Komorní koncert z kláštera sv. Anežky České v Praze na Františku (1998). V kompozicích z Franusova kancionálu, skladbách A. Dvořáka a F. Schuberta účinkují Rožmberská kapela, umělecký vedoucí F. Pok, M. Keiko – soprán, J. Šaroun – klavír a Adamusovo trio. Kamera J. Kadaňka. Režie A. Rezek
Franusův kancionál (Codex Franus) je pergamenový, bohatě vyzdobený rukopis, který byl zhotoven roku 1505 a věnován Janem Franusem kostelu svatého Ducha v Hradci Králové. Dnes je uložen v Muzeu východních Čech v Hradci Králové. Franusův kancionál je vlastně základní soubor mešního bohoslužebného zpěvu českých utrakvistů, kteří pro jeho pěstování od sklonku 15. století ve větších městech ustavovali a řídili měšťanská „literátská bratrstva“. Codex Franus representuje typ zpěvníku, který kromě latinského chorálu obsahoval také písně a vícehlasé skladby.
Dvořákův cyklus „Písně milostné“ vznikl přepracováním některých písní z cyklu Cypřiše z roku 1865. Náladu i harmonickou a melodickou podstatu skladatel zachoval a zaměřil se zejména na vylepšení deklamace zpívaného slova. Tyto úpravy vedly k některým podstatným změnám v rytmické struktuře. Klavírní doprovod byl zjasněn a zpřehledněn. „Písně milostné“ vyšly poprvé roku 1889 u nakladatelství Simrock v českém originálu, v německém a anglickém překladu.
Franz Schubert (1797–1828) patří k raným vídeňským romantikům, třebaže byl Beethovenův současník. Vynikal zejména v kompozicích písní, jeho rozsáhlá tvorba však zahrnuje osm symfonií a bohatý repertoár pro komorní obsazení, kam spadá i Nocturno opus 83, tedy skladba určená k nočnímu provozování.