Pohádka o tom, proč nikdo nedokázal probudit Marii, Kláru a Linu před polednem. ### Režie: Svatava Simonová. Scénář: Jana Knitlová. Hrají: Šárka Ullrichová, Sabina Králová, Tereza Grygarová, Lukáš Vaculík a další.
00:00:32 Nech toho, Marie! Dnes mi to říkáš už počtvrté.
00:00:37 A řeknu ti to třeba popáté. Jsi nemehlo. Neumíš tancovat.
00:00:43 Závidíš, že se mnou Pán tančil nejvíc.
00:00:48 -To bylo z lítosti.
-Co tím chceš říct?
00:00:52 Nechtěl tě přivést do rozpaků, když jsi tam byla včera poprvé.
00:00:59 -Dnes v noci musíš tancovat líp.
-Ale já nevím jak!
00:01:04 -Sestřičky, naučte mě to!
-Slyšíš to Marie?
00:01:10 My jsme se musely učit samy. Snaž se trochu, sestřičko!
00:01:17 Trochu? Kláro, tanečnice jako Lina se bude muset snažit hodně.
00:01:23 A stejně to asi nebude moc platné.
00:01:27 -Točí se jako káča.
-Nechte toho, nebo...
00:01:41 PÍSNIČKA: Holka moje krásná, modrá očka jasná.
00:01:46 Líčka má červená, ta bude má.
00:01:51 Líčka má červená, ta bude má.
00:01:56 -Holka moje krásná.
-Modrá očka jasná.
00:02:01 -Líčka má červená.
-Ta bude má.
00:02:06 Líčka má červená, ta bude má.
00:02:13 Jau!
00:02:18 -To jsem nechtěla.
-Ještě abyste to udělala schválně.
00:02:23 Prosím tě, vrátíš mi ten střevíček?
00:02:29 K čemu vy ho potřebujete? Máte tam u vás trávu jako samet.
00:02:34 -To musí být jako pohlazení.
-Ale večer střevíce mít musím.
00:02:39 -I když mi nebudou nic platné.
-Nebudou? Proč by nebyly, slečno?
00:02:45 K muzice já si taky beru boty, aby mě holky nepošlapaly.
00:02:51 Petříku! Petříku!
00:02:55 Co je, Šimonko?
00:03:04 Že tě huba nebolí, Petříku. Vždyť já tančím jako pírko.
00:03:09 -A pospěš si, ať nezatmíme.
-Tak běž. Doženu tě.
00:03:28 -Já totiž neumím tancovat.
-Tomu nevěřím!
00:03:34 Vy jste, slečno, lehoučká už od pohledu. Až moc.
00:03:39 V tanci jsem prý jako poleno. Říkají to sestřičky.
00:03:43 Ty tomu nemohou rozumět. Jaká jste tanečnice, to ví jen mládenec,
00:03:48 co vás vedl v kole.
-Pán mě pochválil.
00:03:54 -Tak vidíte, slečno.
-Pochválil.
00:04:02 -I když...
-Co? Myslíš, že to nemyslel vážně?
00:04:08 S pány se neznám. Jsem jen obyčejný košíkář.
00:04:13 Ale jedno vím. Kdybych vás vzal k tanci já,
00:04:18 uměla byste se otáčet. Se mnou je vláčná i ta nejdřevěnější.
00:04:29 PÍSNIČKA: Princezničko krásná, modrá očka jasná.
00:04:35 Měděná, měděná, ta bude má.
00:04:43 Takovou vzácnou slečnu se přece nehodí zvát k tanci.
00:04:52 A proč ne? Kdybys mě opravdu naučil tancovat,
00:04:58 dostal bys dukát. Nebo na vestu. Co bys chtěl?
00:05:04 Mně by stačilo, kdybyste se na mě usmála jako před chvílí.
00:05:09 Myslel jsem, že vychází sluníčko. ZVONÍ ZVONEK.
00:05:16 Musím na večeři s princem Danielem. Se ženichem.
00:05:21 Tak to vás nebudu zdržovat, slečno.
00:05:30 Hezky se pobavte.
00:05:38 A slečinko!
00:05:43 -Slečinko, kdy budete mít svatbu?
-Já a svatbu?
00:05:48 To si ještě počkám. Tatínek chce nejdřív provdat Marii. A pak Kláru.
00:05:53 Pro tu si za pár dní přijede Emanuel.
00:05:59 -Takže, vy jste ještě volná?
-Volná. Volná jako pták!
00:06:51 Blanko!
00:06:54 -Výsosti!
-Proboha! Proč jsi nehlídal?
00:06:59 Oka jsem nezamhouřil, Výsosti. Princezny ložnici neopustily.
00:07:04 -Jako obvykle. A princ Daniel?
-Odjel ještě v noci.
00:07:10 Začal balit hned po večeři, když ho princezna Marie nazvala kačerem.
00:07:19 -Jako obvykle.
-Ne tak docela.
00:07:23 -Tomu předešlému řekla, že je osel.
-Každého odradí. Nikdo je nechce.
