobírá se jí různými cestami.
00:49:07 Zpochybňováním, kladením otázek, protikladnými tvrzeními.
00:49:12 A odpověď nechává většinou otevřenou.
00:49:15 Otevřenou pro diváka.
00:49:19 Herec je schopný udělat pro divadlo a herectví všechno.
00:49:23 Na jedné straně se říká, že herci jsou děti. Což je pravda.
00:49:28 Ale na druhé straně je herec prostě posedlý.
00:49:32 Je to až nemoc. Je to vášeň.
00:49:35 Hugo Haas o tom říká nádhernou věc: Herectví je trvalá,
00:49:39 nevyléčitelná choroba, kterou si každý jeden z nás
00:49:42 celý život pěstujeme bez ohledu na neúspěchy, nemoci a vášně.
00:49:47 Znáte Volnou cestu hnědým bataliónům?
00:49:52 Ne...!
00:49:54 To je hra. O Horstu Wesselovi.
00:50:02 Někteří soukmenovci sice tvrdí, že to byl pasák holek
00:50:05 z mnichovských pivnic, ale dnes je to hrdina oddílů SA
00:50:07 a celého hnutí. Takže už je jedno, čím byl ve skutečnosti, že?
00:50:10 -Co kdybyste tu hru hrál?
-Moje...
00:50:13 Naše obecenstvo by ji těžko chápalo.
00:50:15 Postaráme se o obecenstvo. Budete hrát Hnědé batalióny?
00:50:20 -Přečtu si tu hru.
-Vy sám budete hrát Horsta Wessela?
00:50:27 -Pokud by ta role pro mne byla...
-Mnohem lépe zní ano!
00:50:32 Je to kratší a určitější.
00:50:36 No? Tak co?
00:50:39 Snad... Snad ano.
00:50:44 Nenechte se vysmát. Myslíte, že bychom připustili,
00:50:47 aby příslušník méněcenného národa hrál nacistického hrdinu?
00:50:51 Vždyť my bychom vás museli zavřít pro prznění rasy, pane Bendl.
00:50:55 Ale vidím, že jste loajální občan. I když ne zrovna nadšeně.
00:50:59 Hrajte si dál ty svoje komedie.
00:51:02 Nevyžadujeme nadšení, vyžadujeme poslušnost!
00:51:05 Šlo to s vámi snadněji, než jsem si myslel.
00:51:07 Mnohé z postav, které hrajete, by asi řekly ne.
00:51:11 Postavily by se do hrdinského postoje a řekly by: Ne!
00:51:15 Potlesk v sále. Život ovšem není jeviště!
00:51:19 Já si nedovedu představit, že by divadlo nehrálo.
00:51:22 Že vy byste nehrál! Máte rád svou moc na jevišti!
00:51:27 Já zas ve skutečnosti.
00:51:32 Vy tu svou máte dokonce tak rád, že až vás budeme stěhovat
00:51:36 do norských fjordů a na Zem Františka Josefa,
00:51:39 budete se jenom ptát, jestli se tam také bude hrát divadlo.
00:51:45 Smutným hrdinou tohoto kusu je herec.
00:51:48 Ale stejně by jím mohl být vědec, student, úředník.
00:51:51 Každý z nás, který ve střetu s mocí selže.
00:51:55 Málokdy přiznáváme, že ze zbabělosti.
00:51:58 Můžete něco uvést na svoji obhajobu?
00:52:02 Já jsem chtěl jenom hrát. Já jsem měl jenom jedinou myšlenku.
00:52:08 Aby se večer hrálo a aby to mělo smysl.
00:52:11 Olda Daněk je přesvědčen, že někdy je lepší čestně umřít,
00:52:17 než nečestně žít.
00:52:26 V každém režimu existovalo bezpráví, podlost, lež, podvody,
00:52:31 nemravnosti, zločiny.
00:52:35 A při každém převratu si člověk říká: Od teďka to bude jiné.
00:52:40 Teď se to změní.
00:52:43 My jsme najednou strašně překvapeni, že když ta policie
00:52:46 už není vybavena tou všemocností, že té kriminality přibylo.
00:52:52 Že přibylo závisti...
00:52:54 Já tím nejsem překvapen. Ten život je o to bohatší.
00:52:58 A myslím si, že vůbec nejblíž pravdě byl Miloš Forman,
00:53:02 když to přirovnal k životu v ZOO a k životu v džungli.