00:07:29 -A ty je neuhlídáš.
-Celou noc jsem stál před ložnicí.
00:07:36 -A najednou byly pryč?
-Jako by celou noc tancovaly.
00:07:45 -Na našem dvoře se netančí.
-To ví každý.
00:07:49 -Moje dcery tančit neumějí!
-To je věc známá.
00:07:55 -K snídani nepřijdou?
-Nejsou k probuzení.
00:08:00 Jako obvykle. Žádný princ se nepřihlásil?
00:08:06 Princové nám jaksi došli. V celém okolí už žádný není.
00:08:13 Král Emanuel slíbil poslat syna, až se vrátí z ciziny.
00:08:18 Jsou snad i jiné kraje. Pošli vyvolávače někam dál,
00:08:23 kde nás ještě neznají.
-Museli by dvakrát měnit koně.
00:08:30 Koňů máme dost, princů málo.
00:08:35 Co ještě sedíš? Už mohli být dávno na cestě.
00:08:43 Co ještě sedím? Už mohli být dávno na cestě.
00:09:01 Ach, Blanko, Blanko! To toho ještě nebylo dost?
00:09:19 PÍSNIČKA:
00:09:21 Princezničko!
00:09:26 Modrá očka jasná.
00:09:31 Princezničko krásná,
00:09:35 modrá očka jasná.
00:09:41 Měděná, měděná, ta bude má.
00:09:47 Měděná, měděná, ta bude má.
00:10:04 To tě ta láska od pondělka ještě nepřešla?
00:10:10 -A proč by měla?
-Celá vesnice se ti směje.
00:10:15 To mě nezajímá. Půjdu na zámek a naučím princeznu tancovat.
00:10:21 -Proč jsi tam nešel hned?
-Musím ještě prodat pár košíků,
00:10:28 abych si mohl dát ušít nové boty. Na zámku jistě mají jemnou podlahu.
00:10:34 Na zámku mají jistě všechno jemné. Až na princezny.
00:10:40 Mají prý srdce tak tvrdá a jazyky tak ostré, že jim ženiši utíkají.
00:10:46 Ale ta princezna, se kterou se znám já, je moc milá.
00:10:52 Ty snad myslíš i na ženění!
00:11:03 Král Xaver I. vyzývá urozené muže, aby se ucházeli o jeho dcery.
00:11:12 Král Xaver I. vyzývá urozené muže, aby se ucházeli o jeho dcery.
00:11:24 Vidíš, jak na zámku stojí o ženichy?
00:11:30 O tebe ale nestojí, protože nejsi urozený.
00:11:35 To se ještě uvidí. Holkám u muziky se líbím.
00:11:40 Že prý mám takové delikátní pihy.
00:11:46 Říkají mi princátko.
00:11:56 Tak si tam běž! Čekají právě na tebe.
00:12:01 Princátko? Jsi kropenatý jako slepice a chudý jako kostelní myš.
00:12:09 Ale až tě ze zámku vyhodí, nečekej, že si namluvíš některou z nás!
00:12:23 Měděná, měděná, ta bude má.
00:12:32 Ale to bys musel pro Linu a její sestry něco udělat, Petříku.
00:12:38 Jinak odejdou tam, odkud není návratu.
00:12:42 Pomoz jim, Petříku! Ucházej se o Linu. Máš ji přece rád?
00:12:48 Usmívá se, jako když vychází slunce.
00:12:53 Pořád na ni musím myslet. Ale oni tam chtějí urozené pány.
00:13:00 Té dívce před chvílí jsi říkal něco jiného.
00:13:05 Protože ve vsi se mi pořád smějí. A já mám přece svoji hrdost.
00:13:13 Ale opravdu se o ni ucházet? Snad až budu mít ty boty.
00:13:20 Jdi hned! Máš ji rád, a to platí nejvíc.
00:13:26 To jediné skutečně platí.
00:13:30 -Škoda, že to víme, když je pozdě.
-Proč pláčete?
00:13:35 Je mi jich líto. Pomoci můžeš jedině ty.
00:13:41 Paní, počkejte! Kdo vlastně jste?
00:13:48 Pomoci mohu jen já?
00:13:53 Kropenatý jako slepice a chudý jako kostelní myš.
00:14:00 Ale co můžu ztratit?
00:14:23 Každý den uviješ tři kytice a položíš je před jejich komnatu.
00:14:30 Slečny si je vezmou před snídaní. Asi tak v poledne.
00:14:35 -To snídají tak pozdě?
-Ano. Mají převrácený čas.
00:14:40 -Ale proč?
-Na to se nikdo nesmí ptát.
00:14:45 A kdo se zeptá, nic se nedozví.
00:14:49 Chudák král. Rád by je dostal z domu.
00:14:54 Nikdo je nechce, že nemají srdce. Jenom si ze všech dělají blázny.
00:15:06 Ten je taky nebude chtít, až s nimi povečeří.
00:15:11 Zahradníci, potřebuji na večer, krásný květ na klobouk.
00:15:16 -Dobře zaplatím.
-Jaký si budete přát, princi?
00:15:21 -Jakou květinu má ráda princezna?
-To máte těžké.
00:15:26 Princezna Klára měla ráda všechny květiny. Ale teď? Už ani nevím.
00:15:32 Rozumím. Princezna nechce dávat žádné květině přednost.
00:15:39 To svědčí o její ušlechtilosti. Připravte mi na večer květ,
00:15:44 který nejlépe ozdobí klobouk z modrého sametu.
00:15:49 Spolehněte se, princi.
00:15:56 Zahradníku! Z tohoto potřebuji límec.
00:16:01 Z cesmíny? Ale to nebude pohodlné, pane komoří.
00:16:06 Právě proto! Potřebuji ten nejpichlavější límec na světě.
00:16:11 -Nesmím usnout. Jinak mě vyhodí.
-Já vám ho upletu a večer přinesu.
00:16:17 -Můj nový pomocník, pane.
-Aha. Tak nezapomeň! Do večera.
00:16:22 Teď si jdu na chvíli schrupnout.
00:16:49 Já nechápu, Marie, jak někdo může být tak nenanasytný.
00:16:54 Kláro, nebuď nespravedlivá. On za to přece nemůže.
00:16:59 Všichni mají v povaze hrubost a těžkopádnost.
00:17:04 Zítra si, milý Emanueli, spolu vyjedeme na koni.
00:17:10 -Máme tu nádhernou honitbu.
-Velice krásnou, princi.
00:17:15 -Lovíte rád?
-Ano. Proto mám rád podzim.
00:17:21 A co vy, princezno Kláro?
00:17:26 Miluji podzim a lov. Štvanice, to je moje!
00:17:31 Tak to si budeme rozumět.
00:17:35 A potom mám rád zimu. To kvůli plesům.
00:17:41 Na našem dvoře se netančí. Ale Klára výborně vyšívá.
00:17:46 Tohle mi vyšila k narozeninám. Nádherná ruční práce.
00:17:52 Marie hraje báječně na loutnu a Lina výborně kreslí.
00:17:57 -Jsou to hodné dcery.
-Bezpochyby.
00:18:02 Potřebují jenom spoustu lásky. Mějte ji rád. Oplatí vám to stejně.
00:18:09 Ze srdce bych si přál, aby si mě Klára zamilovala.
00:18:14 Je to jemná a citlivá dívka. Uvidíte, až si ji odvezete.
00:18:19 JE SLYŠET CHRÁPÁNÍ.
00:18:36 Věřte, že se za ni stydím. Vždyť vy jste nej...
00:18:43 Nejnezábavnější princ, který se o nás kdy ucházel.
00:18:48 Připíjím na krále Emanuela.
00:18:54 Krále nudy!
00:19:04 To se mi snad zdá! To je přece košíkář.
00:19:10 Ten má ale hroší kůži. Copak nepochopil, že dostal košem?
00:19:15 Výborný nápad, Lino, říkat odmítnutému nápadníkovi košíkář.
00:19:21 -Já myslela, že už odjel.
-Ale to je opravdický košíkář.
00:19:27 Ukaž!
00:19:32 -Ten vypadá!
-Je hezčí než všichni princové.
00:19:38 Nikdo nemůže být hezčí než Pán. Nikdo neumí tak mluvit a tančit.
00:19:45 Já to musím vědět. Se mnou včera tančil nejvíc.
00:19:51 A dnes mě chce o něco požádat. Tomu bych košem nedala.
00:19:57 Uvidíš, že dnes bude nejvíc tančit se mnou. Včera mi to řekl.
00:20:04 -Nevěřím ti!
-Myslíš, že si vymýšlím?
00:20:09 Vidím prince!
00:20:13 -Má naspěch.
-Chudák Emanuel.
00:20:18 Odpusťte, Výsosti, ale čest má člověk jenom jednu.
00:20:24 -Nevyměmím ji za zlou slečnu.
-Klára není zlá, jen nevychovaná.
00:20:29 Všem třem chybí mateřská ruka. Já dělám všechno, co můžu.
00:20:35 -Moje dcery potřebují péči a pomoc.
-Věřím vám, králi.
00:20:40 A je mi vás líto. Jdeme!
00:20:47 Sbohem!
00:20:55 Dnes nezamhouřím oka. Odpoledne jsem se vyspal.
00:21:00 A dal jsem si udělat moc šikovnou věcičku.
00:21:05 -Pořádně je hlídej.
-Jsem připraven na všechno.
00:21:28 Zahradníku! Límec!
00:21:35 -Opatrně! Píchá to!
-To jste přece chtěl, pane komoří.
00:21:43 On je teď náš zahradník.
00:21:59 Dobrý komoří dobrého krále musí něco vydržet.
00:22:34 Dobré ráno, princezny!
00:22:39 Záhada!
00:22:42 Zahradníku! Záhada!
00:22:47 Zase mají rozbité střevíčky. Neviděl jsi něco podezřelého?
00:22:52 Neviděl.
00:22:56 Výsosti! Veličenstvo!