00:53:06 A ta džungle je svobodná, ale je samozřejmě nebezpečná.
00:53:10 Nese v sobě strašnou spoustu nebezpečí. Pro nás pro všechny.
00:53:14 I pro náš charakter. I my jsme tím postižitelní.
00:53:18 Žijeme v ZOO, žijeme za mřížemi. Máme svoje jisté.
00:53:22 Zřízenec nám přinese něco k žrádlu. Ale žijeme za mřížemi.
00:53:27 A žijeme nehybně.
00:53:33 A myslím si... že nejen každý od kumštu,
00:53:38 ale každý člověk by měl být schopen žít v džungli.
00:53:46 A měl by nějak pomáhat tomu, aby se ta džungle civilizovala.
00:53:53 Děkujte Bohu, že je válka!
00:53:59 Aspoň můžete říkat, že kdyby nebylo války,
00:54:02 byli byste docela slušní lidé!
00:54:09 A vy... Vy jste chtěli změnit čas.
00:54:18 Jestli jste si náhodou nevšimli, tak ten čas změnil vás.
00:54:26 A já jsem si na chvilku myslela...
00:54:33 Nebreč!
00:54:34 Nebreč! Brečet se nesmí!
00:54:38 No co... Jsme prostě někdy verbež.
00:54:45 Tos už jednou říkala...
00:54:49 To je to slovíčko...!
00:54:52 Magdaleno Marie... někdy...
00:54:59 Člověk je... někdy... věc mdlá...
00:55:07 ...nemocná a hloupá... ...někdy...
00:55:14 Nikdo se nezbavíme vlastního mládí.
00:55:17 Dokonce i když začneme pohrdat dobou, kterou jsme prožili,
00:55:24 tak v ní tkvíme po kolena, často po ramena a po krk.
00:55:33 Nejsme nebo nemůžeme být jiní, než jakými jsme byli.
00:55:43 Nikdo se nemůže vzdát svého dětství.
00:55:47 Prožil je tak, jak je prožil a to dětství i to dospívání
00:55:53 nás poznamenalo skutečně na celý život.
00:56:00 Nemůžeme se tomu vymknout!
Dokument z cyklu Zblízka nám přibližuje dramatika, spisovatele, scenáristu a divadelního i televizního režiséra Oldřicha Daňka. Po desítky let byl nejhranějším a nejplodnějším českým dramatikem. Dokázal svými hrami, ale i televizními iscenacemi oslovit širokou diváckou obec. Vždy tvořil pro konkrétního herce. Portrét Oldřicha Daňka byl natočen v roce 2000.
Oldřich Daněk patřil k posledním profesionálním autorům repertoárového divadla. Patřil mezi první absolventy režie na pražské DAMU, jeho učiteli byli Jindřich Honzl, Ladislav Pešek a Karel Höger. Původní profesí herec a režisér vynikal vždy mezi ostatními dramatiky specifickou schopností vystavět dramatickou situaci a vygradovat dialog na ostří nože. V 50. a 6O. letech 20. století psal občanská dramata ze současnosti o potřebě lidské slušnosti (Ošklivá slečna), v polovině 60. let sice jeho tvorba nemění morální apel, ale uchyluje se k historickým námětům, k apokryfům. Na Barrandově natočil autorský film Královský omyl. Následují hry Čtyřicet zlosynů a jedno neviňátko, Vrátím se do Prahy, Dva na koni, jeden na oslu, Zdaleka ne tak ošklivá. V polovině 70. let se Oldřich Daněk stává nedobrovolně spisovatelem z povolání. Vrcholem jeho tvorby pro divadlo byla nepochybně Vévodkyně valdštejnských vojsk, která se v 80. letech na scéně Národního divadla v Macháčkově režii stala jednou z nejobraznějších. Pro televizi napsal s Janem Otčenáškem vynikající seriál Byl jednou jeden dům, který v režii Františka Filipa s nejlepším hereckým obsazením té doby připoutal k obrazovkám většinu české populace. Příběh z protektorátní doby vypovídal v letech normalizace opět o potřebě lidské slušnosti. V 90. letech se Oldřich Daněk vrací znovu jako režírující autor do studia České televize. Připravil pro několik hvězd českého divadla a filmu Útržky za života královen. Vrátil se ke své milované režisérské práci a ohlas jeho hříček o královnách zaznamenal úspěch nejen u divákú, ale i u odborné kritiky.