00:23:18 Ta je pro vás, slečno.
00:23:23 Princezničko červená.
00:23:27 -Tak jak vám jde tancování?
-Já...
00:23:34 -Princezny!
-To je tatínek.
00:23:40 Holky sakramentské!
00:23:48 Okamžitě vstávat!
00:23:51 Už toho mám dost!
00:23:56 Dvacáté střevíce! Pátý princ!
00:24:00 Kde na to mám brát? Kdo to má platit?
00:24:06 Kde mám brát prince? Emanuel byl slušný a milý hoch.
00:24:12 Takhle ho urazit! Nedivil bych se, kdyby mi jeho otec vyhlásil válku.
00:24:19 Žádné střevíce už nedostanete. Bosy budete.
00:24:26 Lina už s tím taky začala. A ty šaty! Panebože!
00:24:32 Potom prospíte celý den jako vaše matka.
00:24:40 Klárko, holčičko moje, vstáváme!
00:24:50 Děvčata, co je to s vámi? Márinko! To musíte prolétat celou noc?
00:24:56 Musíme, tatínku.
00:25:00 -Klárko, vstávej!
-Nebuď mě, tatínku.
00:25:06 Jestli mě nenecháš odpočinout, vážně onemocním.
00:25:14 Lino, holčičko moje, ty jsi byla vždycky taková hodná.
00:25:20 Ani ty mi nic neřekneš?
00:25:24 Komoří měl límec z bodláků a chrastil řetězem.
00:25:29 -A co bylo dál?
-Nemohla jsem v noci jsem spát.
00:25:34 Proč nás nenecháš vyspat? Proč nás burcuješ v noci?
00:25:44 -Už je poledne!
-Jau! To bolí!
00:25:49 Zhasni, tati, prosím tě! A zavři, nebo tu zmrzneme!
00:26:15 -Petříku! Petříku!
-Paní?
00:26:22 Je čas něco udělat. Slíbil jsi, že se budeš ucházet o princeznu.
00:26:29 Copak byl čas? Pořád po mně někdo něco chce. A princezny...
00:26:36 -Ty jediný jim můžeš pomoci.
-Já? A jak?
00:26:43 Ty holky by potřebovaly mámu. Vy byste se o ně mohla postarat,
00:26:48 když vás tolik zajímají a jejich vlastní máma byla taková krkavčí.
00:26:57 -Krkavčí? Jak to víš?
-Vím jenom to, co se povídá.
00:27:03 A povídá se ledacos. Vím jen, že jsem nalezenec.
00:27:08 Asi jsem se své mámě taky nehodil, když mě nechala ležet v lese.
00:27:13 Takové ženy by děti mít vůbec neměly. Přál bych si...
00:27:21 Paní? Paní, kde jste?
00:27:26 Já jsem to tak nemyslel. Nezlobte se na balíka.
00:27:32 Plácne, co mu slina na jazyk přinese.
00:27:58 -Dobré jitro, zahradníku.
-Tiše, slečno, ať mě neprobudíte.
00:28:05 Zdá se mi krásný sen.
00:28:10 -A o čem?
-Nejdřív o paní a teď o slečně.
00:28:15 Ať mě neprobudíte, když se mi tak hezky zdáte.
00:28:22 -Uvadla mi kytice, když jsem spala.
-Takže vy nejste sen?
00:28:27 -Nejsem. Uviješ mi novou?
-Samozřejmě.
00:28:38 -Po ránu se mi motá hlava.
-Po ránu?
00:28:43 Vždyť spíte až do odpoledne. Co děláte v noci, slečno?
00:28:48 V noci spíme. Urozená dáma potřebuje hodně spánku.
00:28:53 K naší mamince nás nikdy nechtěli pustit před večeří.
00:28:58 Bývala ve své ložnici zavřená až do večera.
00:29:03 Často jsme si v zahradě ani hrát nesměly, abychom ji nerušily.
00:29:08 Stýská se mi. Už je to 10 let, co jsem ji neviděla.
00:29:13 Aspoň si na maminku pamatujete. Já tu svou neviděl nikdy.
00:29:18 Našli mě v košíku u studánky, tak mě dali na košíkářství.
00:29:23 -A proč jsi šel dělat zahradníka?
-No přece abych si vás mohl...
00:29:30 Abych vás naučil tancovat. U nás ve vsi říkají, že tancuju nejlíp.
00:29:35 -A nejvíc rejdováka.
-Rejdováka? Co je to?
00:29:40 -Na zámku se netančí a tam dole...
-Proto jste tak zelená, slečno.
00:29:45 Pořádně se protancovat, nad to není.
00:29:50 Lepší medicínu nikdo nevymyslí.
00:29:56 -Co to tady vyvádíte?
-Tancujeme, pane komoří.
00:30:02 Na zámku se netančí. Před 10 lety král tanec zakázal.
00:30:09 Kdyby holky tancovaly, nemusely by lítat po nocích.
00:30:14 Jaké holky? Princezny! A nikde nelítají, celé noci prospí.
00:30:22 Prospí? A proč je tady hlídáte? ZVONÍ ZVONEK.
00:30:30 Slyšíte, princezno? Za hodinu musíte být oblečena k večeři.
00:30:35 -Ale já bych...
-Jen jděte, slečno.
00:30:40 Přijďte zase, až se vám zasteskne po rejdováku. Nebo po tanečníkovi.
00:30:47 Dovolíte, princezno Marie? Princezno Lino. Děkuji.
00:31:03 Přeji vám krásnou a klidnou noc, princezny.
00:33:11 -Pane?
-Takhle to nepůjde!
00:33:16 Urozená dáma nikdy netančí tímto způsobem.
00:33:21 -Mně se to takhle líbí.
-Všechno má svá pravidla.
00:33:26 Nahoře se můžete točit jako káča, ale v podzemnním světě nikoliv.
00:33:32 Pohleďte na své sestry!
00:33:38 Každá z nich už by se teď mohla stát paní podzemní říše.
00:33:47 Ještě jsem nedomluvil!
00:33:51 Vy o tu čest nestojíte?
00:33:56 Možná ani netoužíte se mnou tančit.
00:33:59 -Po ničem netoužím víc.
-Zapomeňte tedy na toho,
00:34:04 kdo vás učí těm neohrabaným pohybům. Kdo to vlastně je?
00:34:13 Nikdo. Sama se točím na trávě, abych dohonila své sestry.
00:34:23 -Na zámku už žádný princ není.
-Já nemluvím o princi.
00:34:29 Mám na mysli toho, kdo vám denně nosí kytky.
00:34:35 Zahradník? Ani nevím, jak se jmenuje.
00:34:40 Jmenuje se Petřík.
00:34:46 Je mi to líto. Nevěděla jsem, že od něj mohu pochytit něco špatného.
00:34:53 -Teď už to víte.
-Už se to nestane.
00:35:10 Smím prosit, princezno Lino?
00:35:41 -Chtěl bych s vámi tančit navěky.
-Já také, Pane.
00:35:47 -Tak tu zůstaňte až do rána.
-To nejde, tatínek by to nepřežil.
00:36:01 -Vy zůstanete, princezno Marie?
-Dnes ještě ne.
00:36:13 Krásná Kláro. Můžete se stát paní mé podzemní říše.
00:36:18 -Stačí jen zůstat až do rána.
-Já vím. Už brzy zůstanu.
00:36:31 Umím čekat. Vím, že se dočkám nejšťastnějšího dne svého života.
00:36:39 Zatím sbohem.
00:36:58 Já snad ještě spím. A zdá se mi něco moc nepěkného.
00:37:04 Nezdá. Tyto rozdrbané střevíce ráno ležely u postelí princezen.
00:37:12 Zakázal jsem ti dávat jim další střevíce!
00:37:18 Když jsem je večer zamykal, byly jen v punčoškách.
00:37:25 V punčoškách? Panebože!
00:37:31 -Ženich se dnes nepřihlásil?
-Dnes nikoliv, Výsosti
00:37:37 Jako obvykle. Co stojíš? Snídaně je na stole.
00:37:42 Poselstvo krále Daniela I. prosí o slyšení.
00:37:47 Ženich? A dokonce král?
00:37:51 Ten by se mohl holčičkám líbit.
00:37:56 Obávám se, že král Daniel je otec prince Daniela.
00:38:02 -Aha.
-Jak ho princezny tak znectily.
00:38:08 -Aha.
-Před Emanuelem.
00:38:13 Kačer!
00:38:18 -Takže ne ženich?
-Z toho kouká válka.
00:38:33 Princezničko krásná,
00:38:40 modrá očka jasná,
00:38:44 líčka má červená...
00:38:52 Slečno! Princezno!
00:38:58 Připadám si tak sama. Sestřičky se mnou skoro nemluví. Pořád spí.
00:39:09 Kdyby tu tak byla maminka!
00:39:14 -Kam asi odešla?
-Kam? Na věčnost přece.
00:39:20 Aspoň tak se to říká u lepších lidí.
00:39:25 Ba ne. Tomu ty nemůžeš rozumět.
00:39:33 Jistě. Já jsem jen venkovský nalezenec.
00:39:39 Možná se ani nesluší, abychom si tady spolu povídali.
00:39:44 U vás je všechno jemnější, lepší, delikátnější. Musím po práci.
00:39:51 Počkej! Nechoď nikam. Jsem s tebou ráda.
00:39:57 Těším se na každé odpoledne, kdy si s tebou vyjdu do zahrady.
00:40:02 Sestry už nechodí ven. Obléknou se k večeři, a pak jdou zase spát.
00:40:07 Zůstaň se mnou Petříku.
00:40:11 -Jak znáte mé jméno, slečno?
-Já nevím, ale znám ho.
00:40:23 Jste čím dál bledší a slabší. Odvedu vás do zámku.
00:40:34 Paní! Mám o Linu strach a nevím jak dál. Poraďte mi!
00:40:40 -Chceš jí opravdu pomoci?
-Co mám tedy udělat?
00:40:56 S tímto kvítkem rozmarýnky se dnes v noci vypravíš za Linou.
00:41:04 -Paní!
-Teď polož kvítek na zem, Petříku.
00:41:16 -Tak tohle mi nikdo neuvěří.
-Takhle se můžeš dostat kamkoliv.
00:41:22 Nezapomeň! Dnes v noci.
00:41:29 Děkuji.
00:41:32 Děkuji.
00:41:35 Děkuji.
00:41:44 Přeji vám krásnou a klidnou noc, princezny.
00:41:54 -Jak můžete být tak krutý?
-Krutý? Plním jen tvoje přání.
00:41:59 Ty jsi přece chtěla, aby princezny poznaly, co to je protančit noc.
00:42:06 Byla jsem mladá, unavená.
00:42:10 Copak mě ta kletba bude pronásledovat věčně?
00:42:15 Pořád máš ještě na vybranou.
00:42:19 Když tu navždy zůstaneš jako má paní, princezny budou volné.
00:42:25 -To bych se s nimi nemohla setkat.
-Teď snad můžeš?
00:42:32 Nechtějí tě vidět. A to už se nikdy nezmění.
00:42:38 Třeba mi jednou odpustí a já jim budu moci všechno vynahradit.
00:42:44 -Pořád mám ještě naději.
-Tyhle lidské výmysly!
00:42:49 Naděje, láska. Pokud na ně nezapomeneš, budeš pořád nešťastná.
00:43:00 Nešťastná jsem proto, že jsem na ně zapomněla.
00:43:05 Tak si buď!
00:43:14 Co to tady dnes tak voní?
00:43:22 Rozmarýnka! Dám ji do vody.
00:44:06 -Dnes zůstanete, má nejmilejší?
-Brzy. Po tanci s vámi odpočívám
00:44:11 tam nahoře, abych si uchránila síly na další večer.
00:44:16 Zítra však povečeřím s tatínkem naposledy. Pak už budu jenom vaše.
00:44:42 I já tu chci dnes v noci zůstat. Jsem nejstarší, mám přednost.
00:44:48 Nejstarší a nejkrásnější. A nejlepší tanečnice!
00:44:53 Vy budete mou paní. A vaše sestry vám budou sloužit.
00:45:16 Toužím po tanci s vámi, princezno Lino.
00:45:22 -Ta voda je horká. Vůbec neosvěží.
-Osvěží jen tanec.
00:45:28 Pohleďte na své sestry. Zatančíte si se mnou?
00:45:34 -Je mi dnes nějak těžko.
-Věřím vám, princezno.
00:45:39 Tančíte, jako když máte na obou nohou závaží.
00:45:44 Vystihl jste to přesně, Pane. Zrovna tak se cítím.
00:45:48 -Nevím, co to se mnou je.
-Asi jste si nahoře neodpočinula.
00:45:54 Není dobré místo spánku běhat po zahradě s konví.
00:46:02 Budete si muset vybrat, princezno. Jste nejmladší a nejkrásnější.
00:46:12 Jste hodna stát se mou paní.
00:46:16 Když ovšem přerušíte styky s lidmi, kteří vás nejsou hodni.
00:46:22 Dnes už nevezmu do kola vaše sestry. Ty budou závidět!
00:46:27 Necítím se dnes dobře, Pane. Po tanci nikterak netoužím.
00:46:36 Omluvte mě a propusťte mě domů, prosím!
00:47:37 Opravdu nemohu.
00:47:42 Měděná, ta bude má.
00:48:05 Budete si muset vybrat, princezno, zda se stát paní mé podzemní říše,
00:48:10 nebo si pár pozemských let hrát s touhle směšnou květinou.
00:48:27 Začala sis troufat, to mě unavuje. Zítra to skončím.
00:48:37 -Výsosti!
-Jako obvykle?
00:48:41 -Bohužel.
-A na ženění se nikdo nepřihlásil?
00:48:47 Nikdo jim nechce být pro blázny.
00:48:54 Výsosti, vyhoďte mě. Zklamal jsem vás.
00:48:58 -S kým bych snídal a večeřel?
-Lina ještě k večeři chodí.
00:49:04 -Už je stejně průhledná jako ty dvě.
-Ani v ložnici nic nejí.
00:49:11 Snad by přece jen měly princezny Klára a Marie večeřet s vámi.
00:49:17 Promluvím s nimi. Jinak nic nového?
00:49:22 Král Emanuel I. nám vyhlašuje válku.
00:49:27 Takže nic nového.
00:49:35 Holčičky moje zlaté, věc je vážná.
00:49:41 Ze dvou stran nám vyhrožují válkou. Otcové princů Daniela a Emanuela
00:49:46 trvají na smytí urážek, jimiž zde byli zneuctěni jejich synové.
00:49:58 -Tobě se přece Daniel líbil.
-Ano, tatínku, byl hezký.
00:50:05 Už ani nevím, proč jsem se mu posmívala.
00:50:10 -Není to už jedno?
-Není. Napiš mu vysvětlení.
00:50:15 -Dej mu naději.
-Ne. Chce se mi spát.
00:50:25 Nezlob se, tatínku. Nás to mrzí, že to s námi takhle dopadá.
00:50:32 Klára a Márinku už nejedí nic z toho, co jim kuchař posílá.
00:50:39 Holčičky, co kdybychom se zase jednou najedli společně!
00:50:45 To je báječný nápad, tatínku. V noci jsem o tom přemýšlela.
00:50:50 -Já taky. Objednej víno a cukroví.
-A ořechový krém, zmrzlinu...
00:50:55 -A šlehačku!
-Zazpíváme si jako za starých časů.
00:51:00 Ano. Jako když jste byly malé.
00:51:05 -Copak je s tebou, holčičko?
-Nic. Jen jsem unavená.
00:51:11 -Ale k večeři přijdeš, viď?
-To víš, že ano, tatínku.
00:51:18 -Kde je Petřík?
-Jdi si lehnout. Jsi unavená.
00:51:24 Kde je Petřík? Petříku!
00:51:31 Petře, Petříčku!
00:51:40 -Kde je Petr?
-Copak vám provedl, princezno?
00:51:44 -Kam odešel?
-Někde tady bude.
00:51:48 -Neuvil nám kytice. Ani mně ne!
-Ani vám ne? To je mizera!
00:51:54 Petře, Petříku!
00:51:58 Každý si pracujeme po svém. Některý den ho ani nevidím.
00:52:03 Zahrada je rozlehlá, Petříku! Ale ráno kytky vždycky byly.
00:52:09 Na to on si potrpí. Petře! Já se po něm podívám.
00:52:26 Dobrý den, slečno,
00:52:30 Odpusťte. Nejdřív jsem nemohl spát, a potom jsem usnul jako špalek.
00:52:36 -To se mi ještě nestalo.
-Postrádaly jsme kytice.
00:52:43 -Ale jistě, kytice, samozřejmě.
-Pojď sem, Petře.
00:52:49 Máš štěstí, že jsi do této chvíle dělal dobrotu.
00:52:54 Napřed uvij kytice pro princezny, pak dones čerstvé květy na chodby.
00:52:59 A pak si přijď pro další úkoly.
00:53:09 Jsem tak ráda, že tvůj odchod byl jenom zlý sen.
00:53:36 Zlobíte se na mě? Urazil jsem vás?
00:53:40 Ale kdepak. Já si jenom nevím rady s tím,
00:53:45 že je s tebou všechno tak krásné. I to zahradničení.
00:53:50 Tak se mnou utečte! Teď hned. Pryč z tohoto divného zámku!
00:53:57 Mám o vás strach.
00:54:03 To nejde. Musím zůstat s tatínkem.
00:54:29 Až uviješ kytice, prosím tě, polož je na práh ložnice,
00:54:35 Trochu se prospím, a pak si je vyzvednu.
00:54:40 Sestrám taky udělají radost.
00:54:45 Dnes sejdou dolů k večeři.
00:55:01 Proč jsem tak unavená?
00:55:11 Je nejvyšší čas, Petříku. Dnes už se musíš odhodlat.
00:55:17 Už jsem se odhodlal. Ale ona se mnou utéct nechce.
00:55:23 Protože ví, že jsou věci, před kterými neutečeš.
00:55:28 Jestli ji chceš zachránit, musíš ty za ní. Tam dolů.
00:55:33 Jako poupě rozmarýnky? To toho moc nepořídím!
00:55:39 Leda že bych si tam zatancoval ty jejich tanečky.
00:55:47 -To není nic pro mě.
-Ani pro mé dcery ne. Pomoz jim!
00:55:54 -Vy jste...
-Jejich matka. Krkavčí, jak říkáš.
00:56:00 Proč jste je opustila? Tolik se jim po vás stýská.
00:56:05 Kdybyste byla s nimi, nikdo by je očarovat nemohl.
00:56:12 Byla jsem víla, když jsem se zamilovala do krále a on do mě.
00:56:17 Ale Pán podzemí mi mou pozemskou lásku nikdy neodpustil.
00:56:22 Každou noc mě k sobě volal.
00:56:26 Ráda jsem tančila. Až příliš ráda.
00:56:30 Protancovala jsem tam dole každou noc střevíčky jako princezny.
00:56:35 Moje malé holčičky ve dne dováděly, křičely a chtěly si se mnou hrát.
00:56:41 Ale já byla po probdělé noci k smrti unavená.
00:56:46 Jednou jsem na ně ve zlosti vykřikla: "Kéž byste také
00:56:51 protančily noc, abyste věděly, co je to únava!"
00:56:56 Ne Pán, já sama jsem je zaklela.
00:57:01 Od té chvíle mě mé dcery a král nemohou vidět ani slyšet.
00:57:10 Nemohu je před Pánem varovat. A to je jeho pomsta.
00:57:16 Má teď moje dcerušky v moci jako kdysi mě.
00:57:26 A já teď chodím po světě a hledám toho, kdo by je vysvobodil.
00:57:31 Ale jak? A proč zrovna já?
00:57:37 Může se to zdařit jen tomu, kdo si jednu z mých dcer zamiluje.
00:57:42 -A co vy? Jste jejich matka.
-Já jsem se provinila.
00:57:48 Nejsem jich hodna. Tvá láska je čistá.
00:57:53 -Nebo jsem se zmýlila?
-Nezmýlila, paní.
00:57:58 Dnes večer tam půjdu jako ten, kdo Linu nade všechno miluje.
00:58:04 Jenže jak se tam dostanu?
00:58:09 V těhle šatech? To se mi všichni vysmějou.
00:58:18 Věř mi, že tobě se nikdo smát nebude.
00:58:29 Nádhera!
00:58:47 Přivedu vám je všechny tři. A Linu sobě.
00:58:53 Já s tebou ale nemohu. Musela bych tam zůstat navždy.
00:58:59 Přijď dnes večer pro poupě. A o víc se nestarej.
00:59:06 Nerozmyslila ses? Zůstanou tu všechny tři.
00:59:12 -Láska je zachrání!
-Tvoje láska mi je přivedla do náruče
00:59:19 Láska člověka. Pořád v ni věřím.
00:59:25 Už se těším na ten zázrak.
00:59:59 Nemohl jsem se dočkat, má paní.
01:00:07 Královno, nemohu uvěřit, že nám tu budete už navždy vládnout.
01:00:25 Jsem rád, že jste přišla. Dnes vás snad tanec se mnou bude více těšit.
01:00:30 Já jsem sem nechtěla. To vaše střevíce mě sem donesly.
01:00:56 -Co tu chceš, zahradníku?
-Odvedu Linu a její sestry na svět.
01:01:02 -Jakým právem?
-Protože mám Linu rád.
01:01:07 Petříku! Můj milý! Tys mě našel?
01:01:12 -Pusťte nás, Pane!
-Nemohu vás držet v podzemní říši
01:01:17 proti vaší vůli, princezno Lino. Propustím vás.
01:01:22 -Nikoliv však bez bohatých darů.
-Paní měla pravdu.
01:01:27 -Láska dělá zázraky.
-Paní?
01:01:30 -Jaké dary? Zahradníkovi?
-Vždyť je to košíkář.
01:01:36 Princezny Klára a Marie dobře vědí, jak se vládne v naší podzemní říši.
01:01:41 Boudou zahrnuty přepychem.
01:01:45 Jen jejich hloupá sestra bude tlouct bídu se svým košíkářem.
01:02:07 -Připijeme snoubencům na zdraví.
-Nápoj zapomnění! Ne!
01:02:13 -Připíjím na vaši lásku.
-To nedopustím!
01:02:22 -Paní!
-Víš, co tě teď čeká?
01:02:29 -Přece se ho nebudete bát!
-S kým to mluvíš?
01:02:32 Zůstanu tady navždy. Jen když budou mé dcery zachráněny.
01:02:41 Přijímám. Zůstaneš tady se mnou v podzemní říši.
01:02:46 A nikdy už své dcery nespatříš.
01:02:54 To ne!
01:03:16 -Odpusťte mi, holčičky!
-Maminko, kde jsi byla tak dlouho?
01:03:22 -Maminko, ty ses vrátila!
-Všechno vám vynahradím.
01:03:32 Děkuju ti, Petříku, za tvou lásku. Tolik pomohla.
01:03:37 Vždyť vy sama jí máte tolik, že by jste mohla rozdávat.
01:03:44 A teď honem za tatínkem!
01:03:48 -Ale jak se odsud dostaneme?
-Po schodech nahoru.
01:03:53 Tenhle sklep dobře znám. Schováváme tady cibulky tulipánů.
01:04:00 -Výsosti!
-Jako obvykle.
01:04:06 -Kde máš střevíčky?
-Výsosti, nevím, jak bych vám...
01:04:14 Princezny nejsou ve své ložnici.
01:04:20 Vůbec si to nedovedu vysvětlit.
01:04:27 -Zkrátka zmizely.
-Zmizely?
01:04:37 Toho jsem se nejvíc obával. Že jednou zmizí jako jejich matka.
01:04:44 Ale ony k tobě přicházejí na snídani.
01:04:50 Stejně jako jejich matka. Pozveš nás ke stolu?
Kdyby se košíkář Petřík nezamiloval do princezny Liny, sotva by vyšlo najevo, kde a jak ona a její dvě sestřičky tráví celé noci a proč nejsou ráno k probuzení. S pomocí matky princezen, která nese svůj díl viny na tom, že její dcery jsou v moci zlého Pána podzemí, dokáže Petřík Marii, Kláru a Linu zbavit tohoto prokletí…
Pohádka s písničkami vznikla podle předlohy francouzského klasika Ch. Deulina a chytrého Petříka si v ní zahrál M. Hádek, princezny T. Grygarová, Š. Ullrichová a S. Králová a zlého Pána podzemí B. Rösner.